také vím

je opravdu hodně dětí, které mají podobné zážitky,můj otec nás(matku i sourozence)bil, nemohla jsem chodit s kamarádkama ven a využíval nás jako pracovní sílu.Moc nerada vzpomínám, ale něco si pamatuji, jako snad 10ti letá jsem v tělocviku nemohla běžet patnáctistovku, protože jsem předtím okopávala brambory a učitel mi nevěřil, tak jsem skolabovala.Jenže my děti jsme měli tak velkou smůlu, že moje matka od mých šesti let byla většinou na psych. léčení a já jsem se starala od té doby o domácnost a později matka spáchala sebevraždu a my jsme s ním museli zůstat a vyrůstat.Nebudu tady se víc rozepisovat, v poslední době (spíš letech)mám problémy v manželstí, teď jsem už rozvedená, ale jako bych nebyla.Dnes jsem šla na internet rozptýlit své myšlenky, mám tři děti, které miluji a udělám cokoliv, aby byly šťastné a musím to zvládnout.Nikdo o mých problémech neví a všichni okolo vidí ženu, která se usmívá, je v pohodě, včera mě potkala slečna z práce a zalichotila mi,že vypadám jako sestra mých dětí, to mi taky hodně říkají, ale uvnitř sebe mám snad sto let.Myslím, že je to chyba toho, že jsem chtěla utéct od otce a vdala jsem se hned v osmnácti