Re: O lidech spolecnost obohacujicich a ochuzujicich.

Sosane,

ty si jseš nějak moc jistej, že od nikoho nic nepotřebuješ. Teď možná ne, ale copak můžeš vědět, že to tak bude celý život? Rozhodně ti nic takového nepřeju, ale občas se můžou stát věci, které člověk při sebelepším plánování neovlivní (nemoc, souhra nepříznivých okolností). Otěže svého života prostě nemáme v rukou se vším všudy, i když ovlivnit toho můžeme hodně, nikdy neovlivníme úplně všechno a někdy můžeme mít dost blbou smůlu....

Nikdo tě nenutí těm žebrákům něco dávat, klidně se jich můžeš bát nebo fyzicky štítit, ale neměl by ses o nich vyjadřovat tak přezíravě. Co ty víš, co je na tu ulici přivedlo?

Proč spousta z nás uvažuje “od zdi ke zdi” – jako bychom ve skrytu duše za jedinou správnou věc považovali vysypat žebrákovi celý obsah své peněženky, vzít ho domů na večeři a nechat ho vyspat ve vlastní čisté posteli, a protože se nám do něčeho takového právem nechce, nedáme mu pro jistotu ani bůra a hned si to odůvodníme ne tím, že se nám prostě právě nechce dělat altruistu, ale že je to vlastně pro jeho dobro – stejně by ty naše peníze za nejbližším rohem prochlastal nebo profetoval, takže my mu tím, že mu nic nedáme, vlastně prokazujeme dobro.

Nelžeme si do kapsy – charita NENÍ naše povinnost, ale taky nemáme ŽÁDNÉ PRÁVO pohrdat těmi lidmi, o jejichž skutečných osudech většina z nás ví HOUBY.