11.12.2009 13:22:16 MM, 2 kluci
Dvojjazyčnost má více podob...
... nejen tu nejznámější tzv. "OPOL" (= One Person One Language, tj, každý mluví "svým" jazykem). Třeba pro nás aplikovatelný moc není, protože já už mám dva svoje přirozené jazyky, takže by bylo nepřirozené používat v komunikacsi se svými děmi jen jeden. Používám tedy oba dle situace/kontextu. Tento model dvojjazyčnosti i "ofiálně" existuje, odborníci ho popisují. Některé rodiny zas mají "domácí jazyk" versus "školní/venkovní jazyk" apod. Každá rodina si musí najít to, co jí nejvíc vyhovuje a je pro ně přirozené.
Co si myslím že moc nejde, resp. rozhodně to není přirozené, je když se o "dvojjazyčnost" pokoušejí rodiče, kteří ale žádný jiný přirozený druhý jazyk nemají. Tam si myslím že je to často dané jen přílišnou ctižádostí rodičů ("moje dítě musí už do školky mluvit AJ"...) a zkreslenými představami o tom, jak učení jazyků u dětí probíhá.
Četla, jsem že pokud se nejedná o vícejazyčnost v rodině, na které lze navázat, nemá ta vyuka AJ ve školkách žádný velký význam a jde spíš o jakousi momentálné módu a tahání peněz z rodičů... Docela bych tomu věřila.
Odpovědět