19.9.2006 13:24:24 Silly
Re: právo dítěte
Po přečtení tvého článku a i toho na jehož základě jsi svůj napsala mě také není nejlíp. Můj příběh se podobá spíš tomu červnovému-vlastní otec bil a vydíral mou mámu, mě se nikdy nedotkl,ale celé dětství jsem strávila u své babičky. Na rodiče a dětsví vůbec si pořádně nevzpomínám, a když tak si vybavuju křik, krev, policii, brečícího otce...asi jsem to podvědomně zatlačila.
Dodnes se otcem nestýkám a když se blíží vánoce, nebo můj svátek a narozeniny zvedá se mi žaludek pokaždé když zazvoní telefon (co kdyby volal?), vyhýbám se čtvrti ve které bydlí apod. Vím že stále pije a obdobně jakou mou mámu týral i svou další přítelkyni, obě bohužel dlouho nenašly sílu od něj odejít. Přijde mi směšné slyšet ty kecy jak "chlap na mě sahnout tak ho zabiju" tohle může říct jen někdo kdo to nikdy nezažil.
Bohužel v mém okolí je takových případů poměrně dost a opravdu dokud se ta dotyčná manželka nebo partnerka nerozhodne a trestní oznámení nepodá, nemá nikdo šanci dělat nic.
Sama nevím jak bych se teď chovala být v situaci mé mámy,ale bojím se,že bych tu sílu také neměla. Ale přeji všem kdo něco podobného zažívají aby ji našly!
Odpovědět