Re: Banán a spol.
Myslím, že by se měl nastudovat někde z archivu nějaký dobový tisk. Nechápu, jak se všechny tyhle pověry (otrávený banán, škvor v uchu atd. atd.) mohly tak masově rozšířit. Já jsem si toho taky užívala (vychovávala mě víceméně taky hodně babička). Rozteklá zmrzila byla samozřejmostí... Nejhorší ale bylo strašení dětským domovem, z toho jsem byla vždycky úplně hotová - fuj!! Taky si vzpomínám, jak jsem ve školce ztratila jednu naušnici. Doma mi to nevěřili a odvezli mě až před policejní stanici, že si mě prověří, komu jsem jí dala!!! Prý určitě nějakýmu klukovi... Nechápu, jak na to přišli..
Měla jsem z toho celkem slušnej hysterák!!
Ale zas na druhou stranu musím říct, že mé dětství bylo jinak hezký. S klukama mě babička ven pouštěla (jen když nás našla téměř nahaté při hře na fanty, bylo z toho celkem čoro moro).
A během puberty se mi babičku podařilo vyléčit i z jejího strašného puritánství. Jinak by to totiž se mnou asi nepřežila:-)))
Odpovědět