Banán a spol.
Milá Monty!
Je to opravdu krásný článek. Vzpomínala jsem na své dětství. Našla jsem několik momentů, v čem máme podobné osudy: oboustranná luxace kyčelních kloubů; babička, která strašila (ta moje i tvrdě zakazovala či poroučela bez ohledu na názor pasivních rodičů); školka, kterou jsem nenáviděla; problém se zařazením do kolektivu (i když já byla spíš neprůbojné, tiché dítě s dobrými známkami); tělocvičná "nedostatečnost" a figura "buřtíka s brýlemi" (to už je naštěstí dávno pryč)...
Ale hlavně mě zaujala ta historka s banánem: mě provázela také celé dětství - kvůli "jedu" jsem nesměla jíst "špičku" ;-) Odhaduji (dle časových údajů z článku), že jsem jen o malinko starší ...
Přeji ti ze všech sil, abys nepřenášela "rodinné vzory" na své děti. Věř, že je to někdy velmi těžké.
Odpovědět