Ach ty babičky!

Ahoj holky. Taky mě jednou čeká problém s mou tchýní, která jakožto babička vůbec nerespektuje přání svých snach. Ještě děti nemám, ale vím, že až je budu mít, chtěla bych se vyvarovat toho, aby jim do dvou let někdo dával sladkosti. Je to z mnoha důvodů, a i zvlastní zkušenosti vím, že je to tak správně. Mě totiž má babička strkala sladkosti od malička a navykla mě tak na sladké (nehledě na to, jak se mi rychle začaly kazit zuby). U nás nikdo na sladké nebyl. Já jsem první (zůstalo to do dneška). Odborníci doporučují právě sladkosti dětem do dvou let nedávat. A když tak sleduji svou tchýni, jak absolutně nerespektuje přání švagrové (která odmítá dávat synovi čokoládu do tří let) a schválně kupuje čokolády a malému je nabízí, tak mě to štve.
Když jsem se s tchýní bavila o tomhle a o poznatcích odborníků, tak mi řekla: "Já jsem svým synům i dceři dávala sladkosti a podívej se, že jim to nic neudělalo. Tlustí nejsou a závislí taky ne!" Ovšem o jejím názoru na tloušťku si myslím své. Ale hlavně mě štve, že to nechce respektovat. Chtěla bych se v budoucnu vyhnout tomu, abych děti, než dosáhnou dvou let, s ní nenechávala samotné, nechci dělat kvůli tomu komedie, ale jak ji naučit, aby respektovala můj názor a mé výchovné metody? Rozmazlovat ona umí maximálně, od toho je to babička, ale se stravou se neshodneme.
Neuvědomuje si, že poznatky se od jejích mladých let hnuly kupředu a názory se mění.
Jak to řešíte vy, holky?