21.3.2009 2:06:16 Marcela, 4 děti
sourozenci jsou prima
Mám těžce postiženého syna s velkou cystou na mozku. K tomu se přidružuje řada onemocnění jako je těžká epilepsie a mentální retardace...., takže je ve svých 22 letech na úrovni miminka ( pleny, musím krmit, vodit, jeho potřeby odhadovat, protože nemluví). Přesto se nám po roce narodila dcerka a po dalším roce dvojčata. Na vše jsem byla sama s manželem a občas pomohli studenti - kamarádi. Bylo to těžké, ale troufli jsme si jezdit i na dovolené - na podnikovou chatu - pleny se praly v potoce. Na jedno použití ještě nebyly. Manžel se musel naučit se synem zacházet - naučil ho například ve 2 letech chodit.Jinak mi mnoho v domácnosti nepomáhal . Koupili jsme starší domek - do garsonky jsme se všichni nevešli, a tak začala přestavba. Z jednoho platu, tenkrát jsem brala jen příspěvek 1800 kč, se těžko řemeslníci zaplatí. Po 17 letech nás letos čeká výměna oken, zateplení a konečně kolaudace. Několikrát jsem byla s dalšíma dětma u moře, manžel hlídal a staral se o syna.
Já mu to oplácela v zimě, aby mohl na sjezdovky do Alp. Společně pak na chalupu, kde má i syn potřebné zázemí na hygienu atd. Občas pomohou babičky s hlídáním, když chceme na ples atd. Mají věk, takže to je vyjímečné. Dcerka se minulý rok dostala na vysokou a dvojčata po letošní maturitě to chtějí zkusit také. Myslím, že vše se dá skloubit, něco vypustit. Manžel se také musel vypořádat s mým karcinomem prsu před 10 lety. život prostě je takový - jednou nahoru, podruhé dolu. Ale myslím, že ta občasná nepřízeň života nás stmeluje.
Odpovědět