Souhlasím s vámi

a myslím si, že ten objevitelský prvek by měl figurovat a motivovat ve všech předmětech. Co se týče matematiky, jsem celkem smutnou ukázkou toho, jaký vliv má kvalita učitele a způsob výuky. V páté třídě jsem se umístila na krásném 5. místě krajského kola MO, chyběl mi jediný příklad, ke kterému jsem neznala vzorec, naopak jsem vyřešila příklad, který nezvládla většina ostatních dětí - stačilo se nad ním pořádně zamyslet. Na ZŠ mi matematika nedělala problémy, ale na gymplu (z mladické nerozvážnosti jsem si vybrala humanitní zaměření) to bylo zoufalství k propadnutí od první do poslední hodiny s výjimkou pololetí, které naše matikářka promarodila a nás suploval výborný učitel, který dokázal nadchnout a osvětlit (to pololetí jsem měla z matiky dvojku!). Výborně mi šla kombinatorika, stereometrie, prostě všechno, kde jsem si vystačila v představivostí, kamenem úrazu byla goniometri (snad to píšu správně), počítání se zápornými nebo příliš malými a velkými čísly (takové to na mínus entou), to jsem sama od sebe pochopit nedokázala a učitelka nebyla schopna mě k takovému pochopení přivést. Bohužel jsem na to doplácela ve fyzice, která mě jinak velmi zajímala, takže ta se mi taky rozdělila na věci, které my šly výborně (vybavuju si např. optiku), a na ty, které mi nešly vůbec (ono počítání se zápornými čísly apod.).

Tenhle systém výuky (založený na předkládání hotových informací) připraví dítě a mladého člověka o zážitky objevování, což je velká škoda. Ale taky ho hendikepuje při výběru oboru dalšího studia a povolání. Studovala jsem filozofii, tak nějak mi nic jiného nezbylo, přírodní vědy mi zůstaly zapovězeny. Při studiu jsem opakovaně zažívala takovou podivnou frustraci z toho, že tíhnu k technickým a přírodovědným, tak nějak hmatatelnějším oborům, ale ty jsou prostě už mimo můj dosah.

Moc bych si přála, aby se způsoby výuky změnily a moje děti mohly více aktivně objevovat a méně pasivně přijímat, aby se mohly rozvíjet podle své přirozenosti a činily tak s potěšením.