Re: Zdravý sourozenec

To , jestli zdravé dítě neodstrkujete , jestli se mu dost věnujete, jestli vlastně neřešíte pořád jen postižené...myslím, že to se honí v hlavách většiny rodičů , kteří v této situaci jsou. Samozřejmě, že něco prostě postižené nezvládne a nelze to po něm požadovat, tudíž mu to prominete a zdravé dítě toto nemusí vůbec pochopit...proč se s ním pořád "učíš", se mnou se neučíš- proč on může vyhazovat tohle a tamto a já ne- proč on se nemusí oblíkat sám a já jo- proč on ječí na celou tramvaj a nic mu neřekneš a já nemůžu atd. Jak to bylo u nás? Člověk nakonec má tendenci sklouznout k tomu leccos posluhovat oběma, aby druhé neřeklo. Nějaké vysvětlování, že ty jsi OK a on není? To zabíralo až ve vyšším věku a před tím jsem se právě snažila oběma stejně...není to dobře pro rozvoj samostatnosti toho zdravého ,ale co si pomůžete, hlavně to se zdravou myslí přežít. Pro zdravé děti to vůbec není jednoduché, do života si odnesou sice lepší toleranci k postiženým ( jiným) lidem, vědí že existují, že mají problémy takové a makové, ale není možné od nich vyžadovat "terapeutickou" pomoc. S tím se setkávám ve škole. U zdravé dcery je ve třídě integrováno postižené dítě ( mentálně). Jsou s tím především problémy a to pro obě strany ..."zdravou" i "jinou". "jiné " dítě se snaží za každou cenu upoutat pozornost " zdravých " dětí, za každou, to jest vyžaduje jejich reakce , ovšem adekvátně svému stavu. Děti mu ovšem tyto reakce nejsou schopny poskytnout. Baví se již na jiné úrovni a "jiné" dítě mají za otravu, přívažek,atd atd. Bohužel je po nich ze strany rodičů "jiného " dítěte požadováno ( prostřednictvím nadávání od mámy, stěžováním si u učitelky, psycholožky atd atd). Je to dost katastrofa a divím se, že už rodiče "jiného " dítěte nevyměkli a nedali dítě do školy pro "sobě rovné" . Možná se teď příznivci integrace na mě budou zlobit, ale původně jsem si také myslela , že syna budeme integrovat mezi zdravé děti, ale protože dcera je o 2 roky starší tak situace v jejich třídě mě doslova vyléčila a už jsem o integraci neuvažovala a našla školu podle hesla " svůj k svému". A myslím, že je to dobře, protože syn může projevit svoje schopnosti a získat sebevědomí .Může vyniknout a to sám za sebe aniž by někdo pořád musel říkat: dej mu to je "jiný", nedělej to a to je "jiný", neumí to ne proto že je "blbej" ale je "jiný". Ve škole kam chodí je prostě "normální", stejný, podobný jako jiné děti.
Podotýkám, že si nemyslím, že by ve škole nevěnovali problému dostatečnou pozornost..učitelka, ředitel, psycholožka, rodiče obou stran...všichni na tom makají a stejně výsledek nic moc. Několik rodičů "zdravých" dětí už uvažovalo , že dítě převedou jinam. Je to pro děti záhul chovat se podle představ rodičů atd v takových situacích.

A taky kolikrát dcera řekne , když se brácha na veřejnosti chová " jinak", mami, udělej s ním něco...stydí se.