Re: Špatná zkušenost

Ahoj Míšo,
myslím si, že máš pravdu v tom, že informovanost o této problematice je malá nebo lépe řečeno jednostranná.
Já sama jak zjišťuji také vím pramálo.
Ale chápu Tě.
Já se zase pohybuji "ve vodách" postižených obyvatel. Velká část veřejnosti se domnívá, že se stanete obětí, pokud se staráte o post.člověka. Ještě jsem se nesetkala se žádným opečujícím, který by na to měl stejný náhled. Možná je to někdy odlišný život a taky asi o určitých hodnotách. Zde opravdu není fráze říct, že se naučíte radovat z maličkostí.
Osobně vidím problém jinde než je 24hod péče. Mě spoustu energie bere neustále dokazování, vyběhávání a zjišťování na co mám právo, jak nám usnadnit život výběrem vhodných pomůcek, úřady, atd. To, že stát přispívá na ústavní péči až 20tisíc na klinta měsíčně a mě při 10%příjmu za péči ještě určuje, zda mohu dát své dítě do MŠ na 4 hod ano nebo ne. Obdobná situace je koneckonců i v oblasti pěstounské péče.
Mimochodem, teď řeším situaci, kdy mi odmítli dát lázně pro dítě a jako důvod uvedli, že nespolupracuje. Samozdřejmě, jak by také mohl při své závažném postižení. Ale pro koho pak je lázeňská péče/rehabilitace určená?
Možná pro všechny ty invalidní Rómy. Všimli jste si někdy kolik jich je invalidních? Jak je to možné? Víte, žiji v domě "zvláštního určení", t.j. dům, kde předpokladem pro získání bytu je průkaz ZTP/P nebo ZTP a vím jak takový člověk vypadá. A přitom včasná rehabilitace je i pro stát je levnější než důsledky, které plynou z nerehabilitovaného jedince.
Já vím, odbočila jsem od tématu, nicméně faktem zůstává, že sociálních problémů je zde víc než dost a lepší než nad nimi zavírat oči je mluvit o nich a ještě lepší je zkusit pomoci je řešit.
Protože nikdo neví co ho potká a můžete si 100x říkat "to mě by se nestalo" a pak stačí okamžik a váš život je úplně jinde než jste si kdy představovali.
Hezký den Daniela