Re: Ach ty babičky!

Ahoj Helen, v tvém příspěvku jako bych viděla svojí tchýni! Děti taky ještě nemám (ale už na nich pracujeme) a taky jsem zvědavá, jak budu s tchýni vycházet co se týče výchovy. Konkrétně jsou to třeba ty sladkosti. Názor mám stejný jako ty - co nejdéle nedávat sladkosti, proč taky dvouleté dítě je přece k životu nepotřebuje a myslím si, že až pak je ochutná třeba ve školce, že mu vůbec nic neuteče. Když jsme to před tchýní nadhodili, hned opáčila, že to taky není správné aby prcek nedostával např. žádnou čokoládu. Bojím se toho, že když jí řeknu že si to nepřeju, stejně to nebude respektovat a dítěti dá sladkosti, když u toho nebudu. Už jsme to zažili u našeho psa, řekli jsme rodičům že se psovi nebude dávat nic ze stolu a jen jsme na chvíli odešli ze zahrady, už naší fenku ládovali řízkama a chlebíčkama. Je to blbý příklad, ale vcelku to ukazuje, že to tak bude i s dítětem. No asi nám nezbývá než bojovat za tu svojí pravdu. Já jsem v tomhle hrozně tvrdohlavá a neustoupím, to to spíš skončí jak píšeš ty, nenechávat dítě s ní samotné delší dobu. Nejhorší je ten pocit některých rodičů (tedy spíš těch babiček) že oni jsou starší a tudíž vše ví lépe. No, snad to nějak zvládneme.
PS. Když jsme řekli že na koupání miminka si chceme pořídit kyblíček, byli jsme divní a vyslechli jsme si že bez vaničky to stejně nepůjde. Doufám, že si to nechají rozmluvit a "nepřekvapí" nás tou vaničkou, že nám ji vnutí do našeho malého bytu!