4.4.2003 14:29:41 Mirka, holčička 20 měs.
No, to je téma...
To je téma na hodně tlustou knihovnu, ani ne knihu. Taky jsem byla nechtěná a s mámou jsem si nikdy nerozumněla. Dodnes říkám, když máme bouřlivé období, že ji mám za trest a na celý život. K mým vzpomínkám cca ze 3-4 let patří to, jak mi mamka balí raneček a odesílá mě k tátovi, kterého jsem nikdy neviděla, zato jsem o něm dost slyšela. A to jsem byla naprosto mimořádně vzorné dítě (dokonce i podle mojí mámy). Hodně mě vychovával děda s babičkou, se kterými jsme bydlely. Oba mě moc milovali a nevím, co by ze mně bez nich bylo. Asi by mě máma vláčela od strejdy ke strejdovi. Ale řekněte mi, kde se ztratily ty vzorce chování mezi mojí matkou a babičkou? Moje babička vzpomínala s velikou láskou na svoji matku a s dědou spolu spokojeně žili přes padesát let. Tak co se stalo mojí mámě? Myslím, že se nic nedovím, ani když se zeptám. Když jsem otěhotněla a začala přemýšlet asi i něčím jiným, než mozkem, tak jsem měla strach, že mě moje holčička bude nenávidět stejně, jako já mámu. Pak jsem si řekla, že pro to můžu hodně udělat, aby to tak nebylo. Snažím se, snažím, ale pak se přistihnu, jak říkám stejná slova stejnou intonací a .. jdu si většinou lehnout, protože to je známka, že jsem velmi unavená a mám z toho dva dny výčitky svědomí.
Mirka
Odpovědět