Můj názor

Před pár týdny jsem z matematiky odmaturovala na svém gymplu, dostala jsem jedničku. Bohužel jsem k matematice našla pozitivní vztah až časem - na základce mi sice šla, ale nedá se říci, že bych ji bůhvíjak milovala, na první střední jsme měli první pololetí učitelku, která s námi akorát třikrát týdně psala písemky a vyžadovala rychlé tempo. Na jednu stranu je to dobře, na tu druhou dotyční, kteří třeba měli pomalejší tempo, ale dokázali to napsat bezchybně, měli smůlu (můj případ). Potom jsme dostali učitelku, která na matiku neměla ani aprobaci, ani jí nerozuměla, bystřejší studenti ji museli opravovat. V kvartě jsme dokonce sepsali petici za to, abychom dostali někoho jiného, bohužel se tak nestalo a vedení nás poslalo do míst, kde slunce nesvítí. Po sextě jsem přešla na novou školu - znechucena matematikou z předchozích let jsem se zapsala do nižší úrovně matematiky (na té škole byly dvě) a tam mě to teprve začalo bavit, protože jsme dostali učitelku, která tomu konečně rozuměla a začali jsme brát pro mě přitažlivá témata typu derivace, posloupnosti a řady...takže další rok jsem přestoupila do vyšší úrovně, díky své učitelce z minulého roku (kterou jsem nakonec měla i v té pokročilejší úrovni) jsem měla solidní základy a v ledasčem trumfla i lidi, kteří tam chodili rok předtím. Výhoda oproti té nižší úrovni byla ta, že nás bylo ve třídě méně a všichni měli k matematice (možná až na jednu výjimku) kladný vztah. Podala jsem si přihlášku i na obory související s matematikou a zatím mě vzali na všechny :)

U mě to bylo hlavně kvůli kantorům. Myslím si, že skvělý učitel dokáže na matematiku nadchnout i ty, kteří neaspirují na MatFyz a spol.