5.5.2005 20:23:52 Martina, 2 kluci
Re: Pro Monty
Já jen krátce - na školním výletě šesťáků v kempu u rybníka se mi ztratil kluk. Večer, po 22 h mi přišli říct jeho kamarádi, že šel na záchod a už je tam nějak dlouho. My s kolegyní byly v té době s ostatními dětmi, obcházely chatky, povídaly, přály dobrou noc.
Kluk se naštěstí našel, chtěl domů z mámou, pak se schovával, protože se styděl před kamarády.
Nikomu bych nepřála ty naše pocity po celých 15 min (to byl limit pro hledání, po něm bychom volali policii, hasiče - byl tam ten rybník!!).
Nevím, jestli bych se dokázala podívat jeho mamince do očí a byla bych schopná něco jí říci, kdyby se nám např. utopil...přesto budu učit dál, baví mě to a vím, že pokud chci něco s dětmi na školním výletě zažít, nemůžu je přikovat k postelím, když na ně přímo nevidím.
Neobhajuju zmíněné učitelky, jen si moc dobře uvědomuju, co naše povolání obnáší...když mám teď vlastní děti, je to prožívání různých "neštěstí" ještě horší...ale strašně se bojím někoho odsoudit - kdo nepracoval s lidmi, nepochopí....vždyť tu někdo i psal, že by se raději s dětmi nekoupal, to prostě nejde, ach jo....nějak to neumím moc vyjádřit a už vůbec ne stručně.
Odpovědět