Re: Mno,

Vranimůro, brala jsem si hippíka a volnomyšlenkáře. :o) I když postupem času vyplynulo, že je trošku víc konzerva, než jak se zdálo. Včera to jedna naše kamarádka hezky pojmenovala - manžel je prý vilnej puritán. :o)))
Abych to upřesnila - my třeba nemáme běžný manželský starosti, ten stereotyp nějakýho starání se o složenky, o nákupy atd. neřešíme, nehádáme se, neubíjí mne nějaký materiální starosti... když náhodou dojdou peníze, vždycky se najde někdo, od koho si můžu vzít zálohu na nějaký kšeft. Splácím ten byt, takže se mu třeba stalo, že jsem dala švagrovi peníze s tím, že za 14 dnů mi přijdou další a bum, rozbil se mi novej počítač, 14 dní byl v opravě a já musela posunout termíny... a žádný dusno, jedli jsme čínský polívky, manžel kouřil nejlevnější cigára... nic se nedělo.
Jenom se prostě blbě smiřuju s tím, že manžel je línější a pasivnější než já, že nemá potřebu někde lítat, něco podnikat, někam vypadnout... nutit ho nechci a když se realizuju s jinými, přijde mi líto, že to nemůžu mít s manželem...

Pettino,
Stáník na stavění kostek není, on je docela kreativní dítě, s ním se dá blbnout úžasně. :o) Navíc já jsem docela dětinská, fakt mne baví si s ním hrát a bude to určitě ještě lepší, už teď se těším, jak si budeme stavět z Lega. :o))) Jenom do toho musím být zapojená - a na pískovišti on bábovičky nedělá, ty bych klidně plácala s ním... on lítá jak splašenej, hlavně za jinýma dětma, když má kolektiv, tak mne nepotřebuje. Jo, jednou za čas se překonám, ale stejně radši jdu ještě s někým, abych si mohla aspoň pokecat - jít s ním sama je dost peklo, nejsem typ člověka, který by se dal do řeči s každým, protože nevím o čem, když ty lidi neznám... a tlachání o ničem mne nebaví.