Hmm, jiny nazor

Musim rict, ze mam dost problem se s tim clankem stotoznit.
Mam prave dojem, ze je tam zamichanych vic veci, ktere by bylo lepsi oddelit. Clanek prezentuje "nenasilnou" formu, kdy v domacim prostredi najednou zacnou rodice pouzivat uplne jiny dorozumivaci prostredek, a pritom maji predstirat jak je to prirozene. "Cizi" je jazyk prave proto, ze to neni domaci dorozumivaci prostredek.

Ja bych spis byla za to, aby se ty dve veci dost jasne oddelily - bud teda mluvime nekterym prirozenym jazykem s rodici ANEBO se ucime jazyk cizi. Kombinace tehle dvou situaci mi prijde mimoradne nasilna, umela a tudiz pravdepodobne nefunkcni.

Osobni zkusenost s vyukou ciziho jazyka u vlastniho ditete zatim nemam, ale ani se k tomu nechystam. Jsem pro to, aby se "cizi" jazyk ucili od "cizich" lidi. S cim zkusenost ale mam tak je vychova vicejazycneho ditete (jsme 2 cizinci zijici ve treti zemi, dceri jsou 4 a mluvi vsema 3 jazyky vyborne na zhruba stejne urovni). A rady prave se nam osvedcilo stotoznit jednoho rodice s jednim jazykem, a nespekulovat s prepinanim ci predstiranim nejakych "jinojazycnych" chvilek.

Takze az se setka dcera ve skole s "cizim" jazykem, tak se do toho nechystame moc zasahovat. Resp jenom v poradne roli. Uz vime ze se bude ve skole ucit povinne francouzsky, pro ni to bude 4. jazyk, ale vlastne prvni cizi, protoze ty 3 stavajici cizi nejsou, jsou to jeji prirozene a rovnocenne dorozumivaci prostredky. Shodou okolnosti manzel francouzsky mluvi hodne dobre (jako jeho druhy cizi jazyk), ale urcite chceme drzet trochu odstup a stavet se k tomu jako k jazyku "cizimu".