Re: asi jsem přízemní
Zapomněla jsem včera dodat, že se Sosanem souhlasim v tomhle: "že děti nás nebudou v dospělosti hodnotit podle toho, co jsme pro ně udělali, ale jakými jsme my sami byli". Tátu si pamatuju jako někoho, kdo s náma jezdil na vejlety na kolech a na vodu a mamka byla ta, co zůstávala doma, že se jí nikam nechce. Na druhou stranu teď už vim proč tomu tak bylo a je dobře, že to vim, protože se podle toho můžu zařídit. V souvislosti s tim ale pořád platí, že nemůžeme mít trvale rodělený role, ale musíme si vzájemně pomáhat tam, kde je zrovna víc práce (někdy je to domácnost, někdy zpracovávání dat a grafický úpravy v manželově práci, která nás živí), abychom měli oba energii ještě na něco jinýho.
Odpovědět