19.10.2004 11:31:24 Sosan
Re: Vyšší cíle?
Tento článek považuji za velmi dobrý, po dost dlouhé době, tady na Rodině. Docela rád bych si tu knihu přečetl celou. Tím cílem samozřejmě je vnitřní duchovní růst, což zní jako plácnutí, pokud se to uvede takto bez obalu, ale je to tak. A život v rodině je jednou z nejpřirozenějších a nejúčinnějších cest k němu. Je to ta chybějící dimenze, která dává tomu praní, vaření, uklizení a tisíci drobných trápení smysl. Vždyť i váš domov, je obrazným vyjádřením stavu vašeho nitra. Myslím, že řadu věcí, o kterých článek píše, bychom si měli připomínat častěji. Kupříkladu to, že děti nás nebudou v dospělosti hodnotit podle toho, co jsme pro ně udělali, ale jakými jsme my sami byli a že tedy náš vlastní život je priorita, kterou musíme zvládat. I když je snazší sebe obětovat dětem. A kupříkladu ten příběh o dvou poustevnících jsem si už prožil a je to dost těžké trpělivým nasloucháním a otevřeností pomalu rozebrat tu zeď z drobných křivd, které se za léta nashromáždí. A není to o nějakém pravidelném kupování kytek. Je to o sdílení, spoluprožívání, trpělivém naslouchání, ale i odvaze nabídnout sebe sama bez příkras a umění přijmou nabízenou pomoc. A to vše pěkně natvrdo, jako nějaký extrémní sport. V té nejpřirozenější podobě bez nějakého divadélka nebo umělých rituálů. Nic nelze obelhat. Je to dobrodružné a krásné. A je škoda, když lidé zavalení svými všedními provozními starostmi si už tuto stránku rodinného života vůbec neuvědomují. A vztah pak degraduje na pouhé sdílení materiálních zdrojů a dělení se o povinnosti.
Odpovědět