Vyrustali jsme take tak ...

Mila Magdo,

nedavno jsem si s kamaradkou psal na tema prazdniny. Jak jinak, shodli jsme se oba, ty nejlepsi prazdniny byly u babicek a dedu. A ted je zde Tvoje zamysleni nad vychovou deti! Tedy nas, kdysi jeste deti. Najednou mam pocit, jako bych se opet vratil na babiccino kanape. Babovka voni, cukr se z ni jen sype a oci nas deti neposedne preskakuji od talirku k babovce. Sem a tam. Ale nedelejme, “jako by doma nebylo nic k jidlu”!

V dobach naseho dospivani byla vychova opravdu zvlastni. Spatna? Nemyslim, Snad jen trochu jina. Veci Guth-Jarkovskym tehdy stale jeste zapovezene jsou dnes casto vysoko ve vetvich a nikdo na ne nehledi. Mozna jen vzpomina s nostalgii. A tak nase zname “Nedelejte, jako byste ctrnact dni nejedli!” je dnes chapano jako spatna vychova vedouci k nedostatku sebevedomi ditete. Ale abychom nebyli jen u jidla. Vzdyt cestickami v travniku to muze zacinat, dal jit pres ksiltovky na hlave v dopravnich prostredcich, a … (kde vlastne?) koncit. Tato imaginarni hranice se neustale posouva. To, co bylo vcera na same hranici nemoralnosti, je dnes uprostred a pristi tyden pravdepodobne nekde na zacatku. Jiste, tenkrat jsme bydleli na vesnici ci mestecku a mravy ve velkomestech se ridily jinymi pravidly. Snad ze spatne opsanych knih Guth-Jarkovskeho. A jak se svet postupne globalizuje, posouvaji se hranice velkomest od stredu ven a nabizi nebo casto vnucuje vetsi mobilitu, rozdily v etice se stiraji. Dnes z publikace naseho vyznamneho predka zustavaji jen posledni zazloutle stranky.

A tak mam pocit, ze jsem vyvojove ustrnul. Stale se mi prici slapat po zeleni, ledabyle odhodit papirek nebo plivat kolem sebe. Az najedenou zjistuji, ze jsem v tomto svete skoro sam. Co s tim, kdyz ostatni davno utekli od “Tohle nesmis!” k “To je preci normalni”? Vim, sam se nezmenim. Uz proto, ze nechci. Ale vim take, ze podle pravidel, kterym jsme byli uceni my, bych sam sve deti nikdy nevychovaval. A snad nebudu. Uz jen proto, aby jim jejich kamaradi a kamaradky nevycitali, ze jsou prilis slusni. Tak, jak to bylo nedavno vycteno mne osobne. Doba se zmenila a neustale menit bude…

Pavel