| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Co s matematikou?

 Celkem 40 názorů.
 Iris2020 


Dost mimo 

(24.5.2011 10:13:56)

No, soulasím jen s tím, že matematika je důležitá. Jinak mi článek nepřipadá promyšlený.
Zmíněné učebnice znám. V praxi to vypadá tak, že chytré děti hned pochopí, o co jde, a rády úlohy řeší a pak se šíleně nudí, neb musí čekat, až vše s velkou námahou pochpí i zbytek třídy. Pak už není prostor na procvičování numerického počítání. Takže chyté dítě se pobaví nad zajímavou úlohou, méně chytré dítě se nad ní potrápí a numerické počty neumí nikdo. Ideální by mě připadalo mít cca 3h týdně "klasických počtů" ₊ 4h týdně úloh k přemýšlení s tím, že žáci by řesili úlohy různě obtížné dle svých momentálních schopností, důležité by bylo zachovat především radost z objevování. Ale na to není čas,peníze a asi ani chuť.
"Množinami na zš" jsem prošla a považuji to výborné. Domnívám se, že pan Hajný se vydal podobným směrem, ale je to jen slabounký odvar tehdejšího velmi propracovaného systému. (Ač na socialismus vzpomínám jen ve zlém.)
 withep 


Re: Dost mimo 

(24.5.2011 10:39:13)
Já teda ty učebnice neviděla ani z rychlíku, ale z toho, co píšeš, mám spíš dojem, že s nimi učitel neumí pracovat ~d~. Proč nedá "chytřejším" dětem úlohy dvě a "méně chytrým" jednu nějakou jednodušší? Dobrý učitel zvládne přivádět děti k objevování i bez učebnice, na něm prostě záleží víc.
 Iris2020 


Re: Dost mimo 

(24.5.2011 10:45:46)
Protože prostě je jeden pracovní sešit pro všechny+karty s úkoly navíc. Ale ty úkoly navíc jsou spíš lehčí a na procvičování. Předpoládám, že učitel prostě musí s dětmi vyplnit ten pracovní sešit. Nebo nemusí a může jet úplně podle svého?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Dost mimo 

(26.5.2011 13:09:32)
Učitel může dát dětem, co sám uzná za vhodné. U mě ve třídě dělá každé dítě něco jiného - podle toho, jak na tom je a co potřebuje. Legislativně tomu nic nebrání a já si naopak nedokážu představit, že bych dala všem totéž, když jsou na tak rozdílných úrovních...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Dost mimo 

(26.5.2011 13:11:21)
Dodám, že učím v malotřídce - abych nekřivdila středoškolským učitelům, kteří lítají ze třídy do třídy a "svých" 120 žáků nemaj šanci blíž poznat.
 štěpánkaa 


Re: Dost mimo 

(26.5.2011 17:51:17)
120?~t~~t~~t~ to snad jen když učí na půl úvazku... Mám 7 tříd, průměrně po 30ti studentech, 210, někteří kolegové i víc~3~~3~~3~
 Myšutka* 


Re: Dost mimo 

(24.5.2011 10:51:02)
Moje dcera dostávala vždycky úkol ynavíc. Když dopsala to, co měli psát ostatní, tak jí na lavici přistála buď čeština, nebo příkaldy z jiné učebnice.
Teď si nosí sbírku příkladů pro vyšší ročník a počítá si v ní sama. Má učitelku, která nebyla ochotná přistoupit na to, že jí bude příkaldy chystat sama,ale dovolila, aby si nosila vlastní.
 Iris2020 


Re: Dost mimo 

(24.5.2011 10:58:32)

No jo,na to moje dcera argumentuje, proč má vstávat ráno z postele, když kdyby se v klidu vyspala a pak si počítala svoje příklady doma, udělala by toho v klidu daleko víc. Naše paní učitelka jim navíc ochotně příklady shání.
 withep 


Souhlasím s vámi 

(24.5.2011 10:26:12)
a myslím si, že ten objevitelský prvek by měl figurovat a motivovat ve všech předmětech. Co se týče matematiky, jsem celkem smutnou ukázkou toho, jaký vliv má kvalita učitele a způsob výuky. V páté třídě jsem se umístila na krásném 5. místě krajského kola MO, chyběl mi jediný příklad, ke kterému jsem neznala vzorec, naopak jsem vyřešila příklad, který nezvládla většina ostatních dětí - stačilo se nad ním pořádně zamyslet. Na ZŠ mi matematika nedělala problémy, ale na gymplu (z mladické nerozvážnosti jsem si vybrala humanitní zaměření) to bylo zoufalství k propadnutí od první do poslední hodiny s výjimkou pololetí, které naše matikářka promarodila a nás suploval výborný učitel, který dokázal nadchnout a osvětlit (to pololetí jsem měla z matiky dvojku!). Výborně mi šla kombinatorika, stereometrie, prostě všechno, kde jsem si vystačila v představivostí, kamenem úrazu byla goniometri (snad to píšu správně), počítání se zápornými nebo příliš malými a velkými čísly (takové to na mínus entou), to jsem sama od sebe pochopit nedokázala a učitelka nebyla schopna mě k takovému pochopení přivést. Bohužel jsem na to doplácela ve fyzice, která mě jinak velmi zajímala, takže ta se mi taky rozdělila na věci, které my šly výborně (vybavuju si např. optiku), a na ty, které mi nešly vůbec (ono počítání se zápornými čísly apod.).

Tenhle systém výuky (založený na předkládání hotových informací) připraví dítě a mladého člověka o zážitky objevování, což je velká škoda. Ale taky ho hendikepuje při výběru oboru dalšího studia a povolání. Studovala jsem filozofii, tak nějak mi nic jiného nezbylo, přírodní vědy mi zůstaly zapovězeny. Při studiu jsem opakovaně zažívala takovou podivnou frustraci z toho, že tíhnu k technickým a přírodovědným, tak nějak hmatatelnějším oborům, ale ty jsou prostě už mimo můj dosah.

Moc bych si přála, aby se způsoby výuky změnily a moje děti mohly více aktivně objevovat a méně pasivně přijímat, aby se mohly rozvíjet podle své přirozenosti a činily tak s potěšením.
 Jája 
  • 

Re: Souhlasím s vámi 

(24.5.2011 12:13:44)
Withep, já jsem druhý zářný příklad toho, jak lze zabít matematiku. Na základní škole jsme měli kantora, který naučil matematiku snad i nohu od stolu. Na střední jsme na matiku v prváku měli lesního inženýra, který navíc dostal za úkol učit množiny, neb to právě vyšlo do módy. Dali mu na to skripta z vysoké školy, ze kterých to pochopil možná matematik, ale ostatní už bohužel ne. Takže mi množiny vysvětlovali prvňáci na praxi. Ve druhém ročníku jsme dostali na matematiku akademického malíře. Byl to výborný malíř, leč matematice bohužel nerozuměl ani trošku, ale neměl naplněný úvazek, tak holt nafasoval výuku matematiky. Po čase pochopil, že matematiku nezvládne ani tehdy, když mu ji bude vysvětlovat jeho syn, který v té době studoval poslední ročník gymnázia a z matematiky maturoval (jako nejlepší ze školy, bodejť ne, když celý ročník vysvětloval matiku tátovi). Naštěstí do matematiky nepatří jen rovnice, ale i geometrie. Takže jsme celý rok malovali geometrická tělesa, ale na vysoké úrovni, třeba průnik jehlanu koulí. No, a ve třeťáku přišel matematik a po dvou měsících nad našimi znalostmi zaplakal. My už uměli jen sčítat, odčítat, násobit a dělit, ti lepší zvládli i vypočítat průměr. Ostatní šlo zcela mimo.
 Myšutka* 


Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 10:30:49)
Nejsem si tak úplně jistá, nakolik má autor pravdu. Sama mám dítě, které momentálně prochází prvním stupněm, vychovala jsem synovce, který loni maturoval a dost často doučuji děti právě z matematiky. Já přednáším matematiku a statistku a s následky našeho základního a středního školství se potýkám dost často i u nás na VŠ.

Nevidím momentálně hlavní problém v "nepřitažlivosti" matematiky v prvních třídách ZŠ. V dnešní době už je matematika většinou podávána v zábavné formě a na praktických příkladech. Ale velice často se u dětí které doučuji potýkám s něčím úplně jiným - v boji o přitažlivost se podcení i ta "nudná" stránka věci. Děti neumí sečítat, odečítat, násobilku... A to se naučí jenom častým opakováním, opakováním a zase opakováním. Opakování může být zábavné, ale být musí. Pokud dítě tápe, kolik že je 3x4, tak pak nestíhá a písemky dopadají hrůzně ne proto, že by děcko nemělo logické myšlení, ale protože mu chybí (nebo je špatně) výpočetní stránka věci. A děti tyhle neúspěchy odrazují, navíc nestíhají i při běžných hodinách.

Mám dceru nadanou na matematiku, ale právě tyhle mechanické záležitosti se musela "nadřít" stejně jako ti ostatní. A je jí na houbec, když má postup správně a přitom vyplodí nesmyslný výsledek kvůli násobilce (je salámista, občas na tu násobilku dojede).

U nás na VŠ se setkávám s tím, že studenti nezvládají učivo sedmé třídy(úpravy výrazů, zlomky...). Ve jménu přitažlivosti a kdoví čeho ještě nemají zaběhnuté základní návyky při výpočtech. A to i studenti, které matematika baví. Protože "si to přece vygůglím, ne?" (skutečný výrok mého studenta)...

Pro zajímavost - dělali jsme s kolegou nedávno průzkum mezi našimi studenty (jde o VŠ technického směru, odpovědělo cca 700 studentů), jaký mají vztaz k matematice. Vyšlo nám, že k matematice a statistice má vysloveně záporný postoj pouze malý počet odpovídajících studentů (k matematice 5%, ke statistice 4%). Ke statistice má většina studentů vysloveně neutrální postoj (41% studentů uvádí neutrální postoj, 58% spíše kladný), ale k matematice je jejich vztah uváděn jako převážně kladný (38% studentů uvádí, že má kladný vztah, 22% spíše kladný).
 withep 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 10:41:57)
Myšutko, to mě nepřekvapuje, že VŠ studenti technického oboru mají k matematice kladný vztah, ale zkuste takový průzkum na nějaké netechnické škole ~;). S tím opakováním a drilováním máš asi pravdu, i toho je třeba.
 Myšutka* 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 10:48:38)
Proto jsem psala, že jde o technickou školu :).

Jinak vidím fakt problém v tom, když děcko tápe v základech. Některé věci se prostě musí naučit "jak když bičem mrská". Já povoluji u písemek skripta, protože některé vzorce jsou fakt humus, ale když nezná vzorec pro kvadratickou rovnici, tak je to fakt na zabití.
Mmch. dost častým problémem v matematice je i to, že děcko neumí přečíst zadání. Slovní úlohy jsou dost dlouhé co do zadání a pokud dítě ve třetí třídě ještě slabikuje, tak je to průšvih. A kupodivu se s tím potávám i ve své výuce (třeba i v základech algoritmizace), že student si zadání nedočte, nebo ho nedokáže rozložit na "kroky"...

Jako perličku ještě zážitek z letošního roku - dala jsem studentům prvního ročníku v říjnu písemku ze sbírky pro sedmou třídu ZŠ a brala jsem lehčí příklady na úpravy atp. Ze šedesáti ji zcela bez chyby napsali dva a poloviny bodů jich dosáhlo deset!~n~
 Mata_ 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 23:18:53)
Matematiku jsem měla vždycky ráda, množiny se mi jako holce líbily. Vystudovala jsem informatiku, ale se vzorcem na kvadratickou rovnici si jistá nejsem. Ten si můžu "vygůglit" ~t~ nebo najít v tabulkách. Vzorce jsem se nikdy neučila a vždy se bez nich obešla. Naštěstí jsem potkala rozumné učitele, kterým stačilo, když člověk uměl myslet.
Souhlasím, že násobilku a sčítání-odčítání je třeba nadřít. Ale dnes je kalkulačka vždy po ruce, takže ta potřeba není tak akutní. Moje slečna (první třída) včera počítala úkol na kalkulačce, než jsem si toho všimla. Přišla si na to sama, tak se aspoň naučila něco nového. Počítá dobře, nedávno mě překvapila tvrzením, že 14 + 14 je 4 x 7. Příklady na násobení po mně chce, ale tohle mě dostalo.
 Myšutka* 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(25.5.2011 7:53:57)
Mato, zapamatování jednoduchách vzorečků je přirozené, pokud ho používáš často. Já sama studentům povoluji literaturu "dle libosti", ale pokud si doma příklady nepropočítali, je jim zpravidla na ... Než si všecko dohledají, čas vyprší. Pokud někdo počítá a potřebuje jenom občas nahlédnout, je to v pohodě. Tu kvadratickou rovnici jsem uváděla jako příklad proto, že to je právě jedna z těch typických ukázek - pokud počítáme několik cvik za sebou příklady, kde ji uplatní, tak si ji přirozeným způsobem zapmatuje každý, kdo skutečně pracuje a "nečumí".

Kalkulačku moje dcera také používá, ale jenom pro kontrolu. Jinak já jsem spíš zastáncem toho, že počítání do sta a malou násobilku by měl zvládnotu každý (tedy ve smyslu průměrný) bez kalkulačky. Jednak je to rychlejší, jednak ne vždycky kalkulačku máš u sebe a jak říkala moje babička "aby tě v hospodě neošidili".
Navíc - dost často se třeba stane, že student kalkulačku zapomene a není ve skupiě sám. Já nosím DVĚ kalkulačky na půjčení a i tak to kolkrát nestačí. Počítají teda na mobilu a pak se diví, že nestíhají. Oni totiž počítají "technikou" i 5+6 a 32/8... Takže moje dítko se poctivě naučilo počítat z hlavy a je v pohodě.

Ale je to i věc názoru, já to prostě vidím tak, že když se podcení ten úplný základ, tak pak je to pro děcka trápení. A technika je super věc (mmch. mám vystudovanou mimo odbornou mateamtiku i informatiku a pro zábavu ji učím taky), ale ne vždycky je po ruce.
 Iris2020 


Re: Souhlas 

(24.5.2011 10:54:44)

Ano, pod tento názor bych se klidně podepsala.

Další problém je, že v třídách zš bývají děti (a troufám si tvrdit, že jich je většina) dobře vzdělavatelné (bez ohledu na IQ)-připravené z domova na to, že se ve škole budou učit. Pak je ovšem menšina, kde rodiče na děti kašlou a děti si vše chodí do školy jen odsedět, případně pro srandu vytočit "úču". úplně stačí jedno takové dítě ve třídě a práce celou třídou je velmi namáhavá, až nemožná.
Domnívám se, že pokud by se podařilo zamezit tomu, aby pár dětí neznemožňovalo vzdělávání ostatním, velmi by vzrostla úroveň výuky obecně.
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Souhlas 

(24.5.2011 11:18:43)
Iris, a co bys s těmi dětmi jako dělala? U syna ve třídě je několik dětí, na které rodiče, pokud jde o domácí přípravu do školy, kašlou a je jim jedno (a většině těch dětí taky), jak si dítě ve škole vede. V první a druhé třídě, s jinou paní učitelkou, tyhle děti stíhaly a zvládaly, protože toho měly hodně probráno a procvičeno ze školy. Ve třetí třídě, s novou paní učitelkou, toho ve škole stíhají probrat minimum, protože paní učitelka děti vůbec nezvládá, podle mě vůbec neumí učit, a děti rodičů bez zájmu o školu mají prostě smůlu. To mi teda vůbec nepřipadá v pořádku.

Pokud jde o výuku matematiky, připadá mi, že učebnice a pracovní sešity mají děti dobré, jsou tam příklady pro lepší a slabší matematiky. Ovšem vzhledem k přístupu paní učitelky je to úplně šumák.

Myslím, že je škoda, že děti už nemají množiny, já si dodnes pamatuju, jak se mi to strašně v první třídě líbilo.
 Iris2020 


Co s dětmi, na které rodiče kašlou 

(25.5.2011 8:42:43)

Nevím co s dětmi, na které rodiče kašlou. Vadí mi,že tyto děti znemožňují vzdělávání většiny ostatních dětí. Tím se jenom zvyšuje nutnost domácího dovzdělávávání a rozdíly mezi dětmi se ještě více prohlubují.
Řešením by možná byl třídní asisistent, který by se intenzivně věnoval těm pár problémovým dětem (dopoledne i třeba v době, kdy ostatní děti jsou v družině.)
 taosoba 


Re: Co s dětmi, na které rodiče kašlou 

(25.5.2011 12:19:48)
Ale nemusí to být jen děti na které rodiče kašlou,ale i děti které prostě nestíhají z jiných důvodů. Obecně by měl být čas každého dítěte strávený ve škole mnohem kvalitnější, než je nyní. A rozdělovat děti podle nějakých pofidérních výkonových kritérií prostě není řešení. Doplatily by na to obě strany, to je prostě nezpochybnitelný fakt mnohokrát prokázaný. Proč se nemůžeme poučit jinde, v zemích, kde to funguje? Naříklad na finské základní škole jsem snad neviděla jedinou hodinu,která by nebyla půlená,nebo s více vyučujícími najednou. A sami učitelé kromě vysoké společenské prestiže a platu mají možnost( a povinnost) se neustále dovzdělávat a čerpat inspiraci a chuť do další práce v různých seminářích a kurzech.
Jenže...naše děti a jejich vzdělávání evidentně není státní prioritou a zdá se,že ještě dlooooouho nebude.~d~
 Babsi+2 


Re: Co s dětmi, na které rodiče kašlou 

(25.5.2011 14:54:03)
Děkuji za tento názor.
Mám třídu o 22 žácích, z nichž jsou 3 ADHD, 5 dys a 2 mentálně o rok či více pozadu...zní to skoro jako slovní úloha, ale řešení nemám. Dělám v podstatě troje přípravy - pro slabé, pro střed a navíc ještě pro ty extrémně chytré (jsou 4). Asistent pedagoga je mé zbožné přání, a bohužel nesplnitelné. Asistent se u nás dává jen dětem, které by měly být na zvláštní škole.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co s dětmi, na které rodiče kašlou 

(26.5.2011 13:22:26)
děti slabé naprosto nemusí být děti rodičů, kteří na děti kašlou

u mě to tak za posledních 5 let nebylo dokonce ani jednou
 agnes+2 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 11:05:42)
s tímto souhlasim. Učila jsem jeden rok na průmce technické předměty a ten nedostatek základních znalostí z matiky a fyziky byl alarmující
 Myšutka* 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 13:12:25)
Já jsem kdysi váhala, co je pro dítě lepší a jestli nejsou odchody v páté třídě na škodu. Když teď vidím, jak se dcera otravuje, tak jsem vděčná, že může odejít z klasické třídy ne až po páté, ale už po čtvrté třídě. Už teď chodí s odporem a tahá s sebou knížky, aby se na hodinách nenudila. A to se doma neučí a úkoly drásá kolikrát ráno před odchodem. A je to o učitelce - první dva roky byly v pohodě a i když byla napřed, tak ji úča zaměstnala. Teď ji nezaměstná (aspoň jí dovolila se zaměstnat sama), má asi dost nudný styl výuky a bohužel, čas od času narážíme na výklad CHYBNÝ(!). Což je fakt na ~4~
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(24.5.2011 19:41:58)
Myšutko, máš maprosou pravdu. Syn je taky salámista a díky tomu, že v kupeckých počtech dělá chyby a je pomalý. má horší známky.
A moji studenti potřebují občas použít elementární matematiku (spíš počty) a dělají chyby ve věcech, které by měl umět můj syn v 6. třídě.
 tornado-lou 


Re: Ne všichni žáci ji nesnáší... 

(28.5.2011 16:46:44)
Souhlas do pismenka.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Matematika 

(24.5.2011 10:31:51)
Asi mám doma vyjímku.
Oba kluci rádi počítají. Tedy mladší rád počítá...
a starší matiku doslova miluje - doufám,že mu to zůstane :-)
Ve škole berou matiku podle Frause a z té jsem nadšená!
Jinak co se týče matematické gramotnosti, tak asi jak kde....
u nás jsou druháci lepší v matice ja třeťáci (mají společnou olympiádu)
a někteří druháci jsou lepší i než páťáci ~2~
 Mlada 


Re: Matematika 

(24.5.2011 15:37:19)
Cairo, matematika podle Frause je právě koncepce prof. Hejného.

Záleží u ní hodně na učiteli, hlavně proto, že pokud selhává učitel u klasického přístupu, poradí rodiče. Tady se s metodami práce musí naučit i oni.
Bystrým žákům je prostě potřeba připravit práci navíc.
Ale není tu nouze o AHA efekty. Já teprve teď pochopila, jak snadno nakreslit pěticípou hvězdu.~:-D Což už teď tedy moc nevyužiju.~t~
 susu 
  • 

matematika je prima 

(24.5.2011 10:41:26)
Vždycky jsme ji milovala. Nejlepší předmět ve škole. Teda až od druhého stupně, násobilka a sčítání s odčítáním nenadchlo ani mě. Souhlasím s Myšutkou, že často jde o potíže s drilem základů, bez kterého to fakt nefunguje. Ale pak je to dobrodružství.:-)
 Ajlina 
  • 

Re: Zoufalství 

(24.5.2011 14:01:29)
jde obecně i o uznání matematiky jako vědy v reálném životě, když někdo řekne, že vystudoval matematiku, tak na něj ostatní koukají "k čemu to jako je" a je to skoro pravda, společnost tohle vzdělání neuznává
 mellie 


Re: Zoufalství 

(24.5.2011 22:05:41)
2Ajlina: Tak s tímhle musím nesouhlasit. Mám vystudovaný matfyz a nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se někdo tvářil, že nechápe, proč jsem to vůbec studovala. Zaměstnavatelé zatím vždy moje zaměření přivítali a ostatní se maximálně podiví, co jsem to za exota, ale že by nechápali, na co matematika, to nikdo.
 Luci204 


Re: Zoufalství 

(24.5.2011 23:08:21)
Já taky vystudovala matfyz, obor matematika, v práci mě vítali s otevřenou náručí, ale "normální smrtelníci" se často ptají k čemu mi to jako je... Opravdu bych řekla, že společnost nerozumí tomu, k čemu matematické vzdělání je. A doteď vzpomínám, jak se i učitelé (včetně matikářky) na gymplu ptali, co ze mě bude, když vystuduju ten matfyz. Jediné, co je napadalo: učit na vysoké škole.
 Betina 


Re: Zoufalství 

(24.5.2011 14:33:49)
mě matika nebavila, nešla, měla jsem z ní respekt
blýsklo se jen na gymplu, když jsme mělï nějaký čas profesorku, která uměla zaujmout a k mému údivu jsem to pochopila a BAVILO mě to (pochopení však opět zmizelo se změnou profesorky)
takže podle mě - v matematice obzvlášť - strašně záleží na učiteli
bohužel náš synek má oslabený matematický úsudek a dyskalkulické rysy - jinými slovy, matematika mu opravdu nejde a on za to nemůže
k tomu se ještě přidává naprosto nudná a biflovací výuka paní učitelky a pro něho by matematika vůbec nemusela existovat,
on si absolutně nedává do souvislosti učení a praxi a vůbec ho to nezajímá
je to dost neřešitelné, jelikož nemá žádnou motivaci a přístup paní učitelky je- musíš se to doma naučit
já už jsem utahaná jako "kůń" a nevím, jak s ním dál, aby ho to alespoň trochu začalo zajímat
tak toto je proklamovaný přístup k žákům se specifickými poruchami učení
 Ajlina 
  • 

Re: Zoufalství 

(24.5.2011 14:56:09)
no ono je to spíš o tom, jak si škola poradí s tím, že někomu něco nejde, já jsem byla tele na tělocvik, takže k samým jedničkám byla vždy trojka z těláku a to i na gymplu, prostě jsem neskákala tááák vysoko, jak určovaly tabulky nebo neběhala táák rychle jak kdosi spočítal, že by mělo optimální dítě běhat, na gymnastiku jsem byla dobrá, že mně ve třiceti našli vadu srdce, která zřejmě za to mohla už nikdo neřešil a ani nemohl a já dodnes slyším výkřiky paní učitelky na tělocvik, že jsem úúúplně nemoooožnááá
 ALL 


Re: Zoufalství 

(24.5.2011 20:39:01)
No to je právě české školství (a asi česká mentalita vůbec): pokud možno všichni do řady a nikdo nesmí vyčnívat, jinak bude potrestán - třeba špatnou známkou. Že to je demotivující, nikdo neřeší. Každý, komu nejde vše podle tabulek, musí být frustrován a je to tak "v pořádku" (pokud není naprostý flegmatik, což může být taky jen způsob obrany). O budování kladného vztahu k matematice, češtině nebo třeba tělocviku často bohužel vůbec nejde. A přitom to by měl být základ, na kterém se teprve může stavět.
 zaza 


Re: Zoufalství 

(25.5.2011 11:08:58)
jo - matiku já dodneška nenávidím:-© a fyziku tuplem, nikdo nikdy neřešil, proč mám problémy pochopit, co se ode mě chce, proč počítám tak pomalu, hlavně že jsem musela poslouchat, jakej jsem na matiku a fyziku blb. Na střední už to bylo
lepší, a mohla jsem bejt ráda, že jsem nemusela z matiky maturovat. Ale už mě štve, ja šlus.ak každej tvrdí, že je matika tááááááááák strašně důůůůůůůležitá, brrrr! A přitom drtivá většina toho, co se v matice učí, je pro běžnej život na h****. a holt se slabšíma matematikama nikdo doslova nechce mít trpělivost, raděj se řekne, že jsou blbci a šlus..... ~a~
 Christee 


A to buďte rádi, že nemáte dítě s dyskalkulií... 

(25.5.2011 8:26:56)
Učí se všechno moc rychle, bez názorných příkladů, kladou se vysoké nároky... Když do toho máte dítě s dyskalkulií, to je teprve práce. Obvzlášť když chodí do školy, kde se bazíruje na známkách, pořád se píšou testy a výklad a vysvětlování se přesouvá na doma. ~8~
 štěpánkaa 


Re: A to buďte rádi, že nemáte dítě s dyskalkulií... 

(25.5.2011 17:22:44)
všechno se učí moc rychle - ano. však si vzpoměeňte. kdž jste chodili na ZŠ a Sˇ, měli jste matematiku každý den, obvykle 5 hodin týdně, minimum bylo 4 hodiny. Dneska? 3 hodiny týdně, na některých SŠ dokonce jen 2, v některých ročnících se matematika nučí vůbec.~Rv
Stále řešíme nepochopenou "humanizaci školství" prosazovanou Václavem Havlem, nepochopenou ve smyslu - ubrat hodiny předmětům přírodovědným, přidat hodiny jazykům a humanitním předmětům.~d~
Výsledek - učiva je stále- stejný objem, ale naučit se to má na 2/3, někde dokonce poloviční čas. na procvičování není čas vůbec, doma na to studenti nesáhnou. Výsledek - vidíte sami - kdo učí na školách a jak, jak dopadáme ve srovnávacích testech s jinými státy, atd...~3~~3~
 Jana123 


Re: A to buďte rádi, že nemáte dítě s dyskalkulií... 

(1.6.2011 10:31:54)
Na střední ekonomce jsme měli taky jenom 2 hod týdně a stačilo mi to, abych vystudovala vš ekonomku. A matiku mám ráda a neměla jsem s ní problémy.
 štěpánkaa 


Re: A to buďte rádi, že nemáte dítě s dyskalkulií... 

(1.6.2011 21:44:43)
a všechny tvé spolužačky a všichni spolužáci jsou na tom astejně dobře jako ty (myslím s matematikou)?~d~
 Beruška 
  • 

Můj názor 

(27.5.2011 18:24:00)
Před pár týdny jsem z matematiky odmaturovala na svém gymplu, dostala jsem jedničku. Bohužel jsem k matematice našla pozitivní vztah až časem - na základce mi sice šla, ale nedá se říci, že bych ji bůhvíjak milovala, na první střední jsme měli první pololetí učitelku, která s námi akorát třikrát týdně psala písemky a vyžadovala rychlé tempo. Na jednu stranu je to dobře, na tu druhou dotyční, kteří třeba měli pomalejší tempo, ale dokázali to napsat bezchybně, měli smůlu (můj případ). Potom jsme dostali učitelku, která na matiku neměla ani aprobaci, ani jí nerozuměla, bystřejší studenti ji museli opravovat. V kvartě jsme dokonce sepsali petici za to, abychom dostali někoho jiného, bohužel se tak nestalo a vedení nás poslalo do míst, kde slunce nesvítí. Po sextě jsem přešla na novou školu - znechucena matematikou z předchozích let jsem se zapsala do nižší úrovně matematiky (na té škole byly dvě) a tam mě to teprve začalo bavit, protože jsme dostali učitelku, která tomu konečně rozuměla a začali jsme brát pro mě přitažlivá témata typu derivace, posloupnosti a řady...takže další rok jsem přestoupila do vyšší úrovně, díky své učitelce z minulého roku (kterou jsem nakonec měla i v té pokročilejší úrovni) jsem měla solidní základy a v ledasčem trumfla i lidi, kteří tam chodili rok předtím. Výhoda oproti té nižší úrovni byla ta, že nás bylo ve třídě méně a všichni měli k matematice (možná až na jednu výjimku) kladný vztah. Podala jsem si přihlášku i na obory související s matematikou a zatím mě vzali na všechny :)

U mě to bylo hlavně kvůli kantorům. Myslím si, že skvělý učitel dokáže na matematiku nadchnout i ty, kteří neaspirují na MatFyz a spol.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.