13.6.2005 14:31:52 JaninaH
Re: NAPISTE, PROSIM.
Dano,
u nás existuje rčení "Důvěřuj, ale prověřuj". Toho se držím.
Ale vážně. Také se mi stalo, u obou dětí, že zapíraly špatné známky. Bylo to, stejně jako u tvé dcery, při přechodu na střední školu (osmileté gymnázium). Myslím, že to byla i trochu moje vina, protože děti věděly, že mi na jejich dobrých známkách dost záleží, že se budu zlobit, že buu zklamaná, že budou následovat sankce. Při první třídní schůzce jsem se cítila stejně jako ty - zahanbená, že jsou špatné známky pro mě překvapením. A nebyla jsem sama. Někteří rodiče se dokonce dožadovali zavedení žákovských knížek, což vedení střední školy pochopitelně odmítlo.
Časem jsem se v tom "naučila chodit" a k zatajování známek u nás nedochází.
Co pomohlo:
1. Jsem ve školou ve spojení. Na všechny profesory mám email, a když mám nějaké pochybnosti, prostě se zeptám. Děti to ví, když z nich nemůžu známku vypáčit, stačí říct, že se tedy zeptám.
2. Snažím se mít přehled, co děti v jednotlivých předmětech probírají a jak si vedou. Hodně, opravdu hodně napoví sešit. Samozřejmě jim je nekontroluji denně, ale občas přece jen nahlédnu. Když např. vidím, že má dítě v sešitě z matematiky nedopočítané příklady, nesmyslné zápisy, čmáranice a tak podobně, vidím, že není v obraze a uhodím na něj, co se děje.
3. Snažím se tolerovat, že děti prostě některé předměty nebaví tak jako jiné, že nemohou, lépe řečeno nechtějí vynikat ve všem. To mi, přiznám se, jde ze všeho nejhůř. Ale snažím se :-)
Být tebou bych dceři školní výlet nezakazovala. Spíš bych se jí zeptala, proč ti známku zatajila, čeho se obávala a tak, a vysvětlila bych jí, že ztráta důvěry je moc špatná věc. Zrovna dneska jsem četla, že "mnohem výchovnější než trest je nést přirozený následek našeho činu...". Myslím, že dceru mrzí stejně jako tebe, že ji nevěříš.
J.
Odpovědět