| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Výchovný model z vlastní rodiny? Děkuji pěkně!

 Celkem 114 názorů.
 Gábi, 2 děti 


Banán a spol. 

(3.4.2003 7:49:24)
Milá Monty!
Je to opravdu krásný článek. Vzpomínala jsem na své dětství. Našla jsem několik momentů, v čem máme podobné osudy: oboustranná luxace kyčelních kloubů; babička, která strašila (ta moje i tvrdě zakazovala či poroučela bez ohledu na názor pasivních rodičů); školka, kterou jsem nenáviděla; problém se zařazením do kolektivu (i když já byla spíš neprůbojné, tiché dítě s dobrými známkami); tělocvičná "nedostatečnost" a figura "buřtíka s brýlemi" (to už je naštěstí dávno pryč)...
Ale hlavně mě zaujala ta historka s banánem: mě provázela také celé dětství - kvůli "jedu" jsem nesměla jíst "špičku" ;-) Odhaduji (dle časových údajů z článku), že jsem jen o malinko starší ...
Přeji ti ze všech sil, abys nepřenášela "rodinné vzory" na své děti. Věř, že je to někdy velmi těžké.
 spooky 


Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 14:41:19)
Milá Monty,

úplně ti rozumím. Nejenže jsem nesměla jíst špičku, ale taky jsem pravidelně musela chodit po obědě spát (a to už jsem chodila asi do třetí třídy ZŠ), do polívky mi pravidelně dávala na kousíčky natrhaný celý rohlík, to abych vyrostla, a potom když jsem se počurala (umřela mi máma), tak mě nahou davali pod studenou sprchu, abych si to pamatovala.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 15:57:04)
My jsme se sestrou musely u babičky spávat po obědě od jedný do tří hodin asi do patnácti let (pak jsem tam odmítla jezdit), protože jako učitelka z MŠ na to byla zvyklá, šťávu nám dělala z teplý vody, abychom nenachladly, nic jsme nesměly dělat samy - vždycky jsme musely poprosit i o blbý namazání chleba a babi pak čekala, jestli poděkujem, takže jsem kolikrát radši oželela jídlo, než se nechat ponižovat... Očekávala, že budem celý dny sedět doma a hrát si pokud možno potichu s hračkama. Sestra chudák měla problémy se čtením, tak musela denně dlouho číst a poslouchat peskování – do dneška tak nenávidí čtení, že nepřečetla jedinou knížku – maximálně si troufne na časopis. Druhá babička nám sice zakazovala koupání v řece, ale protože měla důvod (sama neuměla plavat a nemohla by pro nás v případě potřeby skočit), pochopily jsme to. Jinak jsme jí mohly se všim pomáhat (starat se o zahradu, vařit, chodit do lesa pro šišky na zátop, prát na valše) a to nás bavilo. Snažim se to dělat taky tak. A zakazujem jen to, co je opravdu nebezpečný - aby nám pak děti veřily, že když už něco řeknem, tak je opravdu dobrý to dodržet... Jinak u nás se umíralo na pomeranč :-)
 káča a adámek 


Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 10:05:26)
Monty, skvělý článek - moc pěkně napsané...Já si ještě vzpomínám třeba na to jak jsme pokaždé když jsme přišly k babičce dostaly na ofinu sponku i když jsme měly krátké vlasy - protože když nebudemem mít tu sponku tak budeme šilhat-sundávala jsem si jí hned jak jsem vyšla z baráku..:-))Taky zmrzlina se musela jíst rozteklá, " jinak dostanete angínu.." Další věc-velký úklid se dělal vždy v sobotu ráno - máma přišla v 7 ráno do pokojíčku a vyházela všechno ze skříní a pak se celou sobotu šůrovalo, i když bylo třeba venku nádherně a mohlo se jet někam ven..Další vzpomínka kterou má skoro asi každá holka - v určitém " vhodném"věku se vyfásla od matky knížka Děvčátko na slovíčko a tím skončila jakákoliv sexuální výchova...
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 10:14:13)
Myslím, že by se měl nastudovat někde z archivu nějaký dobový tisk. Nechápu, jak se všechny tyhle pověry (otrávený banán, škvor v uchu atd. atd.) mohly tak masově rozšířit. Já jsem si toho taky užívala (vychovávala mě víceméně taky hodně babička). Rozteklá zmrzila byla samozřejmostí... Nejhorší ale bylo strašení dětským domovem, z toho jsem byla vždycky úplně hotová - fuj!! Taky si vzpomínám, jak jsem ve školce ztratila jednu naušnici. Doma mi to nevěřili a odvezli mě až před policejní stanici, že si mě prověří, komu jsem jí dala!!! Prý určitě nějakýmu klukovi... Nechápu, jak na to přišli..
Měla jsem z toho celkem slušnej hysterák!!
Ale zas na druhou stranu musím říct, že mé dětství bylo jinak hezký. S klukama mě babička ven pouštěla (jen když nás našla téměř nahaté při hře na fanty, bylo z toho celkem čoro moro).
A během puberty se mi babičku podařilo vyléčit i z jejího strašného puritánství. Jinak by to totiž se mnou asi nepřežila:-)))
 Kahlan+5 


Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 10:33:24)
Tedy ja jsem asi vyrustala na jine planete:-) O bananu, ofine, zmrzline, vyhrozovani policii ci detskym domovem nic nevim, nikdy jsem se s tim nesetkala, jsem rocnik 77. Nas tedy vychovavali rodice uplne normalne, u babicek jsme skoro nebyli, protoze si s nasima nerozumeli a ani nam to nijak nechybelo, s rodici jsme si s brachou uzili spousty legrace. Jsem opravdu prekvapena, jake zazitky z detstvi mate.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 11:14:41)
Petro, myslím, že rodiče byli taky celkem "normální". Ale kde všechny ty vychovávající babičky vzaly škvory, banány, ofiny a dojídání za každou cenu, to by mě zajímalo :o)

A k šilhnání mám ještě jednu perlu - celé dětství jsem neměla ani jeden bublifuk, protože děti, které mají bublifuk, šilhají. Teď mám doma dva - šilhání se na dospělé určitě nevztahuje :o)
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Zmrzlina, uchavci a spol. :o) 

(4.4.2003 11:19:06)
"Ohřátou" zmrzlinu jím u babičky dodnes. :o)
Ale nejraději vzpomínám na účelově vymyšlenou historku o chlapečkovi, co si nechtěl nechat stříhat nehty na nohou, takže mu narostlo kopyto, a pak ho museli řetězem připoutat k noze od stolu a dojít pro kováře, aby mu to kopyto odsekl sekyrou. Od té doby, co jsem to slyšela prvně, jsem si už vůbec nechtěla nechat střihat nehty na nohou, protože jsem po koyptu mocně zatoužila. :o)
 Lucka N. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 12:06:53)
Moje 10ti leté sestřenice nutí pardubická babča dojídat dodnes. Chudáci. Na nás si to "nedovolí", protože ví, že by jsme to ses ségrou stejnak nesnědly :))
 Lucka N. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 10:48:56)
Milado, u nás UŠÁK a dodneška mám tendenci ho psát jako zvíře ve hře země, město... :))
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 13:39:06)
Myslím, že by se měl nastudovat někde z archivu nějaký dobový tisk. Nechápu, jak se všechny tyhle pověry (otrávený banán, škvor v uchu atd. atd.) mohly tak masově rozšířit. Rozteklá zmrzila byla samozřejmostí... Nejhorší ale bylo strašení dětským domovem, z toho jsem byla vždycky úplně hotová - fuj!!
Nemeli jsme nahodou stejne rodice a prarodice? :))
 Lucka N. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 10:48:07)
Já jsem ročník 89 a znám i banán, polepšovny, dětský domov, policii... ale hlavně moje babička byla a je hrozně sprostá. Největší (pro mě) trága byla, když na nás na pískovišti začala řvát, že jsme parchanti, smradi, hajzlové... Jo, a vychovávala nás taky převážně ona. Máma byla sama a hodně pracovala, tak babča jezdila z Prahy 106km, jenom aby nás ohlídala. Teď nám za to nadává. Všecko nám prej kupovala ona, máma se o nás nestarala, ona utratila vždycky všechny peníze, aby nám dovezla nákup... Dodneška je denně u nás (už jsme taky v Praze) a pořád je stejná. Mimochodem, kdyby jste v tramvaji nebo obchodě potkali blonďatou babču, co nadává, jaký jsou lidi šmejdi (čůr... a pí..), že jí nepustí 80ti letá babička sednou v tramvaji, že jí těhotná paní překáží s břichem, když chce projít nějakou uličkou, že to dítě je parchant, co by neměl na ulici atd.. je to naše babí. A ať já chci nebo ne, někdy se prostě neovládnu a dělám to samý. S tím banánem to zase byla ta špička, že do toho píchají včely a mohla bych dostat žihadlo :) a jednou máma volala "čertovi do sklepa", když ségra brečela, a že až v noci bude spát, prý jí tam hodí. Já jsem tenkrát (v 8mi letech!) celou noc NESPALA!!! a strašilo mě to skoro dodnes!
 Klára, 2 raubíři 


Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 22:45:14)
Je mi 24 a dodnes se občas v noci vzbudím a koukám se, jestli mi nevisí z postele peřina, protože tu by mohla chytit černá ruka, která bydlí pod postelí a mohla by stáhnout dolů do temnoty i mě. To je taky dílo naší babičky.
Klára
 Danča, synek 4. měsíc 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(5.7.2003 10:51:53)
Jo!! Přesně!! Já dodnes spím schoulená v klubíčku, celá přikrytá peřinou a bojím se, že mi v noci vykoukne z postele noha. Než z postele slezu, tak si musím rozsvítit (noční kojení tím pro mně byl horor, stejně jako pro manžela, který byl každé 2 hodiny vzhůru kvůli světlu)...
Jinak - moji rodiče i prarodiče byli celkem normální, ani přehnaná, ani nedostatečná péče, ale banán, uchavec a nutnost všechno dojíst měli taky...
Jo - a ještě jsem u svý mámy nesnášela, že kdykoliv jsem fňukala (třeba u filmu, knížky a tak), tak mě naplácala, "ať mám proč řvát".
Tak to rozhodně taky dělat nebudu!!!!
Mějte se pěkně! Danča
 _Blue_ 


Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 13:27:28)
Na knížku Děvčátko na slovíčko si taky pamatuju. Taky si pamatuju, že jsem ji jedinkrát neotevřela... :o)

Škvoři v uchu, banány - to samý. Já si fakticky dost dlouho myslela, že to mají škvoři vrozený, třeba jako že ptáci se líhnou z vajíček... :o)

Ještě s tou sexuální výchovou. Moje babička (mamky máma) je "babička generál". Všechno musí být po jejím a když jsem byla malá, byla na nás dost přísná. Ale uměla se i pomazlit a dát najevo, jak moc nás má ráda. Doteď je taková a já už vím, jak na ní. Je to moje milovaná babča. :o) Vzhledem k tomu ale mojí mamče (asi) o sexu moc neřekla, takže v období mého dospívání jsme to s mamkou dost probíraly. Ze začátku jsem se strašně styděla, to si pamatuju, ale když jsem pak měla nějaký problém, nebála jsem se přijít a zeptat se... Ale na druhou stranu, čeho je moc, toho je příliš, pak už jsem jí toho zase tolik povídat nechtěla a na druhou stranu se ptala ona.. :o)

No, jsem jednou zvědavá na sebe.

Janina
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 13:56:51)
Tak to ja jsem dostala sice jinou knizku, ale trochu pozde :( a stejne nevim, jestli bych to z ni pochopila. Asi pul roku pred tim, nez jsem dostala prvni menstruaci umrel u nas ve vsi asi 17lety kluk na rakovinu(? nevim), kazdopadne jeden z priznaku byl, ze mel v moci krev. Takze kdyz prisla ta prvni menstruace, tak jsem byla priserne vydesena a myslela, ze brzo umru... :)
 Sissi 
  • 

Re: Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 16:54:37)
Ty babičky jsou na to strašení nějak zatížené. U nás v parku, kam si chodily všechny děti hrát, se jednou oběsila nějaká holka. Samozřejmě tam od té doby půlka dětí nesměla chodit a ten nápad pramenil vesměs od babiček. Jako bychom se tam mohli nakazit sebevražednými sklony, nebo co.
 Tutla 
  • 

Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 14:47:14)
S jedovatou špičkou banánu mám taky zkušenost, asi je to dost zakořeněná fáma. Co se týče strašení dětí, mě zase bába říkala, že musím zavírat poklop od záchodu, jinak prej z něj vyleze krysa (bydleli jsme v paneláku, 4. patro). Co dodat, snad jen to, že chyby rodičů a prarodičů nebudeme opakovat.
 Boba 


Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 16:03:14)
Caf Monty, skvele napsane...S tim bananem to musela byt federalni pandemie, pochazim z jizniho Slovenska, po loupani bananu se musely myt ruce, kdyby na to nejaky ten had naplival jed ;)))
Boba
 Sissi 
  • 

Re: Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 16:55:56)
S banánem byla moje babička mnohem přímočařejší. "Běž si potom umýt ruce, sahali na to černoši." Ach jo.
 Amina 
  • 

KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 19:22:09)
Bydleli jsme v prizemi a potkan k nam zachodem opravdu lezl :-).Na zavrene mise stale stal zavarovaci hrnec plny vody, cimzto byla toaleta pro slabsi natury k nepouziti...
 hh hh 


Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 19:31:34)
souhlasím. taky jsem slyšela že je to možné. My doma museli zavírat záchod (1 patro).jinak byl mazec. A pravda jsem s toho tak zblblá že to dělám stále. i když jsem bydlela v 8 patře :o))
 Lída. 


Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 21:52:53)
Danino,
my měli v 7. patře dvě myši! Přišly patrně po trubkách jádrem, jinak si to neumím vysvětlit.
L.
 hh hh 


Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:00:49)
Lído ty mně děsíš !!!

Ale vzpomínám si jak mi jednou vyprávěl kamarád, že sousedovi utekl sklípkan a taky asi nějak přes trubky nebo co, protože se objevil u něj v bytě, bydlel hned nad ním.
 Lída. 


Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:05:14)
No super Danino, kdo tady koho děsí???
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:09:35)
doufám že u nás v baráku není nějaký takový nadšený pěstitel... :o)) dokážeš si představit jak se ráno vzbudíš s tím že Tě něco šimrá na ruce...:o))) danina
 AlenaD 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:12:17)
Danino, pokud myslíš na sklípkana, tak ty se drží ve tmě, vlhku a teple. Když někomu uteče, tak se dává krabice s mokrým hadrem pod topení a prý se tam nejlépe naláká.
 Lída. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:14:36)
Propánajána, odcházím, holky, takové debaty na noc, to není nic pro mě! :-)
Uf, ve které rubrice bych ty vaše informace teď mohla "zajíst"?
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:14:56)
Aleno my máme na topení odpařovače to je taky láká???

Myslím že tohle téma je jak vyšité pro Orionku...
 AlenaD 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:18:23)
Odpařovače asi ne, je naláká voda, ale vlhko a zapařeno. Teda aspoň takhle to píšou v odborné knize, co si manžel přines z výstavy sklípkanů a spol. Byl z nich tak nadšený, že reálně hrozilo, že si nějakého pořídí. A moje první starost byla, co bude kdyby utek z terárka.
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:21:07)
kámoška má "jiřinku" vždycky mi chodila ukazovat tu "kůži" nebo jak to nazvat když se svlíkne. já se pavouků taky děsím.
zapařený mám tak max. nohy v létě z tenisek tak snad to k nám nezabloudí :o)))
 Klenoflejn+4 


Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:13:57)
Asi před 3mi lety jsme měli v práci, v nemocnici, potkana v záchodě. Vyhazovali jsme do toho záchodu jídlo / nosili jsme si ho v ešusech z jídelny / a tak tam Pepa měl ráj. Když jsem to poprvé slyšela / nejdřív bydlel naproti na pohotovosti/ tak jsem to považovala za fabulaci. Doma mi taky technicky vysvětlili, jak je to nemožné. Pak se přistěhoval k nám, ale pořád se mi zdálo, že holky přehánějí...až jsme se setkali. Trvalo pěkně dlouho, než jsme se ho zbavili, byl chytrý jak opice.
 Klenoflejn+4 


strašení 

(3.4.2003 22:17:37)
Ve druhé třídě jsme měli paní učitelku Mrvíkovou, která měla podobné historky jako Montyina babička. Třeba jedna holčička byla sama doma, otevřela cizímu a ten jí zavraždil a krev protekla stropem k sousedům pod nimi...nebo šla na červenou, srazilo jí auto a tak dlouho jí táhlo, že z ní zbyla jen kost.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: strašení 

(3.4.2003 22:24:26)
Úplně nejlepší historku měla paní Pecháčková od nás z baráku!
Maminka nechala na chvilku doma dvě děti samotné a odskočila si do krámu. Starší holčičce bylo asi pět a chlapečkovi asi dva roky. Holčička zjistila, že má bráška pindíka a rozhodla se, že mu ho ustříhne. Ustříhla mu ho a když viděla krev, lekla se, vyběhla ven za maminkou a na ulici jí srazilo auto...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: strašení 

(3.4.2003 22:26:36)
I když teda nejsem si úplně jistá, před čím měla ta historka varovat. Před střiháním pindíků? :o)

A když už jsme u těch zvířátek, taky vám babičky říkaly, že škvor (moje babička mu sugestivně říkala "uchavec") má ty kleštičky na zadečku proto, že s nima v uchu procvakává bubínek???
 AlenaD 


Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 22:29:22)
Monty, ty máš teda věci. Já jsem si neužila ani jedný babičky a koukám, že jsem o moc přišla:-)).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 22:32:42)
Moje babička je sladká dodnes. Nedávno jsme u ní byli s mrňousem a manžel se po 48 hodinách téměř zhroutil. :o)

A abych nezapomněla, když se sbírají borůvky, a chcete náhodou nějakou sníst, tak jí předtím musíte rozmáčknout mezi prsty, protože borůvka je vevnitř červená, ale velmi nebezpečné jedovaté vraní oko bílé. :o)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 22:40:33)
Pozor, ono na tom něco je. Vraní oko od borůvky sice rozeznáš, ale ÚPLNĚ STEJNĚ (až na to barvení) vypadá vlochyně - a ta sice není jedovatá, ale jedlá taky ne, takže by ti mohlo být dost špatně. Naštěstí je zvácná, takže se na ni tak často nenatrefí.

S.
 Gábi, 2 děti 


Borůvky 

(4.4.2003 8:09:45)
Monty, existuje ještě "brusnice vlochyně", která je borůvce dost podobná, ale "bílá" uvnitř. Myslím, že se po ní neotrávíš (pár jsem jich kdysi pojedla), ale poznáš ji. Kěřík má větší a jinak zelené listy něž "brusnice borůvka", plody jsou větší, uvnitř bledé a chutnají "jinak". Vraním okem mě ale při sběru borůvek také strašili (ale to si může splést jen malé dítě) ;-)
 Bouřka 


Re: vlochyně 

(5.4.2003 0:53:06)
No, k těm vlochyním, jednak jsou oproti borůvkám opravdu dost vzácnější, ale jíst se dají (já je ráda), ale prý ne moc - říká se jim taky opilky. Já jich snědla hromadu a nic. Spíš existují lidi, kteří jsou citlivější na nějakou látku, kterou obsahují.
 Sylvie 


Re: Re: vlochyně 

(5.4.2003 11:26:51)
Já se po nich zrovna nejlíp necítila... ale rozhodně to nebylo na výplach žaludku :o) Nicméně od té doby si dávám pozor :o)

S.
 Jana 


Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:01:19)
Monty,
ano, skvori lezou do usi, to vim od detstvi taky :o)))
Taky vim, ze musim snidat teple mleko, ze obed bez polivky neni zadne jidlo, ze obed se musi podavat ve 12 hodin (ve 12:05 uz je pozde), ze musim snist vsechno, co mam na taliri, ze levou rukou zametaji jenom blbecci (jsem preuceny levak...). Babickam trikrat zdar!
J.
 AlenaD 


Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:03:51)
Mému manželovi babička ohřávala pribináčka, aby nedostal angínu.
 Lucia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:24:54)
:-))) to som robila pre syna aj ja, ale on naozj anginy maval kazdy mesiac:-))))
co sa tyka bannu, mojej kamaratke zomrela sesternica, vraj z otraveneho banana. dlho som tomu neverila, ale banany som nejedla :-), az po rokoch, to som uz mala deti som pocula v telke nejaku docentku rozpravat, ze banany ozaj mozu byt jedovate, lebo kym iba kvitnu, prilieta k nim nejaky hmyz, co z nich sosa nektar a on donho nejake to svinstvo obcas vpusti. takze spicku banana je dobre odstipnut a nejest.
vy ste ma ale vydesili s tou krysou v zachode. uz som rozmyslala, ze pojdem zavriet veko, ale nechala som to tak, lebo ak by sa mi stalo, ze ho otvorim a uvidim tam potkana, tak by som to neprezila. lepsie bude,ked ho uvidim uz od dveri :-)jedno viem isto,ze velmi spokojne si teraz sadat nebudem:-)
co sa tyka tych chrobacikov, co lezu do ucha, po slovensky sa volaju ucholak - priznacny nazov, ze?
ozaj, moj muz mi hovoril, ked nam na jesen zacali chodit do kuchyne mysi, ze mys nepride tam, kde uz predtym pocula piskat inu mys. ked sme nastavili lepidlo, chytil sa jej na nu iba chvostik a ona hrozne pistala, potom usla a potom uz neprisla. zeby to bola pravda?
podla toho, co tu pisem,zistujem, ze sa zacinam menit na babicku, smutne konstatovanie :-))
 Alena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(4.4.2003 0:10:16)
Me babicka rozpustila zmrzlinu na topeni ("Prece to nebudes jist studene!"). Hodinu jsem smutne chodila kolem toho topeni, na kterem se v misce jahodova dren postupne menila v cervenou vodicku. Az mela teplotu tela, mohla jsem ji snist. Nesnedla jsem.
Ten ustknuty banan u nas taky platil.
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(4.4.2003 0:16:21)
u nás se tomu broučkovi říká "ušák" a taky leze do uší (od toho ten název).

zmrzlinu jsme taky jedli až se rozpustila, aby jsme nebyli nemocní.
No jak to tak tady čtu myslím že jsme opravdu jedna velká RODINA :o)))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:07:28)
Taky jsem přeučený levák. Bohužel s následky. Dodnes si pletu levou a pravou stranu... teda, jen když se mám rozhodnout rychle, ale stejně. :o) Stejně mám ale tu levou ruku pořád šikovnější. Naposledy si toho všimla sestřička v porodnici, když mi ukazovala, jak mám malého brát ke koupání a já to udělala přesně opačně. Okamžitě na mě vypálila: "Vy jste LEVÁK???" - jako by to byla nějaká hanba.

Ty škvory jsem si proklepla už když mi bylo pět. U nás v baráku padali z dveří ve sklepě, tak jsem pro menší děti vymyslela soutěž, spočívající v tom, že pod těmi dveřmi museli párkrát za sebou projít... no, nejspíš jsem nějaké i přidržela, přiznávám... a škvoři jejich uši normálně ignorovali. :o) Od té doby jsem měla k babiččiným historkám ještě mnohem přezíravější postoj...:o)
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:15:00)
Monty, pravou a levou si pri rychlem rozhodovani pletu dodnes (treba v aute :o)), ale nikdy me nenapadlo, ze to muze byt spojene s preucenim.
Cele detstvi jsem nosila hodinky a levou ruku jsem poznavala jenom podle hodinek... ted podle snubniho prstynku ;o)
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:19:28)
Mě to kdysi říkal jeden psycholog... že prý tenhle problém vzniká u přeučených leváků proto, že se děti obvykle učí "pravá ručička je ta, kterou píšeš" atp. - jenže ony to tak nevnímají, já třeba umím dodnes psát oběma rukama, i když levou samozřejmě pomaleji, moc ji netrénuju. :o) Prostě i po přeučení je ta dominance nejasná a proto jsou s tím tyhle problémy. Teorie, ale myslím, že by na ní mohlo něco pravdy být. :o)

Hodinky jsem nosila jenom cibule (pominu-li krátké období "vtipných" digitálek, které měly pod sklíčkem papírek s nápisem LITUJI, NEJDOU) a když jsem se letmo mrkla na ruku se snubákem, zaváhala jsem, jestli je to OPRAVDU levá ruka...:o)))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:30:27)
Jani, klid, já jsem pravák jak poleno, ale měla jsi mě vidět v autoškole :o) Učitel byl ze mne vždycky trochu mimo, protože jsem si zatáčela nikoli podle jeho instrukcí, ale tak nějak jaksi nevypočitatelně, což mu nabourávalo jeho předem dobře promyšlenou trasu :o)

S.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:35:43)
Sylvie,
mela bys videt a slyset manzela, kdyz jsem ho poprve v aute navigovala na krizovatce "Doleva! Ne doprava!! Neeee!! Smankote! TAM!!"
J.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(3.4.2003 23:52:22)
Jéje, to mi něco připomíná :o) A není nad to, když tedy manžel od volantu nakoukne do mého klína do otevřeného - a může se zbláznit, že ho držím vzhůru nohama :o) Nějak nemůže pochopit, že kdyby vpravo na mapě nebylo zároveň i vpravo ve skutečnosti, tak už nedojedeme vůbec... a vůbec, nás v turisťáku vždycky učili nejdřív si v terénu zorientovat mapu... :o)

S.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 9:58:32)
Teda Jani, to jsem netušila, že jsem blbeček, když levou rukou mísím těsto, nalévám vodu (i kyselinky v labáku) a v pohodě stříhám nůžkama ... :-), i když zase při krájení levou bych si uřízla ruku (tu pravou :-).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 11:03:33)
Henri, podle naší babičky je každej levák něco mezi blbečkem a mrzáčkem. :o)))

Já dlouho nevěděla, že jsem přeučenej levák, i když jsem měla tu levou ruku vždycky o něco šikovnější (pravou horko těžko otevřu flašku mlíka); až poté, co jsem se o tom bavila s tím psychologem, jsem se babičky zeptala, jestli mi NÁHODOU nepřendavala věci z levé ručičky do pravé.
"No jistě že jo!" řekla babička. "Protože bejt levák, to je děsná ostuda!!!" :o)))
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 11:21:33)
Monty, to s tím mrzáčkem musím říct manželovi :) On je taky přeučenej :))) Výsledek toho je, že používá myš stejně na levou ruku a já abych to nemusela pořád přendávat, tak už ji používám taky tak :). Jo a dává mi nože do šuplíku obráceně, takže jsem se tuhle málem pořezala jak je beru popaměti.

Jinak se připojuju k banánu a zmrzlině :)))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 11:42:21)
Lucajdo,

problém s myší a manželem levákem jsem vyřešila jednoduše - vyhodila jsem myš s ocáskem a pořídila si bezdrátovou.

S.
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 12:08:44)
Sylvie, úúúúžasnej nápad :) Už vím co chci k Vánocům ;)
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: strašení 

(5.4.2003 11:19:22)
Henri,
ale to je přece úplně jasné, když je dítě levák, znamená to, že je blbeček, jehož rodiče byli neschopní naučit ho všechno dělat pravou :o))

Monty, pamatuju si samozřejmě na přeučování na praváka po celé moje dětství (právě to zametání, míchání, ale i stolní tenis.... všechno jsem dělala obráceně, nebo obojetně). Ptala jsem se své matky, jak jsem brala věci jako úplné dítě, prý samozřejmě do obou ručiček a nikdy by mě nepřeučovali.
Pak byla mamka u nás, Tom dostal jídlo, vzal lžíci do levé a ona hbitě přiskočila a s prohlášením "lžička se drží v druhé ručičce" mu ji přehodila do pravé..... mno.. víc jsem se neptala :o)))))
U Toma je mi to celkem jedno, ale on používá častěji pravou na házení, na kostky i na to jídlo.
J.
 Vladan 


Re: Re: Re: strašení 

(4.4.2003 11:52:09)
U nás se škvorovi říká klíšťák. Nebo taky ušák. Ale s tím, že leze do ucha, to můžu potvrdit:-)) Když jsem sbíral na zahradě rybíz, který je oblíbeným místem odpočinku pro škvory (čert ví proč - asi že je tam docela chládek a vlhko), tak jsem si nevšiml, že po mě jeden leze - a zalezl mi do ucha. Nedal se vytáhnout (rejdil tam jak pominutý, ale bubínek mi neproštípl:-)) a já musel na ušní, kde ho, hajzlíka malýho, teprve vytáhli.
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: strašení 

(6.4.2003 23:05:49)
Hele Monty, nemáme stejnou babičku? No samozřejmě,že škvor má kleštičky na procvakávání bubínku!!!

A taky jsem nesměla mít v puse víc, jak jednu žvýkačku. Jinak ta žvejkačka má moc velkou sílu a vytahává zuby z dásní....

Tak jsem nesměla bez kruhu do rybníka, protože vodník přesně pozná, malý dítě, který se dá snadno utopit.

A co klekánice? Po setmění ven ani náhodou. Když už jsem byla větší (tak 1. třída) a klekánice dostatečně nezabírala, babi přišla s geniální myšlenkou. Nevím, jestli si někdo pamatujete, jak babičky bělily prádlo na sluníčku (cíchy, prostěradla). To takhle večer je babička šla posbírat. A nenapadlo jí nic lepšího, než ty hory bílých kusů si naházet přes hlavu. Objevila se na konci domu, přesně pod lampou. Roztáhla ruce, pronesla: hůůů, hůů, ty šmejde, jak to, že ještě nespíš, hůůů, to je tvá poslední chvilka, hůůů. Nejenom, že jsem se na místě počurala, ale řvoucí jsem letěla za mámou a uklidňovali mě ještě několik hodin. To, že jsem se hrůzou budila v noci ještě pár let potom, si pamatuju moc dobře.

Prožila jsem dětství za přítomnosti hrozných bubáků, nicméně babičku bych nevyměnila.

Radka
 Bibi 
  • 

Re: Re: strašení 

(5.4.2003 0:07:28)
Prave jsem rvala smichy, teda to musela byt parada. U nas se umiralo samozrejme na skvora v uchu taky. Ale z jineho soudku. Kdyz mi bylo 9 umrela mi mama a vychovavala mne moje nynejsi maminka. Ovsem o prazdninach mne posilali k babicce(moji vlastni mami matce)- scenar - to ti koupim az budes maturovat, byla odpoved na jakekoliv me prani od zvykacky po kalhoty (bylo mi asi 11)ovsem proc jsem tam jednou a provzdy odmitla jezdit bylo kdyz mne baba vzala na navstevu ke svym kamoskam(Prevazne nad 75, silne nabozensky zalozene) a tam si mne posadili doprostred svetnice a lomili rukama:Chudinka malinka, sirotecek, to je trest za to, ze te tvoje mama mela za svobodna) - no nastesti nemam hlubsich nasledku - az na ty skvory.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:15:48)
Krysu nebo potkana v zachodove mise jsem videla na vlastni oci.... ale bylo to v prizemi, ve skoro lesni chaloupce, spis prisel zvenci.
Dlouho potom jsem pred kazdym usednutim peclive zkoumala misu :o))))
J.
 Sylvie 


Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 22:48:37)
V sedmým? To mi je v práci (v nemocnici) měli v desátým :o) I když prý to nebyly myši, ale rejskové, jak nám vysvětloval nějaký tatínek. Bezva atrakce pro děti :o)))

S.
 Blanka, syn 


Re: Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(4.4.2003 11:07:21)
My byli ještě lepší - myši jsme měli v 10.patře a ožíraly ve špajzu,kde co mohly a měli jsme co dělat se jich zbavit!
 Alena 
  • 

Re: Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(8.4.2003 10:18:48)
S těma krysama to není jen tak, upozorňoval mě na to plynař, když k nám nedávno přišel na odečet spotřeby. Vlezou fakt všude.

Pamatuju škvora v uchu, ale spíš od spolužáků ze školky.
 Gábi, 2 děti 


Re: KRYSA V ZÁCHODĚ 

(3.4.2003 20:52:58)
Nám několikrát běhala po bytě zvířátka od sousedů - ale byli to křečci. Ti si prolézali panelákovým jádrem, kdy se jim zachtělo ;-)
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Banán a spol. 

(3.4.2003 19:41:52)
Ahoj,
tak špičku od banánu ze zvyku stále odlamuji, abych se neotrávila (i když vím, že je to blbost, ale zvyk je železná košile). I v létě jsem musela mít u babičky na hlavě aspoň šáteček, aby mi nenastydla ouška. Výsledek to mělo jediný - od první třídy jsem si i v mrazech hned za barákem sundala čepici a strčila do kapsy, protože se mi jakékoli pokrývky hlavy kromě klobouků strašlivě zprotivily. Zmrzlinu mi babička nechávala roztát na talířku, abych nedostala angínu a nad obědem s hovězím masem se mnou seděli i dvě hodiny - asi od sedmé třídy jsem si přestala platit obědy v jídelně a radši jsem chodila do cukrárny. Jo a krysama v záchodě vyhrožovala máma vždycky, když jsme jeli na dovolenou a někdo zapoměl zavřít záchod. Jinak jsem měla dětství šťastné, ale taky nesnáším stádnost...
 David, 1dítě 
  • 

Jak to bylo s banánem...??? 

(3.4.2003 21:02:31)
Vlastně nevím, přiženil jsem se do rodiny, kde přede mnou při jedné příležitosti "jedna teta povídala" že z této příčiny v rodině zemřelo dvouleté dítě po několika dnech strašného průjmu. Do té doby jsem tuto banánovou příhodu taky slýchal, jako vy. Stalo se to v 70 letech. Považuji toto téma v rodině za tabu, proto jsem se nikdy na víc neptal. Nevím jaké bylo v té době zdravotnictví, jestli bylo vůbec možné identifikovat "uštknutý banán".
 Hanka 
  • 

Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 21:11:23)
Jsem ročník 79, a dodnes si ulamuji obě špičky od banánu! Nějak mě přesvědčili :-)
 Klára, 2 raubíři 


Re: Re: Banán a spol. 

(4.4.2003 22:32:49)
Ježišmarja, já to dělám taky a dokonce i dětem, než nahňácám banán! a přišlo mi to normální, jakože se to tak prostě musí dělat! Občas si říkám, že se na nás ty naše matky pěkně vyřádily...
 Marketa, 16TT 
  • 

Banánová špička 

(15.4.2003 15:13:08)
Ahoj,
jen pro informaci, odkud se ta pověra o banánech vzala - černoši ze špiček banánů prý doopravdy vyrábí jed. Ale samozřejmě z velkého množství banánových špiček. To mi tedy netvrdila babička, ale kluk, co žil v Africe.
Zdravím a přeji hodně štěstí s bojováním svých zakořeněných výchovných metod.
M.
 xxxxxxxy 


Pro Monty 

(3.4.2003 7:50:35)
Monty, tys to fakt neměla jednoduché (kam se na tebe hrabu já, i když jsem bezproblémové dětství taky zrovna neměla), ale tvoje děti budou mít určitě krásné dětství a milující maminku. Taky si nemyslím, že by dětem bylo předem dáno být kopií svých rodičů, jak se často říká. Nesnášela jsem už, když mi můj první kluk říkal, že jelikož moje máma je tlustá a má prsa sedmičky, budu já v jejích letech vypadat úplně stejně a nemá cenu se tomu bránit. naštval mě tolik, že jako moje máma určitě nikdy vypadat nebudu (zatím nevypadám a prsa mám trojky):-) Totéž s výchovou. Je rpavda, že člověk má často tendenci jednat jako rodiče, ale když si to probere rozumem a navykne si jiné chování, tak se stejně chovat vůbec nemusí. Mám dcerku se stejnými problémy, jako měla máma se mnou, a zvládám jí i podle slov své maminky líp a dcerka je spokojená a nemá mindráky, co jsem měla já z výchovy své mámy. Takže to určitě jde. (I když kdoví, co mi jednou dcera vytkne).
 Carewna 


Díky za článek 

(3.4.2003 7:50:37)
Monty, díky za krásný článek. Mám téměř 1 a 1/2letou dceru a často přemýšlím, co z ní bude. Čím jsem starší, tím víc vidím, jaké chyby dělala moje máma při výchově (naši jsou od mých 9 let) rozvedení. Budiž ji zásluhou, že (čím jsem starší, tak jsem taky tolerantnější :o) ) dnes si uvědomuju, že kolikrát to nedělala schválně, že pouze opakovala výchovný model, který se jí zažral pod kůži. A také, že jako rozvedená se dvěma dětmi neměla ten život nejlehčí, takže když někdy vylítla, možná to bylo i oprávněně :o( Snažím se nedělat stejné chyby, ale někdy je to těžké ... co však považuju za důležité, je uvědomit si, že dítěti zakazuju něco, co vlastně není podstatné, že jí to zakazuju pouze proto, že se to NEMÁ. Snažím se být ta nejlepší matka, ale otázka je, co je to nejlepší? Budu se k ní chovat tak, jak to cítím, a jenom doufám, že nikdy nebude muset takový článek, jako jsi napsala Ty.
Monty, přeju Ti hodně štěstí při výchově Stáníka a věřím, že se Ti povede vychovat ho tak, jak si představuješ.
 If & 3♥ 


Jak já ti rozumím:o)))) 

(3.4.2003 7:54:19)
Monty, já ti nevím, ale asi jsou všechny babičky stejné:o) Teda alespoň ta moje v modelu "tohle nesmíš, protože" je stejná. Už se s ní léta nestýkám (maximálně jednou do roka a i to mi stačí). Její největší arument bylo "jsi holčička", pro holčičky se nehodí jezdit na kole, pro holčičky se nehodí sedět na trávě, číhají tam různá nebezpečí, pro holčičky se nehodí běhat, pro holčičky se nehodí, aby si hrály s pistolí (upozorňuju, že mám bráchu a 7 bratranců, takže, hrát si s nima s panenkama nepřicházelo v úvahu! ale ve společnosti jsem musela jsem způsobně sedět v červené sukýnce a ani se nehnout a hlídat je aby si neublížili)...
Rodiče jsou fajn a na jejich výchovu nedám dopustit, až na jedno období a to je puberta. Dali mi zabrat. Měli o mě takový strach, že jsem nesměla po setmění ven atd. atd. a jejich argument, proč o 2 roky mladší brácha si směl dělat co chce byl... ale vždť tě to může napadnout samotnou! ON JE KLUK ON MŮŽE!!!!! Tenhle agrument mě vždcky dostal...
No nic, ne ve všem, pevně doufám, budu kopírovat výchovu rodičů... Zanechalo to ve mě pár pěkných šrámů:o)
 segra 
  • 

dobra zprava o babickach 

(3.4.2003 8:57:11)
Ifco,

vsechny babicky nejsou stejne! :-)
Ta nase nikdy neargumentovala holcickama, nechavala me strilet z luku a lezt v krovi a po stromech s ostatnimi. Pokud kdy vyhrozovala tresty, tak jsme si mohli byt jisti, ze je v pripade potreby uplatni - tudiz kdyz ji nebylo dobre, a my radili jak deset certu, tak sotva se z jejiho gauce ozvalo "az vstanu, az z peca skocim, budou chlupy listat na vsechny strany" (ne ze by byla takovy necita, ale citovala z nam dobre zname pohadky o koze rohate, do pul boka odrate) bylo jasne, ze je nejvyssi cas se zklidnit.

Co se tyka bananu & co., tak strasila jenom tim, co se opravdu muze stat, a mene nebezpecne veci nechala dojit tak daleko, ze se to skutecne stalo. Takze jsme ji verili, ze nekeca ani u tech par pravidel, ktera se dodrzovala na sto procent a bez reptani - treba kdyz se ozvalo "pozor, nese se varoci voda!" tak v tu ranu bylo po honickach a tahanicich (samozrejme jen a pouze do te doby nez ona "varoci voda" pristala nekde v bezpeci ;-).

S pozdravem "babickam zdar!"
segra
 Vlasta 
  • 

Re: Jak já ti rozumím:o)))) 

(3.4.2003 9:24:55)
Všechny babičky naštěstí nejsou !!! stejné. Ta moje byla skvělá, nebýt jí, nevím, jak bych dopadla. Moje matka celý život trpěla tím,že jsem se narodila a zkazila jí život. Větu "já jsem tě nechtěla" jsem slyšela ani nevím kolikrát. Babička (matka mé matky) byla laskavá, uvědomovala si negativní vztah mé matky ke mně a snažila se mi to vynahradit.Bohužel, protože bydlela na Slovensku, viděla jsem ji jen o prázdninách, kdy jsem u ní strávila celé dva měsíce - byly to ty nejkrásnější dny mého dětství. Je mi 45 let, mám na stolku její fotografie a když je mi nejhůř, myslím na ni.A vím, že když ne moje matka, tak babička mě měla opravdu ráda. A to je v životě to nejdůležitější, mít někoho, kdo vám ten pocit dá.
Taky se při výchově mého syna (18) snažím neopakovat chyby mé matky. To nejhorší určitě neopakuju - mám ho ráda a nedovedu si představit, že bych mu někdy řekla, že ho ráda nemám. S jinými věcmi je někdy těžké chovat se jinak.
Ahoj Vlasta
 Jana 


Re: Jak já ti rozumím:o)))) 

(3.4.2003 10:28:34)
Taky mám nepěkné vzpomínky na "teroristickou výchovu" své babičky. A čím je Tomášek větší, tím víc si uvědomuju, co všechno jsem jako dítě měla nesmyslně zakázané, co jsem nesměla, kam jsem nemohla, na co jsem nesměla sahat.. a naopak co jsem musela za každou cenu.

Taky znáte ten argument "uděláš to proto, že jsem to řekla?" "nebreč, děláš ostudu před sousedy!" "Nedělej to, protože nesmíš!" "Tohle dělají jenom blbečci!" "Ven prostě nepujdeš!"
Někdy se divím, že část lidstva, postižená touto výchovou, nesedí v kriminále, v léčebně, nebo nevisí někde na stromě :o)
J.
 alka, 3 děti 


výchovné vzorce 

(3.4.2003 8:53:57)
ahoj Monty,
V úvodu svého článku cituješ: Podle názoru odborníků si výchovné vzorce pro své děti vytváříme na základě toho, jak rodiče vychovávali nás.

Ale to přece neznamená, že je jen a pouze kopírujeme. Vytváříme je většinou tak, že to, co nám nevadilo, zdálo se nám fajn, kopírujeme, To, nač nemáme příjemné vzpomínky snažíme se dělat opačně, jinak, případně vůbec.
Přeji ti hodně úspěchů ve výchově Stáníka (zkus si svůj článek vytisknout a přečíst, až bude Stáníkovi takových 15, 16 let). Ono najednou totiž nebude vše tak jednoznačné, jak to dnes, kdy je Stáník kouzelné miminko, vypadá. A že vím o čem mluvím, mám děti tři, kluky 16, 10 let a skoro sedmiměsíční holčičku. A to ten náš puberťák je ještě docela v pohodě (tedy nekrade, nechodí za školu - studuje průmyslovku nemá problémy s drogami, ani s alkoholem, pokud vím nekouří, doma pomáhá, i s malou, v létě chodí na brigádu...) a přesto je toho někdy dost. A to nemusím řešit problém "nového" tatínka, neboť všechny děti mám s prvním mužem. Mám pocit, že tohle dovede situaci ještě zkomplikovat.

Mimochodem, jako mimi jsem byla neplánovaná (snad chtěná), měla jsem oboustranou luxaci kyčelního kloubu a silné brýle, takže dobře vím, co je to dětská zloba...
Hodně štěstí se Stáníkem i při výchově přeje Alka
 segra 
  • 

Re: výchovné vzorce 

(3.4.2003 11:31:28)
Ono to je jak kdy a jak u koho, ne kazdy se tak jednoduse pouci z cizich chyb. Spousta veci ktere nebyly dobre clovek opakuje, protoze k nim proste nezna zadnou alternativu. A v dospelosti, kdyz by ji poznat mohl, se to uz mnohem hur meni, i kdyz by chteli. Klasicky pripad jsou deti z "rozvracenych" rodin (schvalne nepisu "rozvedenych, protoze i rozvest se da slusne, a naopak spousta manzelstvi se sice nerozvede ale je to horror). Ne ze by se vsechny hned rozvadely, ale proste nezazily fungujici rodinu, casto neveri ze vubec neco takoveho muze existovat, a i kdyz si to moc preji, maji problemy s tim ze neumi partnersky komunikovat a resit problemy. Treba kdyz ma clovek zafixovano, ze souziti je o tom kdo koho porazi, tak automaticky kazdou situaci kdy neni po jeho interpretuje jako prohru a ustrk, a naopak kazdou kdy je po jeho jako potvrzeni ze on je ten lepsi - a to neni to moc dobry predpoklad pro nejake spoluziti.

A taky bohuzel jsou lide, kteri jako dite trpeli, a jako dospeli - nevim jestli to delaji vedome, ale vyzaruje z nich neco jako "me mlatili a ted jsem konecne v pozici silnejsiho, tak se pomstim a budu mlatit ty ostatni". Vem si jake to byvalo na vojne s mazakama, a taky to byli vsecko kluci ktere jako mladase dusili ostatni. A to uz byli ve veku, kdy by fakt meli mit trochu rozumu a byt schopni posoudit jestli je to dobre nebo ne.

Vychovne vzorce rodiny cloveka proste ovlivni vzdycky, neco z nich prebere a neco bude delat jinak. Stejne jsou i ruzne deti z teze rodiny v jine situaci, a pak si najdou ruzne partnery a s nimi maji ruzne deti, ktere na ruzne podnety ruzne reaguji - takze to nejde zjednodusit, ze clovek bud rodinnou vychovu predava dal a nebo se proti ni bouri.
 alka, 3 děti 


Re: Re: výchovné vzorce 

(3.4.2003 13:30:47)
segra,
ale já nepsala, že vzorce chování z původní rodiny tě neovlivní, jen, že je většinou alespoň trochu modifikuješ, tedy spoustu (nebo aspoň některé) chyb svých rodičů eleminuješ, některé opakuješ a podle konkrétních situací někdy děláš a jindy neděláš nové. Jde o to, že málokdo opakuje VŠECHNY chyby svých rodičů. A to právě vede k vývoji (rodiny jako takové, potažmo společnosti celé). Alka
 Honza Olbrecht 
  • 

Re: Re: výchovné vzorce 

(15.4.2004 12:59:16)
Chtěl bych tě omrdat.Lýbíš se mi hlavně tvoje pero(piča)a odepiš mi.Čekám na tebe.
 Honza Olbrecht 
  • 

Re: Re: výchovné vzorce 

(15.4.2004 12:59:17)
Chtěl bych tě omrdat.Lýbíš se mi hlavně tvoje pero(piča)a odepiš mi.Čekám na tebe.
 Provinilci 
  • 

Re: Re: Re: výchovné vzorce 

(15.4.2004 13:09:35)
Omlouváme se autor Honza Olbrecht je vymyšlené jméno.Omlouváme se všem Honzům.
Byl to špatný vtip.
 Sosan 
  • 

Pochvala 

(3.4.2003 9:52:04)
Velmi dobrý článek. Monty, chválím tě!
 Mirka 
  • 

JÓ Babička........ 

(3.4.2003 11:33:26)
Dík za pěkný článek. Jako bych se vrátila do svého dětství.
Moje babička měla jednu "super metodu".
Když jsem hodně zlobila - tedy podle jejího mínění- zvedla telefon a "jako" telefonovala do polepšovny, ať si pro mně přijedou. Pro mně jako malou holku to bylo velice věrohodné, potom následovaly scény, kdy já klečela na kolenou a prosila a slibovala, že budu hodná. No a "milá" babička vzala telefon a opět "jako" volala do polepšovny, že jsem slíbila, že už budu hodná, tak uvidíme.¨Tato scéna se opakovala v mém dětství mnohokrát.
Bylo toho tedy daleko víc, ale na toto obvzlášť nemohu zapomenout. A teď při čtení článku se mně to vybavilo v plné síle, a znovu nechápu, jak vůbec mohla být tak zlá.
Mimochodem, že banány mají otrávenou špičku, to jsem slýchala také celé dětství.
Mirka
 hh hh 


Re: JÓ Babička........ 

(3.4.2003 19:15:47)
Mirko mám stejnou zkušenost jako Ty. I já když doma zlobila tak pro změnu otec „volal“ do polepšovny. Ale aby to nebylo málo tak mě děsili historkama, že v polepšovně bijou praklem děti 3* denně a nedávají jim najíst. A taky že už nikdy neuvidí svoje rodiče. Vždycky jsem se hrozně bála a nechápala jsem co vlastně dělám tak hrozně špatného, že mně tam chtějí dát :o((
A to nemluvím o tom jak mi otec opakoval, že on mně nechtěl a že jsem se nepovedla a že určitě nejsem ani jeho. Babičky jen říkali chudák holka co z ní asi bude.
Matka to vyřešila tím, že se od nás odstěhovala. Já s bráchou zůstala s otcem a nezapomenu na to jak pravidelně otec přišel večer z hospody posilněn 4 pivama a 6 rumy, vytáhl mně třeba v 11 v noci z postele a dával mi „rady do života“ a každou větu končil slovem „ ty nejsi moje dcera kdoví s kým tě ta k…. má“. O banánech to nám vštěpovali taky.
Doufám že všichni né jen Monty zvládneme naše děti „dobře“ vychovat. Danina

Segro chceš tím snad říct, že člověk co nemá zkušenosti s drogami nedokáže dítěti srozumitelně vysvětlit proč se tomu vyhnout ? To snad ne!
 segra 
  • 

Re: Re: JÓ Babička........ 

(7.4.2003 10:14:57)
Danino,

co se tyka drog tak jsem psala akorat ze kdo vi, o cem mluvi, muze byt schopny lepe vysvetlit o co jde a kde je problem, nez nekdo, kdo o tom nema ani paru a "argumentuje" vyroky typu "to se nedela". To plati koneckoncu o vsem, ne jen o drogach.
 Klára 
  • 

Re: JÓ Babička........ 

(3.4.2003 20:18:28)
Moje babička mě strašně milovala a stále milule. Hlídala mě moc ráda, ale velmi se o mě bála. Nejen o mé zdraví, ale předně o to, že mě "někdo někde přepadne".
Vždycky přinášela Večerní Prahu, kde nalistovala černou kroniku a dokud jsem neuměla ještě sama číst, den co den mi předčítala, jak někde někoho přepadli, nejvýchovnější podle ní byli články o malých znásilněných holčičkách. Jakmile jsem uměla sama číst, nosila noviny dál a tyto články jsem musela povinně sama číst nahlas.
Dodnes mám v paměti scénku, kdy jsem babičku v mých asi 8 letech naprosto uvedla do rozpaků otázkou, cože to tedy vlastně to "znásilnění" je. Černou kroniku jsem brala s rezervou, tak není divu, že ačkoliv tento pojem byl u nás na denním čtení, nějak jsem se zatím nezajímala, o co jde. Babička zrudla, začala rozhazovat rukama a nakonec z ní šeptem vypadlo: "No to je když by ti nějaký cizí pán sahal na zadeček......a......a.......(babička nemohla z místa)........a na předeček!"........vypadlo z ní nakonec. Dodnes se nad tou definicí musím smát:-) Nicméně nějaké zvrhlé nadšení pro černou kroniku se ve mě nevypěstovalo a všechno jsem už od mala brala s nadhledem.
Jinak co se týče mého zdraví, vynechme historky, kterak mě babička např. chytala na bobech, já jí podrazila bobama jako malé dítko nohy a babička si zlomila ruku. Babička měla jinou "akci". Nutila mě pořád chodit čůrat. Vážně, skoro pořár. Měla doma v takové malé úzké sklenici se zeleným výčkem schované močové kameny, které jí kdysi vyoperovali. Dodnes slyším chřestění skleničky, kterou vždy vytahovala jako důkaz, že když nebudu chodit čůrat, udělají se mi v břiše kameny a budou mi je muset vyoperovat. Ani na tohle jsem jí neskočila. Na záchod jsem odmítala chodit často, spíš co nejmíň, žádné mindráky jsem z toho neměla a zdravotní problémy už vůbec ne. Ani nevím, jestli babička tu ohavnou skleničku ještě má:-)))
 Dana 


Re: JÓ Babička........ 

(4.4.2003 14:03:51)
Úplně jsem se vrátila do dětství. U nás do polepšovny volala matka a oni jako, že už jedou zeleným autem. Měla jsem strach ze zelených aut. Banán, ušák, čepice a šátek v létě to u nás také frčelo. Zmrzlina se u nás raději ani nekupovala. U jídla se nesmělo mluvit, protože babička v lázních seděla u stolu s paní, které zaskočila rýže a začala se hrozně dusit. Nakonec ji to museli drátky tahat ven. Ne, aby jste si hráli se sirkami, to tenkrát si doma děti hrály a podpálily celý barák, potom všichni si na ně ukazovali, to jsou ti žháři. Teď když jsem matkou, tak docela ty babičky chápu, že mají o vnuky strach. Ten pocit toho, že mohla něčemu předejít a celý život si vyčítat co kdyby... Jak to vysvětlit rodičům. Dříve mě to bylo s bratrancem hrozně k smíchu. Jo a sexuální výchova?? To jsem nevěděla snad do 18-ti. Své dceři jsem matkou a snažím se býti dobrou kamarádkou. Nejvíce mě potěšilo, když psala ve škola o své nejlepší kamarádce - o mě. Docela mě to zahřálo u srdíčka, protože vztah s matkou nikdy jsem neměla dobrý a spíše jsem měla od ní odstup.
 Eva 
  • 

Krásné predsevzetí, ale... 

(3.4.2003 11:42:47)
...kolikrát jsem už od nejrůznějších kamarádek a známých, které měly před porodem slyšela větu "v tomhle byly moje máma hrozná, tohle já nikdy dělat nebudu" a pak uplynul rok, dva, tři a koukám, že dělá totéž. A co je horší, stále tvrdí, že "to ona dělat nebude a jak jí to vadí" a za deset minut dělá totéž svým dětem. Nevím, nevím, ale obávám se, že všichni přebíráme výchovné modely tak, jak je známe z domu (koneckonců známe je nejlíp) a většinou si to ani neuvědomujeme.
Asi nejlepším příkladem je moje švagrová - nesnáší jak jí matka neustále organizue život, vykládá co má a nemá dělat, kam má a nemá chodit a jestli je tohle správné nebo ne. X-krát denně jí volá a kontroluje co dělá, co vaří a kde je. A švagrová si neustále stěžuje jaký je chudák a jak to má doma těžké už od dětství a jak skoro nikam nemohla, protože to nebylo správné, bezpečné a nevím jaké ještě.
Pak si pořídila dítě a je úplně stejná. Malá nesmí sama ven, nesmí na výlety se školkou, protože by se jí mohlo něco stát nebo by mohla onemosnět, nesmí si hrát u kamarádek, protože nevím proč... No, prostě to začíná úplně stejně a obávám se, že to bude stejně i pokračovat.
Smířila jsem se tedy s tím, že budu zřejmě stejná jako moje máma, což naštěstí není až tak špatné, i když v pubertě jsem si myslela samozřejmě opak... :)
Přeji Vám aby se Vám povedlo dostát svým předsevzetím. Myslím, že to bude dost těžké.
 Zuzava* 


Re: Krásné predsevzetí, ale... 

(3.4.2003 12:31:54)
Je krásné, když má někdo takové předsevzetí. Máme je všechny, co se nám nelíbilo něco v našem dětství. Samozřejmě i já jsem si vždycky říkala, že nikdy nebudu taková, jako je moje matka. Bohužel, i já sama na sobě občas pozoruju, že reaguju jako ona, a to přesně tak, jak jsem to na ní nesnášela.
Myslím, že prostě prostředí, z kterého pocházíme nás ovlivní, ať chcemem nebo ne. Máme ho pod kůží, to už tak jednou je. Tím neříkám, že se nemáme snažit to změnit. Naopak. Je fajn, že máš elán, a přeju ti, ať ti to vydrží i až syn vyroste. To, co psala Alka, můžu potvrdit, on i zdánlivě neproblémový puberťák nám hodně zpřeháže zásady.

Takže hodně zdaru.
 Zuzava* 


A ještě k autoritě  

(3.4.2003 12:41:06)
Ještě mě napadlo něco k tomu, co píšeš o tom, že budete kamarádi. Podle mě se to (většinou) nekříží s tím, být i rodičem, tedy autoritou. Tím být kamarádem asi myslíš, že by sis přála mít se synem dobré vztahy, jinými slovy být jeho spojenec (s právem veta), ne nepřítel, proti kterému se musí bránit. Ty tvoje černé puntíky a nekonformnost v dospívání má určitě na svědomí ten postoj, že tě tvoji rodiče (máma a babička) nějak ohrožují, že se jim musíš vzepřít. Pokud by ti tihle lidé něco doporučovali, jistě to budeš dělat jinak. Pokud bys je ale milovala a považovala za jedničky, tak to uděláš jako oni, a nutit by tě nemuseli.

Například se říká, že když rodiče kouří, tak se to děti naučí. Já jsem celoživotní nekuřák, a moje matka kouřial jak fabrika. Kdybych ji obdivovala, asi bych kouřila. A tak je to se vším.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen mě překvapuje(až děsí) kolik lidí mělo pošramocené dětství.
 Julie, Annabelle 15. mesicu 
  • 

Re: A ještě k autoritě  

(3.4.2003 20:58:10)
Krasne napsany clanek, ale i dost smutny:-( K tem vztahum: Souhlasim s tebou, ze je nutne byt s detma kamarad. Zaroven ale musi byt vymezeno "kdo je rodic" a urcita rozhodnuti proste musi dite akceptovat. Ja ziji trvale v USA a vsimla jsem si, ze nyni probiha v USA mnoho debat na toto tema. Mnoho rodin totiz ten "kamaradsky vztah" opravdu pretahly... a deti si proste delaji co chteji... Tak treba uvedu priklad. Pokud ma 12 leta dcera se bude chtit ucastnit nejakeho nocniho vecirku, tak reknu NE. Vysvetlim duvody a tim to konci... Hodne zdejsich rodicu, aby ale pro svuj vlastni klid, na konec rezignovalo...
 Mersi, Miška a Lea 


Re: A ještě k autoritě  

(4.4.2003 7:49:32)
zuzava: presne tak mám dvoch kamarátov - bratov.
Ich otec je alkoholik, no a jeden syn má sklon k pitiu a druhý je zarytý absťák. Takže všetko je asi 50:50

Ja som tiež neznášala ako moja mam behala stále z handrou v ruke, keď som sa vydala začala som to robiť aj ja, až ma na to upozornil manžel.
A keď som si to uvedomila, tak to už nerobím, musím povedať, že som spokojnejšia ako stále nervózna, kde ešte je nejaká špina či smietko
 segra 
  • 

Neni autorita jako autorita 

(3.4.2003 12:13:50)
Ahoj Monty,

myslim ze klic je prave v tom jak pises:

"Setkala jsem se mnohokrát s názorem, že dětem je třeba být autoritou. Že role "staršího kamaráda" nefunguje. Nesouhlasím s tím. Vždyť starší kamarádi bývali v našem dětství mnohdy daleko větší autoritou než vlastní rodiče."

Totiz, ze dite POTREBUJE AUTORITU protoze je to koneckoncu jen dite a vsechno se teprve uci, tak se jednak ohlizi po vzorech a druhak potrebuje nejake pevne meze, o ktere se da oprit, a zaroven ze nejucinnejsi je ta autorita, KTEROU SAMO UZNAVA.

Ono se totiz jednim slovem oznacuje jak ta autorita vnucena (viz vyrazy jako autoritativni vychova, "zjednat si autoritu" pomoci vyhruzek a telesnych trestu atd.) a zaroven i ta prirozena, kdy decko proste na nekoho "bere".

A jak tak sleduju co tady pises, tak mi z toho vychazi, ze se Stanikem sice budes blbnout, ale lizt do rozpalene trouby a tancovat ti po hlave ho taky nenechas. A hlavne ho nebudes prudit zbytecnejma zakazama a vymyslenejma hrozbama. Takze nejaka ta autorita se najde i u tebe, akorat ze nepujdes hned od zacatku s kanonem na vrabce.

Pochopila jsem to dobre?

Zdravi a uspech pri vychove obou Standu preje segra

PS: Kdyby to az sem nahodou docetla Zita nebo podobne/-i:
Myslim, ze matka ktera ma zkusenosti treba s alkoholem nebo drogama rozhodne dokaze diteti presvedciveji zprostredkovat o cem to je, a pokud chce, muze mit s prevenci o dost lepsi vysledky nez nekdo kdo rekne "brat to nebudes, protoze se to nedela" a "neber to, bude ti zle". Protoze, jak uz mnozi poznamenali, "to se nedela" jako argument neobstoji, a pokud je prvni dojem ze zakazane cinnosti aspon trochu prijemny, tak jaky sakra ma pak clovek duvod tem rodicum jeste neco verit? Jo, ze mu to dojde casem... jsou veci, u kterych je opravdu pozde bycha honit.
 Lonai 


Naopak 

(3.4.2003 13:30:43)
Musím říct, že mě dost překvapilo, kolik lidí má tak špatné zážitky z dětství. Když si vzpomenu, kvůli jakým "blbostem" jsem si myslela, že jsou na mě naši zlí, tak se hluboce stydím.
A k tématu "být lepší, než moji rodiče" - musím říct, že takovou maminku jako mám já, bych svému synovi opravdu přála. Já nejsem zdaleka tak obětavá, hodná, trpělivá atd., jako byla ona. A zrovna takovou je babičkou. A o manželových rodičích musím říct to samé.
Napsala jsem tento příspěvěk proto, aby to nevypadalo, že všichni rodiče jsou (nebo byli) špatní - jak to z předcházejících příspěvků vyplývalo.
 Vladan 


Za špatné chování do polepšovny 

(3.4.2003 14:31:05)
Milé dámy (případní pánové)
rád bych k tomuto článku vložil ještě svůj názor. Jako dítě jsem nebyl miláčkem učitelů (kladl jsem nevhodné otázky a snažil se dopídit, proč se musím učit o době pobělohorské, když to nikdy v životě nebudu potřebovat), zvláště proto, že jsem často zapomínal pomůcky.
Když jsem přinesl domů horší známku než trojku, rodiče mi vždycky s milým úsměvem oznámili, že když nezvládám školu, přihlásí mě do zvláštní. Bylo to jako studená sprcha - zvlášť proto, že to nikdy neodvolali. Nemělo to pražádný účinek, leda ten, že jsem z toho byl dost vystresovaný.
Dalším prohřeškem proti "dobré výchově" v mých očích byla jejich absolutní nechuť probírat otázky rozmnožování. Nikdy, opakuji NIKDY jsem nebyl poučen od rodičů o sexu - matka razí názor, že nikdo nemusí učit, jak mají káčata plavat. Mě to chybělo a zvlášť k vůli mé sexuální orientaci, která je odlišná od většinové, jsem potřeboval někoho, komu se můžu svěřit.
Nenašel jsem ho - takže jsem prostě v osmnácti vyšel s pravdou ven - a hotovo. Ale nikdy bych dětem neříkal, že je pošlu do zvláštní školy a za druhé - mluvil bych s nimi o tom, jak přicházejí děti na svět. Jsou z toho potom hrozné zmatky v těch malých hlavičkách (třeba představa prezervativu pro mě byla dlouho noční můrou - něco, co zabrańuje, aby se narodilo dítě. Představoval jsem si to jako obrovské monstrum, které...no, raději nic:-)
 Terka 
  • 

Ta naše povaha 

(3.4.2003 15:28:13)
Ahoj, ten článek je dobrý. Musím říct, že naštěstí mám dobré rodiče i babičku (druhá babička a má nejmilejší se už na mě jen dívá ze shora). Moje mamka sama říká co jí na její mamce vadilo a co ona nesnášela, ale sama to dělá také. Jo zrovna nedávno jsem si na to vzpoměla, když si chtěla zkoušet mé fungl nové botky (bože jak to nesnáším), podotýkám že moje mamka není zrovna hubeňour s malými nožkami. V duchu jsem si vzpoměla jak zrovna tohle jí vadilo u mojí babičky. Raději jsem to spolkla, zachránily mě mé ortopedické vložky.
Vím že to není nic hrozného a stresujícího jako psaly děvčata přede mnou, ale jsou to takové rysy které se přenesou ani nevíme jak.
Jednou jsem si takhle posteskla mému příteli a jaké bylo mé překvapení, když mi řekl že dělám totéž co mi vadí na mojí mamce. Když se nad tím zamyslím opravdu některých povahových rysů se prostě nezbavím ani kdybych chtěla.
S tím hraním co není pro holčičky. Moc dobře si pamatuji větu mého dědečka, kterému jsem vyprávěla o svých střeleckých úspěších (není to nic moc ale v té době mi bylo 15 - 16 a já byla strašně nadšená) a můj dědeček si jen tak povzdechl - A tokový to bylo hezký když si to hrálo s panenkama.

Pro Vladana - moji rodiče nám (4 dcerám) o rozmnožování také nic neřekly. Jednu dobu jsem jim to docela vyčítala - tedy né že bych jim to řekla to ne, ale na druhou stranu si zase nedovedu představit jak by nám to vysvětlovaly. Takže jsem docela ráda. I když Tě chápu že jsi potřeboval někoho komu byses svěřoval.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Ta naše povaha 

(3.4.2003 16:04:18)
Naše mamka nám donesla aspoň seriózní knížky a pak se ptala, jestli potřebujem ještě něco vysvětlit. Pamatuju se, jak sestře ukazovala na okurce – hadovce systém plodných a neplodných dnů. Okurka představovala 1 měsíc (28 dnů) a postupně ji rozřezaly úplně na kousíčky :-)
 Lionka 


Nechtěné děti :o((( 

(3.4.2003 17:58:18)
Tedy,až se mi zježily vlasy na hlavě,když jsem si přečetla příspěvky nechtěných dětí.nejvíce mne vyděsilo,kolik rodičů (a specielně matek) jim to doslova dávalo na jevo "na talíři" - to snad nemůže být nic horšího :o((( Doslova bych ty rodiče nazvala zrůdami,brrrr.
Zaplať pánbu za babičky,i když nebyly ve většině případů dokonalé ve výchově,že aspoň trochu té lásky (i když měly obrovský a až nenormální strach o vnoučata - a není to právě jeden z výrazů toho,že je milovaly? ) svým nechtěným vnoučkům darovaly,když to nedokázaly nebo dokonce odmítaly jejich rodiče.Babičky byly možná hodně úzkostlivé,ale nebylo to taky tím,že se nedokázaly vyrovnat s tím,že jejich vlastní dítě v rodičovství selhalo?Určitě neměly vynikající výchozí pozici a není divu,že jednaly jak jednaly.
Žádná výchova rodičů (prarodičů),si troufám tvrdit, není nikdy stoprocentní,každý dělá chyby - menší, větší,každý má jiné "nadání" pro rodičovství a výchovu - nikdo není dokonalý.To,že se dokážeme z chyb svých rodičů poučit,je plus,kterým bychom mohly zhodnotit svůj vklad do výchovy vlastních dětí.Je jen otázka,na kolik si dokážeme chyby uvědomit a vytěsnit ze svého podvědomého napodobování nebo opakování a jednat odlišně nebo úplně opačně.V každém případě přeji všem dětem,aby nikdy (i kdyby to byla pravda)nepocítily,co to je být nechtěným a byly z úpřimného srdce rodiči milovány.
 Lida a twins 


Re: Nechtěné děti :o((( 

(4.4.2003 13:24:54)
No, ja jsem byla take nechtene dite, ale proto, ze jsem se narodila jako 3ti holka a otec chtel samozrejme kluka. Moje matka byla tak vysoce diplomaticka, ze mi tuto nechtenost citlive sdelila slovy "No von te tata nechtel, kdyz si zase holka. tak ho radsi nevotravuj a nech ho na pokoji". Od te doby jsem tudiz radeji neotravovala nikoho (otravovani bylo ze jsem chtela aby se rodice podivali na muj prvni domaci ukol v prvni tride, ktery jsem perfektne vypracovala a byla na nej hrda).

Vyrustala jsem castecne jako samorost. Matcina vychova spocivala v rozdelovani ukolu - tedy kazdou sobotu uklizeni, krmeni drubeze, noseni uhli do kotle, trhani rybizu apd., otec se mne nevsimal, kdyz nejsem kluk a jedina legrace byla s mymi sestrami. Ta nejstarsi, o 10 let starsi, mne vlastne vychovala. Ve skole jsme mela temer porad same jednicky, ale moje rodice to moc nezajimalo. Dost cast se matka v pulce zari zeptala, ze vlastne v cervnu bylo asi vysvedceni a ona ho nevidela, takze co pry jsem mela. V mych 14ti nechapali, ze chci jit studovat gymnazium - co s gymnaziem, kdyz oni si mysleli, ze ze mne bude reznice (tenkrat to bylo docela vynosne povolani - takova sunka pod pultem, neocenitelne). Na promoce se moje mama ani nedostavila (protoze by tam musela potkat meho otce, se kterym se kterym v te dobe zrovna nemluvila).

Ale, nejlepsi na tom vsem je, ze moje matka vyzaduje vdek. Nejsme ji vdecni, ze "nas nechala vystudovat", nejsme ji vdecni ze nam prala a pripravovala jidlo (prani a priprava jidla bylo asi to jedine, co pro nas delala), proste za ni nechodime a stale ji nerikame, jak jsme stastni, ze nas porodila. Ach jo. A to se k ni vsichni chovame velmi slusne.


PS: Polepsovnou a zvlastni skolou jsem take byla strasena. Sex byl u nas tabu (nesmela jsem ani pred otcem chodit rano v pyzamu, co kdyby snad mel mlsne choutky, ze); banany take byly jedovate, skvori take lezli do usi, vsichni psi meli vzteklinu, vsichni berani trkali, studene se take nesmi pit; kazdou sobotu se uklizelo at se delo, co se delo; polevka se musi jist pri kazdem obede jinak by snad clovek zemrel na podvyzivu; silhani je zpusobeno dlouhou ofinou; chodit bez spodni kosilky znamena tutovy zanet ledvin, mocoveho mechyre a vajecniku; nemit teple jidlo alespon 2x denne znamena mit zaludecni vredy; 1 pivo denne je alkoholismus; na skolni autobus jsme museli chodit cekat o 20 minut drive zima nezima(co kdyby nahodou nekdy drive prijel, ze? - Nikdy se to za celou skolni dochazku nestalo, casto naopak).
 Klára, 2 raubíři 


díky 

(3.4.2003 21:03:01)
Ahoj Monty, děkuju ti mockrát za článek, vzpomněla jsem si na spoustu podbných strašných zážitků a křivd a stejně jako ty jsem z toho už před narozením našich prcků vyvodila závěr: tohle mé děti nikdy nesmí zažít! A doufám, že se mi to daří aspoň trošku naplňovat. Ještě jednou díky.
Klára
 Mersi, Miška a Lea 


Re: díky 

(4.4.2003 8:25:10)
Ono je pekne vedieť sa poučiť z chýb rodičov a nerobiť, ale aby to neprešlo do extrémov.
Ako moja známa trpela tým ako ju rodiačia nikde nepustili a nič nedovolili, ona robí pravý opak a to zas mám pocit, že preháňa.
Takže všetko zmierov, priateľstvo aj autorita, hlavne každé dieťa je iné, vyžaduje si niečo iné.
 Izabela 
  • 

Fandim Ti, Monty 

(4.4.2003 13:05:58)
Ahoj Monty,
poslouchej, nejsi nahodou nejake moje zapomenute dvojce? Mam z detstvi hodne podobne zkusenosti..
Moje sebevedomi se zacalo utvaret az ve 14 letech, kdy jsem odesla z domu na intr. Nebyt toho, byl by ze me dnes zamindrakovany uzlik nestesti.
Deti jeste nemam, ale urcite vim, co bych jim jednou chtela dat: pocit, ze at jsou jakekoliv, budu je mit vzdycky rada. Myslim, ze to je to nejdulezitejsi, co nasim detem muzeme nabidnout. Od toho se totiz odviji jejich posuzovani sebe sama, jejich sebeduvera a emotivni rovina.
Jsem presvedcena, ze tom, jestli prebereme vychovny vzorec nasi vlastni rodiny nebo ne, zalezi jen a jen na nas. Odmitam verit tomu, ze jsem obeti nejakych udalosti/vychovy a nemuzu proti tomu nic delat.
Fandim Ti a drzim Ti palce
Iza
 Mirka, holčička 20 měs. 
  • 

No, to je téma... 

(4.4.2003 14:29:41)
To je téma na hodně tlustou knihovnu, ani ne knihu. Taky jsem byla nechtěná a s mámou jsem si nikdy nerozumněla. Dodnes říkám, když máme bouřlivé období, že ji mám za trest a na celý život. K mým vzpomínkám cca ze 3-4 let patří to, jak mi mamka balí raneček a odesílá mě k tátovi, kterého jsem nikdy neviděla, zato jsem o něm dost slyšela. A to jsem byla naprosto mimořádně vzorné dítě (dokonce i podle mojí mámy). Hodně mě vychovával děda s babičkou, se kterými jsme bydlely. Oba mě moc milovali a nevím, co by ze mně bez nich bylo. Asi by mě máma vláčela od strejdy ke strejdovi. Ale řekněte mi, kde se ztratily ty vzorce chování mezi mojí matkou a babičkou? Moje babička vzpomínala s velikou láskou na svoji matku a s dědou spolu spokojeně žili přes padesát let. Tak co se stalo mojí mámě? Myslím, že se nic nedovím, ani když se zeptám. Když jsem otěhotněla a začala přemýšlet asi i něčím jiným, než mozkem, tak jsem měla strach, že mě moje holčička bude nenávidět stejně, jako já mámu. Pak jsem si řekla, že pro to můžu hodně udělat, aby to tak nebylo. Snažím se, snažím, ale pak se přistihnu, jak říkám stejná slova stejnou intonací a .. jdu si většinou lehnout, protože to je známka, že jsem velmi unavená a mám z toho dva dny výčitky svědomí.
Mirka
 Pavla 
  • 

výchova rodičů 

(4.4.2003 22:36:15)
Monty, má máma s oblibou volala do polepšovny a strašila mě dramatickým líčením toho, jak mi uřeže uši, nos, prsty na rukou a jak si je tepelně upraví a posléze si na nich pochutná. Bydleli jsme poblíž internátu zahraničních studentů, tak mi líčila, co se mnou černoši, cigáni, atd. budou všechno provádět. Naštěstí mám skvělého tátu, který to s ní kupodivu vydržel dodnes, i když jsem ho od mé puberty prosila, ať se rozvede. Mámina nejčastější věta v době mého dospívání byla, že jsem jí nikdy neudělala žádnou radost. Dokáže vyčíst cokoliv,vždy najde to nejcitlivější místečko. Bohužel i v dospělosti mě několikrát fyzicky napadla. Když mě viděla s kamarádem, byla jsem děvka, po rozchodu s klukem jsem se dozvěděla, že jsem úplně nemožná a že na můj histerický pláč není zvědavá. Dva dny po nechtěném potratu mi řekla, že stejně umřu, že všechny jen trápím, že můj muž se mnou nemá žádný život. A zbila mě. Byly jsme v té chvíli sami a já neměla tu sílu na ni zavolat záchranku. Dnes je jasné, že je psychicky nemocná, ale na jakoukoliv zmínku o léčení reaguje agresivně. A podle současných zákonů ji k léčení nikdo přinutit nemůže. Má své lepší dny, je mi jí spíše strašně líto, ze života téměř nic nemá. Mám ale strach o tátu, život s takovým člověkem je nesmírně náročný. Kvůli němu se s s rodiči normálně stýkám, i když máminy každodenní telefonáty o tom, jak je svět zlý mne zmáhají. Ale dokud neútočí na mé blízké, je to v pohodě. A jen doufám, že své děti budu vychovávat ve větším klidu a hlavně pokud mne někdo z okolí upozorní, že mé reakce nejsou zcela v normě, dobrovolně vyhledám odbornou pomoc.
 Petra, Kryštof 01, Kubík 08 


Jsem bývalé hodné neurotické dítě 

(5.4.2003 12:29:50)
Ahoj Monty,
děkuji za článek. Přesvědčil mě o jednom - i kdyby byli naši rodiče diamantoví, stejně na nich najdeme spoustu much... Tím vůbec nechci říct, že Tvoji byli úžasní. Zřejmě sis prožila svoje. Posuď ale můj příběh - jsem první ze tří dětí, neplánované. Rodiče tak moc chtěli kluka (nejspíš hlavně dědeček z otcovy strany, sám despota z Moravy, který měl x starších sester), že mi skoro ani nevybrali dívčí jméno, celé mámino těhotenství jsem byla Ondřej. Mám dva bratry o 3,5 a 8 let mladší. Nevadilo mi, že jsem se o ně starala, ale nikdy rodičům neodpustím (i když se o to snažím), že na mě nakládali tu zodpovědnost: přijde návštěva, ať je to perfektně uklizená, jsi už velká holka, dohlídni na kluky... Když kluci nechtěli uklízet, fackovala jsem je a brečela u toho. Ten starší mě stejně časem přepral. Chtěla jsem, aby všechno bylo dokonalé. Otec mi vždycky přidával léta, říkal např.: Panebože, dvanáctiletá (bylo mi deset)holka a dělá takový krraviny (např. s klukama prak). Další průpovídky mého otce: "stromek se má ohýbat, dokud je mladý", "já ti takovou fláknu, až se ti hlava otočí kousavým dozadu", "seřežu tě, že si tejden nesedneš." Výhrůžky a pohled na třískaného bratra mi stačili, aby se ze mě stala hodná holčička. Máma byla moc hodná, dost vystrašená, často hodně unavená a nejistá. Vyrostla ze mě hodná, šikanovaná holčička, které učitelka tělocviku říkala: "Máš samý jedničky, ale jsi úplně neschopná." Za nic jsem nebojovala jako ty. Neměla skoro kamarádky. Na gymplu u tabule trémou nemohla promluvit. A přitom naše rodina byla na první pohled tak "ideální"!!! Rodinné dovolené, moře, hory, solidní finanční zajištění (děti mě kvůli tomu nenáviděly), často velká legrace, možnost se svěřit (jen kdyby toho otec pak vždycky nezneužil...) V sedmnácti jsem konečně začala mít vlastní hlavu. Nastaly velké boje, byla jsem černá ovce rodiny, každý můj krok proti rozhodnutí rodičů byl provázen strašnými pocity viny a otcovými výčitkami: "Nejdeš se se mnou projít? Jedeš pryč? Ale dřív jsme se spolu procházeli... ?" Viděli, že mám pořezané ruce, zápěstí, ale nikdy se mě nezeptali. Nechápu, jak se mohli nezeptat: Proč si tak proboha ubližuješ? Tohle trvalo vlastně až do 23 let, kdy jsem začala chodit na terapii a kolem pětadvaceti se mi konečně podařilo zmírnit pocit sebenenávisti natolik, že jsem se už od té doby nepořezala.
Dnes mi bude 30, mám dvouleté dítě. Myslím, že nikdy nebudu člověk, který jiným dodá energii do života. Ale snažím se být s Kryštofem vědomě pozitivní, abych ho nestrašila jako mě strašila moje máma, že svět je celý nebezpečný. Jen si myslím, že najíždět na druhý výchovný extrém může být zrádné. Musíme všechno zvažovat a na nic se neupínat. Navíc každé dítě do toho děje přidává i svou osobnost. Někdo jiný než Ty by třeba skončil v rozkladu, ušlápnutý, zakřiknutý, vystrašený z hadů v banánu. Ale Ty ne. Myslím, že to má "na svědomí" právě i vrozená dispozice. Nemůžeme úzkostné dítě nutit, aby dokazovalo svoji statečnost a příliš krotit dítě plné energie a odvážné. Myslela jsem si dřív, že se rodíme jako "tabula rasa", ale dnes se domnívám, že se na naší osobnosti podílí jak vrozená dispozice, tak výchova. Jen nevím, v jakých poměrech...
Přeju Ti hodně úspěchů ve výchově a spokojené dítě... (děti) - a ať se vyvaruješ rizik extrémů, kdy chce člověk víc napravovat svoje dětství než vychovávat toho úplně nového tvorečka.
 ecilA 


Re: Jsem bývalé hodné neurotické dítě 

(6.4.2003 3:17:20)
Petro, dekuji napsala si to moc vystizne:)
 Celestýna 


Výchova 

(7.4.2003 13:24:14)
Ahoj Monty,koukám,že jsi to opravdu neměla jednoduché.Moc Ti přeju,aby Ti Tvoji Stánící dělali radost a aby vám to vychovávání,myslím že asi vzájemné šlo jak po másle a aby Ti láska Tvých kluků vůči Tobě vynahradila ten nedostatek z dětství.
Měj se krásně.Pá C.
 Petra, 3 kluci 
  • 

Někdo to prostě nedokáže 

(7.4.2003 13:29:02)
Ahoj Monty,
chci reagovat na Tvůj příspěvek. Jsem ze 3 dětí, všechny jsme byli chtěné, ale přes to všechno, moje máma nám svou lásku nedokázala dát najevo. Ne, nebyla zlá, nevyhrožovala, neterotizovala apod., ale jen nám nedokázala dát najevo svou lásku, nedokázala přitulit, pohladit apod., byla prostě vůči nám chladná. Tu lásku tedy rozdával táta a oboje prarodiče, lásku až někdy vrchovatou. Přiznám se, že v pubertě se moje vztahy s mámou hodně zhoršily, nedokázala jsem pochopit, proč je taková, proč si nás vlastně pořizovala. Potom se to sice srovnalo, ale už to nikdy nebylo ono. Moje máma zemřela poměrně brzy na nevyléčitelnou nemoc, dřív, než se narodily naše děti, takže ani nemůžu posoudit, jak by se bývala chovala jako babička.
A co se týká babiček a jejich strašení? U nás se nikdy nic takového nedělo, ani ze strany rodičů ani dědečků a babiček. Byli jsme spíš raubíři, "děti ulice" (a ostatní, hlavně načančané holčičky nám to záviděly), jak jednou poznamenala naše zásadová sousedka, naši nám zakazovali vždycky, když jsme opravdu mohli přijít k úhoně a vždycky to zdůvodnili, proč se to tak děje. Dali nám jasná pravidla hry - např. když se domluvíš, že přijdeš v šest, tak se snaž taky tak přijít, ať o tebe netrneme strachy. No a my jsme nikdy potom neměli potřebu dohodnutá pravidla porušit. Snažím se tak chovat i teď vůči svým synům a doufám, že se mi to daří. Ale na druhou stranu přiznávám, že roli "zakazující" babičky bohužel hraje moje tchýně a kluci začínají ztrácet zájem k nim jezdit. Ale takový je bohužel život :-((
 Petra Volíková 7dětí 
  • 

vhvgvghvgvghvgvgv 

(13.4.2004 12:10:29)
Tento článek je velmi výstižný
 Prdel 
  • 

HAHA 

(15.4.2004 12:52:14)
je to volovina
 A. a V. 
  • 

FUJ!!! 

(15.4.2004 13:10:05)
To co napsala "prdel" bylo hnusné a sprosté.FUJ!!!STYDˇTE SE!!!!!
 Honza a Jirka 
  • 

Ahoj líbí se mi to. 

(15.4.2004 13:06:17)
Moc se mi to líbí a věřím ti.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.