Horší je, když je to naopak
Já žila v rodině uvolněné, řekla bych normální. Na návštěvách se jíst smělo, ba směly se i jiné věci. A k nám návštěvy chodily několikrát týdně. Měli-li jsme svoje úkoly splněné, byli naši kamarádi vítáni, ba i zváni na víkend či na chatu a podobné akce. Niky jsme se nekoukali "...co tomu lidi řeknou.....". Prostě rodiče žili (a naštěstí stále žijí - i když jim je už hodně přes sedmdesát!) svým společensky bohatým životem, svědomí mají čisté - nikdy nikomu neublížili a pokud mohli, pomohli - a pokud se to někomu nelíbí, byl a je to jeho problém.
Z takovéhoto prostředí jsem se vdala na malé město. Město sice nekrálovské, (bylo vždy majetkem šlechty), ale titulem města se pyšnící více, než 700 let. Kašna na náměstí je, londa také ..... a taktéž závistiví sousedé a sousedky, které zajímá vaše soukromí až k smrti. Koukají do kočárku - co má vaše dítě na sobě, koukají do nákupních košíků, co kupujete a koukají kdy a kam jedete autem. A nestydí se i zeptat.....
A tak jsem to jednou nevydržela. Po mnoha radách, že to dítě (ve 30° pařáku) se určitě bez pletené čepičky nastydne, a kam že jsme to o víkendu zase jeli - to se tak někdo má, pořád si jezdí na výlety (ano, úžasný výlet - pohřeb celkem ještě mladé tety) a podobných perličkách sousedského folklóru, přetekla číše tou pověstnou poslední kapkou. A tak na dotaz, proč že kupuji opět špenáty, když jsem je koupila už včera (byl výjmečně dobrý a levný a majíc doma mrazničku, napadlo mne si udělat manší zásobu), zda je máme tak rádi jsem odvětila s vážnou tváří: "No rádi je zase tak moc nemáme, ale ty výkony, co po nich podává manžel, to byste měla paní vidět......".
Sousedé se mne již na nic netáží. V jejich pojetí jsem "divná náplava", která tu žije teprve 15 let. No bavte se s někým, s kým jste nechdili do školy, že......!
Odpovědět