Re: raději život v děcáku!
Ireno a všechny, které jste tu popsali svoje dětství, držím vám palce a hlavně se nebojte!!
Proti vám jsem zažila slabý odvárek, ale zážitky si sebou ponesu celý život. Když se máma v mých 15ti konečně odhodlala podat žádost o rozvod, začalo nám doma peklo.Bráchovi bylo jedenáct. Otec se rozhodl rozvod řešit přes děti, takže jsem se o své mamině dověděla, že je to kurva špinavá a horší věci, on sám o sobě prohlašoval, že mámu podváděl mimo jiné i s jejími kamarádkami. Nakonec jí začal mlátit. Před námi. Když jsem se odhodlala mámu bránit, dostala jsem taky. Běžně jsem se skládala ve škole. Začal mě mlátit taky. Asi nejhorší bylo, když máma psala s bráchou úkol, vřítil se tam otec a zmlátil jí tim bráchovym sešitem a nakonec jí plivl do obličeje. Další den mamina špatně chodila a měla moncla. Znásilnil jí a zbil. Bydleli jsme na vesnici, já jsem zavolala policajty. Ti dojeli asi za hodinu a pokecali si s tatínkem, jaká je máma hysterka a já puberťák...no, nebudu to prodlužovat. Jednoho krásného dne otec řekl, že bráchu vyzvedne ve škole. No, domů už nedorazili. Jen mámě poslal sms, že si bráchu odváží 300km daleko. Přihlásil ho tam do školy...domů už se nevrátil..
A nějaká pisatelka (nepamatuju si jméno) tu psala, že jí nikdo neuvěří. Má pravdu. Můj otec je na veřejnosti neuvěřitelně okouzlující a inteligentní muž všemi oblíben. Doma nechutnej tyran, despota s napoleonskym komplexem, manipulátor. A hlavně je zlej. Zlej člověk.Promiňte, že jsem se tu tak rozepsala...
Odpovědět