| Hana+dcerky Karolína a Eliška | 
 |
(4.7.2002 21:34:10)
Hledám podobné zkušenosti, tipy, triky.
Mám skvělou tchyni, v době, kdy jsem ležela před porodem Elišky v porodnici,si bez problémů vzala dvouačtvrtletou Karolínu k sobě na týden a starala se o ní bezvadně. Pokud si může dovolit volno v zaměstnání, tak za námi klidně vyrazí vlakem 50 km, aby mohla malé vidět.
Pak mám také vlastní mámu, která bydlí ve stejném domku jako my. O holky se zajímá asi tak jako naše sousedky. Tedy letmo a zdvořile. Např. se zeptá, kolik že to je té mladší měsíců. Jen jednou jí vozila v kočárku, když jsme chtěli se starší na dětské loutkové představení u nás v obci.
Se starší si nehraje, nečte jí knížky, nechodí s ní na procházky. Nějaké delší hlídání nepřipadá v úvahu. Někdy vypomůže táta, který je vlastně dědobába.
Mám doufat, že se to někdy vůbec změní? Myslela jsem si, že u první vnučky si bude muset zvyknout na fakt, že je babičkou. Anebo to mám zabalit?
A co mám říkat dětem?
Díky.
|
| Zuzka z Teplic, Pavlík 13 měsíců | •
|
(20.7.2002 21:06:21)
Moje matka má syna zase jenom na hraní. Jako nějaké domácí zvířátko. Pozlobit, polechtat, nakrmit sladkostma co se do něj vejde a pak hodně rychle vrátit. Po příbuznejch se ale chlubí, jak moc má vnoučka ráda a jak bez něj nemůže být. O hlídání nemůže být ani řeč. Panimáma by zase hlídala, ale díky tomu, že tam kde bydlí dávají lišky dobrou noc to nejde. Moje máma bydlí téměř přes ulici. Pomalu si zvykám na to, že dokud nebude syn trochu samostatný tak se ode mne ani nehne.
|
|
| Mirka, Jakub *28.7.02 | 
|
(22.11.2002 11:51:03)
Ahoj Hano,
mam podobnou zkusenost. Nebydlime sice s rodici, ale kdyz jsem byla po sestinedeli u nasich na ctrnact dni s malym, myslela jsem si, ze si trochu odpocinu, kdyz na peci o male miminko budeme dve. Ale zjistila jsem jak jsem naivni a hlavne mne docela zarazilo, jak jsem se v me mamce spletla. Ta mela proste vzdycky neco jineho dulezitejsiho na praci, nez treba podrzet placiciho Kubika, kdyz jsem si potrebovala nutne odbehnout na zachod. Po ctrnacti dnech, behem kterych jsme ji "obtezovali" pouze nakupovanim, protoze jidlo pro mne (jsem vegetarianka) jsem si varila sama, mi vycetla, ze jsem ji nepomahala s uklidem a ze je z te nasi navstevy uplne vycerpana... Pripadala jsem si jako zlobiva holcicka, ktera si misto pomahani mamince hraje radsi s panenkou. Snazim se to hodit za hlavu. Mrzi mne, ze je Kubik pro mou mamu jen dite jeji dcery a ne jeji milovany vnoucek (mimochodem mu nekoupila jedinou hracku nebo oblecek), ale doufam, ze se to snad casem zlepsi. Proste jsem si rekla, ze uz od ni v tomhle smeru nic necekam, takze horsi uz to byt nemuze a kazde zlepseni bude prijemne prekvapeni :o)
|
| Martina | •
|
(22.11.2002 12:09:50)
Hanko, u nás to bylo obdobné. O tchánovcích jsem tady teď podrobně psala. A moje máma si malou za celý půlrok taky nevzala. A to bydlí o patro níž! Šest měsíců jsem byla na řvavé, nespavé a jednu dobu i umírající mimnko sama. A muž se vrací domů ze servisních cest kolem desáté večer. Odneslo to moje zdraví, byla jsem na antibiotikách, pak práškách na spaní a ještě jsem jednu dobu skoro nemohla chodit, jak mě chytly záda. Do teďka to "rozdýchávám". Teď si malou moje máme bere dvakrát týdně, takže si to u mne trošku vyžehlila. A je to znát. I když tehdy jsem to potřebovala více. No jo, ne všude je to ideální. Ty uzavřené rodiny jsou hrozné. Ale už tady padlo, že je to lepší, než mít "kontrolu" večně za zadkem a dělat si vše po svém. Takže paní na úklid, na hlídání, kamarádky a rodičům se nevnucovat, to je moje zkušenost. Ale jak čelit bezdůvodným výčitkám řeším právě teď.
|
| Markéta | •
|
(22.11.2002 14:44:04)
Martino,
kdo nemá v povaze být splachovací, nikdy nebude splachovací úplně. Ale trochu se to naučit dá. Opravdu. Takže doporučuji metodu splachovacího mrtvého brouka. Na narážky (a urážky nereaguj). Sice je to někdy obtížný, když se něco řekne, ostatní jsou zticha a je jenom dusno. Ale já si v takový situaci vždycky v duchu říkám "trapný to musí být vám a ne mně" a koukám třeba do hrnku s kafem (a míchám ho až málem přeteče :-))). Ale odnaučila jsem se to, co jsem dělala dřív, že jsem se snažila říct něco, aby se ta trapná situace překlenula. Říkám si, že když oni takovou situaci vyvolali, tak ať si jí vychutnají. A někdy na to něco řekne manžel a někdy taky mlčí. Takže až zas poznamenají "ty k nám malou vůbec nechceš vodit", tak bych doporučila mlčet. Neříkej vůbec nic. Myslím, že když je necháš, aby si ty dusný chvilky řádně vychutnali, že se aspoň trochu omezí v takových narážkách. Jinak se k nim samozřejmě chovej slušně a mluv s nimi. Odpovídej ale jen na otázky, ne na narážky.
Ohledně nabídky dárků- když se tě tchýně zeptá, co má malé koupit, řekni jí, že jestli jí chce udělat radost, ať koupí to a to. Ale že jinak nic nepotřebuje. Když se to tchýni nebude zamlouvat (třeba že nechce kupovat hračky, znovu zopakuj, že malá to, co potřebuje, má od vás, třeba oblečení, a že jestli JÍ chce udělat radost, že má koupit to, co už jsi řekla. Ale že jestli to koupit nechce, ať to nekupuje, že se bez toho malá obejde. A uvidíš, co tchýně udělá. BuĎ koupí to, co jí řekneš, nebo koupí něco podle sebe nebo vám dá peníze nebo nedá vůbec nic. Za cokoliv z toho (kromě posledního :-)) bych pěkně poděkovala.
|
| Martina | •
|
(22.11.2002 15:02:09)
Markétko, moc děkuju. Takhle polopatě jsem to asi potřebovala slyšet. Taky se ve mně mlelo, jestli a jak zareagovat. Ale už mi v jiné souvislosti kamarádka říkala toto. "Když se někdo neumí chovat, nemá smysl mu něco říkat. Věř, že se každý chová nejlépe jak to umí. A jestli to neumí, ty jsi ve výhodě, protože jseš to ty, kdo si o něm může myslet, že je pitomec:-)) a že ty jsi leší." Takže to asi budu muset dál dusit v sobě, protože je to zřejmě lepší, než se ozvat a šlápnout tzv. do ho... A budu věřit, že mi to postupem času vadit nebude. Nebo se to otočí a oni si uvědomí, že mi vlastně křivdili. Ale musím říci, že už je mi teď, po této diskusi, podstatně lépe, než třeba včera. Moc všem děkuju. A když se bude dít něco nového, dám vědět. Ať to pomůže i těm ostatním.
|
| Pro Martinu | •
|
(28.4.2003 9:54:23)
Ahoj Martino,
mám s babičkama taky bohaté zkušenosti,takže ti můžu napsat svůj nezávislý názor na tvé příspěvky. Myslím si,že to,že máš problémy jak se svou mamkou tak s tchány ohledně dítěte nebo dětí,začíná od Tebe, od tvého chování. Připadá mi,že Ti na nich vadí všechno,ať udělají cokoliv. Když přinesou velký dárek,chceš menší, když přijdou,tak tě otravují, když nepřijdou,tak jsou špatní atd. Prostě mi připadá,že hledáš problémy tam kde nejsou a to není dobré. Prošla jsem taky vším možným obdobím, odcizením i nenávistí, velkou láskou,prostě všemi možnými emocemi ve vztahu ke tchánům. A můžu Ti poradit,že pro tvou spokojenost a spokojenost tvé rodiny je hrozně důležité zachovat si ten nejlepší vztah s tchány. Jinak začnou i oni na tobě,později tvých dětech vidět taky jen chyby a to je pak nanic, odrazí se to potom velmi hodně ve tvé rodině,i kdybys s nimi ukončila vztahy,protože manžel s nimi vztah přerušit nemůže,když je jejich syn a narostou ve tvém manželství takové problémy, o kterých se ti ani nezdálo,může z toho být pak i rozvod a úplně zbytečně. Snaž se vidět jejich poznámky co nejvíce optimisticky.Např. když řeknou,že k nim nechodíš a že malou nevidí, může to znamenat,že se těší na tebe a malou,až je navštívíte,protože vás mají rádi. Myslím,že není rozumné jim malou ani vnucovat ani se snažit,aby ji neviděli. Nechtějí k tobě možná chodit,protože ti nechtějí zasahovat do soukromí,bere to tak hodně prarodičů,že se cítí,že obtěžují a možná od tebe čekají,že ty za nimi přijdeš,když se ti to bude hodit,že ty budeš udávat častost návštěv. S tím bazénem,může tu jít i o něco jiného,třeba je tvoji tchyni trapné být v bazénu s tebou,není to tvoje mamka a neví,jak by se tam měla chovat, mnoho lidí má kopmlex ze svých postav, a proto se bazénu vyhýbají, nemusí to odmítnutí vůbec souviset s tebou. Jestli mají jedovaté poznámky,tak jak už jsem ti psala,zkus přemýšlet,jestli to nebylo myšleno jinak a když ne,tak to hned s KLIDNÝM hlasem nahlas rozeber. Myslím si,že trapným tichem nic nedocílíš,jak ti tu radili, akorát si budou myslet,že se cítíš provinile,kdo mlčí,ten souhlasí. Začni to rozebírat vždy po dobrém. Třeba: Já se snažím vás navštěvovat,vím že je vám za dětmi smutno, ale mám hodně povinností,tak nestíhám, ale jestli je vám moc smutno,tak bych byla hrozně ráda,kdybyste ji pohlídali ve středu,kdy jdu do erobicu,že bych ji k vám v l9 hod. dovedla. A hned je vyřešeno jednou větou více problémů naráz. A se svoji matkou by sis to taky měla vyříkat,říct ji,co tě trápí, ona to možná ani netuší. A nezapomeň na jedno, že žádní prarodiče NEJSOU POVINNI hlídat vnoučata,že je to jen jejich dobrý skutek. Takže nebuď rozčilená,když to odmítnou. Zkus se teď zaměřit nato,že jim projevíš lásku,třeba že tchyni koupíš kytku i když nemá svátek, že ji pozveš do kina,kde půjdete jen vy dvě,snaž se s ní jednat jako s kamarádkou a uvidíš,že se vztah určitě změní. Hodně štěstíčka.
|
| Pro všechny holky,které mají problémy | •
|
(28.4.2003 10:28:11)
Ahoj holky,
když tady pročítám Vaše příspěvky, tak žasnu, co všechno Vám může vadit na tchánech nebo rodičích. Nikde nejsou vztahy ideální,ale berte to např. z pohledu tchyně, vžijte se do její role. Je to žena,která si určitě jako každá vytrpěla v životě za ta léta dost. Určitě prožila pár nevěr svého manžela, denní nadávky jak je čím dál starší a škaredší, nevyspané noci díky svým dětem, pubertu svých dětí, opakující se manželské krize, lačnost svých manželů po mladých holkách, neustálý kolotoč urážek od manžela na svou adresu,možná vyhazov z práce kvůli mladší ženě atd. Prostě má toho za sebou hodně a teď,kdy se z krásné mladé holky stala vrásčitá žena,které se začalo říkat babka, pro svého muže je už jen "nepotřebná věc přebývající v domě"a její miminko roztomilý chlapeček už nikdy tím malým chlapečkem nebude...Čeká to každou z nás a už teď se toho děsím. Myslím si,že každá tchyně si přeje se snachou vycházet dobře,ale ona má problém sama držet svou psychiku a musí být pro ni hodně těžké ještě k tomu se starat o vnoučata. Není její povinností děti hlídat a myslím si,že i pro děti je mnohem lepší,když si je pohlídají rodiče sami a k babičce chodí jen na návštěvy nebo pár dnů přes prázdniny. Babičky už nemají tolik sil,těžko si zvykají vychovávat jinak,když své děti vychovali jiným způsobem, mají zajeté návyky,které ani nejsou v jejich silách,aby je měnily.Kolikrát chodí ještě do práce, trpí různými nemocemi, prostě je pro ně mnohem těžší vychovávat dítě než pro mladou.Právě proto to příroda zařídila tak,že děti mají holky plné sil a babičkám se už děti nerodí. Je určitě správné si trvat na své výchově např.aby se dětem nedávaly bonbóny,ale to se dá jen tehdy,když k babičkám nedávám děti na dlouhou dobu, jinak i když to nechtěly,tak loo%ně sjedou do svých navyklých výchovných způsobů. A o návštěvách si myslím,že tcháni i vlastní rodiče by měli respektovat soukromí mladých a je jen správné,že mladé co nejméně navštěvují a naopak by mladí měli chodit k nim, pokud bydlí blízko tak třeba dvakrát týdně,pokud daleko,tak aspoň na neděli jednou za čtrnáct dnů a měli by se předem ohlásit. Usadit se u svých rodičů nebo dokonce tchánů na týden i více,když vidíte,že je to obtěžuje-a to jim nemůžete mít za zlé i oni mají právo na soukromí- mi připadá přímo trapné. Pokud se cítí sami a vidíte,že jim to dělá radost,že tam jste takovou dobu,tak je to něco jiného,ale i tak bych se snažila něco sebou přinést a trochu se postarat o příspěvek jídla nebo přinést malý dárek tchyni,protože pro ni je taková návštěva šílený kolotoč uklízení a zvládání narážek ze strany manžela a snach i vlastních synů,že se pohly tak a nepohly se tak,a že koupili to a nekoupili to atd.je to pro ně určitě hodně velký nápor na nervy. Pokud jste tam delší dobu je nejlépe se k nim chovat jako ke svým nejlepším kamarádkám, takový vztah funguje nejlíp a asertivity kde to jde,tam ubrat,asertivně se můžete projevovat v zaměstnání,ale ve vztahu ke tchánům by se mělo umět občas slevit,prostě se snažit o větší toleranci a kompromis,ale samozřejmě ne ve všem, je třeba odlišit,kde jo a kde ne. Hlavní je mít je ráda a umět jim to projevit a všechno řešit na rovinu,ale tak by je to neranilo-začínat třeba hezkým oslovením. Např.babička jim dá bombóny,i když jste si to nepřály a už jste jí to jednou řekly. Tak se dá reagovat tak,že vezmete bombóny dítěti z ruky a zlostně se po tchyni podíváte,nebo řeknete tchyni,že to dělá naschvál,že jim to dala,nebo to pošeptáte manželovi a nic neřeknete-to vše je špatné, nejlepší řešení je mezi 4 očima říct tchyni, maminko vy jste hodná,ale mně trápí,že jste zase dětem dala bonbóny, protože si nato zvyknou a budou je potom často všude jíst a budou mít problémy se žaludkem i se zubama, já jim kupuju místo bombónů oříšky,tak jim je taky kupujte,uděláte mi velkou radost. A hned pak přestane být situace napjatá a naopak bude ještě lepší.
|
| Gabulina,Eliska a Alenka | 
|
(28.4.2003 14:59:40)
Nevim, kdo to psal, ale zarazi me, jak jsou z tohoto prispevku vsechny tchyne hodne, upracovane, utahane zivotem... a co tchan, ten vzdycky musi jenom nadavat sve zene, ze uz neni to co byla?, zahybat ji s mladymi holkami... Vazeny pisateli[-ko], zrovna treba u mych rodicu, je chlap ten co maka jak doma , tak i v praci, staral se o svou dceru, uklizi...
Jenom me proste rozcililo jak jsou z tohoto prispevku vsechny zeny perfektni a vsichni muzi suknickari!
Gabina
PS: Navic si myslim, ze s nekterou tchyni[tchanem], matkou[otcem] nejde moc vyjit ani po dobrem a ani po zlem!!!
|
| Patricie,Viki 9/02,Lexi 11/04 | 
|
(29.4.2003 16:25:08)
Gabi,
souhlasim s tebou, asi to psala nejaka ta "uboha tchyne", ktere kazdy ublizuje:-(.. jasne, ze muzou byt i fajn tchyne..
Tahle pani bude asi z rodu tech, co poslouchaji cizi hovory a pak se k nim hlasite vyjadruji.. ono, kdyz nekdo nenapise ani jak se jmenuje a uvede se sloganem, tak uz si vlasne dava vizitku anonyma s pochybnymi umysly..
Patricie
|
| Helen | •
|
(30.4.2003 10:45:32)
Ahoj holky. Taky mě jednou čeká problém s mou tchýní, která jakožto babička vůbec nerespektuje přání svých snach. Ještě děti nemám, ale vím, že až je budu mít, chtěla bych se vyvarovat toho, aby jim do dvou let někdo dával sladkosti. Je to z mnoha důvodů, a i zvlastní zkušenosti vím, že je to tak správně. Mě totiž má babička strkala sladkosti od malička a navykla mě tak na sladké (nehledě na to, jak se mi rychle začaly kazit zuby). U nás nikdo na sladké nebyl. Já jsem první (zůstalo to do dneška). Odborníci doporučují právě sladkosti dětem do dvou let nedávat. A když tak sleduji svou tchýni, jak absolutně nerespektuje přání švagrové (která odmítá dávat synovi čokoládu do tří let) a schválně kupuje čokolády a malému je nabízí, tak mě to štve.
Když jsem se s tchýní bavila o tomhle a o poznatcích odborníků, tak mi řekla: "Já jsem svým synům i dceři dávala sladkosti a podívej se, že jim to nic neudělalo. Tlustí nejsou a závislí taky ne!" Ovšem o jejím názoru na tloušťku si myslím své. Ale hlavně mě štve, že to nechce respektovat. Chtěla bych se v budoucnu vyhnout tomu, abych děti, než dosáhnou dvou let, s ní nenechávala samotné, nechci dělat kvůli tomu komedie, ale jak ji naučit, aby respektovala můj názor a mé výchovné metody? Rozmazlovat ona umí maximálně, od toho je to babička, ale se stravou se neshodneme.
Neuvědomuje si, že poznatky se od jejích mladých let hnuly kupředu a názory se mění.
Jak to řešíte vy, holky?
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(30.4.2003 13:33:28)
No, já nevím. Ale už dopředu se "nervovat" co ta babička dělá a nedělá mi připadá předčasné. Zrovna tak si nemyslím, že občasný bonbón nebo kousek čokolády způsobí dítěti nezvratnou újmu na zdraví. Taky jsem se snažila, aby moje dcery jedly zdravě a necpala jsem je sladkostmi jako o život. Ale nikdy mě nenapadlo zakazovat babičce, aby koupila dítěti lízátko.
Podle mě jsou důležitější věci. Až budu jednou babička, taky budu vnoučatům kupovat lentilky a nechám je zapatlat se zmrzlinou. A nechám je koukat na televizi a vezmu je do ZOO, ačkoli moje dcery ZOO nesnášejí.
Zastávám názor, že babičky mají /s mírou/ rozmazlovat a rodiče vychovávat. Pamatuju si dodneška, jak pro mě bylo příjmené a jak jsem zbožňovala, že u babičky můžu věci, které bych doma nemohla ani náhodou. A taky mi bylo občas šeptáno: ale mamince to neříkej. Bylo to takové malé spiklenectví a tajemství, které bylo mezi mnou a mojí babičkou. Nemíním nějak zásadne zasahovat do výchovy a snižovat rodičovskou autoritu, ale zrovna tak si nenechám lajnovat do puntíku, co smím anebo nesmím.
Maminky, nechte svoje maminky a tchýně, ať si ty drobky hezky užijou, rozlišujte, co je podstatné a co ne. Vaše děti na to budou jednou s láskou vzpomínat a vy, až dozrajete do babičkovského věku, taky spoustu věcí uvidíte jinak, než dnes. A zjistíte, že ze spousty věcí se nestřílí, že se člověk nemusí držet toho, co, kdy, kde nějaký odborník na výchovu a výživu napíše.
:o))))
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(1.5.2003 20:53:19)
Já jsem z tchýně vždycky na nervy a můžu se přemáhat jak chci - nedá se to... Ona je ten případ, který pořád mluví a mluví a mluví i když ji zrovna nikdo neposlouchá až mě z toho drnčí hlava a protože vlastně nemá, co by celej den řikala, tak neustále pronásleduje dítě a komentuje, co všechno se mu může stát (nelez tam, spadneš a zabiješ se apod.) a můžu vám říct, že i ten prcek je v její přítomnosti plačtivější a u ničeho nevydrží. Už jsem tchýni zkoušela upozornit (opakovaně), nereagovat (jako že se zrovna věnuju svý práci a nevnímam jí, aby neměla ke komu mluvit, ale ona mluví, i když je v místnosti sama), upozorňoval jí manžel, ale ona už to svoje mluvení ani nevnímá a nic nepomáhá. Došlo to k tomu, že i když zavolá, jestli nepotřebuju s dětma pomoc a já potřebuju, tak lžu, že máme návštěvu apod.
|
|
| Gábi, 2 děti | 
|
(2.5.2003 9:03:15)
Jasi tedy myslím, že určitá pravidla, která rodiče stanoví, musí babičky a dědové dodržovat. Jinak to prostě nejde. Občas se nějaký úlet dá tolerovat, ale systematické provádění opaku je prostě schválnost. A cca padesátiletý člověk přece není senilní, aby se to dalo omlouvat. Na kompromis jsou dvě strany, proč by měli stále ustupovat ti mladší?!
|
| Amory |
|
(2.6.2004 2:29:01)
Mladší by měli občas ustoupit prostě proto, že jsou míň zkušení a zcela určitě nejsou blbější, jak ty si myslíš. Trochu sklapni, nepobralas všechnu moudrost světa.
|
| Lucka | •
|
(2.6.2004 9:54:11)
Jsem mladá maminka 7. měsíční holčičky. Moji mamině je 40 a tchyňce 53.let. S oběma vycházím skvěle. Netvrdím že ve všem máme stejný názor, ale ten odlišný tolerujeme. A nemyslím si že bychom my mladší měli starším ustupovat, protože mají víc zkušeností. Názory a rady starších si určitě vyslechnu, ale pak záleží jen na mě zda se tím budu řídit. Dceru přeci vychovávám já.
Zatím kojím, ale už začínáme s příkrmama. Snažím se dodržovat zásady zdravé výživy. Babičkám jsem jasně řekla že když budou hlídat že si nepřeji aby malou nacpávali něčím nezdravím (na čokoládu má dost času) a oni to naštěstí respektují. Na druhou stranu si od nich nechám třeba ráda poradit s vařením zeleninových polívčiček.
Máme i 4 prababičky a ty jsou také v pohodě.
Jsem moc ráda že je všechny mám. Když potřebuji tak malou pohlídají. I já si s nima ráda poklábosím.
Jasně, každý má své plusy i mínusy. Babičky, ale i my.
|
|
|
|
|
| Pepina | •
|
(30.4.2003 14:33:32)
Mam (mela jsem) podobny problem. Babicka si mysli, ze kdyz vychovala ctyri deti, ma patent na vychovu deti. Od peti nedel stavicky, od dvou mesicu duzinky, od tri knedlo vepro, kojeni nestaci atd. A neslo jen o jidlo, kdyz jsem ji neposlechla ja, sla to vypravet manzelovi. Ten o strave malych deti moc informaci nemel a nevedel, jak si to vsechno ma prebrat, kdo vlastne ma pravdu ja nebo maminka. Nakonec to babicka rozstipla tim, ze mu rekla, dokavad budu mit vlastni hlavu a rozum, ze se o malou nebude zajimat. Jak rekla, tak udelala. Milujici babicka byla jenom pred manzelem a jinym publikem. Jinak jsme pro ni byly vzduch. Pak se to najednou zlepsilo. Ale... Babicka dovolila vsechno - skakat po posteli, lezt po stole, po nabytku, neustale ji nosila (davno umi chodit). Kdyz jsem rekla, ze to takhle nejde, ze to doma nesmi, odpovedela mi, ze se nemuze nic stat, ze ji hlida, pripadne drzi. A abych to nevidela, zavrela se s ni do loznice. Po trech dnech navstevy jsem svoje jinak bezproblemove dite nepoznavala. Kdyz jsem si dovolila ji upozornit, ze nemuze vsechno delat tak jak si mala slecna preje, vypukla oskliva hadka. Vlastne ani ne hadka, spis jedovaty a zly monolog, kdy mi vycetla snad uplne vsechno. Rekla jsem si dost. Martinka ma bohuzel jen jednu babicku a tu ji musime nejakym zpusobem zachovat. Takze na navstevy chodi jen manzel a Martinka. Nekolikadenni pobyty u babicky jsme zrusili, zkratka odpoledni navsteva a konec. Ja nevidim, co se tam deje a mam cas pro sebe. Martinka si uzije babicku a pritom nezvlci a babicka si uzije vnucku a syna a vsichni jsou spokojeni.
Vim, ze problem je u nas obou a netvrdim, ze jenom tchyne je spatna. I ja mam svoje mouchy a nerada je pred ni priznavam. Ale co se vychovy meho ditete tyce myslim, ze ja a muj muz jsme ti, kdo maji rozhodovat a i kdybychom nemeli pravdu - babicky a dedove musi nas respektovat a ne my je, jenom proto, ze jsou to rodice a jsou starsi atd. My si vyslechneme jejich rady a zkusenosti, ale jak je to jak chce dnes zijeme ve 21. stoleti, kdezto oni nas vychovavali ve 20.
Ale za dulezite povazuju take to, ze deti potrebuji nejenom rodice ale take prarodice. A jenom proto, ze my dospeli mame mezi sebou nejake konflikty, nemeli bychom detem upirat pravo na to byt s babickou a dedou.
|
| Sandra2 | 
|
(30.4.2003 17:29:35)
Já tedy svému dítěti upírám být s babičkou, jelikož ona je v nějaké sektě a neustále návštěvu co návštěvu říká mému dítěti hlouposti, které si nepřeji. Nehledě na to, že jsme s manželem nevěřící a vádí nám pohádky ,,o Bohu, dušičkáchatd´´
|
|
| Šárka, syn 12 let | •
|
(2.5.2003 11:30:17)
Milá Pepino,
vymyslela skvělé jsi řešení, které doporučují i moudré knihy - když mi tchyně(tchán) nesedí, tak ať k nim na návštěvu chodí s dětmi jen partner, jehož jsou to rodiče. Považuju to také za ideální řešení a praktikuju je už třináct let. Díky tomu jsou naše vztahy korektní. Syn jde s radostí s tatínkem na řízky k babičce, (řízky smažené na sádle - doma by to manžel do pusy nevzal, ale u matky mu to chutná a ještě říká, že na sádle určitě smažené nejsou, přestože téměř pokaždé jsou svědky toho, jak se v pekáči rozpouští celá kostka sádla - to mi potutelně s úsměvem vypráví synek). Přestože já jsem přívrženec spíše lehké a zdravé stravy, nepovažuju za žádný problém, když takhle jednou za několik týdnů dostane můj synek řízek na sádle, (naopak toho mazaně využívám a doma řízky nedělám s odůvodněním, že tak dobré jako babička bych je neuměla:))
A sladkosti? Já nevím. U mého syna nikdy v kurzu nebyly. Jestli je to tím, že babička se o něj několik prvních let vůbec nezajímala a od nikoho jiného je až do školkového věku (4,5 roku) nedostával (ne že já bych byla tak zásadová, ale on je v obchodě ani jinde nevyžadoval), a nebo je to prostě jeho chuťové nastavení, nelze asi rozhodnout. V každém případě loňskou čokoládovou figurku mikuláše (od babičky) jsem vyhazovala netknutou před velikonocemi a letošní čokoládu z kinder vajíček (ode mne, také k mikuláši, koupená kvůli obsahu, ne kvůli čokoládě) jsem uždibovala já asi do února a zbytek opět někdy koncem března vyhodila.
Tatranka při chození po horách nebo na školním výletě se ještě tak uplatní, ale jinak dává syn přednost debrecínce nebo sýru, občas k mé radosti také chroupání mrkve, papriky, okurek a ostatní zeleniny. A bůh je můj svědek, že uzeniny jako malý také nedostával, zato zeleninu, luštěniny a jiné zdravé věci ano (a luštěniny tak od osmi let nemůže cítit v jakékoli podobě a úpravě). Tak nevím, co se dá navyknout a co přijde nějak samo.
Asi bych drobné prohřešky babiček nebrala tak vážně, jak to prožívají některé maminky. A všem doporučuji řešení poslat děti k manželově matce pouze s tatínkem - co vaše oči neuvidí, to vám nebude vadit, a dítě k žádné závažné úhoně za to půldne či den určitě nepřijde.
|
| Viky, 1 klouček | 
|
(2.5.2003 14:42:46)
Souhlasím se Šárkou, kousek něčeho nezdravého jednou za čas nevadí, vadí soustavné mlsání, ale chápu i maminky, které se právě soustavného mlsání sladkostí u babiček bojí. Záleží na tom, jak často se dítě s prarodiči vídá, když denně, nedá se nad tím jen mávnout rukou. Náš prcek u nás nedostával žádné sladkosti, když něco přinesla návštěva, tak jsme to zabavili s tím, že je ještě moc malý. Ale pak na první Vánoce objevil na stromečku u dědečka čokoládové figurky, jednu (velmi opatrně a nepozorovaně :o)) sundal, rozbalil a celý se blaženě upatlal. Žádné "následky" to nezanechalo, ovšem druhé Vánoce šel po čokoládě cíleně, protože už před nimi mu manžel občas kousek čokolády dal a po Vánocích jsme měli co dělat. Tak 30x denně vykřikoval: "ČOKOÁDU ČOKOÁDU!" Vyřešili jsme to tak, že jsme mu vysvětlili, že dobrůtku dostane až večer po večeři (většinou se nacpal a na nic jiného už si ani nevzpomněl) a místo čokolády začali dávat "bombónky" - vitamíny v tabletkách pro malé špuntíky. Akorát se trošku obávám, že si myslí, že veškeré tablety jsou bonbónky a běda, kdybychom někde nechali ležet léky :o((. Co je to čokoláda ale samozřejmě nezapomněl, v obchodě se jí bohužel dožaduje a když ji vidí na návštěvě nebo na pískovišti u jiných dětí, hned se staví do fronty, že on chce taky :o))).
|
| Šárka, syn 12 let | •
|
(2.5.2003 15:36:37)
Tak je to asi náturou, ta "láska" k čokoládě :)) - kluci si přece zásadně pamatujou jen to, co je zajímá (aspoň podle mé zkušenosti a nejen ve věku 1 roku) :)))
Holky, já bych si tak přála věřit, že výchova něco zmůže - já bych si pak mohla totiž připadat ve spoustě věcí jako skvělá máma!:)
Představte si například, že nejen jsem se nemusela potýkat s požadováním dobrot v obchodě, naopak jsem je ještě nabízela a zcela marně!! Stejně tak s Pokémony ve školce či s Harry Potterovskými motivy v prvních letech školní docházky.
Jenže bohužel se nějak ty skvělé výsledky prokazují hlavně tam, kde jsem absolutně žádnou snahu nevyvinula (a pokud, tak jen nevědomky svým postojem), a tam, kde mírně snahu vyvíjím, se s úspěchem tolik nesetkávám (plnění povinností, zdravení - tedy přesněji řečeno všimnutí si, že potkávám někoho známého) a ani můj zcela spontánní osobní příklad nepomáhá, naopak mé postoje a povahové rysy v těchto oblastech spíš odpuzují a rozhodně nevybízejí k následování. Ach jo. Aspoň nepuknu pýchou :)))))
Přeji všem hezký skoro letní den.
|
|
|
| Amory |
|
(2.6.2004 2:35:22)
Co to čtu: Prohřešky babiček, stará čokoláda...........My nejsme debilové, vychovali jsem vaše partnery a proto, že máme o pár let víc, ještě nemusíte tak tvrdě vystupovat. Není všem dnům konec a jednou, až budou vaše děti dospělé, tak si to uvědomíte. Histirie se totiž opakuje a vaše mozečky to zkrátka nezmění, ať děláte, co děláte!
|
| Daniela | •
|
(2.6.2004 9:58:44)
Taky se pridam,treba mi poradite jestli je chyba ve me nebo co delam spatne.Babicka ma dva syny,jeden ma kluka 5let a my mame dve holky 3roky.Bydlime kousek od nich.Kdyz se holky narodily minimalne 1x denne prisla delat tutununu a jeste alespon 2x telefonovala.Pri uplne prvni navsteve(po prichodu z porodnice)mi zacala planovat co a jak bude,ona bude chodit 4x v tydnu a bude si je brat.Kdyz jsem rekla ze jsou male a hodne,ze skoro porad spi a ze nevidim duvod proc by k nam mela stale chodit a brat si je tak mi odpovedela ze pry si od nich musim odpocinout(bylo jim tyden).Bylo to pul hodinove dohadovani,ale vyhadala jsem si ze to tak nebude.V pul roce zacala cokoladka,proc pry by ji nemohly,opet dohadovani.Pozdeji holky zacaly stavkovat s jidlem,nejedly skoro nic,jen smetanek a mleko(cokoladu a susenky by samozrejme jedly).Babicce jsme vysvetlovali aby jim nestrkala nic sladkeho ze musi jist normalne,az vyhladnou naji se.Byli jsme pry hloupi,proc by nemohly alespon susenky nebo dortik kdyz nic jineho nechteji,byla hadka po ktere mi rekla sbohem misto nashledanou.Kdyz jim koupila neco na sebe bylo to bud na sestilete dite nebo hruza a ze sekace.Pak zacala nosit ruzne obleceni co ji kdo dal,tu jeden rolacek,tam jedny teplacky,tady ji pani dala kalhoty atd.Kdyz jsem rekla ze se mi to nehodi a ze stejne nemam pro druhou tak pry kdyz ji to dali tak co(doma ma uskladnene obleceni po synech,32let stare,byla nastvana ze to nechci).Deti v kocarku nemohly jen tak spat,muselo se tak 100x za minutu s kocarem zadrncat.Nikdy si s nami nesedne ke kave,leze po zemi a dela hihahoo(jako konicek) nebo gagarik (pry jako kacenka),nenecha je jist samotne(nejlepe vse rozmixovat a vzdy jen krmit,preci nebudou drzet lzici samy),na zachod je doprovazi-samotne by je nenechala(bezne jdou curat sami,bez problemu dosahnou,umeji se svleknout a obleknout).Kdykoli se mi neco nelibi a reknu ji to tak odpovi manzelovi "vy jste taky nejedli,vas jsme to ucili takhle,vy jste mohli tohle delat,atd.",ale ze jsem taky ja a nekdo me nejak vychoval,neco jsem mohla neco ne,ze jsem byla jedlik,ze jsem umela ve trech letech to a tamto ji nezajima.Manzel byl v roce bez plin tak proc holky neucime na nocnik,jsme pitomci a je to pry ostuda,ale nikdy se nezeptala jestli i ja byla tak brzy bez plin(ja az ve dvou letech,takze to maji deti asi mo me).Navstevy u nich me nebavi,nikdo si s nami nepovida,koukame do zdi a za dve hodiny jdem domu.To same je kdyz prijdou k nam,nic nechteji,nebavi se,deda kouka na televizi(kdyz ji vypnem tak si cte noviny)a babicka leze po zemi.U nich se nemusi obedvat ani veceret kdyz se nechce "tak to nepapej,dame teda nejakej dortik?Nebo cukrovi?A tady mate malou cokoladku". Ja porad premyslim kde je ta chyba,jestli nejsem normalni ja nebo ona?Nebo to snad je uplne normalni?Myslite ze mam byt ticho a nechat svoje deti dle meho nazoru "zvlcit"?
|
| Patricie,Viki 9/02,Lexi 11/04 |
|
(2.6.2004 12:24:16)
Ahojky Danielo,
urcite bych nenechala deti "zvlcit".. ja jsem vsem vysvetlila, co muze a co nemuze nase Viki ( velké riziko alergií, má atop. ekzem a dalsi veci) a tchyne s jeji matkou ji na Velikonoce dali nugat. bombon ( ve chvili, kdy jsem si odskocila na zachod), do 5minut mela mala alergickou reakci vc. lehké dusnosti ( do nejblizsi nemocnice 30minut cesty).. meli stesti, ze jsem se nehodlala zdrzovat tim, ze je roztrham.. uz drive jsem rekla tchyni, ze musi kontrolovat dceru, jestli je dobre priksirovana a ona si to prihasila se stojocim 11mes. detetem v kocarku a odksirovanym a nepovazovala za nutne rict ani " prominte, dam priste pozor", rekla pouze, ze byla asi spatne pripoutana ( to pripouteni delal manzel a ja jeste kontrolovala, nez vyjely).. toho rozepnutyho pasku si manzel vsiml do 10sekund po jejich navratu, takze videt to bylo.. inu nyni je to tak, ze jsem tchyni oznamila, ze muze byt s Viki, ale ne sama, pouze po d dohledem meho manzela!.. na jeji pripominky, ze vychovala 2syny a spoustu deti hlidala jsem ji jen rekla, ze to byla vec jinych rodicu a ne moje.. nestykam se s ni, nezvu ji na navstevu a posledni mesic uz ani neposilam manzela s malou, aby k ni jeli, nechavam to pouze na nem.. snaha 0
Mozna jsem nesnasenliva, ale me jednou v roce hlidala babicka a mam jizvu nad okem a pak hlidala jeste s dedeckem meho 4leteho bratra a ten se na Mikulase malem utopil v rece.. cili dlouhodobe mam vstepeno, ze za deti odpovidaji rodice a musi sami zvolit, komu je sveri a komu ne.. co s nimi kdo muze nebo nemuze.. je to nase pravo a povinnost k detem.. at se kdo chce vzteka jak chce, jsou to nase deti!
Drzim palecky a preju hodne klidu a vytrvalosti
Patricie
|
| Daniela | •
|
(2.6.2004 13:15:54)
To s ksirama mi neco pripomnelo.Holkam byly asi 2-3mesice kdyz babicka prisla ze si je vezme na prochazku,mrzlo takze byly ve fusacich.trosku jsem to na babcu nastrazila,dala jsem jim na nozicky ponozky a shrnula jsem je(nemely je natazene pod kolena),jeden fusak jsem kousicek nedopla zip,nektere knoflicky nezapla.Pres ne byla deka a perinka takze to nebylo ani trosku videt.Privezla je s ponozkama natazenyma skoro pod bradou,fusaky zapnute vsude kde se dalo.Pochybuji ze by je v takove zime vyndavala z kocarku.Za par dni jsem potkala znamou(jeji kamaradku),a pry mame krasne holcicky a ze jsou i tezke!Ptala jsem se jak to vi kdyz je nechovala a pry babicka u nich byla na navsteve(znama bydli 3min.od nas),ten den co byla na udajne prochazce.Takze jsem ji prestala verit.Jedna se dost potila jako miminko,ja porad poslouchala jak jsou malo oblecene,jak maji slabou cepicku atd.Kdyz jsem rekla ze je teplo,mala se poti,a kdybych ji navlikla tak se akorat osype.Odpovedela ze je to jedno ale musi byt poradne oblecena.Takze podle ni lepsi 3 cepice,10svetru a potnicky.Nejhorsi je ze manzel stoji nekde mezi nami,on ji neodmlouva(parkrat jsem rekla ze jestli neco neudela budu delat zle,tak stal pri me,rekl ji nas nazor a dostal vynadano jaky je pitomec),navic pri vetsine dohadovani u toho neni a asi si neumi predstavit ze by se jeho maminka chovala jak se chovala.Nekdy jsem bezradna.
|
| IVETA | •
|
(5.6.2004 21:10:21)
VIDÍM ŽE BABIČKY SE URPUTNĚ BRÁNÍ ŽE NEJSOU TAK ŠPATNÉ. MÁM TAKOVÝ HRŮZNÝ POCIT ŽE TAK SKONČÍME SKORO VŠECHNY, JÁ S TCHÝNÍ BYDLÍM V JEDNOM DOMĚ A KDYŽ SE NÁM NARODILA MALÁ, MĚLA BABI POCIT ŽE DO DOMU PŘIŠLO SPOLEČNÉ DÍTĚ A CHYSTALA SI SVOU VLASTNÍ VÝBAVU! TOMU JSEM RÁZNĚ UTLA. A KDYŽ ZKUSÍ KOMENTOVAT VÝCHOVU,JÍDLO,OBLEČENÍ, NEBO PODOBNĚ UDĚLÁM KRAVÁL,ŘEKNU JÍ ATˇ SE STARÁ O SEBE A JE CHVÍLI KLID .PROSTĚ SE NESMÍME NECHAT ZNECHUTIT A HLAVNĚ SI NIC NENECHAT LÍBIT VYCHOVALI SI SVÉ DĚTI,A MUSÍ SE SMÍŘIT S TÍM ŽE U VNUKŮ SE JICH UŽ TO NETÝKÁ! BABIČKA MÁ PŘIJÍT POMAZLIT SE S VNOUČKY A MYSLET SI SVÉ!
AHOJKY IVETA Z LUTYNĚ
|
|
|
|
|
|
|
| Yukona, 2 synove | •
|
(23.11.2003 18:00:22)
my jsme nikdy ten problem nemeli..maminka mi umrela kdyz se starsi syn narodil, a manzelova maminka umrela pred ctyrmi lety a byla to velice hodna zenska. Kdyz jsme byli v Mexiku tak umirala..manzel chtel za ni jet, ale ona mu do telefonu rekla aby nejezdil (byla jsem v te dobe strasne nemocna a nemohla jsem sama skoro chodit, pak jsem zjistila ze jsem mela mozkovou mrtvici) ze musi zustat se mnou, ze ja jsem dulezitejsi nez ona....je mi lito obou babicek ktere uz nejsou a ktere by pro nase deti byly nejuzasnejsima babickama na svete.....
|
|
| Yukona, 2 synove | •
|
(23.11.2003 18:04:06)
my jsme nikdy ten problem nemeli..maminka mi umrela kdyz se starsi syn narodil, a manzelova maminka umrela pred ctyrmi lety a byla to velice hodna zenska. Kdyz jsme byli v Mexiku tak umirala..manzel chtel za ni jet, ale ona mu do telefonu rekla aby nejezdil (byla jsem v te dobe strasne nemocna a nemohla jsem sama skoro chodit, pak jsem zjistila ze jsem mela mozkovou mrtvici) ze musi zustat se mnou, ze ja jsem dulezitejsi nez ona....je mi lito obou babicek ktere uz nejsou a ktere by pro nase deti byly nejuzasnejsima babickama na svete.....
|
|
|
| Míša | •
|
(2.5.2003 10:37:30)
Ahoj Helen, v tvém příspěvku jako bych viděla svojí tchýni! Děti taky ještě nemám (ale už na nich pracujeme) a taky jsem zvědavá, jak budu s tchýni vycházet co se týče výchovy. Konkrétně jsou to třeba ty sladkosti. Názor mám stejný jako ty - co nejdéle nedávat sladkosti, proč taky dvouleté dítě je přece k životu nepotřebuje a myslím si, že až pak je ochutná třeba ve školce, že mu vůbec nic neuteče. Když jsme to před tchýní nadhodili, hned opáčila, že to taky není správné aby prcek nedostával např. žádnou čokoládu. Bojím se toho, že když jí řeknu že si to nepřeju, stejně to nebude respektovat a dítěti dá sladkosti, když u toho nebudu. Už jsme to zažili u našeho psa, řekli jsme rodičům že se psovi nebude dávat nic ze stolu a jen jsme na chvíli odešli ze zahrady, už naší fenku ládovali řízkama a chlebíčkama. Je to blbý příklad, ale vcelku to ukazuje, že to tak bude i s dítětem. No asi nám nezbývá než bojovat za tu svojí pravdu. Já jsem v tomhle hrozně tvrdohlavá a neustoupím, to to spíš skončí jak píšeš ty, nenechávat dítě s ní samotné delší dobu. Nejhorší je ten pocit některých rodičů (tedy spíš těch babiček) že oni jsou starší a tudíž vše ví lépe. No, snad to nějak zvládneme.
PS. Když jsme řekli že na koupání miminka si chceme pořídit kyblíček, byli jsme divní a vyslechli jsme si že bez vaničky to stejně nepůjde. Doufám, že si to nechají rozmluvit a "nepřekvapí" nás tou vaničkou, že nám ji vnutí do našeho malého bytu!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Wesna | •
|
(23.11.2002 0:00:53)
Pro mě si babička s dorazila už do porodnice. Tchán řídil a s manželem jsme se vzadu kochali naší holčičkou, myslela jsem že bás doma vysadí, ale babička se usadila od 11-14h (než tchánovi skončila pracovní doba) a začala mě poučovat.....(jsem dětská sestra), manžel nám jel do čínské restaurace pro nudle, aby jsme neumřeli hlady. Fakt jsem se na tuhle chvíli dost těšila, v porodnici jsem si taťku moc neužila, šla jsem si radši lehnout s malou do ložnice, kam mi tchyně neustále nakukovala. Babička je už v důchodu a malá se pro ní stala něco jako smysl života, každý den mi přicházely SMS - co malá? atd.,na ně jsem přestávala odpovídat, nebo jsem napsala ok. Když potřebujem hlídání a babička má čas pohlídá. Snažím se toho moc nevyužívat, jednou za týden jde vozit, 1 -2 x do měsíce hlídá i celý den, A RÁDA. občas nám přinese něco k jídlu, malé nějaký ten obleček od Vietnamců, který jí dávám jen na procházky s babi, asi si myslí že dost utrácím, stále se ptá, jestli to co mám na sobě je nové...atd. Jen mám problém že si myslí,že jim máme být zavázaní, či co a neumí ani zazvonit, prostě si rovnou odemknou. Já většinou vím, že přijdou, občas stihnu dát i klíč do zámku, ale jim to NEDOCHÁZÍ. Já vím že jim to mám říct, jenže babi je taková samá laskavost-přetvařovanost a něco jí vytknout, tak se urazí a manžel taky, stačí říct ať ve středu nechodí, že něco mám a volá manželovi, jestli může přijít ve středu. Buď jí ignoruju, např. v autě mi řekne umyj Alence ručičky až přijedete domu, mě se zvedá adrenalin a neodpovídám, ale ona má výdrž a ještě 3x to opakuje, dokud jí naštvaně neodpovím, že VŽDYCKY myjeme Alence ručičky...a jsem nepříjemná. Myslím že mě mají taky plný zuby.
|
| Jana Z. | 
|
(23.11.2002 19:30:47)
Ahojky Wesno,
mozna uz si nektere mistni prispevky a rady a porady cetla, jestli ne, tak mozna zalistuj v diskuzi "babicky" ci "tchyne"...
Co muzu jedine poradit z vlastni zkusenosti je, ze postavit se mezi Tebe a Tvoji tchyni by mel tvuj muz. Jedna se o jeho mami a tak on vi jakym zpusobem a jak durazne je treba sdelit co a jak si prejete ci neprejete - vymezit jakesi mantinely. Nema smysl, aby jsi to resila ty, jelikoz se urcite chte nechte ocitnes v konfliktu s tchyni a to k dobremu nevede..tedy pokud s tebou tvuj muz nebude "drzet basu" :-))
Dohodni se s manzelem nejdrive co by jsi chtela napr. kategoricky "zatrhnout" a co zvladas a tolerujes..a on bude vedet, do jakych mezi ma svoji mami "usmernit"..
Napr. ono vpadnuti do bytu bez zazvoneni - tezko to muzes sama bez nasledne "urazene babi" navrhnout, to musi on podle zpusobu komunikace zvykle v jejich rodine....
Tak hodne stesti a pevne nervy..:-))
PS: s tim mytim rucek, to jsi pobavila mne i meho manzela - jeho mami (moje tchyne) mi kontrolovala i teplotu vody, kdyz jsem male ruce myla a meho muze v jeho veku 37let se ptala zda si umyl ruce pred jidlem:-)))
|
| Zajda99 | 
|
(23.11.2002 21:41:05)
Tak mně moje babička taky lezla do bytu - bez zvonění a bez klepání. Jenže je jí 80, a tam se to musí brát hodně s rezervou. Bydlíme v rodinném domě se samostatnými byty (babička, naši, my - celkem tři byty), ale nikdo se nezamykáme. Takže babička najednou stála nade mnou v ložnici když jsem spala, jindy přišla k mé mámě do bytu a vlezla jí rovnou do koupelny... Ještěže nás s mužem nenačapala při milování:-))) Začala jsem se proto zamykat a zdůvodňovala to tím, že mi budí dítě. Tak zase klepala jak divá. Jenže jsem měla zamčeno a neotvírala jsem stylem: "nevidím, neslyším, nejsem doma..." Pak jsem se jako strašně divila, že jsem ji neslyšela klepat. Zvonek jsme vypnuli - "budil malou". Zpočátku to byl trochu boj, protože "nikdo se tu v baráku přece nezamyka" a "jak s tebou teda máme mluvit"... Všechny jsem odkázala na možnost používání mobilu a posílání SMS. A teď už mám pokoj.
|
|
|
|
|
| ANDREA A SYN VOJTA 15 MĚS | •
|
(19.3.2003 22:39:12)
AHOJKY MAMINY JAK JSEM JEN LETMYM PROCTENIM NEKTERYCH PRISPEVKU PRECETLA VIDIM ZE PROBLEMY S BABICKAMI NASICH DETI JE VIC NEZ DOST.MAM 15 TI MESICNIHO CHLAPCE A JEHO BABICKA TEDY MOJE MAMA SE PROZATIM NEMA K TOMU ABY NEKDY SAMA OD SEBE ZAVOLALA A REKLA ZE JDE POHLIDAT. PRAVDA JE TEDY TA ZE MU KUPUJE DARECKY KE VSEM MOZNYM PRILEZITEOSTEM ALE ZATIM SI NEUVEDOMILA ZE JE TO SICE HEZKÉ GESTO AKORAT JE PONEKUD SMUTNE, PROTOZE SLEDOVAT SYNA JAK MA ZACHVAT PLACE KDYZ PRIJDE BABICKA PROTOZE JE TO PRO NEJ CIZI OSOBA MI JE MOC LITO.
BABICKA UDELA NEJAKY TEN OBLICEJ A TIM MA SVOJI POVINNOST ZA SEBOU PREDSTAVA ZE BY JEJ TREBA PREBALILA NEBO SI S NIM POHRALA JE VELKYM IDEALEM. NEJVIC MNE MRZI ZE NEBUDE ZNAT BABICKU V PRAVEM SLOVA SMYSLU A NAVIC POTREBUJU LI NEKDY ODSKOCIT TREBA K ZUBARI CI NA URAD TAK TO VICE MENE NENI MOZNE NU COZ VZDYT BABICKY V DUCHODU MAJI VLASTNE STRASNE MOC PRACE. TAK JSEM SE MILE MAMINY VYPOVIDALA COZ JSEM DNES DOST NUTNE POTREBOVALA PROTOZA NA MNE SEDLA VELKA LITOST ZE NAS BABICKA PREHLIZI. MATE LI NEKDO Z BRNA BABICKU S VELKYM SRDCEM A TREBA I STEJNE STARE DITKO OZVETE SE RADI BYCHOM SI ADOPTOVALI NOVOU BABICKU A SEZNAMILI SE S MAMINOU JSME Z BRNA STRED ZETIM AHOJ
|
| Méďulka | 
|
(23.3.2003 20:18:14)
Ahoj Andy!
Neves hlavu, nejsi v tom sama, mam taky neco podobneho. Nastesti ne s moji mamou - ta je skvela babicka a mala ji zboznuje, ale s druhou babickou. Ta si pro ni prisla jenom jako pro male miminko , aby si mohla povozit kocarek - a to jeste jen kdyz venku bylo hezky. V desti se omluvila. Jak mala rostla a uz ji nespala celou prochazku na kocare, veskere prochazkove aktivity skoncily. Je to uz presne dva roky.
Zpocatku me to trosku mrzelo, ale ted uz ne. Asi jim nestojime ani za to , aby zvedla telefon ci mobil (ktery jsme ji mimochodem koupili my) a aspon se zeptala , jak se male dari. Nic. Na navstevy k nam nechodi, ale kdyz my samy (manzel je vecne pracovne z domu) se neprijdem podivat nebo samy nezavolame, tak to uz je, no vy k nam nechodite mala nas nebude ani znat a tak. Ale za to ze nam nechybi a male se po nich nestyska si muzou sami prave svym chovanim, ale ja je o tom poucovat nebudu. :-)
Za ty dva roky jsem si uz zvykla brat si malou vsude s sebou, takze o nejake hlidani z jejich strany popravde ani nestojim. :-(
Ja to beru s humorem, proste asi si to babickovstvi a dedeckovsvti predstavuji nejak tak ...
|
| Patricie,Viki 9/02,Lexi 11/04 |
|
(4.4.2003 12:31:54)
Ahoj Medulko a Andreo,
nabidnu vam opacny pohled.. neocekavam od babicek pomoc, hlidani, prebalovani a podobne veci.. jde o me dite a krome toho jsem zjistila, ze spolecne muzeme uplne vsechno s vyjimkou divadla, kina a nakupu v Makru:-)) Chodim cvicit, to hlida tatka 2xtydne 2hodiny, jinak jsme spolu a vsude jde se mnou, ma rada jine deti a vsechno ji moc zajima..
Jsem rada, kdyz se moje mami zastavi, s malou si pohraje, popovida, zazpiva a povypravi, ale necekam, ze bude delat neco jineho.. u tchyne je to horsi, ocekava, ze ji malou privezeme a privezeme i kocarek, aby s ni mohla jezdit a ukazat se ( zijeme za mestem, tchyne ve meste- te nejspinavejsi casti), argument, ze na obe strany je to stejne daleko nikdy nepochopi, on k nam jezdit nebude, protoze se v nasem dome neciti dobre ( ale to ja zase u ni taky ne:-)), nikdy malou nechova, jen u ni stoji a rika ji, ze to nebo ono nesmi.. ale ponevadz nic necekam, neni mi to lito..
A pokud nekdy potrebuju hlidani, tak se mi osvedecil dedecek ( hlidal 2x 2hodiny a bylo to pohodove pro vsechny strany)
Patricie
P.s. mozna jsem divna, ale vyhovuje nam to takhle
|
| Méďulka |
|
(4.4.2003 20:24:33)
Ahojky Pato!
Vubec nejsi divna, nam to taky vyhovuje tak, ze na ne kaslem. Ty mas tu vyhodu, ze mas manzela doma, coz ja bohuzel nemam (jezdi pracovne dlouhodobe pryc). Ja taky malou beru vsude s sebou a necekam zadne hlidani od jinych. Kdyz uz fakt potrebuju, tak zavolam moji mamce, pokud sama neprijde se podivat na malou.
Me slo spis o to vyjadrit, ze nez se mala narodila to bylo porad ze strany te druhe babicky starosti a kdy bude vnouce a ted kdyz je , tak na nas zvysoka ... :-)
Ale nam to vubec neva, my na ne taky ...
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)