Re: Odvaha zhřešit

Naprosto souhlasim s poslednim prispevkem, nemyslim si ze by se za altruismeme vzdy schovavala slabost, naopak nekdy je pomahat tezsi, nez proste projit kolem. Nicmene, pokud pujdeme v krajnosti at uz v solidarite, nebo v odsuzovani tech nasilnych nebo tech slabsich, dojdeme k filozofiim znacně hruznym a jako u kazdeho fanatismu, desivym. Ale mam pocit, ze hodne nazoru z tohoto clanku je chybne vyjadreno spise semanticky. Nemohu verit, ze by nekdo souhlasil s tim, ze by bylo lepe se o druhe nestarat vubec. Je jen treba si stanovit urcitou hranici, za kterou uz ublizuji sama sobe, a dalsi hranici, kdy ma neochota ci strach pomoct, ublizuje druhym. Jak a kde presne si ji kdo postavi, je jeho vec. Ale nektere zakladni veci by si mel uvedomit kazdy: zadny odpor k nemocnym, ci chudym nas pred chudobou nebo nemoci nezachrani, nevybuduje hraz. To, ze prekrocime leziciho cloveka ( aniz bychom se presvedcili jestli je opily, nebo mu je zle) nas neochrani pred tim, ze jednou na te zemi muzeme lezet my a ti slusni nas prekoci( ti mene slusni ne).
Pracovala jsem jak v ruznych charitach, tak na lince nadeje, a vim co je to lidske dno. Rada bych upozornila kazdeho, ze nikdy nevi predem, jestli se na nem neocitne a jak hluboko se muze dostat. Rozhodne nemam pocit, ze by to tu nejak prekypovalo altruismem a solidaritou. Na druhe strane nevidim duvod proc se dat okrast nejakym individuem, clovekam, ktery je schopen cehokoliv. Nekde mezi tim je hranice, nemam pravo ublizit jinam a to ani svou nevsimavosti, a nema cenu ublizovat sobe. Ale rozhodne bych nenazvala lidi se kterymi jsem pracovala sobci a zbabelci, nekdy spis naivky, vericimi, ze v kazdem cloveku je trochu dobra. Ja tomu neverim, myslim, ze jsou i lide kruti a zli a ani se nemusi valet po ulicich a okradat spolublizni. Mnozi docela uspesne kradou a mezi bezdomovci je videt rozhodne neni. Ale abych, se vratila k ustredni myslence, nemam pravo druhe nutit, aby si nejakou hranici stanovili, ale rozhodne bych varovala pred naprostym zatracenim lidi na dne, je dobré zjistit proc jsou takovi, jaci jsou, kdy je mozne jim pomoci a jak a kdy ne. Rozhodne nikomu nepomuhu rozdavanim penez kazdemu, kdo me zastrasuje. Takze take volim jinou formu pomoci, ale mam strach z jedne veci: z pohrdanim slabsimi, kteri se nezaradili a zmeny, ktere je potkali neustali. Uvazte sami, ze kdybych se vysmivala vsem, kteri nesnesou lekarske zakroky, nad kterymi jen zatnu zuby, pokladali byste me za pekne cynickou, ale pokud budu kritizovat vsechny, kteri se ocitli na ulici a na dne, tedy i lidi dusevne nemocne, oligofrenni a stare by prece take nebude tak uplne v poradku, ne.