| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Potřeba stále se do sebe znovu zamilovávat

 Celkem 113 názorů.
 JaninaH 


Vyšší cíle? 

(19.10.2004 8:30:40)
Možná je to velké tajemství – manželství je svazkem, který směřuje za vyšším cílem. Není zde hierarchie, rozhoduje se společně, jsou rozdílné funkce i odpovědnost. Abychom si však pomáhali „jít dál“, je potřeba upřít oči k cíli, který přesahuje omezené obzory života pod jednou střechou.

Ukázka z knihy ve mě zanechala dva základní dojmy:
1. Tuto knihu si určitě nekoupím
2. Připadám si beznadějně přízemní, protože za cíl svého manželství považuji dobře vychovat děti, slušně si spolu žít ve symslu ekonomickém i duchovním, mít někoho, s kým sdílím každodenní radosti a starosti. Rovněž je mým cílem vydržet to s ním a nezabít ho :-)))
Odhalit tajemství "vyššího cíle" mi zkrátka ani po dvaceti letech manželství nepodařilo.
A vám?
 Sosan 
  • 

Re: Vyšší cíle? 

(19.10.2004 11:31:24)
Tento článek považuji za velmi dobrý, po dost dlouhé době, tady na Rodině. Docela rád bych si tu knihu přečetl celou. Tím cílem samozřejmě je vnitřní duchovní růst, což zní jako plácnutí, pokud se to uvede takto bez obalu, ale je to tak. A život v rodině je jednou z nejpřirozenějších a nejúčinnějších cest k němu. Je to ta chybějící dimenze, která dává tomu praní, vaření, uklizení a tisíci drobných trápení smysl. Vždyť i váš domov, je obrazným vyjádřením stavu vašeho nitra. Myslím, že řadu věcí, o kterých článek píše, bychom si měli připomínat častěji. Kupříkladu to, že děti nás nebudou v dospělosti hodnotit podle toho, co jsme pro ně udělali, ale jakými jsme my sami byli a že tedy náš vlastní život je priorita, kterou musíme zvládat. I když je snazší sebe obětovat dětem. A kupříkladu ten příběh o dvou poustevnících jsem si už prožil a je to dost těžké trpělivým nasloucháním a otevřeností pomalu rozebrat tu zeď z drobných křivd, které se za léta nashromáždí. A není to o nějakém pravidelném kupování kytek. Je to o sdílení, spoluprožívání, trpělivém naslouchání, ale i odvaze nabídnout sebe sama bez příkras a umění přijmou nabízenou pomoc. A to vše pěkně natvrdo, jako nějaký extrémní sport. V té nejpřirozenější podobě bez nějakého divadélka nebo umělých rituálů. Nic nelze obelhat. Je to dobrodružné a krásné. A je škoda, když lidé zavalení svými všedními provozními starostmi si už tuto stránku rodinného života vůbec neuvědomují. A vztah pak degraduje na pouhé sdílení materiálních zdrojů a dělení se o povinnosti.

 Psychouš 
  • 

Hmmm... 

(19.10.2004 15:00:15)
Dobrý, Sosan, dobrý...! :-)
 lenka 
  • 

Re: Re: Vyšší cíle? 

(19.10.2004 21:35:02)
napsal jste to lip, nez autor clanku.
 ZuziP 


Re: Re: Vyšší cíle? 

(20.10.2004 12:49:34)
Sosan, to je pekne.... a este krajsie je pochopit, ze je to realizovatelne.
 Písnička 
  • 

Re: Re: Vyšší cíle? 

(21.10.2004 14:09:51)
Docela dobré. Souhlasím s neustálým připomínáním si některých samozřejmostí - bohužel jen pro některé jsou to samozřejmosti. Ale jinak si myslím, že je úplně jedno jestli existuje nebo ne nějaký vyšší cíl vztahu - manželství. Vztah prostě je a nic s tím nemůžete udělat pokud z něj nechcete ven. A v tom případě nám nezbývá než na něm pracovat právě těmi samozřejmostmi. A ještě jedno "tajemství", můžete se strhat, ale pokud ten druhý nechce, stejně nic neuděláte, to raději...."zkusím jiný příběh, který buede lepší konec mít"

Písnička
 andrea 
  • 

Re: Vyšší cíle?ano 

(22.10.2004 16:57:36)
No a ty sama nepovažuješ přesně to co si napsala za vyšší cíle.
Já tedy ano.
Dobře vychovat své děti je podle mě nejvyšší cíl jaký si žena může dát.

(rozhodně je to "vyšší" cíl než "užít" si život dokud to jde allias dokud nepřijdou děti, ale to už je jiná kapitola)
 JaninaH 


Re: Re: Vyšší cíle?ano 

(22.10.2004 19:44:18)
Andreo,
máš naprostou pravdu.
Jasně, vychovat dobře děti je ten "vyšší cíl", který přesahuje soužití pod jednou střechou.
Přečetla jsem si schválně článek ještě jednou. Je to tam, jen jsem to neviděla. Asi jsem se dala ovlivnit na můj vkus příliš vzletným tónem, jak se tam mluví o romantice, o "povinnosti" muže milovat matku svých dětí a tak. Zkrátka forma článku mi nějak nesedla. Pod těmi "vyššími cíli" jsem si pak představovala něco jako SPLYNUTÍ DUŠÍ nebo SVĚTOVÝ MÍR nebo podobné fráze. Jinak s obsahem článku celkem douhlasím, ale ta forma se mi opravdu nelíbí.
J.
 Martina 
  • 

Funkce v rodině? 

(19.10.2004 9:23:47)
No jo, ale co mám dělat, když mě ty čistě ženské funkce v rodině ubíjejí, nebaví (uklízení, praní, vaření...) a při představě, že bych nedělala nic jiného bych nejspíš zešílela?
Nejspíš si sama sobě odpovím. Nemít rodinu a děti. Vzhledem k tomu, že hodně žen je takových jako já, nejspíš vymřeme.
 Dáša 
  • 

Re: Funkce v rodině? 

(19.10.2004 10:41:43)
Opravdu? Ozvi se na rodině za 10 let.
 Katka 
  • 

Re: Funkce v rodině? 

(19.10.2004 11:53:01)
Presne tak. Nemit deti, sla bych od toho.
 Pavla 
  • 

Re: Funkce v rodině? 

(20.10.2004 11:26:17)
Tak nevim, kolik ti Martino je. Jestli kolem 20, dobry. 25 snad jeste taky. Ale jestli vic a nezmenis nazor, abys pozdeji nelitovala. Ja ty takzvane zensky prace taky z celyho srdce nesnasim, nesnasela jsem je nikdy. Jenze vzdy jsem vedela, ze deti proste chci, i v tech 20. Ted je mi 29 a mam doma nadhernyho ctyřmesicniho kluka, kteryho bych nedala za nic na svete. Domaci prace dal nesnasim, ale on je zivot o prioritach, proste se s nima musim poprat. A taky uz cely ctyri mesice vim, ze moje miminko je to nejkrasnejsi, co me v zivote potkalo. Moc nerozumim lidem, ktery se dobrovolne rozhodnou nemit deti. Ale nezazlivam jim to. Mit dite je moznost, nikoliv povinnost!
Sosan to napsal moc hezky, autorka clanku taky, to s tim tancem je docela vystizny, budu si to muset pamatovat.
 Martina 
  • 

Re: Re: Funkce v rodině? 

(20.10.2004 12:12:28)
No já děti mám dokonce dvě :-)))))) Jen mě v článku zarazilo takové to "funce ženy" a "funkce muže" v rodině. Asi jsme totiž trochu podivná rodina, když se o práce doma dělíme a rok byl na mateřské manžel :) (situace se tak nějak vyvinula), takže si právem kladu otázku, kdo z nás jaké funkce vlastně zastává :)
Sosan to nenapsal hezky, on píše o modelu, který vyhovuje jemu jakožto muži, ale že to mnoha ženám nevyhovuje na to potaz nebere. No on můj manžel není a ani bych ho nechtěla. Rovněž bych nechtěla, aby si mě nekdo bral proto, aby měl "jisté", že se jednoho dne nezbalím sebe a děti a neodejdu (jak o tom píše Sosan v jistém přípěvku).
Manželství není nutné, je přežitkem a v jistých situacích je výhodné. Nutné je mít se rád a na to nějaký papír rozhodně nikdo nepotřebuje a pokud nedokáže nést následky svého chování a bojí, že manželka by pak sebrala děti a odstěhovala se, tak to hovoří o mnohém.
 orchidej 


Re: Funkce v rodině? 

(20.10.2004 11:38:03)
Milá Martino, o to nemám strach, takových žen jako Ty, jak píšeš, je totiž naštěstí méně než těch, pro které život s někým a pro někoho není obětováním a mučením, které nejsou sobecké a které si nemyslí, že na nich stojí svět. Takže určitě nevymřeme, jelikož nás, co milujeme, dáváme, jsme milovány a je nám dáváno, bereme věci jinak. A Tobě přeji, abys jednou za 20 let neseděla sama mezi čtyřma stěnama a nehledala čas, který už nemáš.
 Alena 
  • 

Asi jsem švihlá 

(19.10.2004 11:18:59)
Asi jsem švihlá,ale mě přijde,že ten článek má pravdu.Ale nedavno jsme se o tom jak žijeme bavili s manželem a oba si uvědomujeme,že ten náš vztah(když to tak blbě napíšu,ale jiné slovo mě nenapadá)je něco mimořádného a že si musíme opatrovat.A myslim,že nejsme nějaká nadstandartní rodina.Žijeme spolu 15 let a máme dva kluky 14 a 12 let.
 Petra 
  • 

Re: Clánek se mi líbí, i kdyz 

(19.10.2004 12:27:36)
je napsaný az prílis vzletnými slovy a to pak pusobí trochu neverohodne, alespon podle mého názoru. Ale jinak obsah mi prijde pravdivý. Manzelství by nemelo být jenom o materiálních výhodách, ale proste i o jistém duchovním souznení. Samozrejme ze kdyz nekdo vstupuje do manzelstvi pouze z praktickych duvodu, tak v tom ani nic víc nenajde. Proste je to jenom prace a otrava a deti zlobí... Ale mozná by nebylo od veci na to pohlízet jako na budování nejakého spolecného díla, spolecného projektu,ke kterému patrí nekdy i ta otravná rutina, ale za výsledek (tj. stastné manzelství) to stojí. Ovsem na tom musí pracovat oba partneri.
 Xantipa 
  • 

asi jsem přízemní 

(19.10.2004 12:07:29)
Souhlasím s tím, že na vztahu je potřeba pracovat, nejde to samo. Ale rozhodně mě manžel neuvede do extáze, když mi přinese kytku. Pro mě to projevování pozornosti je to, že např. uvaří, že si všimne, když mi není dobře a nechá mě vyspat, když mi netvrdí, že existují ženské práce, které přece on nebude nikdy dělat. Koupit kytku je strašně jednoduché, to ho nestojí žádnou námahu. A jestli je nutné se do sebe stále zamilovávat. Asi to je skoro nereálné. Kdysi jsem četla článek od nějakého odborníka, který psal, že při zamilovanosti působí hormony a postupem doby to nějak odezní. Potom nastoupí jiné mechanizmy. Proto pár nemůže očekávat, že i po 10 letech bude stále zamilovaný jako první 3 měsíce. V tom tedy souhlasím s tím dotyčným odborníkem a ne úryvkem z této knihy.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: asi jsem přízemní 

(20.10.2004 1:08:16)
se zájmem jsem si přečetla tuhle debatu, na článek jsem neměla čas, ale asi nejvíc souhlasím s xantipou.
brali jsme se trapně a neprakticky s holými zadky jak se říká "z lásky", bylo to symbolické završení našeho vztahu, postoupení do vyššího levelu společenské hry zvané partnerský vztah. v životě by mne nenapadlo vstupovat do manželství kvůli odpisům z daní. to už mi zavání kalkulem jako u těch manželství dvacítek s osmdesátiletými dědky. jiste ze je to prakticka instituce, resici majetek a spol, ale pro mne je to soucasne obrovsky symbolicky krok, propojeni dvou zivotu, slib, ze tu pro sebe budem my dva, kdyz nebudou nase puvodni rodiny a opusti nas pratele. A taky jsme do toho sli nikoli s pocitem "proc to nezkusit, mozna to bude dobry napad" (muj dovetek: kdyztak to nebude problem zrusit) ale s pocitem, ze "to" jsme si proste zvolili nadosmrti, ze jsme chteli byt spolu a uz vedle sebe zestarnem, i kdyz ja ztloustnu a muz mi zplesati a bude chrapat a chtit se v nedeli divat na fotbal. mam tedy mozna o manzelstvi jakesi vzletne predstavy. Ale vnimam ho i rozumne, neocekavam ze budu denne jasat blahem, stastne manzelstvi podle mne se rovna manzelstvi harmonicke, kde jeden mysli na blaho toho druheho a nezije na jeho ukor. Kde si lidi vychazi vstric a jsou na sebe slusni, styska se jim po sobe a tesi se na sebe. Neocekavam denne kytky a zamilovane SMS, protoze mne potesi, ze muz v nedeli rano, misto toho, aby na mne zavrcel, ze ma narok si prispat, vezme dite do obyvaku, abych se mohla jednou tydne vyspat ja. To mi bohate vyvazi nejaka teatralni gesta vhodna do romantickych telenovel nebo casopisu.

P.S. asi pochazim z jakychsi podivnych pomeru, ale ja v celem sirokem pribuzenstvu mam jednu tetu, co se rozvedla, jednu sousedku (podruhe vdanou stastne) na zakladce jsem mela jednu spoluzacku a ted jako dospela mam jednu pritelkyni z rozvedene rodiny, ale jinak skutecne osobne vic rozvedenych lidi neznam, mozna proto mne ty iluze o manzelstvi nepresly.
A jinak souhlasim tusim s corrou, jaky si to udelas, takovy to mas. Jakyho si clovek vybere muze a jaky si vybuduje od zacatku vztah, takove to ma pak i v manzelstvi.
 Květen05 


Re: Re: asi jsem přízemní 

(20.10.2004 10:06:38)
Ivčo, máš mé sympatie, takto by to nějak mělo být. I pro mne je fajn, že se občas v sobotu probudím v deset hodin a všude je divný klid. Táta prostě vezme malou a mizí ven, abych se mohla prospat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: asi jsem přízemní 

(20.10.2004 14:15:07)
Souhlas s Xantipou, Ivou i Vranimůrou.
Sosane, vyšší cíle jsou fakt prima, ale když mě mnohem víc potěší, když manžel vyrazí někam s dětma, nebo třeba uklidí. Potom teprve mam prostor se zregenerovat a vést s nim oduševnělou debatu do půl třetí ráno. Donesená kytka by mi k tomu rozhdně nepomohla (a že můj manžel je ten typ, kterej skoro z každýho výletu nějaký to kvítko, oříšek, kamínek apod. doveze). Naposledy jsme si krásně povídali včera večer když rozsvítil svíčky, ale předtim nastěhoval boty z celý chodby do botníku a vysál v pokoji. Kdyby to neudělal, v půl desátý bych usnula svíčky nesvíčky :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: asi jsem přízemní 

(21.10.2004 8:28:55)
Zapomněla jsem včera dodat, že se Sosanem souhlasim v tomhle: "že děti nás nebudou v dospělosti hodnotit podle toho, co jsme pro ně udělali, ale jakými jsme my sami byli". Tátu si pamatuju jako někoho, kdo s náma jezdil na vejlety na kolech a na vodu a mamka byla ta, co zůstávala doma, že se jí nikam nechce. Na druhou stranu teď už vim proč tomu tak bylo a je dobře, že to vim, protože se podle toho můžu zařídit. V souvislosti s tim ale pořád platí, že nemůžeme mít trvale rodělený role, ale musíme si vzájemně pomáhat tam, kde je zrovna víc práce (někdy je to domácnost, někdy zpracovávání dat a grafický úpravy v manželově práci, která nás živí), abychom měli oba energii ještě na něco jinýho.
 16.5Salám&Lajka14 


Mno, 

(19.10.2004 12:08:49)
Portál vydává hodně zajímavé tituly, máme jich doma plnou knihovnu :o), ale tuhle knihu si určitě nekoupím.
Taky nějak netuším, jaký vyšší cíle v manželství hledat. Vdávala jsem se dvakrát a pokaždé z ryze praktických důvodů... a zpětně vzato, s dnešními zkušenostmi bych to už neudělala. Manželství je přežitá instituce, o nějaké rovnoprávnosti v něm nemůže být ani řeč, což mne fakt neuspokojuje. Jediný cíl, který mám a má něco společného s manželstvím je vychovat syna v co nejpřijatelnější atmosféře... jenže to by šlo bez papíru taky. :o)
V souvislosti s tímto článkem si vzpomínám na to, jak jsem si nedávno koupila jeden úžasnej časák - NAPSÁNO ŽIVOTEM. Kdysi jsem ho kupovala babičce kvůli křížovce za 10.000 korun a tak mne fascinoval, že si ho občas koupím i teď, i když babička už neluští, má zelený zákal. Nad tím by feministky zajásaly.
Jeden příběh byl o tom, jak nějaká mladá žena po rozvodu sedí na lavičce v parku a poslouchá, co si povídají lidi. Nejdřív tam jsou dva staroušci, co se k sobě chovaj láskyplně, leč jako nesvéprávný ("Oldříšku, pročpak nemáš zapnutou bundu, víš, žes měl nedávno chřipku..."), a pak tam přijdou dvě starší ženy a baví se o tom, že jedna oslaví zlatou svatbu a druhá vyzvídá, jak to mohla tak dlouho vydržet... a z tý první padají perly jako "Je dobře, že dnes ženy mohou chodit do práce, ale neměly ba zapomínat, že jsou především manželky a matky."
Jestli tohle někdo čte a bere to vážně, tak to teda potěš. :o(
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 12:31:13)
Milado, já říkám svůj názor, to není generalizování. :o)
Na názor má právo každý, ať je jakýkoli.
Btw. - tohle ovšem není jen můj názor, přiklání se k němu poměrně dost sociologů. Zrovna nedávno byl na tohle téma zajímavý článek v Reflexu. :o)
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 12:42:03)
Muzu mít dotaz? A to nemyslím jako zádnou provokaci, ale opravdu by me zajímalo, co teda potom je podle techto sociologu spravné? Zit single? Nebo v komunach? Nebo na hromádce? Ale podle mého názoru se zase kazdodenní zivot na hromádce od manzelství tolik nelisí.Tak co by byla správná varianta?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 12:55:10)
Zkusím to časem dohledat v tom Reflexu. :o)
Nechci vařit z vody, myslím, že jde v podstatě o to, že vztah "bez papírů" je právě pro to uchování "zamilovanosti" praktičtější, protože jakmile je na vztah papír, lidé se začínají chovat jinak - ale právě ta nejistota vztahu víc prospívá té iniciativě pracovat na něm... utvářet ho atd.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 13:02:31)
Tak tomu teda nevěřím. Jestliže se razí názor, že je jedno, jestli je na partnerství papír nebo ne, tak si myslím, že i tohle vyjde po čase nastejno.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 13:27:51)
Manželství není přežitá instituce. Rodinu totiž mimo citových vazeb tvoří společná péče o děti a péče o společně sdílený majetek. A tyto nelze podmínit nestálými city a při každém zakolísání hned měnit dětem rodiče a dělit majetek. Je normální, že v dlouhodobém vztahu zamilovanost občas uvadá a občas se zase rozzáří. Každý den není posvícení a občas prostě člověk zatne zuby a jen přežívá. Po čase se to zase změní. Citová jistota, je-li doprovázena zodpovědností za sebe (jakého sám sebe nabízím tomu druhému ve vztahu) nevede ještě k degeneraci. Naopak si neumím představit, že bych měl žít ve vztahu, kdybych nikdy nevěděl, kdy se na mě ten druhej ze dne na den vyprdne. To bychom pak nemohli mít žádné společné plány, žádný sdílený majetek, žádné děti. Bylo by to pěkně každý za své, dva nezávislí cizí lidi vedle sebe. Samozřejmě, že i manželství může skončit rozvodem, ale ten není principiálně něco, s čím bych od počátku kalkuloval a měl na něj být "vždy připraven". Kdo chce od vztahu víc, musí prostě nést vlastní kůži na trh a důvěřovat, že ten druhý ho nezradí. To je to, co myslím, že Monty chybí. A co o tom píšou v Respektu je mi celkem fuk.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 14:35:46)
Sosane, nejsi snad tak naivní, aby sis myslel, že pokud spolu lidé žijí sice nesezdáni, ale zato dlouho, mohou se na sebe den ze dne jen tak bezbolestně "vyprdnout". Nejen, že když s někým strávíš málem půl života, jde to špatně bez papíru i s ním, ale i z praktického hlediska. Majetkové vypořádání bez manželství je ještě složitější, než s ním. Děti jsou také společné, ať jsou rodiče manželé, nebo ne...

Vždycky mě zarazí tahle pověra, že ze života "na divoko" se odchází snadněji, že není nutná důvěra a tak podobně.
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 14:48:40)
Souhlasím a hlavně moc nechápu, jak si někdo myslí, že manželství přináší jistotu :-)))
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 15:02:10)
Já tomu asi nerozumím, ale co máte proti manželství. Nezdá se vám to pro děti srozumitelnější, když jsme všichni Novákovi, než táta Černý, máma Bílá a já jak se dohodnou.
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 15:15:46)
Proti manželství nic nemám, sama jsem se vdávala, když malé byly asi tři roky, právě kvůli tomu příjmení, jiný důvod jsem v tom opravdu nehledala :)))
Jen prostě se pozastavuju nad tím, jak někdo může napsat, že by nemohl s někým žít, že se bojí, že by se na něj mohl "vyprdnout" apod.., že prostě manželství přináší nějakou jistotu. Prostě mě názory Sosana přivádějí k smíchu.
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(21.10.2004 12:11:41)
Porad nechapu, co ma manzelstvi spolecneho s temi jmeny.

My jsme manzele, mama Cerna, tata Bily, deti Bile. Dedecek je Bily, ale babicka, jeho manzelka, je Cervena. Druzi dedecek s babickou jsou oba Cerni.

V sousedstvi je par, nesezdany, mama Zelena, tata Modry, dite taky Modre.
A pak znam pani Fialovou, ktera si vzala zpet sve divci prijmeni, ale ma z prvniho manzelstvi syna Stribrneho, z druheho Hnedeho a zije s panem Oranzovym.

Tak nevim, jak to manzelstvi detem zjednodusuje.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 15:29:23)
Mám na věc opačný názor. Podle mě právě vzájemná nezávislost je pro vztah obrovským přínosem. Přece když budu vědět, že je na mně partner absolutně závislý (finančně, citově apod.), budu se houby starat o to, jakého sám sebe nabízím tomu druhému ve vztahu. Zatímco když budu vědět, že ten druhý může kdykoli ze vztahu odejít, budu se snažit, aby to neudělal (viz pasáže o "znovusezamilovávání" a romantice v článku). Tak podle mě většina mužů uvažuje. Kolik je jen v zdejších diskusích možné najít příkladů! Dokonce i mnohé ženy tak uvažují.
V tom je podle mě manželství jako instituce přežitkem, v tom klasickém modelu, kdy manžel rodinu ŽIVÍ, zatímco manželka JEN pečuje o děti. A to je ve zdejších diskusích také hodně patrné.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 15:35:20)
Janino, v podstatě s tebou souhlasím, ale má to jeden háček - jakmile jsou ve vztahu děti, je to stejně problém. My na sobě s manželem závislí nejsme, ale máme dítě a to je docela dost velký důvod pro to, aby se jeden nesebral a nevypadl, pokud má to dítě rád a chce, aby mělo mámu a tátu. Už jsem to tu psala několikrát - nemůžu říct, že by mi manžel nějak ubližoval nebo že bychom měli nějak narušený manželství. Potíž je v tom, že se k sobě prostě nehodíme a každý máme jiné představy o životě. Manžela bych jako kamaráda nebo milence brala, ale holt moje představy o VZTAHU jsou dost odlišný. A odejít s dítětem od chlapa, který sice nevyhovuje na 100% mně, ale dítě miluje a víceméně mu i toho tátu dělá, na to jsem asi ještě málo cynik.
 andrea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(22.10.2004 17:18:52)
Strašně hezky napsane. Podepisuju se taky a dvakrát potrhávám.

Taky mám doma krásný vztah i bez strachu, že manžel odejde (případně bez hrozby že já odejdu). manželství není přežitek,ale asi jenom pro ty, kteří od jeho začátku předpokládají, že udělají všechno, aby zůstali spolu. "V dobrém i zlém dokud nás smrt nerozdělí".

Dneska mi připadá, že mnoho lidí se rozchází s prominutím kvůli kravinám. Vím, že každá hádka bolí a každé nedorozumění je zlé, ale na druhé straně, kdo z nás nedělá chyby? proč mnohdy chceme mít vedle sebe pana dokonalého, kterému dělat chyby nedovolíme? no toto už ale neplatí jenom pro manželství.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(20.10.2004 4:21:13)
Čau Monty,
Já jsem zrovna ten případ, u kterého platí, že je mi líp ve vztahu bez manželství. Stejně tak ale věřím, že jsou lidi, kteří potřebují svůj vztah nějak oficiálně potvrdit...prostě každý jsme jiný.
Osobně mám ne zrovna kladný vztah ke svatbám, dokumentům a "vyšším cílům v manželství"..:))) Neznamená to ale, že vedle svého partnera žiju jako cizí člověk. Máme spolu dítě které oba milujeme, milujeme jeden druhého a na našem vztahu musíme občas zapracovat stejně jako kdybychom měli na všechno papír.
Za tu dobu co jsme ale spolu jsem zjistila, že když necháme věci tak jak jsou, za chvíli se vymknou z rukou. Rutina zabíjí...alespoň mě...:))) Takže se čas od času musím zastavit a něco změnit, pomáhá to.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty 

(20.10.2004 15:20:57)
Kazde manzelstvo, ktore je len nejaky papir je prezitok. ;o)

Podla mna je vsak manzelstvo nieco viac nez len ten papier. A rozhodne ho za prezitok nepovazujem.

Mam vsak pocit z tych, co manzelstvo za len papier povazuju, ze v skutocnosti maju pred touto instituciou strach. Mozno z dovodov, ktore v diskusiach podobnych tymto tak ohnivo popieraju. Ved ked je to len papier, preco si ho nezaobstarat? Coho sa boja? Nejakeho papiera? ;o)
 orchidej 


Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 13:00:22)
Petra a Monty: Musím souhlasit s Petrou, ač mi jedno manželství nevyšlo a bylo katastrofické. Ten článek je psaný poněkud vzletně, ale proč ne? Nechceme být za služky a slepice a samy je ze sebe děláme. Já tento článek poslala obratem svému příteli a už ho máme rozebraný a je v něm spousta pravdy. jen jsou an to třeba dva a každý chlap na tuto diskuzi nepřistoupí. To už ale zase záleží na nás, koho si yvbereme, že?:-)
 masulka 


Re: Re: Re: Re: Monty 

(19.10.2004 21:28:16)
To bych také docela ráda věděla. Celé mi to přijde docela hloupé a nechala bych na každém, jakou cestu si zvolí. Osobně se manželství nebráním, přijde mi praktičtější než "život na hromádce" ( dědictví, majetek, atd.) a navíc pak nemusíte vysvětlovat dětem, proč se jmenujete jinak než tatínek:)
 Gábi, 2 děti 


Manželství? 

(21.10.2004 8:01:37)
Monty, tentokrát s Tebou nesouhlasím. Samozřejmě, článek je napsán poněkud podivnou formou, ale myslím, že chápu, co tím chtěl autor říci.
Nepovažuji manželství za přežitou instituci - pořád si myslím, že má tato forma svazku smysl, docela hezky o tom psal v jednom fejetonu prof. Matějček (kdyby jen pro nic jiného, tak proto dát dětem jistotu a jméno).
Ono je to bohužel (bohudík?) tak, že v rodině je důležitý vztah muž - žena a od něj se odvíjí vše ostatní. A vztah dvou lidí je vždy potřeba "pěstovat". Je to přesně o tom zachovat si něco jako vzájemnou úctu, důvěru, sdílet společné prožitky, žít SPOLU a ne vedle sebe ...
 Petra 
  • 

Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 12:33:04)
Manzelství vubec není prezita instituce. Zalezi na tom, kdo ho uzavre a co to pro nej znamená. Stejne jako byt manzelkou a matkou neni vzdycky az taková hruza, jak by se z Montyina prispevku mohlo zdat.
 Corra 


Re: Mno, 

(19.10.2004 12:55:31)
Manželství je přežitá instituce, o nějaké rovnoprávnosti v něm nemůže být ani řeč, což mne fakt neuspokojuje.

Monty-jaký si to uděláš,takový to máš.Nejsou všichni chlapi stejí.Někteří umí dokonce i prát,žehlit,vařit,postarat se o děti........a žena se je nebojí nechat s dětma pár dní doma samotné:-)))))))Já vím,to bohužel neznáš............
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 13:00:27)
Ale ne, tohle zrovna znám - manžel si uvaří, uklidí, prát sice nepere, ale to není žádná práce... i o dítě se postará, když nejsem doma. Potíž je v tom, že JEN KDYŽ NEJSEM DOMA. Když jsem, považuje za normální, že to udělám já, protože jsem MATKA. :o)
 Corra 


Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 13:13:35)
Víš,ale jsou chlapi,kteří tohle dělají i když mají svou 1/2 doma.A připadá jim normální že pomužou-asi chápou,že není povinností ženy po práci,nebo po celém dnu s dětma ještě lítat kolem domácnosti.Bohužel sis vybrala v tomto směru asi toho "nesprávného".Já zase znám spoustu takových,pro které pomoc ženě není žádná překážka.MMCH-švagr před pár dny pekl koláčky na hody a byly super(mlask:-))))
 Majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 16:25:42)
Nemůžu než nesouhlasit s Corrou. Všechno je to o tom, jaký partner je (a jaké jsme my partnerky). Žili jsme s mým manželem před svatbou téměř osm let "na hromádce" a nemůžu říct, že by se tím, že nyní na naše společné soužití "máme papír", něco dramaticky změnilo. O domácí práce, různá zařizování a jiné radosti se staráme stále společně, jako dříve -žádné to je tvoje povinnost a to je moje povinnost ... přijde nám to tak přirozené a bylo to tak od začátku našeho vztahu. Takže zastávám názor, že "jaký si to uděláš, takový to máš" ... ať spolu žijete na psí knížku a nebo na oddací list.
 Majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 16:28:16)
.. nemůžu než souhlasit, chybička se vloudila :)
 Olina, syn 21měs. 
  • 

Jo?, 

(19.10.2004 14:32:28)
Tak mu ode mne vyřiď, že podle toho, co jsi zatím do místních článků a diskusí napsala, nejsi žádná matka. Možná nanejvýš matka z leknutí a to není životní role, ale diagnóza, takže tě může těžko nutit, abys tuto roli přijala. Snad ti to pomůže.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jo?, 

(19.10.2004 14:41:36)
Prosím tě, a jak se pozná, kdo je matka a kdo ne? Co má/musí dělat matka s velkým M, aby matkou byla?
Jistě, já jsem matka proto, že se mi to "přihodilo", dítě jsem nikdy neplánovala... ale nějak nevím, proč bych kvůli tomu měla být horší než ostatní. Naše dítě je čistý, nakrmený, spokojený, milovaný, nikdo ho nijak netýrá, tak nevím, kde bych měla vidět ten problém?
 Olina, syn 21měs. 
  • 

Re: Re: Jo?, No to nevím, 

(19.10.2004 14:55:01)
já jsem o žádném problému nepsala. Já jenom myslela, že bys nemusela dělat domácí práce, kdybys nebyla matka. Jak to vyplynulo z tvé stížnosti na tvého manžela. Myslela jsem, že by ti to mohlo pomoct. To ti můžeme věřit a nemusíme, že je tvoje dítě najedené, čisté atd... Měla bys jít něco dělat, abys měla čas na svého syna a ne sedět na rodině a masivně přispívat do všech diskusí. Jdu se zařídit podle své rady. Papa
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Jo?, No to nevím, 

(19.10.2004 15:00:29)
Olino, tos mě špatně pochopila. Domácí práce jsem nedělala nikdy, matka nematka. :o) Syn je dneska odpoledne u babičky, pracuju a občas přikukuju, takže to rozhodně není na jeho úkor. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Vtip z e-mailu 

(19.10.2004 15:15:23)
"Pane Bože, já chodím do práce každý den a dřu 8 hodin, zatímco má žena je jen doma. Chtěl bych, aby rozuměla co musím vytrpět každý den. Prosím tě, vyměň na jeden den její tělo s mým. Amen."
Pan Bůh díky své nekonečné moudrosti zázrak udělal. Příští ráno se vzbudil Kalle v ženském těle. Udělal snídani, vyvenčil psa, vzbudil děti, připravil jim oblečení, připravil jejich oběd a odvezl je do školy. Potom jel zpět domů, vyzvedl věci v čistírně, stavil se v bance pro peníze a pak jel na velký nákup. Doma uklidil celá nákup,
vyčistil kočce krabici a šel vyvenčit psa. Již bylo 13.00 a on pospíchal ustlat postele, odnést špinavé prádlo, trošku oprášil a zametl podlahu v kuchyni. Pak jel do školy vyzvednout děti, kde nastala debata s dětmi o učebnicích nutných k vypracovaní úkolu a které byly zapomenuty ve škole.Když konečně dorazili domů po několika cestách zpět do školy, připravil jim mléko a chleba a dohlédl na to, aby děti začaly s úkoly. Během času vytáhl žehlící prkno a současně se díval na televizi. Teď už bylo 16.30 a čas přípravy večeře. Poté co se najedli, uklidil ze stolu, uklidil kuchyni a spustil myčku nádobí. V době kdy šla jeho partnerka ven se psem, připravil dětem koupel, poskládal čisté prádlo, naládoval další pračku a dohlédl na to, aby děti šly do postele. Ve 21.00 byl naprosto vyčerpán a ačkoliv jeho denní činnost ještě nebyla zcela hotova, šel si Kalle lehnout. V posteli očekávala jeho partnerka milování.
Další ráno se Kalle vzbudil a ihned padl u postele na kolena a modlil se k Bohu: "Prosím, prosím Bože, přeměň to zase zpátky, byla to chyba závidět mé žene možnost být doma přes den."
Pán Bůh díky své nekonečné moudrosti odpověděl: "Cítím, že jsi se poučil, rád to zase změním, ale musíš počkat devět měsíců, protože jsi včera otěhotněl... "
 andrea*TP 6.3. 38tt 


Re: Vtip z e-mailu 

(19.10.2004 15:27:04)
Aspoň , jsem se po zběžném pročtení diskuze zasmála dík :-)),

nevím proč některé, ženy musí napadat ty druhé, diskuze je o názorech každého. Škoda, že tu, ale chlapi skoro vůbec nediskutují. Já nemám ideálního muže a na výše uvedený úryvek z knihy nevěřím a také bych si ji nekoupila, ale nemám tu potřebu tady ostatní přesvědčovat, že má být něco tak nebo naopak. Nikdy nevíme co nám život přinese v příští vteřině, že.., každý vztah je jiný.
 axe 


Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:36:35)
Monty, to máš fakt blbý. Jestli sis to doma zařídila tak, že jsi za služku, tak se nedivím, že se ti manžesltví zdá jako přežitek :-))) Já se považuju za rovnoprávnou i po deseti letech a na mateřské, považuju za naprosto normální, že nás teď muž živí (a NEPŘIPADÁM si závislá, oba považujeme majetek za společný bez ohledu na to, kdo ty korunky domů přinese :-))). A považujeme za normální, že když je muž v práci, JÁ se starám o dítě a domácnost. Když je doma, děláme to společně. Tohle ti připadá blbé? Pak fakt nevím, co bys ještě chtěla :-)))))))))) A už se vcelku nedivím, že vám kluk skáče po hlavě, když péči o něj považujete za něco, co se snažíte hodit jeden na druhého :-)))))))))))))))

Tak, a teď si mne kamenujte :-))))))
 Marťa11 


Re: Mno, 

(19.10.2004 13:29:10)
Monty, já nevím, mně je v manželství fajn a když se rozhlédnu třeba v naší rodině, tak bych řekla, že ostatním taky...

To, že ty jsi si vzala člověka - zřejmě dost neschopného moulu (podle toho, co jsi kde o něm napsala...), kterého jsi neznala, hned s ním měla dítko a teď hučíš a nadáváš kudy chodíš, neznamená, že to jinde nemůže fungovat...

My si žijeme tak nějak normálně, žili jsme si stejně i před svatbou... nemám pocit, že by se něco změnilo...

Takže asi tak, jestli to nefunguje u vás, tak to není možná manželstvím, ale Vámi...

Kdyby jsi s manželem zkusila bydlet už před svatbou, řekněme 2 roky... asi by jsi s ním asi nevydržela a ani si ho nevzala a ani s ním neměla dítě...

 Cockney 


Re: Mno, 

(19.10.2004 15:25:07)
Vdávala jsem se dvakrát a pokaždé z ryze praktických důvodů... a zpětně vzato, s dnešními zkušenostmi bych to už neudělala.

Nezlob se na me, ale na to, aby si clovek (ne)vzal drogoveho dealera a alkoholika potrebuje zkusenosti 30ti lete zeny?, pamatuji-li si spravne tvuj popis sveho prvniho muze? Nechci byt doterna, ale mohla bych znat prakticke duvody snatku s individuem vyse popsanym? A to, co pises o svem druhem manzelovi, tak taky nevim, nevim.
C
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 15:28:25)
Můj první manžel nebyl drogový dealer, jenom ožrala a gambler. Před svatbou jsme se znali rok a půl, bydleli jsme spolu a bylo to celkem v pohodě... on se rozchlastal, až když jsem začala vydělávat prachy. Ne že by předtím nepil vůbec, ale přišlo mi to celkem v normě. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 15:30:12)
Jo, ty praktické důvody - začala jsem podnikat a připadalo mi výhodnější odepisovat si nepracujícího manžela z daní. Možná blbý, tehdy mi to připadalo jako dobrej nápad.
 Alenka a Anezka 5 tydnu 
  • 

Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 16:33:58)
Mila Monty,

odepisuji uplne poprve v tomto foru. Normalne si jen procitam.
Ale tvoje posledni komentare me opravdu zvedly ze zidle.

Neznam te, ale uz jsem tady toho o tobe hodne cetla. Nevim, jestli jsi o to stala, ale jsi takova "figurka" techto stranek. Evidentne i vetsina ctenaru zna tvuj pribeh.

Pises, ze jsi se vdavala z praktickych duvodu (1. manzelstvi odpocet z dani, 2. manzelstvi dite) a pak hanis manzelstvi jako takove. Komentujes neco, co jsi sama doopravdy nepoznala.

Clanek je pekny, cte se jako basnicka, pokud mate trochu romanticke srdce, bude se Vam libit ac s nim souhlasite nebo ne.

Zivot je nadherny, kdyz jste s tim pravym, je jedno jestli v manzelstvi nebo mimo nej. Vsem preji aby jim to vyslo!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 16:44:54)
Nepoznala. To je fakt. Nicméně ani ve svém okolí neznám žádné šťastné manželství - přesněji řečeno takové, o jakém se píše v článku.
Vybavuje se mi jeden citát, nevím už přesně, kdo to řekl - Balzac? G. B. Shaw?
Spokojená manželství jsou. Šťastná ne.
Samozřejmě je to hodně o tom, co ten který člověk od manželství očekává, ale ať se o tom bavím s kým chci, vždycky mi "vyjde" jen jedno - neexistuje rovnoprávný vztah. Vždycky je jeden "za blbce", ať už jakkoli. Je fuk, jestli je to manžel, kterého peskuje žena, nebo manželka, kterou využívá muž, aby mu dělala služku. Já jsem se naivně domnívala, že VZTAH - potažmo manželství - je dobrovolný svazek lidí, kteří se mají rádi, jsou si navzájem rovnocenní (tzn. žádné mužské a ženské práce), respektují se, jsou k sobě upřímní a snaží se třeba jeden druhému nějak dělat radost. Nevím o vztahu, kde by to fungovalo.
Věřím, že existují výjimky, ale já je prostě neznám, toť vše.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:00:06)
Monty, mě to přijde, že zrovna váš vztah je rovnoprávný. Že jste v něm prostě za blbce oba dva. :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:04:34)
No, jenže zrovna takhle jsem si tu rovnoprávnost nepředstavovala. :o)
 Corra 


Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:16:08)
Monty,ale přesně jak to tu popisuješ(to jaký vstah neznáš) funguje u nás doma.Sice máme práce rozdělené,ale ne podle mužských a ženských,ale podle toho jak je kdo na tu práci šikovný a baví ho(Tj.mě jde líp žehlení a muj manžel zase dokáže vyvrtat líp díry do panelu,.....).Ale pokud je potřeba,tak každý udělá i tu opačnou práci(manža žehlí šíleně pomalu,ale zato rád umývá okna-já tuhle práci nesnáším).Před svatbou jsme spolu žili 18 měsícu a taky nepozoruju rozdíly v našem vstahu.Zaláskované SMS mě chodí několikrát denně.
Tenhle extrem o kterém píšeš znám pouze u jedné rodiny:"nevezmu svoji do posilovny,protože by mě to moc stálo,....." On přiveze domu nákup,tašky vyskládá z auta před dum a odjede za kamarády(vždyt už přece byl nakoupit a už má "splněno").Manželka si pro nákup musí přijít sama,.....
Já osobně bych s taovým chlapem nevydržela ani den.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:30:19)
Corro, ono to u nás taky není zas až tak o té práci. V tomhle ohledu si nemám proč stěžovat - manžel uklízí, sám si uvaří, dojde z košem, zalije kytky. O tom to není. Spíš o tom druhém - zamilované SMS mi nechodily asi nikdy, ale byly doby, kdy mi manžel volal, jestli na něj počkám před prací, pak jsme se šli někam projít, sednout si na kafe, jezdili jsme na výlety, chodili spolu na různé akce... co máme dítě, tak ho nic takového ani nenapadne. Chodí sám a já taky. Když mu řeknu, že spolu nikam nechodíme, řekne mi, že "mám něco vymyslet a on půjde". Jenže - dřív to vymýšlel on a rád, nemluvě o tom, že když něco vymyslím, tak se mu stejně nechce. Anebo druhá možnost, řekne mi, že mám dítě, tak mám mít jako zábavu a rozptýlení dítě. To mě štve. To, že de facto žádný společný život nemáme. Jinak je to vcelku pohoda. Jen nechápu, proč je v tomhle takový sobec. Dítě chtěl on, ale starat se o něj je moje záležitost. Postará se o něj, jen když nejsem doma, nebo ho vezme ven, ale po příchodu domů ho musím já převlíct, posadit na nočník a nakrmit. Manžel prostě nechápe, že bych taky někdy ráda dělala něco jinýho než jen pracovala a starala se o dítě... má dojem, že by mi to mělo stačit. To je to, co mi na našem manželství vadí.
 Corra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 17:59:42)
písla jsem ti mail
 Alenka a Anezka 5 ty  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: neda mi to, tak jeste jednou :-) 

(19.10.2004 18:35:05)
Jake si to udelate, takove to mate.

Zacina to vyberem, pokud si vyberu spatneho partnera, pokud si sebe nebudeme vazit a vezmem se kvuli tomu, ze " nam to prislo tehdy jako dobrej napad", tak si nestezujme.

Myslim, ze ten clanek je hlavne o detech a mluvi mi z duse. Dite POTREBUJE videt a citit, ze se mama tata maji radi, pokud to neuvidi jednou dopadne presne tak jako vy, Monty.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 18:35:55)
Ahoj všichni,
poslední dobou jsem si všimla jak všude napadáte Monty,ať napíše,co napíše.
Nechápu,proč některé musíte jenom osočovat a urážet.Všichni máte perfektní manželství,a pořád to dokola opakujete,nemyslíte si,že to třeba může někoho mrzet?
Někdo si chce třeba ulevit,nebo jen tak poklábosit,a vy hned na něj začnete útočit.
Toť vše Hanka
 Alenka a Anezka 5 ty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hanko ach jo 

(19.10.2004 19:03:57)
Mila Hanko,
ono kdyz nekdo hodne prispiva do diskuze, netaji se svym soukromim tak musi ocekavat, ze s mu nekdo odpovi a treba s nim nebude souhlasit.

Myslim si ze Monty ma dostecne rozumna dospela zena na to aby se pripadne obhajila sama.

Preji pekny vecer a hodne deti :-)

 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hanka,ach jo 

(19.10.2004 19:16:39)
Hodně dětí mi přát nemusíš,ty už mám...
 Alenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hanka,ach jo 

(19.10.2004 19:47:26)
s Vama je sranda :-)

Myslela jsem "hodné děti" :-)
 Květen05 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 18:38:46)
Monty nezdá se ti divné, že píšeš: Dítě chtěl on, ale starám se já...
Vždyť když se rozhoduje dvojice o dítku, mělo by to být rozhodnutí obou. Ne si pořídit dítě jen kvůli tomu, že on nebo ona to chce.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 19:12:56)
Vranimůro, my jsme se na ničem nedomlouvali. Šest let jsem žila v domnění, že děti mít nemůžu, resp. bez lékařské pomoci ne - měla jsem docela závažné gyn. problémy, dokonce mi chtěli brát vaječníky, že jsou k ničemu. Mohla jsem tušit, že se to po třech letech neléčení nějak spraví samo od sebe? Prostě jsem vůbec neřešila nějakou antikoncepci, proč taky, při diagnóze, jakou jsem měla.
Prostě se to stalo, po dvou měsících známosti. Že chce manžel dítě jsem věděla, jednak to říkal a pak to psal i na netu v nějakých svých článcích. Já sama od sebe sice dítě nechtěla, nemám asi mateřskej pud, ani biologický hodiny, ale na potrat bych nešla, do manžela jsem byla zamilovaná, tak proč ne...
 Květen05 


Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 19:23:51)
Nechci aby jsi to brala jako nějaký útok na sebe, prostě jen reaguji na tvé příspěvky.
Víš, Monty to je právě asi ten největší problém - absence mateřského pudu. Myslím si, že právě to, se odráží i v chování Stáníka. Neříkám, že jsi špatná máma nebo že ho nemáš ráda, ale připadá mi, že právě péče o něj je to co tě nejvíc zatěžuje a dítě to vycítí. Prostě asi chce Stáník víc, než má.

 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 21:52:34)
opravdu je zajimave, jak casto se diskuse stanou celkem zbytecnymi debatami o manzelstvi monty. nepripada mi to podnetne, protoze se opakuji porad stejne nazory a argumenty, jak ze strany monty, tak ze strany jejich kritiku.
 dominika 
  • 

O Monty? 

(19.10.2004 23:34:22)
Monty tyhle debaty sama vyprovokovává. sama tady píše dost intimní věci, nemůže se pak divit,že někdo reaguje. Jsme tady místo psychologa, je to taková její velká rodinná terapie. Monty si, podle mne, zadělala na pořádnej průšvih ve svém životě. Ve svém psaní nás i sama sebe přesvědčuje, že je někdo jiný, no ale, daří se to čím dál míň....A to, co doma má, není rodina. Toť vše.
 Sam+3 kousky 


Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 0:26:23)
Leni, máš naprostou a úplnou pravdu. Jakmile do nějaké diskuse "zasáhne" Monty, hned se veškerá diskuse přesune k hodnocení jejího života, event. manželství, ale to je přesně to, co ona chce, (nemám pravdu Monty ?).
 Kačka (Beáta 2r & Andrej 7m) 


Haloo Monty!!! 

(20.10.2004 0:10:33)
Ahojky Monty,
vím, že to sem vůbec ale vůbec nepatří, nicménně zkusím to ;o) Už pěkných pár tejdnů sháním CD Sex Pistols a buďto jsem slepá nebo nevidím ;o) nebo je taky možný, že jsem na ně fakt nenarazila. No a tuším, že jsi někde psala že snad posloucháš né zrovna střední proud, jestli tě napadá, kde bych konečně uspěla? Nevíš o nějakým konkrétním obchůdku? Nebo někdo jinej? Byla bych moooc ráda... díky ;o)

Omlouvám se ;o))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Haloo Monty!!! 

(20.10.2004 10:31:22)
Kačko, jestli jsi z Prahy, tak za Kotvou je (doufám že ještě furt) půjčovna CD, kde maj úplně všechno... ulice se mi nějak vykouřila z hlavy, ale je to mezi Roxy a zadním vlezem do Kotvy, jak je hospoda U Templáře...
Když mi napíšeš který CD konkrétně, mohla bych ho případně zkusit sehnat, doma myslím žádný nemám...
 Kačka (Beáta 2r & Andrej 7m) 


Re: Haloo Monty!!! 

(20.10.2004 14:32:47)
Díky, díky, z Prahy jsem, tak tam mrknu.
 Zavřelka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(19.10.2004 19:17:40)
No, u nás je to velmi podobné, u prvního dítěte (dnes má syn 4,5 roku) pomáhal rád, ale teď (mladší dceři jou 2 roky) "jdu s nimi ven, ale TY je musíš oblíct, obout...." když přijdou, tak to samé. Že já zatím co byl na hřišti nebo někde podobně - často si při vycházce zajde vyřídit svoje věci, tak já např. vyluxovala, vytřela, žehlila, ale on si myslí že jsem odpočatá. (mám podezření, že neví jak se ve skříni berou čisté košile a další prádlo. Nezbývá než vydržet. (Ale přiznám se že si nedovedu představit jak to bude až budu chodit do práce. Je pravda že děti budou samostatnější ale je to pravda? Nebudou si mě chtít "užít"???
 adelaide k. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 10:19:17)
Ale ono je to opravdu - "Jaký si to uděláš takový to máš". Tedy spíš - "Koho si vezmeš toho máš".

Monty zmiňovala citát ve kterém se říká že nejsou šťastná manželství, jen spokojená. Tak se ptám, nestačí to? Já jsem v manželství spokojená.

Můj manžel sice doma nežehlí ani nepere, ale já to po něm ani nechci a jsem ráda, že on zase nechce po mě abych vrtala do panelu, když je třeba pověsit poličky. Každý dělá to co umí líp.
Teď když jsem doma (nemocenská, TP 10. 2. 2004) dělám těch domácích prací víc já, ale na něm zase je, abychom se nemuseli jít pást. Každý máme svůj díl odpovědnosti a kupodivu to funguje.

A hlavně, máme se rádi!

Zdravá a hravá miminka přeju
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 10:49:05)
Asi jak komu. Někomu stačí být spokojený, někomu ne. Já jsem taky víceméně spokojená. Ten problém bude asi jinde, už jsem to tu psala - je to o očekáváních. Jsem člověk s hodně divokou minulostí a stereotyp jakéhokoli vztahu mne ubíjí, protože mám pořád vzpomínky a vím, že to může být jiný... představa dalších x spokojených let je pro mne šílená, nejsem na to ten správný typ člověka.
Vůbec to nesouvisí s tím, že mám dítě. Syn je paradoxně velice nenáročný dítě a vždycky byl. Navíc, nezatěžuje mne to, že se o něj musím starat, jak psala Vranimůra - ono toho starání není zas tak moc a hrát si s ním mne baví. Jediné, co mne opravdu nebaví je jít s ním třeba na písek nebo někam do herny a DOHLÍŽET na něj. Mám prostě potřebu se aktivně do něčeho zapojit, když si s ním hraju sama, je to OK, ale sedět někde a dívat se na to, jak si hraje s jinýma dětma prostě považuju za příliš pasivní způsob trávení času, takže na tyhle aktivity využívám jiné lidi, které to baví nebo které za to event. platím. Pro mne to není relaxace, ale šíleně úmorná činnost, jsem zvyklá pořád aspoň NĚCO dělat... a tahat si na pískoviště notebook je blbost. :o) Písek v klávesách mu nedělá dobře. :o) V tomhle jediným jsem bezesporu nedostatečná matka.
Btw. - syn je velice společenské dítě a odloučením ode mne myslím nijak netrpí. On si hraje s každým, kdo k nám přijde nebo koho kde potká. Každý, kdo se mu věnuje a baví se s ním, je pro něj kamarád a na mne si přitom ani nevzpomene.
 Květen05 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 11:00:36)
Monty mě taky nebaví sedět na písku a poslouchat drby maminek. Ale právě že Lišce se tam moc líbí, tak to tu hoďku vydržím a pak prchám pryč. Holt se musíme někdy přemoci. :o)
 Květen05 


Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 11:06:38)
Monty a na písku se občas připojím taky. Je to ohromná sranda, když dospělákovi můžeš něco pokazit beztrestně. :o)
Člověče, jak ty, takový volnomyšlenkář sis mohla myslet, že v manželství budeš spokojená?
Neber to prosím ve zlém...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 11:32:33)
Vranimůro, brala jsem si hippíka a volnomyšlenkáře. :o) I když postupem času vyplynulo, že je trošku víc konzerva, než jak se zdálo. Včera to jedna naše kamarádka hezky pojmenovala - manžel je prý vilnej puritán. :o)))
Abych to upřesnila - my třeba nemáme běžný manželský starosti, ten stereotyp nějakýho starání se o složenky, o nákupy atd. neřešíme, nehádáme se, neubíjí mne nějaký materiální starosti... když náhodou dojdou peníze, vždycky se najde někdo, od koho si můžu vzít zálohu na nějaký kšeft. Splácím ten byt, takže se mu třeba stalo, že jsem dala švagrovi peníze s tím, že za 14 dnů mi přijdou další a bum, rozbil se mi novej počítač, 14 dní byl v opravě a já musela posunout termíny... a žádný dusno, jedli jsme čínský polívky, manžel kouřil nejlevnější cigára... nic se nedělo.
Jenom se prostě blbě smiřuju s tím, že manžel je línější a pasivnější než já, že nemá potřebu někde lítat, něco podnikat, někam vypadnout... nutit ho nechci a když se realizuju s jinými, přijde mi líto, že to nemůžu mít s manželem...

Pettino,
Stáník na stavění kostek není, on je docela kreativní dítě, s ním se dá blbnout úžasně. :o) Navíc já jsem docela dětinská, fakt mne baví si s ním hrát a bude to určitě ještě lepší, už teď se těším, jak si budeme stavět z Lega. :o))) Jenom do toho musím být zapojená - a na pískovišti on bábovičky nedělá, ty bych klidně plácala s ním... on lítá jak splašenej, hlavně za jinýma dětma, když má kolektiv, tak mne nepotřebuje. Jo, jednou za čas se překonám, ale stejně radši jdu ještě s někým, abych si mohla aspoň pokecat - jít s ním sama je dost peklo, nejsem typ člověka, který by se dal do řeči s každým, protože nevím o čem, když ty lidi neznám... a tlachání o ničem mne nebaví.
 Květen05 


Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 12:02:26)
Tak teď tě poprvé Monty chápu. Taky jsem litovala, že spoustu věcí můj ex podniká beze mne. Raději s někým jiným než s vlastní ženou. Taky jsem toužila po tom vyjít si ven, dojít si na skleničku, bowling atd. Zatím jsem seděla doma se třema dětma a já byla nervní. Tedy lépe řečeno, byly doby, kdy jsem byla spokojená a ráda že je mám a pak doby, že jsem si říkala proč on může a já ne? Rodiče jsme přece byli oba. Peníze nebyly žádný problém, ten největší problém byl, že každý jsme chtěl něco jiného. On domácí slípku, která se nehne z domova a já zase vztah, kde každý má právo občas mít volno sám pro sebe.
Teď mám jiného partnera. A vše se naprosto změnilo. Můžu kam chci, kdykoliv potřebuji tak mrňouse pohlídá a stejně jsem nejraději doma. Jsem u sporáku a nevadí mi to, protože vím, že to někdo ocení. Na práce doma jsme dva, rodiči jsme oba. Starosti se složenkama jsou, ale říkám si, že to prostě zvládneme, hlavní je že jsme spokojení.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 13:06:26)
Tak jsem si přečetla celou dikusi a Tvoje příspěvky Monty. Sice toho není moc, ale mám pocit, že Tvoje manželství je velice podobné manželství mých rodičů. Oni byli v podstatě spokojení, žili pro nás pro děti, ale mojí mamce se pořád něco nelíbilo, něco chtěla jinak a když jsme vyrostli, tak se to ještě mezi nimi zhoršilo. Neustále si mě stěžuje, že by chtěla dělat to a to a on nechce, nebo on by na to nebyl apod. Začarovaný kruh, bych to nazvala, neměli v životě žádný velký problém, který by je stmelil a brali se spíš z "rozumu" (on je hodný, nepije...), než z lásky. Zůstali spolu, protože jsou oba rodinné typy. Moje mamka je zkrátka náročná, více náročnější než jiné ženy, chtěla toho do života víc než se jí dostalo a dostává. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že s Tvým manželem by bylo spousta žen z rodiny štastných a spíš by manžela chválilo;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mno, 

(20.10.2004 13:13:36)
To bezesporu. Ona ho taky většina kamarádů (kamarádek) chválí. Kdybych, jak píšeš, nechtěla NĚCO VÍC, taky bych ho jen chválila... a kupodivu ho taky někdy chválím, i když spíš jinde než tady. :o)
Ten problém není v něm - je v tom, že máme každý jiné představy o vztahu a to, co stačí jemu, nestačí mně...
 andrea 
  • 

nenáročný dítě? 

(26.10.2004 15:34:01)
ahoj Monty,
nepsala jsi někde v jiné diskuzi, že tvůj syn je naopak velice náročné dítě, které se musí nepřetržitě hlídat a nedokáže si ani vteřinku pohrát sám. Možná se pletu, ale myslím, že na něco v tom smyslu už jsem narazila.
 jana 
  • 

souhlasim 

(21.10.2004 12:30:24)
trocha poezie s velkou davkou pravdy pro hluboce nezapskle. skoda, ze clovek nema silu a cas uvazovat casteji ve vzletnejsich formulacich...j

a souhlas na druhou - s corrou - jaky si to udelas....
 TOREX 
  • 

Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(24.10.2004 23:30:53)
NEVADI mi starat se o děti, uklizet, umývat nadobí, vařit,nakupovat,umývat okna,prát žehlit, uklízet si vyžehlené věci,jit na velký sobotní nákup sám s mými miláčky (2,5 a 6 let) ale VADÍ mi ty řeči že se to dělá jinak.Vyprané prádlo se věší košile vedle košil ručníky k ručníkům, okna se myjí timto , (ne tímto hadrem) košile je potřeba věšet podle barvy(od tmavé po světlou), a plno podobných banalit.-
Tak nedělém nic dle hesla Kdo nic nedělá nic nezkazí. A tak sleduji vyšší cíle.Kdysi jsem se snažil, ale slipy si podle barvy třidit nebudu.
Tak to máme doma rozdělené ( dělení jsem provedl sám) Já mám na starosti finanční zabezpečení rodiny a přehled nad politickou situací ve světě ( pravidelně sleduji zprávy) a manželka žehli prádlo a to vyžehlené třidí dle veklikosti,barev, typu....... a šílí že vůbec nic nestíhá.....a přitom by stačilo aby tolerovala muj styl třidění: čisté -špinavé, vyžehlené a netřeba žehlit, umyté nadobí a...- ten talířek snad do rána vydrží v myčce...Nebo se dámy a pánové pletu ?

Taky bych rano zmizel s dětma aby se mohla prospat- ale to nejde- Okamžitě vstane, zkontroluje nejen dostatečný oděv, ale i mě, barevnou sladěnost oděvu dětí, kontrola vyčištění zubu úklidu kuchyně po snídani, teplotu venku, pokyny k návratu( jdemetak na pisek před dům a .............ach jo....
Už mi rozumíte ?
 Sylva 
  • 

Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(24.10.2004 23:38:00)
Hm, asi nejsem ženská.
 Sylvie 


Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(24.10.2004 23:40:14)
TOREX, teď jsi mě rozesmál, protože přesně s tím právě bojuju - ale na druhé straně ;o) Něco už jsem pochopila - třeba když mi doma dlouho ležel koš k žehlení, a nakonec ho manžel vzal, věci z něho poskládal (bez žehlení) do skříněk... a život šel dál... No, s něčím ještě bojuju - ale třeba tu sladěnost a vhodnost oděvů řeším tak, že večer svým čírťatům připavím hromádku s oblečením, takže se většinou vyhnu nervům, že třeba dcera byla dovedena do školky za a) příliš málo oblečená a za b) v nevypratelném oblečení určeném na špinavé záliby, jako třeba malování vodovkama a tak :o)

S
 Šáry 
  • 

Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 0:02:53)
Torex... dost dobrej postřeh ;o))

Já jsem asi napůl Marťanka a manžel napůl Venušan, vím přesně, co máš na mysli s tím "že se to dělá jinak" (manžel mi to často říká při vaření;o)), ale už jsme se shodli, že žádný správný způsob NEEXISTUJE, je to jen o tom, na co je kdo ZVYKLÝ z domova. Takže máš naprostou pravdu s tím, že pokud bude někdo chtít, abych něco dělala, musí mě nechat, ať si to udělám PO SVÉM.

Ovšem, jak jsem říkala, jsem Marťanka jen napůl ;o)), takže občas při oblíkání ven a vůbec věcech okolo dítěte taky koukám, jestli je po mým. Ale snažím se vědomě krotit - vždyť tatínek má dítě taky rád, nechce ho zlikvidovat a jestli mu oblíkne jinej svetříček.. no bože, má snad taky svůj rozum a ví, jak je venku.

S tím prádlem to není špatnej nápad - já nežehlím a zmuchlaný prádlo dávám do skříně na jednu hromadu, ze které se pak vytahujou zmuchlaná trička, kalhoty a občas holt manželovy košile do práce, které se žehlit jediné musí. Ale zatím to do skříně neskládám, protože mám podvědomej blok, že tam patří jen vyžehlený. Možná kdybych ho odbourala, bylo by v té skříni víc místa ...

Díky, je zajímavé vidět věci občas z druhé inteligentní strany ;o))

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:02:34)
Nevím z jaké planety jsem já, ale každopádně jsem toho názoru, že pokud někdo něco sám od sebe a dobrovolně dělá, neměl by mu ten druhý do toho kecat nebo mu říkat, že to či ono dělá blbě. Měl by být rád, že to vůbec udělá. Anebo druhá možnost - od nikoho nic nechci a dělám si všechno sám.
Nikdy nezapomenu, jak jsem jako dítě vyslechla hádku v rodině mé kamarádky, kdy přišla matka ze zaměstnání a řvala na manžela, že se ho nikdo neprosil o to, aby žehlil, že měl radši pověsit hodiny, protože to je chlapská práce. :o)

Btw., nevím co všichni máte s tím žehlením, já žehlila oblečení na malého do 6 měsíců a od té doby už nežehlím vlastně nic a nechápu, k čemu je to dobrý. Ujišťuju vás, že nechodíme zmačkaný, ono se totiž prádlo na těle jednak vytáhne a za druhé taky záleží na tom, jak ho před pověšením natáhnete. :o)
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:23:54)
Monty, ještě jsem neviděla bavlněnou košili nebo manželovy kalhoty, které by se samy a dobrovolně při pověšení natáhly tak, abych se nemusela stydět, že vypadá jak přežvýkaný dobytkem, když jdu vedle něj po ulici. A jen s tričky a mikinami si bohužel při svém zaměstnání nevystačí, na luxusní nežehlivé materiály nemáme peníze.

A k tomu pomáhání- když chci někomu pomoci a nevím, jak, tak to, že mi do toho "nebude kecat" je to nejhorší, co pro mne může udělat. POtřebuju, aby mi někdo vysvětlil, co mám dělat, jak to mám dělat a proč to tak mám dělat a poté co jsem udělala špatně - je to pro mne impuls k tomu, abych se zlepšila a příště to udělala dobře. JInak si připadám jako tonoucí- jako že mne někdo hodil do vody a plav. Nemluvím o tom, že mi někdo stojí za zadkem, peskuje mne a cokoli, co udělám je špatně a on to ještě před mýma očima jde opravit- to je skutečně chybný přístup. Mluvím třeba o tom, že když jsem poprvé štukovala, potřebovala jsem, aby ke mně někdo přišel a řekl mi - hele, tohle je hoblík, drží se takhle. Když to budeš dělat tímhle způsobem, hrozně se nadřeš a budeš tam mít fleky, lepší je....My si to možná neuvědomujeme, protože péče o domácnost je pro nás každodenní rutinou, takže blbí muži jsou neschopní, když neví, jak a co je zvykem. Ale já to tuhle počítala a v týdnu je můj muž doma cca 3 hodiny denně, pak jde spát, a z toho času minimálně polovinu věnuje hraní s dítětem. Jak má být zběhlý ve věcech týkajících se domácnosti. Chápu, že neví, kde máme utěrky, protože naposledy, když jsem ho pro ně poslala, to bylo někdy před dvěma měsíci, když to vyšlo, že jsem ji potřebovala a on zrovna byl doma. Zato já pro ně chodím co tři dny. Takže i chápu, že neví, že správné pověšení prádla (nebo třeba to, že nejdřív vyluxuje a až pak utře prach, co se tím luxováním zvířil) má určitou logiku, šetří můj čas a práci. Očekávám od něj, že to vezme jako argumnet a přizpůsobí se, pokud mu to takto vysvětlím, ne že to bude shazovat jako blbost. Stejně jako já nepovažuju za blbost, když mi řekne, že to dřevo u cirkulárky musím držet takhle a ne obráceně, jinak si uříznu prsty.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:35:27)
Hm, tak já nejdřív utíram prach a pak vysávam, protože mam za to, že při utírání se prach víří a občas z poličky třeba suchej list z kytky apod spadne na zem, zatimco při vysávání už ho jen vcucává vysavač, ze kterýho přes 4 filtry prach prakticky nevychází (k čemu by nám jinak byl)...
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:47:50)
ja jsem to vycetla v clanku o roztocich :-) vyzkousela a vyhovuje mi to. prach se nezviri vyfukovanim skrz filtry, ale ten, co je pritomen v byte a ktereho se nezbavis ani dukladnym luxovanim, treba ten v koberci atd. se zviri proudenim vzduchu vyfukovaneho vysavacem. pak treba za hodinu zase sesedne zpatky na nabytek. no a ja pak jdu a setru ho na mokro. Taky bylo v tom clanku o roztocich, ze pri luxovani je vyhodne mit otevrene okno, ze jak je s tim prachem zviris, tak je proudici vzduch vynasi oknem ven (samozrejme si nedelam iluze, ze vsechny) a dovnitr vane cisty cerstvy vzduch. kdyz vetras jen tak, tak oni jsou zavrtani v tom usazenem prachu. Ale nedelam to vzdycky, to jsem zaradila do svych uklizecich ritualu protoze mi to pripadalo zajimave,logicke a neskodne :-) po vyndavani pradla z pracky si ruce neumyvam :-)
p.s. dalsi vec, kterou jsem vycetla, byla tusim nekde tady na rodine informace(???), ze existuje studie, ze v rodinach, kde se straslive uklizelo, byl vyssi vyskyt astmatu, nez tam, kde se to trochu flakalo, i kdyz tam teoreticky bylo vic prachu a alergenu. No a ta studie si myslela, ze je to tim, ze v uklidovych a cisticich prostredcich je obsazen tusim benzen, ktery podporuje vznik astmatu u tech, kdo k tomu maji sklony. Takze si ho vlastne vyvolali prilisnou cistotnosti. To se mi taky libilo, ta teorie :-))taky zaradim :-))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 13:15:19)
Tak já utírám jen vodou .-) Mam alergii na saponáty, doma máme jen jar a ten leju do kýble na vytírání, neb vytíram mopem, a do myčky, která mi od ekzému taky pomáhá, ale agresivní tablety do ní dávat radši nechci, takže radši jen pár kapek jaru a hodně horkou vodu. Jsme taková téměř berchemická domácnost :-)
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 14:38:00)
Ivo,
to jsou zajímavé informace o luxování. Dělám to stejně jako ty (tj. utírám prach na vlhko až po vyluxování a při luxování mám otevřená okna), ale nikdy jsem nepřemýšlela, PROČ. Dělám to prostě tak, jak mě to maminka kdysi naučila :-). Teprve teď vidím, že to dělám správně. Při luxování se prach určitě víří. Dcera je na prach alergická , a proto nemůže ani luxovat, ani být při luxování i nějakou dobu po luxování přítomna v místnosti. Hned by začala kýchat a smrkat.
Když jsme u toho luxování. Souhlasím s Monty, že je protivné kecat někomu do práce. A ještě protivnější je práci po někom "vylepšovat", víte, co tím myslím. To mi vždycky dělala a dodnes dělá máma. Když jsem vyluxovala, "přejela" to po mně ještě jednou. Totéž udělala, když jsem utřela prach, umyla boty atd. Jak jsem to nesnášela! Nikdy to někomu nedělám. Manžel mi s domácností pomáhá opravdu hodně, někdy i vyžehlí. To mu ale, mezi námi děvčaty, moc nejde. Někdy to po něm přežehlím - ale tajně!
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:49:34)
No, manžel nenosí košile ani jiný kalhoty než džíny... teď sice nafasoval v práci pošťácký "dres", ale vzhledem k tomu, že to je samá syntetika, tak se to žehlit taky nemusí. :o) Uznávám, že v tomhle mám výhodu, je mi jasný, že košile se žehlit musí, aby nevypadaly jako vytažený "krávě z držky". Jo, jinak naše pračka má program na snadný žehlení, takže ty věci, co se z ní vytáhnou, jsou opravdu téměř hladký. :o) Ale 90% prádla peru úplně normálně a skutečně to není poznat, že se nežehlily.

Janino, jako zapraná růžová? Přiznám se, že mi barvy asi taky víc řeknou jako čísla nebo aspoň v angličtině... třeba vím, co to je LIMEGREEN, ale u hadrů to nějak neřeším... krom toho růžovou vyloženě nemusím, je to jedna z barev, kterou v mém šatníku dohledat nelze. :o)

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:25:28)
Monty, my žehličku ani nemáme a když to někomu řeknu, tak se nad tim podivuje... takže to určitě nejde poznat na první pohled :-). Je fakt, že u nás nikdo nenosí košile.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 1:11:58)
torex,
chapu te a rozumim ti. s tvou manzelkou je to drobet problematicke, jedine co me napada, dohoda, to mame my doma, ze ja pripravim vecer vsechno obleceni na hromadu a on to pak decku jen oblekne - on neni otraveny, ze nevi, kde to ma hledat a ja mam jistotu, ze je oblecena podle meho. Nebo ji rict - ja chci, aby sis odpocinula, my to zvladneme, dnes se o nas nestarej. vzala by to? stejne je nejlepsi rada co oci nevidi, srdce neboli, pokud je takhle uzkostliva, vzit deti nekam pryc, i v sousedni mistnosti porad bude jednim uchem poslouchat a kontrolovat.

jestli muzu, zkusim ti nastinit z druhe strany, proc treba ja delam takove carymary okolo blbeho pradla. muz ho naflaka na susak a je pro nej hotovo. pro mne to znamena, ze ztravim o pulhodinu casu dele pri prebirani a trideni ponozek do paru. Pulhodinu, kdy mi bud rve dite, protoze jsem uz mela jit k nemu, nebo to natahuju po nocich. Takze ja buzeruju tim, ze uz pri veseni pradla se ponozky vesi k sobe, v idealnim pripade se dava k sobe prislusny par. Kdyz se dobre povesi kosile, mam ji vyzehlenou bez problemu. Kdyz uschne zmackana, musim ji kropit, mam s tim daleko vetsi praci. To veseni je stejne jako s ponozkama - kdyz si rovnou pri veseni pradla budu tridit kosile k sobe, rucniky k sobe, budu mit pri zehleni usetrenou polovinu prace. Ten hadr, co se nema pouzivat na okna muze byt mastny nebo poustet chlupy, takze kdyz s nim to okno prejedes, bude to horsi nez lepsi.
Zkus to vzit trochu jinak, jakoze kazda prace ma svoje figle a zarucene postupy pro urychleni a dobre zvladnuti prace a krizovy sroubovak musis vzit na jine srouby nez normalni. Ze te tvoje zena nechce buzerovat a poucovat (i kdyz nevim, JAK ti to rika) ale ze stejne jako ty bys ji v dilne rekl "na tohle musis pouzit klic desitku, ne osmicku" tak ona ti rekne tenhle hadr ne, musis tamten.

i kdyz mezi nami, ten talirek by tam opravdu vydrzel. proc je tak pecliva? je naucena z domova, ma pocit, ze ty to vyzadujes, ma to v povaze...? kdyz si uvedomis, cim to je, tak podle toho muzes neco udelat. Rict ze tebe se tyka mezinarodni politicka situace je to jednodussi reseni.
mas me sympatie, doufam, ze to u vas dokazete vyvazit tak, aby byla manzelka min ustvana a ty min peskovany, ze pomahas spatne
 Raketka 


pomoc 

(25.10.2004 1:45:47)
Ivo,
s tím žehlením a věšením prádla jsi to vystihla přesně. Když si prádlo šikovně a rovně pověsím, tak ho polovinu vůbec žehlit nemusím a tu druhou polovinu stačí jen rychle přežehlit a je to pěkný. Když věší prádlo přítel, také si ode mě nenechá poradit a zdá se mu všechno zbytečné ... ale já pak musím žehlit všechno :( polovinu z toho kropit a přežehlovat dlouhé minuty, než to vypadá nositelně :(
A stejně tak s tím hadrem. Hadr na boty je od krému mastný, hadr na zem většinou pouští chloupky ... ani jedním z nich se nedá umýt okno - je na to prostě speciální hadr, stejně jako speciální šroubovák na speciální šrouby.
Je pravda, že když mi přítel chce z dobré vůle s něčím pomoct a udělá si to po svém, tak mi tím pak přidělá mnohem více práce jinde :((( a o takovou pomoc fakt není co stát.
 Šáry 
  • 

Re: pomoc 

(25.10.2004 2:00:01)
Na tohle měla nádhrný fígl jedna moje paní učitelka - když se jí manžel nabídl, že umyje podlahu, tak to napoprvé byla hrůza - všude šmouhy a fleky. Ale ona ho za to pochválila, a tak to příště udělal zas, až se to pak opravdu dokonale naučil :o))

Myslím, že není taktické (ale spousta z nás to dělá) partnerovi vynadat, kdýž to tnení podle našich představ. Popřípadě mu vysvětlit, proč chceme to co chceme (jako s tím mastným hadrem)

Torexi, kdyby ti manželka řekla něco v tom smyslu, jk tu říkaly holky - "hele, tenhle hadr na okno neber, je mastnej a naděla by fleky" nebo "když to pověsíš takhle, tak to pak dá při žehlení mnohem míň práce" - prostě, kdyby ti vysvětlila, že to nechce jen pro svůj plezír, ale má to nějaký praktický význam - jak by ses na to díval?
 Kučerka, Katy,Maty a Máří 


Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 8:51:51)
Musím souhlasit, pociťuji u sebe podobné příznaky. Potrpím si na pořádek a na oblečení a v době, kdy jsem byla doma, to fungovalo skvěle a stíhala jsem, ale když byl Matýskovi rok, vrátila jsem se do práce. Já i manžel máme časově a duševně náročnou práci, ale chceme být také dobří rodiče. Zjistili jsme, že pokud to má fungovat, musím některé věci překousnout. Třeba to, že když jde tatínek s dětmi pouštět draka a já tím získám 2 hodinky času něco udělat, abychom odpoledne mohli jít celá rodina na procházku, musím zchroupnout to, že děti mají fialové tepláky a k tomu oranžové bundy. To, že přijdou domů spokojené tuhle prkotinu nekolikanásobně vykonpenzuje. Jinak fungujeme podobně-ráno hromádky a prádlo si raději věším sama, vyměnila jsem to za luxování :-)
 JaninaH 


Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 7:33:48)
Výborně napsané a pravdivé.
Vzpomínám si, jak se jednou na procházce s miminkem ochladilo a já jsem manžela požádala, aby skočil domů pro čepičku, pro tu starorůžovou. Vrátil se po hodně dlouhé době a v tašce nesl všechny růžové čepičky, které našel - temně růžovou, světounce růžovou, sladce růžovou, růžovooranžovou... I tu starorůžovou. Přiznal se (po pěti letech manželství!), že není schopen různé odstíny růžové rozlišit. To je pak těžké se domluvit :-).
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 8:53:55)
Janino H., já taky neim, která je starorůžová. Ale asi bych v rámci instrukcí vzala jakoukoli růžovou vhodný velikosti (když pominu, že růžovou nesnášim :-)). A můj manžel by vzal úplně jakoukoli - hnědou, modrou nebo zelenou - hlavně že bude co na hlavu. Ovšem od mně by asi dostal instrukci "Dones nějakou čepici na tohle dítě. Myslim, že jedna hnědá by mohla bejt na botníku." - pokud bych mu teda nenechala dítě a nešla se projít jentak sama (a taky bych se vrátila za dlouho :-)).
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 11:49:23)
JaninoH, muj muz tvrdi, ze muzi rozeznavaji sest zakladnich barev a ze broskvova neni barva, ale vodka.
p.s. zrejme se to netyka barvy laku na aute, protoze my jsme nemeli oranžové auto, ale lososovou zlut, nebo kyho vira jak se ta oranzova jmenovala.
P.P.S: nebo mu to rict kodem barvy z te tabulky v pocitaci, tusim ASCII, treba by vedel :-))

 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:10:25)
RGB (red-green-blue)...
Jeden muj kamarad je lehce barvoslepy - ma problemy rozeznat hnedou, cervenou a zelenou. Krom toho se zivi programovanim. No a jednu dobu zkousel pres nejakou tabulku s tuzkou kreslit na pocitaci obrazky. Po te, co se setkal s kritikou jasne cerveneho sveho kmene stromu, ho od te doby zasadne kresli 100-50-0 barvou :o))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:09:24)
Starorůžovou??? A to je jako která barva? :o)
 JaninaH 


Re: Re: Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(25.10.2004 12:40:06)
Monty,
jak bych ti to vysvětlila... Starorůžová je taková jakoby zašedlá nebo zapraná růžová. Jako stará věc, původně růžová, chápeš. Je to moc pěkná barva. Jednou se manželovi podařilo dicílit tohoto půvabného odstínu u celé várky plen (před 16 lety ještě papírové nebyly). Udělal to tak, že dal pleny vyvařit s červeným tričkem a párem černých ponožek. Od té doby chodil pleny do společné sušárny věšet sám. :-)
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Vtip :o) 

(25.10.2004 12:52:40)
Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl. Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne:
"Odteďka chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo a když ho sním, očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše...?"
A žena odpoví:
"Asi někdo z pohřebního ústavu…“
 ZuziP 


Re: Asi jsem z Marsu........(muži jsou z Marsu) 

(27.10.2004 16:33:46)
Ano rozumiem ti, sme take, to je fakt... U nas pomohlo si o tom pohovorit a kedze bola snaha na oboch stranach, nasli sme kompromis. Nazvem to vyssi ciel "snazit sa pochopit toho druheho" - musi fungovat obojsmerne, to je fakt.
Apropo, vy chlapi tiez mate zopar neznesitelnych typickych vlastnosti. Kiez by sme sa my kvoli nim mohli na par povinnosti vybodnut.....

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.