19.9.2006 16:47:42 Edita,6. měsíční dcera
Re: právo dítěte
Vím, jak se cítíš. Podobně jsme na tom byli my se sestrou. Naši se rozváděli dost bouřlivě, vše řešili nočními bitkami mezi sebou,to vše před náma, když jsme měli 4-5 let.Ach ta beznaděj, že táta zase mamce ubližuje... Pak si máma našla přítele, ke kterýmu jsme se přestěhovali.Hrozně nás mlátil - hlava nehlava. Když jsme začali dospívat, začal se k nám chovat jinak než dřív, teda ke mně ne, já bych si to nenechala líbit nikdy, ale k sestře - začal ji osahávat, pozorovat ji v koupelně klíčovou dírkou. Díky Bohu zůstalo jen u toho,a já coby 16-ti letá jsem se za svoji sestru postavila, máma sice taky, ale dál to neřešila a nechala nás v tom se máchat ještě několik let, než zřejmě pochopila, že tak to dál nejde a odešli jsme od něj. Nyní mám skvělého hodného manžela a malou holčičku, kterou bych nedala za nic na světě a nechápu matky, které jsou tak sobecké a v klidu se dívají, jak se jejich dětem ubližuje.
Odpovědět