20.3.2009 18:57:52 Rosie
Re: Dík za článek
Majo, s tím DS - ono asi jak kdy... záleží na tom, jaký ten stupeň postižení je. Co když to nakonec bude ten nejtěžší stupeň, dítě bude prakticky nesamostatné, špatně adaptabilní a plně závislé na péči rodiny. Navíc s DS jde ruku v ruce spousta dalších zdravotních problémů. Rodiče tu taky nejsou navěky - a pak zbývá ústav nebo péče sourozenců. A měla bych já jako rodič právo chtít po svých dětech, aby se staraly o svého sourozence až do jeho smrti? Bylo by to vůči nim fér? Podle mě ne. Tady pak stojí život jednoho člověka vůči životům dalších lidí. Matka, která ví, že očekává dítě s postižením musí být pod strašným tlakem - když půjde na přerušení, spousta lidí ji odsoudí, protože "každý člověk má právo se narodit". Když nepůjde, dítě porodí, nakonec se ukáže, že péči nezvládá a dá dítě do ústavu, lidi ji odsoudí, že "to měla dát pryč". Záměrně nemluvím o ní samé, protože si výčitky ponese celý život. Ať se rozhodne jakkoli, vždycky to rozhodnutí bude svým způsobem špatné.
Opravdu nevím sama, co bych volila - jestli právo na život svého nenarozeného dítěte nebo právo na život svých již narozených dětí...
Odpovědět