| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nejez to, najíš se doma!!!

Jako stromPodle času
 Celkem 16 názorů.
 Míra & spol 


tip 

(17.6.2002 11:17:09)
Magdo, napadlo Vás někdy tyhle postřehy, kterými přispíváte na stránky Rodiny svázat dohromady a vydat knižně ? Myslím, že by si je většina pravidelných čtenářů ráda koupila pohromadě.

M.
Odpovědět
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: tip 

(17.6.2002 13:35:54)
...něco na tom bude...
Odpovědět
 Vladan 
  • 

Re: tip 

(18.6.2002 7:44:11)
Milá Magdo,
nezbývá mi, než s Vámi opět souhlasit. I já si vzpomínám na návštěvy u babičky, kdy bylo naprosto nevhodné, abych si, coby čtyřleté a později i víceleté dítko řekl o něco na pití. Ochudnat babiččiných buchet a koláčků...to nám sice rodiče nezakazovali, ale nikdy víc než jeden kousek. "Berte si, kluci...já to stejně vyhodím, když to zbude..." pobízela babička. Ale otec se chtěl taky blýsknout, jak má slušně vychované syny a náš každý pohyb, který jsme udělali směrem k plné míse (jejíž obsah skutečně po naší návštěvě končil u slepic, protože babička měla cukrovku a děda neměl "buchtové" zuby), odměnil pohledem, který by dokázal zmrazit i chrlící Etnu.
Po návštěvě u babičky jsme se vždycky těšili domů, kde už na náš čekaly buchty z domova. Ale nikdy nám nepřípadaly tak dobré, jako cukroví od babičky.
Naštěstí ta dobrá žena měla rozum a občas si nás pozvala na celý týden bez rodičů. Potom jsme se ládovali celý týden všemi dobrotami, které nám byly při nedělních návštěvách odpírány. A když si pro nás příjeli rodiče a pili kávu v obýváku, zase tatík vrhal ty pohledy, když jsme si vzali víc než jeden kousek...ale my jsme už věděli...a tak jsme se jen smáli, protože za měsíc si nás babička určitě pozve znovu.
Odpovědět
 Radka 
  • 

Ke článku Nejez to, najíš se doma!!! A co návštěvy vašich kamarádek?  

(18.6.2002 13:59:44)
Přesné, taky jsem původně z jednoho královského města poblíž Prahy, ale asi z jiného, na náměstí kašna ani londa:-)
Ale návštěvy, to je přesné! Akorát že ty, které kdy za mé dětství a dospívání podnikli naši, bych spočítala na prstech ne jedné, ae obou rukou možná určitě - vůbec to nechápu,nebo tedy chápu, ale nechtěla bych tak žít.
Ten popis dvou slušných holčiček, který tady vylíčila Grizzlička, celkem sedí na mne a mou sestru, když už tedy někdo zavítal k nám - naši mají byt 2 + 1 rozměrů dosti malých, takže žádný dětský pokoj, kam by nás mohli uklidit, když už se jednou za uherský rok u nás někdo stavil, většinou nějakcí příbuzní, přátelé, to už naši nepěstovali a nepěstují vůbec.
A co když vy jste si chtěli pozvat nějakou návštěvu k vám? Kamarádku cestou ze školy, na gymplu či základce? U nás to v podstatě nepřicházelo v úvahu, protože "máme malej byt, nemusí ho každej vidět, co si o nás lidi pomyslí, protože to a to...", zkrátka, jak píšu, nepřicházelo v úvahu. Asi třikrát u nás holky byly, pravda:-), ale ty řeči potom, že oni mají větší byt či dům a co si o nás pomyslí a máme tu nepořádek (nebyla to pravda), máme starej nábtyek (no a?) a vůbec, je to náš byt!
Odpovědět
 Renáta M. 
  • 

Re: Ke článku Nejez to, najíš se doma!!! A co návštěvy vašich kamarádek?  

(12.10.2014 15:46:54)
Vyrůstala jsem přesně tak. Nikoho jsem si domů nesměla přivést na návštěvu. A to jsme měli velký dům, hezké vybavení, uklizeno, měla jsem svůj pokoj. Když jsme jeli někam autem, celou cestu bylo ticho jako v hrobě, nikdo nemluvil. Na návštěvě jsme také s bráchou seděli jako zařezaní, mlčeli a nic nejedli. A táta se s námi chlubil, jak jsme vycepovaní. Myslela jsem, že to bylo jen u nás...
Odpovědět
 Helena Souchová 


Nostalgie:))) 

(17.6.2002 18:10:30)
Při čtení tohoto příspěvku, jsem si nostalgicky zavzpomínala...
Naše každotýdení nedělní odpoledne u babičky v Sobědruhách. Byla to tatínkova maminka, tak se moje mamka chtěla vždy blísknout. Každou neděli po obědě, mě a mou o 2 roky mladší sestru, nastrojila. Obě do stejných mamíru ušitých modních oblečků.(nejčastěji z manžestru). Mamky táta pašoval original Burdu, (časopis o šití) až ze západního německa! Když se vidím dnes na fotkách šílím. Návštěva měla vždy stejný průběh. Babička nám uvařila čaj, seděli jsme v obyváku na gauči (obě hezky vedle sebe) a koukali před sebe na podnos plný dortíků. Když nás babička pobídla, ať se neupejpáme a dáme si do nosu, jen jsme pěkně poděkovali. Jelikož jsme byli nadmíru slušně vychovány, nikdy jsem se neodvážily vzít si jako první. Tak jsme jen čekali, kdy nastane ten vhodný okamžik. v tom se rozlétli dveře a do místnosti vrazili s huronským řevem bratranec se sestřenicí. Jako kobylky se sesypali na stůl s dobrotami. My jako dokonalé slušňačky jsme jen seděli a tiše trpěli. Dodnes si z těchto návštěv pamatuji nejvíce pocity nezkonalého štěstí, když to občas nestihly sníst všechno a na nás po jejich odchodu ještě něco zbylo...Zato maminka byla neskonale hrdá, jak nás pěkně vychovala:))) Škoda, že to babička nikdy neocenila...
Odpovědět
 Martina, 26, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: Nostalgie:))) 

(20.6.2002 13:03:46)
Ahoj holky,
to snad ucili tehdy ve skole. Ja a moje segra jsme taky nemohly nikde na navsteve jist. Vyjimkou byla babicka a jedna mamina kamaradka. Babicka nas vzdycky nacpala k prasknuti. Ale pamatuji si jak jsem jako asi 5leta byla na navsteve s nasima a ta pani napekla rebarborove kynute kolacky s drobenkou.....ty jsem milovala.......a ja jsem tam sedela, poslouchala nudne reci dospelaku a nemohla si nic vzit, protoze kdyz jsem se natahla mamka mi pod stolem nohou strkala do moji a vysilala varovne pohledy. A tatovi to delala taky jenze tomu to bylo sumak a vsechno sezral :-)) Tak k cemu to me trpeni bylo??? Stejne tata cely dojem vzdycky zkazil :-))))
Ale navzdory teto ujme :-))) myslim, ze jsem docela normalni.
Mejte se
Martina
Odpovědět
 bubak2 


Re: Re: Nostalgie:))) 

(21.6.2002 7:46:08)
Martino,kdyby tehdy měl člověk tolik rozumu co teď,viď?Tak by kašlal na mamku a dopřál si.Taťka měl recht,pokazil sice celkový dobrý dojem,ignoroval maminčine kopance pod stolem,ale dopřál si a byl spokojený.A tak by to mělo být,člověk by měl být hlavně spokojený.
Ať člověk udělá to nebo ono,stejně tě pak pomluví,protože nikdy se nechováš podle jejich představ(to jsou alespoň moje zkušenosti).
Mějte se hezky.
Odpovědět
 *Mirka* 


Hladní na návšteve... 

(18.6.2002 14:59:38)
...tak toto ja nepoznám. Možno iný kraj iný mrav. U nás platí ak sa všetko nezje tak sa pani domáca urazí, že návšteve nechutná. Deti na návšteve vačšinou sedia a aj chcú sedieť osobitne napr. majú malý stolík mimo od dospelých alebo majú naservírované v detskej izbe, teda ak sa nejedná o nejaký slávnostný obed ale len o malé pohostenie (koláče, chlebíčky a pod...) a proviant sa priebežne doplňuje. Pamätám sa, že moja mama narýchlo piekla počas návštevy ešte jednu piškótovú roládu s džemom pretože môj malý bratranec ju zbaštil celú sám a ešte chcel.
Odpovědět
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Horší je, když je to naopak 

(18.6.2002 23:33:51)
Já žila v rodině uvolněné, řekla bych normální. Na návštěvách se jíst smělo, ba směly se i jiné věci. A k nám návštěvy chodily několikrát týdně. Měli-li jsme svoje úkoly splněné, byli naši kamarádi vítáni, ba i zváni na víkend či na chatu a podobné akce. Niky jsme se nekoukali "...co tomu lidi řeknou.....". Prostě rodiče žili (a naštěstí stále žijí - i když jim je už hodně přes sedmdesát!) svým společensky bohatým životem, svědomí mají čisté - nikdy nikomu neublížili a pokud mohli, pomohli - a pokud se to někomu nelíbí, byl a je to jeho problém.
Z takovéhoto prostředí jsem se vdala na malé město. Město sice nekrálovské, (bylo vždy majetkem šlechty), ale titulem města se pyšnící více, než 700 let. Kašna na náměstí je, londa také ..... a taktéž závistiví sousedé a sousedky, které zajímá vaše soukromí až k smrti. Koukají do kočárku - co má vaše dítě na sobě, koukají do nákupních košíků, co kupujete a koukají kdy a kam jedete autem. A nestydí se i zeptat.....
A tak jsem to jednou nevydržela. Po mnoha radách, že to dítě (ve 30° pařáku) se určitě bez pletené čepičky nastydne, a kam že jsme to o víkendu zase jeli - to se tak někdo má, pořád si jezdí na výlety (ano, úžasný výlet - pohřeb celkem ještě mladé tety) a podobných perličkách sousedského folklóru, přetekla číše tou pověstnou poslední kapkou. A tak na dotaz, proč že kupuji opět špenáty, když jsem je koupila už včera (byl výjmečně dobrý a levný a majíc doma mrazničku, napadlo mne si udělat manší zásobu), zda je máme tak rádi jsem odvětila s vážnou tváří: "No rádi je zase tak moc nemáme, ale ty výkony, co po nich podává manžel, to byste měla paní vidět......".
Sousedé se mne již na nic netáží. V jejich pojetí jsem "divná náplava", která tu žije teprve 15 let. No bavte se s někým, s kým jste nechdili do školy, že......!
Odpovědět
 Katka 
  • 

Re: Nase babicka 

(19.6.2002 15:25:46)
Pochazim z male dediny u Ostravy a moje babicka - dnes by ji bylo 95 let, chodila rada na vsechny svatby v sirokem a dalekem okoli. A vzdy s plastikovym sackem !
Kdo co nesnedl, vzala sebou domu, protoze:
"By bylo teho devucho skoda."
Odpovědět
 Petra, 3 kluci 
  • 

Malovesnice 

(21.6.2002 15:08:44)
Mám ještě 2 sourozence a když naši zjistili, že "s dobrým vychováním" na navštěvách apod. nemají šanci, tak to vzdali. A udělali asi nejlíp, co mohou rodiče udělat. Scházelo se u nás vždycky spousta kamarádů (asi 10 průměr), vždycky jsme snědli, co nám přišlo pod ruku, občas otrhali i cizí třešně nebo jablka a ostatní rodiče věděli spolehlivě, že když nenajdou své dítě doma, tak bude nejspíš u nás. Nebo v blízkém okolí. Pro tuto příležitost si pořídili naši "svolávací" píšťalku, aby pořád nemuseli vyřvávat jména a nepřišli o hlasivky. Jedno písknutí - povinnosti volají, 2 písknutí - někdo se shání po kamarádech, 3 písknutí (obvykle používal otec) - něco se na Vás provalilo, nepřejte si mě. Pískání našich samozřejmě bylo trnem v oku všem chytrým a mravů znalým obyvatelkám vesnice a tak se začalo šířit - "Hourovi už to nezvládají, už musejí pískat jak na hřišti". Táta se jednoho dne naštval a tak když šel přes náves, tak poměrně hlasitě pronesl směrem ke svému kamarádovi "a 4 písknutí - to je stav ohrožení, na náves se řítí nějaká potvora, která žere drbny" a v pohodě odkráčel. Od té doby byl klid (alepoň relativní).
A teď? Drbny drbou dál, když jedeme k tátovi s našimi kluky, všechno vědí, táty se jednou dokonce zeptaly (když u něj kluci byli na více dní), jestli nepotřebuje pomoc s vypráním (bylo to těsně po tom, co máma zemřela), protože kluci běhají ve špinavých teplákách. Musela jsem se smát, když mi nejstarší hlásil: "A mami, víš co řekl děda paní Lhotákový?" Na mou zápornou odpověď odpověděl:"No řekl jí, že on tepláky zásadně nepere, protože nás v nich namáčí do sudu celý, abysme se odmočili". Otec prostě neztratil humor ani teď a jsem ráda.
Přeji Vám všem děti, které na návštěvách neposedí, jsou flekaté od zmrzliny a jahod a mají úsměv na tváři.
Odpovědět
 Adriana 
  • 

Život pod dobrovolnou kuratelou 

(23.6.2002 14:34:44)
Jakobych četla vzpomínky na svoje dětství. Pravda, nikoli ve městě, ale na vesnici a to zcela nekrálovské. Zato vše ostatní souhlasí. Maminka měla hrůzu, že ji lidé pomluví a odmalička nás vedla k témuž. Když shledala své snahy marnými, alespoň nás prosila, ať jí neděláme ostudu a neztěžujeme život.
A tak kromě povinného odmítání jídla na návštěvách to bylo i přebírání vypraného prádla do dvou kategorií - té lepší, kterou je možno pověsit na zahradě (sousedi mohli vidět) a té horší, která se sušila v prádelně, skryta kontrolním zrakům. Ráno se musely včas roztáhnout závěsy na oknech, aby nás lidi nepomluvili, že dlouho spíme. To dělala maminka i v době, kdy pracovala na dvě směny a z odpolední se vracela domů k půlnoci. Přesto musely být závěsy v šest ráno roztažené a okno otevřené. Když jsem já, už dospělá, pracovala v nepřetržitém provozu denní-noční, musela jsem si doslova vybojovat právo na nerušený dopolední spánek. A maminka si konečně mohla ve volných dnech přispat, protože měla alibi - mne :-)
Dneska už moc dobře ví, jaká to byla blbost a že drbnám se člověk nezavděčí. Také už pochopila, že ve srovnání s příbuznými, bydlícími v téže ulici, jsme byli i pro ty drbny svatí a pro klepy naprosto nezajímaví. Ale obavy zůstaly a stále nám říká, že to nechápeme, že byla jiná doba..
Odpovědět
 delia 


nevychovaný manžel? 

(24.6.2002 10:34:44)
Ahoj všichni, co jste napsali příspěvky k tomuto Magdinu (jak jinak než opět perfektnímu) článku. Já mám zkušenost s "nejezením" na návštěvě zase trochu jinou a když jsem si přečetla vaše příspěvky, nedá mi to, abych se také nezapojila do diskuse. Tedy: můj manžel pochází z malého slováckého městečka, ale nevím, jestli to má nějaký vliv. V tomto městečku žijí stále jeho rodiče. My bydlíme v asi 70 km vzdáleném okresním městě a občas se vzájemně navštěvujeme. Vždycky, když přijedou rodiče k nám, většinou si nechtějí sednout, že prý seděli dlouhou cestu v autě. Po dlouhém přemlouvání si nakonec sednou. Jíst nic nechtějí, že prý jedli po cestě, nakonec si vezmou každý jen jeden kousek na ochutnání. Když přijedeme my k nim, tak si klidně hned sedneme (nemáme auto a jsme po cestě s několika přestupy a se dvěma dětmi opravdu unavení, takže si hned sedneme a co nám nabídnou, to taky hned sníme. Já si o sobě myslím, že jím tak normálně, nijak se sice neomezuji, ale určitě sním slabou polovinu toho, co můj manžel. Že se tam můj manžel doslava cpe, mi nevadí. Myslím si, je u maminky, tak mu chutná. Ale jeho maminka mi jednou řekla: "podívej se, jak se tady cpe, vypadá to, jako bys mu doma nedávala najíst. To kdyby udělal můj manžel u mé tchyně, řekla bych mu, že příště mu vezmu s sebou svačinu, kterou si sní po cestě, aby na návštěvě nedělal ostudu." Takže vy, kteří jste se jako malí nemohli na návštěvě dosyta najíst, pozor! může se vám to stát i v dopělosti, ale nevěšte hlavu: můj manžel se klidně cpe dál a nic si z toho nedělá.
Hezký den a pokud se právě chystáte na návštěvu, tak dobrou chuť přeje
Deli
Odpovědět
 Petr Klíma 
  • 

Nejez to,najíš se doma!!! 

(25.6.2002 21:34:51)
Vázení, paní Magda by podle mne měla napsat autobiografi svého dětství,myslím ,že má velmi dobrý vypravěčský(nebojím se říci-lidsky stravitelný styl psaní)
Kdyby bylo na mně,dal bych jí za tento příspěvek,který je poučný i pro naši zlatou mládež, velkou jedničku.
Díky za dobré čtení,

Klíma Petr
Odpovědět
 Pavel 
  • 

Vyrustali jsme take tak ... 

(20.11.2002 14:32:46)
Mila Magdo,

nedavno jsem si s kamaradkou psal na tema prazdniny. Jak jinak, shodli jsme se oba, ty nejlepsi prazdniny byly u babicek a dedu. A ted je zde Tvoje zamysleni nad vychovou deti! Tedy nas, kdysi jeste deti. Najednou mam pocit, jako bych se opet vratil na babiccino kanape. Babovka voni, cukr se z ni jen sype a oci nas deti neposedne preskakuji od talirku k babovce. Sem a tam. Ale nedelejme, “jako by doma nebylo nic k jidlu”!

V dobach naseho dospivani byla vychova opravdu zvlastni. Spatna? Nemyslim, Snad jen trochu jina. Veci Guth-Jarkovskym tehdy stale jeste zapovezene jsou dnes casto vysoko ve vetvich a nikdo na ne nehledi. Mozna jen vzpomina s nostalgii. A tak nase zname “Nedelejte, jako byste ctrnact dni nejedli!” je dnes chapano jako spatna vychova vedouci k nedostatku sebevedomi ditete. Ale abychom nebyli jen u jidla. Vzdyt cestickami v travniku to muze zacinat, dal jit pres ksiltovky na hlave v dopravnich prostredcich, a … (kde vlastne?) koncit. Tato imaginarni hranice se neustale posouva. To, co bylo vcera na same hranici nemoralnosti, je dnes uprostred a pristi tyden pravdepodobne nekde na zacatku. Jiste, tenkrat jsme bydleli na vesnici ci mestecku a mravy ve velkomestech se ridily jinymi pravidly. Snad ze spatne opsanych knih Guth-Jarkovskeho. A jak se svet postupne globalizuje, posouvaji se hranice velkomest od stredu ven a nabizi nebo casto vnucuje vetsi mobilitu, rozdily v etice se stiraji. Dnes z publikace naseho vyznamneho predka zustavaji jen posledni zazloutle stranky.

A tak mam pocit, ze jsem vyvojove ustrnul. Stale se mi prici slapat po zeleni, ledabyle odhodit papirek nebo plivat kolem sebe. Az najedenou zjistuji, ze jsem v tomto svete skoro sam. Co s tim, kdyz ostatni davno utekli od “Tohle nesmis!” k “To je preci normalni”? Vim, sam se nezmenim. Uz proto, ze nechci. Ale vim take, ze podle pravidel, kterym jsme byli uceni my, bych sam sve deti nikdy nevychovaval. A snad nebudu. Uz jen proto, aby jim jejich kamaradi a kamaradky nevycitali, ze jsou prilis slusni. Tak, jak to bylo nedavno vycteno mne osobne. Doba se zmenila a neustale menit bude…

Pavel
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.