Re: Muj nazor

K Pepovi,jeho názor je racionální,ale být to moje dítě,tak takhle prostě uvažovat nedokážu!
Nezvládala jsem důkladně pročíst všechno,ale...Práce učitele JE skutečně hodně zodpovědná,troufám si říct že víc,než si běžně člověk dokáže představit.Co vědí rodiče o tom,že když buzeruju děti,že potřebují na TV převlečení a sportovní obuv,neb kdyby cvičily v tom,v čem přišly do školy ("mamka mi to DOVOLILA,to si můžu zašpinit"),tak v případě jakéhokoliv úrazu je vina na mně! Jedno že vám kluk za zády bleskově bez dovolení vyšplhá kamsi ke stropu a skočí,pokud se zjistí,že neměl odpovídající obuv a cvičil v přezůvkách,nesplnila jsem si svou povinnost,nezkontrolovala vše na počátku vyučovací jednotky atd...A zjistí se to,protože o každém úrazu se povinně vede zápis,o těch větších vypovídají svědci a podepisují svou výpověď,tj.jsou dotazovány přítomné děti.A věřte,že ty řeknou vše a těžko by si nějaký učitel dovolil navádět je ke lhaní,prostě to vždycky praskne.
Nevím,jak je to s pojištěním,ale neznám školu,která by pojištěná nebyla,čili za úraz,který má jakékoliv "následky",něco naraženého,zlomeného,zašitého ap. je finanční odškodnění dle bodování lékaře.Pokud k úrazu došlo běžně,tj. ho jmenovitě někdo nezpůsobil.Proškolováni jsme v tom smyslu,že pokud sami něco zanedbáme,neseme vinu my a můžeme splácet do konce života.Doslova.
Koupání a plavecký výcvik mají tak přísná pravidla,že opravdu nechápu,jak mohlo k tak velké nedbalosti v případě Filípka dojít,to myslím vážně,a jelikož se strefuju do vlastních řad,tak mě prosím omluvte,že přispívám anonymně.
Konkrétně v tomto případě,mi není jasné,jak to s tím pojištěním bylo.Ale asi se z toho pojišťovna vyvlíkla,když soud viníky označil,jestli dobře rozumím.Úplně jasné mi to teda není.Protože pak by se asi po těch vinících něco vymáhat mělo,no,nejsem právník.
Jak už tady ale padlo,myslím,že nejhorším trestem je v takovém případě svědomí,takže i když se trest vyměřený soudem zdá zanedbatelný,řekla bych,že opravdu ti dotyční už potrestaní jsou.A to nadoživotí.Nechtěla bych je soudit.
Reakce pana ředitele,k té nemám co dodat,snad jen to,že paní Němcové věřím,že si to nevymyslela a že to doslova tak řekl.Tohle si vymyslet nejde.
Bohužel je takových lidí ve školství na vedoucích místech víc,kteří nevnímají zdraví a ŽIVOT dítěte na prvním místě,ale především jim jde o SEBE.Za každou cenu to nějak ustát,to se přece stává,jen ať mě nevyhodí...
A taky trochu chápu,že TO ta matka pořád ještě potřebuje slyšet z úst zúčastněných,jinak se s tím nemůže srovnat a žije jako ve špatném snu.Že na nějaká slova čeká,na nějakou reakci přímo ke své osobě a k synovi,tak to cítím já.Myslím,že by asi nebylo řešením,aby jí chodili pravidelně pomáhat,nevím,jaké by to bylo,ty lidi pravidelně očekávat,ale aspoň JEDNOU měli mít tu odvahu a i kvůli sobě za ní přijít a přiznat chybu,i kdyby je mělo přitom klepnout.Nemyslím,že matka v tomhle případě lační po krvi,ale potřebuje se v něčem utvrdit,aby se s tím mohla aspoň v rámci možností srovnat,aby je mohla před sebou "omlouvat",že je to mrzí,že to přiznali,že je to i pro ně hrozné,že by ty chvíle chtěli vrátit a udělat všechno pro to,aby se to nestalo,že je to žere a že taky nespí...Nemyslím,že je chce všechny zlikvidovat,ale určitě se oprávněně cítí být poškozená,dotčená,ublížená...neumím to přesně vyjádřit.
Omlouvám se,nejsem psychiatr,třeba jsou mé myšlenkové pochody zcestné,ale cítím to tak.