Věděla jsem, že tohle se vydržet nedá

Pro Janu a její vzpomínku na dětství......

...ahoj Jani, ráda jsem si přečetla tvůj článek z 13-tého června.

Velmi mě zaujal, už jen proto, že takových lidí je u nás hodně a boji se s tím něco udělat!!

Sama za sebe si myslím, že i jako dítě je možné s tím něco málo dělat, ale je třeba mít někoho, kdo za tebou bude stát!

Já osobně jsem neměla sourozence, o které bych se musela starat a ještě mít strach o ně, byla jsem jedináček. Teď jsem ráda, že to tak bylo a že nikdo mně blízký už nemusel zažívat vše, co já.

Má mamka se s otcem rozvedla, když mi byl necelý rok. Takže jsem si ho v dětství moc nepamatovala.

Chvíli na to si našla přítele....člověka, budu mu říkat TEN, který pracoval u "červených baretů" a byl vyhozen pro to, že pil. Vražedná kombinace.

Jak psala Jana...také si moc nevzpomínám na dětství. Pár útržků...

...jesle: Vzpomínám si na krásný vánoční stromeček.....už si moc nepamatuji na to, jak mě mamka musela každé ráno budit v pět, aby mohla na šestou do práce.

...školka: Na nic hezkého vzpomínku nemám....pamatuji si, jak jsem přišla že školky, měli jsme za "dětský" úkol vědět datum narození. ANO, znala jsem ho na druhý den. Už svítalo a já po probdělé noci plné bití, mlácení a nadávek od TOHO věděla, kdy jsem se narodila a snažila jsem se to i po tisícité říci správně, jelikož jsem věděla, co opět bude, když se třeba jen přeškobrtnu.

....škola: První třída...za jednu malou chybu v domácím úkolu musela má mamka v ředitelství školy vysvětlovat, proč mám takové modřiny a podlitiny ve tváři a proč se nechci převlékat v tělocviku. Asi to vysvětlila dobře, jelikož se nic dál nedělo.

....další roky na škole už si pamatuji celkem dobře... TEN vydal zákaz celé rodině, aby chodili do mé blízkosti. Takže jsem své nejdražši, kteří mě milovali a zbožňovali, jako je babička, děda (máminy rodiče), můj vlastní otec, neviděla i půl roku a pokud jsem s nimi chtěla mluvit, tak jen v přítomnosti JEHO, abych náhodou neřekla něco zlého.

Bohužel si stejně vždy našel důvod, aby se odreagoval. Stačilo mamku obvinit z toho, že mě k prarodičům pustila.....byla to pak probdělá noc.

Aby mě mamka ušetřila bití, nechala radši zmlátit sebe.

Končilo to stejně. Ráno jsem do školy zaspala, jelikož mě nikdo nevzbudil...v ložnici v poklidu ležel TEN i mamka a ON mi jen sdělil, ať se cestou do školy stavím k mamce do práce a řeknu, že je jí dnes špatně a bude se potit.....ano bylo jí špatně...celá od krve, neschopná slova musela plnit jeho potřeby.

To jsem prosím chodila do třetí třídy, bylo mi devět......

....a tak to šlo dále....došlo to až tak daleko, že jsem několikrát měla pistoli u hlavy, jen abych poslouchala a aby mamka nepomyslela na to, že by někdy od něj odešla....

....to už jsem byla trošku při rozumu...bylo mi deset a věděla jsem, že tohle se vydržet nedá.

Pomohli mi ti nejbližší...ti, co trpěli, jako já. Má babička a dědeček.

Jednou jsem šla že školy a oni mě tam čekali a zašli se mnou na policii ČR....bohužel.....malé dítě nemá právo na nic a prarodiče také.

Jak směšné, když tam sedíte, uzlíček nervů, všude podlitiny....nemáte právo... a TEN má právo vás dál týrat??? ANO má, dokud vám není 18 let, může cokoliv.

Naštěstí pro mě to vzal do ruky děda. Včas mě unesl k ním domů a když přijela pro mě mamka, že jedu domů s ní, tak ji dál pár facek s tím, že mě nikam nepustí, dokud na TOHO nepodá trestní oznámení....

....najednou to po těch letech šlo....já byla šťastná, že jsem u dědy a babičky, mamka šla konečně na policii......jako důvod, proč nepřišla dříve, uvedla, že se bála!!!!

Ale co já????

Pokud čekáte šťastný konec...je tady...TOHO už jsem nikdy neviděla.

Mamka si našla nového přítele....já jsem ji ho osobně vybrala a odsouhlasila...je s ním už přes 15 let a je to nejhodnější člověk na světě. Teď se snaží vše dohnat...škoda, že se to nedá vrátit.

Já co nejdříve odešla z domu. Našla jsem si muže, skvělého a hodného muže, mám dvě krásné děti, které milují své rodiče a jsou šťastné, když si jen tak lehneme v neděli ráno všichni do postele a povídáme si a děláme blbosti.

Brzo však budeme muset naše letiště zvětšit, protože je na cestě třetí drobeček a já jsem ráda, že přijde do šťastné rodiny plné lásky.

Nikdy bych nedovolila ublížit nikomu z mé milované rodiny a vím, že je to rodina, o které jsem snila, jako malá holčička.

Mně se to nevyplnilo....ale mým dětem ano a budu dělat vše pro to, aby to tak zůstalo pořád.