| 8.5Yettynkaa12 | 
 |
(26.1.2011 8:50:50)
No, sdělení partnerovi je něco jiného, protože ten na tom má vlastní zájem(případně děti mít). Ovšem celkem nechápu tabuizování tohoto témata před ostatním okolím. Měly jsme na diskusi holku, která nad tématem děti chodila kolem horké kaše celou dobu, jakmile jsme ji např. zvaly na procházku, tak že nepůjde, protože tam budou i naše děti, atd. Když jsme téma nakously, tak reagovala dost přehnaně. Tak já v dané situaci nejsem, ale myslím, že je mnohem jednodušší a i okolí sympatičtější prostě říct:
zatím děti mít nechci/ vůbec děti mít nechci/děti mít nemůžu, mám zdravotní problémy/zatím děti mít nemůžu. Dál se o tom bavit nechci, je to příliš osobní.
Příjde mi to mnohem lepší takto pravdu shnrnout, než nechávat okolí tápat, zda dotyčná děti nechce či nemůže, a aby nedejbože před ní nepronesli něco nevhodného.
|
| x x |
|
(26.1.2011 8:57:12)
Asi je to dost těžké, nesoudila bych, každý se s tím umí poprat jinak a reaguje jinak. Vůbec bych se na to nikoho neptala, ohledně dětí. Ono to může dost bolet. Existují přece jiná témata, než děti. A navíc, možná se to dá pochopit, že ji přítomnost cizích děti zraňuje, už jen pohled na ně.
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(26.1.2011 9:09:12)
žabátko, pochopit se to dá, v dané diskusi prostě ten dotaz nějak vyplynul ze situace, prostě se jí někdo na to téma zeptal, ale nebylo to nijak netaktně.
Mně to prostě příjde pro ni i pro okolí jednodušší jednou větou uvést na pravou míru, např. říct: mám s otěhotněním problémy a není mi příjemné se na to téma bavit, a všichni by to respektovali. My u dotyčné holky doted nevíme, zda je mít může či ne, ona to zahrála nějak do outu, což je samozřejmě její věc, nicméně když diskusi tvoří samé maminky, tak pochopitelně na děti občas řeč příjde. Mnohem nepříjemnější mi příjde to chození kolem horké kaše, než kdyby nám to řekla na rovinu. Pravděpodobně děti zatím nechce, ale nikoho už tam nebaví chodit kolem ní po špičkách(neustále jakmile zmíníme téma děti, ironicky reaguje - nojo, dětičky, tak tam já nejdu, to zas bude akcička s dětičkama! - přitom se jedná třeba fajn procházku, kde by si i bezdětní přišli na své, má nej kámoška je bezdětná a taky s námi na výlety chodí a baví ji to). Myslím, že by odtabuizování značně pročistlilo vzduch, navíc, copak je to nějaká ostuda, říct, že děti zatím nechce/mít nemůže?
|
| kreditka | 
|
(26.1.2011 9:37:16)
Mirko ono to může té ženě připadat ponižující vypravovat že nemůže mít děti. Navíc i když by třeba přiznala že děti mít nemůže a nechce se o tom bavit věř tomu že se najde spousta dobráků kteří hned začnou "a proč je nemůžeš mít" "zkoušela si umělý oplodnění" "moje sestřenice na tom byla stejně a teď to má tak a tak" Málokdo bude respektovat přání že se o tom dotyčná nechce bavit
|
|
| Irena | •
|
(26.1.2011 13:21:46)
Především - co je vám do toho, proč by vám to měla povídat? Když nechce, nechte ji být. Není povinnost něco sdělovat.
|
|
| Ananta | 
|
(26.1.2011 17:05:33)
Můžu tě ujistit, že na "akcičku s dětičkama" nechodím ze zásady už proto, že se prakticky nedá udržet jiné konverzační téma než děti, protože cokoliv zajímavého nakousneš, tak je to přerušováno aktivitou dětí ať už dožadováním se fyzického kontaktu nebo pištěním a štěbetáním.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(30.1.2011 23:13:41)
 o jé, akcičky s dětičkama bývají o dětičkách, ale občas zvládneme i nějaké politické téma
|
|
|
| Hanka 75 | 
|
(8.2.2011 10:26:13)
no neřekla bych, že děti jen zatím nechce. to by asi nebyl problém to říct. myslím, že chce a pobyt s dětmi ji nějak zraňuje a reaguje ne iedálně pro okolí, totiž moc se mi nelíbí schazovat proházky s dětmi. já bych řekla, že děkuji, ale že se mi nechce na podobné akce a jakékoli další pídění z druhé strany bych poažovala za netaktní. jenže možná má s netaktností už svoje zkušenosti a tak reaguje takto.
|
|
|
| kreditka |
|
(26.1.2011 9:31:07)
 Není nic příjemnmýho když ženská ne a ne otěhotnět a těhotné kamarádky ji pozvou na kafe aby se bavily o tom jaké plenky budou na mimi používat, jak často mimi kope apod.
|
|
| atisa | 
|
(29.1.2011 19:18:22)
Přesně tak, já měla problém otěhotnět přes dva roky a jeden čas jsem měla problém projít i okolo obchodu pro miminka,nebo chodit okukovat mimča kamarádek ke kterým byl osud smířlivější.Malou jsem si vybojovala,ale na druhé podle lékařů mám zapomenout a jako vždy ať vlezem kam vlezem,první otázka"vy nechcete druhé"?A vysvětlujte každému na potkání,že nemůžete,samozřejmě okruh nejbližších o tom ví a neptá se,ale necítím se povinna sousedce,nebo ženě kterou znám od vidění cokoliv vysvětlovat....
|
|
|
| Terinka4444 | 
|
(26.1.2011 9:35:18)
Možná rozumově by to asi bylo lepší, pocitové jsem na tom byla stejně. Prostě nechtěla jsem to říct, bylo to, jako bych definitivně přiznala, že už není naděje. Nikoho bych nesoudila, je to velmi psychicky náročné a jen soustrastné pohledy jsou ubýjející. Spíš nechápu, proč mají ostatní potřebu keců typu: A kdy to dítě jako hodláš mít, proč nemáš dítě, za chvíli budeš trapná máma, v tomhle věku už to ani neporodíš, a z rodiny dokonce, že nemám dítě, protože dítě je starost a já jsem pohodlná měnit svůj luxusní život, ha ha byla jsem z toho už na antidepresivech, a že nechci utrácet za dítě raději cestuju. Když jsem přiznala IVF, tak jsem zase poslouchala, že je to proti přírodě, dítě, že bude umělé, a jaké bude mít zdravotní potíže, co si hraju na boha, a když jsem přiznala transfer zmražených a rozmražených, tak už jsem byla za ne blázna, ale debila, že úmyslně se pokouším o postižené dítě, protože z toho nic jiného nebude. A taky kecy typu, kdyby nevyhazovala za takovou zbytečnost, stejně jim to nevyšlo, neměla teď finanční problémy. A to prosím byla rodina, myslím jako širší, tety a sestřenice apod. Takže, nechci ti říkat, je to mé svaté právo, nikomu do toho nic není, kdyby se každý zdržel komentářů, bylo by fajn.
|
| Terinka4444 |
|
(26.1.2011 9:37:42)
spíš ubíjející
|
|
| kreditka |
|
(26.1.2011 9:41:54)
Terinko souhlas do mě taky rodina ryla kdy už budeme mít dítě a já neměla žádnou chuť jim vyprávět že už se rok snažíme a pořád nic. Potom jsem si vyslužila že jsem hodně mladá na dítě, pak že jsem sobec, protože dceři nechcem pořdit sourozence no a teď za blázna že v 26 letech se budu starat o 2 děti a nemám rozjetou žádnou kariéru apod...
|
| Terinka4444 |
|
(26.1.2011 9:45:10)
No tak já zase nenormální, když se ve 36 letech, zase už několikátý rok, pokoušíme o druhé, co prý furt vyhazuju peníze, že už jsem stará, jedno dítě mám, tak co otravuju. Nemluvím o tom, je mi to krajně nemilé, nicméně se to stále rozebírá dokola. Terku jsem po 7 letech počala přirozené, stejně mi to nikdo nevěří, pořád spekulují a na Terku koukají a kontrolují, jestli je jako normální. Leze mi to tak na nervy. Že jsem raději tenkrát v té slabé chvilce nedržela jazyk za zuby.
|
| Binturongg | 
|
(26.1.2011 9:55:45)
Terinko - tcháni a mnoho lidí dodnes neví, že máme syna umělého  - zřejmě by jim to vysvětlilo jeho lehce opožděný vývoj 
O druhé se pokusit chceme také (je mi 37)- máme jednoho zmrzlíka, a kdyby to nevyšlo, projdu si zas celou IVF.
Je zvláštní, že když se chlapeček narodil, začala mě půlka příbuzných zapřísahat, abychom si další už nepořizovali, ač předtím šíleli, kdy už konečně zabřeznu.
Takže do pekla šestinedělí, kdy mi každý házel do strhaného ksichtu mrtvoly dotazy typu: "To jsi šťastná, viď?" to bylo ještě "A další už mít nebudete, že ne?" 
|
| Terinka4444 |
|
(26.1.2011 10:13:38)
Je, tak ti přeju moc moc štěstí, ať se keťáček chytí a nemusíš to podstupovat znovuMy taky letos uvažujeme o dalším pokusuAle tentokrát tu bude úplně nejtajnější
|
| kreditka |
|
(26.1.2011 10:17:01)
Holky hlavně ať vám to dopadne a máte krásný zdravý mimča 
|
| Terinka4444 |
|
(26.1.2011 10:19:42)
Kreditko
|
|
| Binturongg |
|
(26.1.2011 15:40:02)
Díky moc 
|
|
|
| Binturongg |
|
(26.1.2011 15:39:21)
Díky, taky držím všechny palce! 
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(27.1.2011 13:22:10)
No právě - jiný maminky si tu zas stěžujou, že má okolí blbý řeči kvůli tomu, že maj dvojčata, jiný kvůli tomu, že je dítě dvojjazyčný, jiný že jsou tmavovlasý a narodí se jim blonďák.... atd.
Když se člověk baví s hňupem, tak je celkem fuk o čem to bude - bez ohledu na okolnosti to prostě bude opruz.
Z toho mi vyplývá, že není třeba tabuizovat konkrétní témata, ale je potřeba nebavit se s hňupama, ne?
Já třeba o kamarádce tady z Rodiny, která není nijak extra blízká, protože bydlí daleko a vídáme se tak dvakrát do roka, ale sedí mi, páč je pohodářka, vim, že opakovaně potratila, neb mi to sama řekla. Přidala i nějaké informace okolo - předpokládám, že tolik, kolik sama chtěla, a já jí na to vždycky řekla, že mě to mrzí a že jim přeju, aby tentokrát to vyšlo apod. Ani mě nenapadlo řešit nějaký větší podrobnosti - stejně tomu houby rozumim a kdyby chtěla řešit něco konkrétního, zeptá se radši doktora, kterej její stav dobře zná, že...
MMCH když se mi nelíbí, jak někdo cizí reaguje na chování našeho syna, kterej má poruchu komunikace, taky se neužírám, ale řeknu, "Víte, on je autista, nemluvte na něj prosím." a je klid (syn teda není autista, ale má poruchu, která není mezi lidma známá a dlouho bych ji vysvětlovala, tak používám autismus jako náhradní "zaklínadlo" )
Jo, chvíli mi trvalo, než jsem to nacvičila, ale vyplatilo se - kdybych to tabuizovala, hrozně bych se užírala.
|
|
| Cindy (XI/06 + IX/10) | 
|
(13.2.2011 23:53:54)
Já také na mimi čekala nějaký čas. Nám naštěstí pomohlo jen hormonální nakopnutí vaječníků a bylo to. Také mně v práci za zády tvrdili - tedy spíš tvrdily - že jsem byla na umělým atp. Nějak dámy nechápaly, že ač jsem s otěhotněním měla problémy, tak se nakonec zdařilo přirozeně. To mi bylo 35, když jsem otěhotněla i porodila. Po dvou letech jsme chtěli druhé. Zkoušeli jsme to přirozeně a nic. Pak kolem třetích narozenin naší dcery jsem prošla IVF, ale neúspěšně.
S mužem a dcerkou jsme vyrazili následně na dovolenou do Egypta. Nevím, co víc zapůsobilo, zda hormony před IVF či vypnutí hlavy a smiřování se s faktem, že další mimi asi nebude nebo příjemné usmiřování po velké hádce s mužem - ale zkrátka domů jsme se vrátili s fazolkou v bříšku. V září se nám narodil krásný chlapeček.
Takže to nevzdávej. Za měsíc mi bude 40, ale přesto se cítím v pohodě a plná sil. (I přes nedávné neštovice obou dětí i přes současnou angínu holčičky.)
|
|
|
| ekita |
|
(3.2.2011 1:10:11)
Terinko,
přesně mě je 37 a už 6 let chci druhé, bezuspěšně , ale ještě to nevzdávám Ale otázky typu když jsem ještě neměla malou tak jsem nemohla ani projít kolem těhotné aniž by mi to nebylo líto a pak doma nebrečela. Ale kdo nezažil nepochopí, a to nepočítám všechny ty pokusy , léky bolesti atd atd.čili řeči typu měla by nám to říct alespon jednou větou mi fakt vadí, ,vůbec nevědí , že to nejde říct protože pořád doufáš, že se to povede a nechceš se o to bavit vůbec, ale holt toto , jako všechny jiné špatné zprávy lidi odjakživa přitahuje. No co se dá dělat budem si držet palečky vzájemně. Takže všem chtícím po miminku přeju hodně zdaru!!!!!
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(26.1.2011 10:28:12)
Tak z těch mých kamarádek, které nemůžou mít děti(dlouhodobě to nejde,potrácí,nemají partnera), se nechová skoro žádná normálně. Nemůžu jim posílat fotky, bavit se o dětech, vyhýbají se naší rodině od té doby, co máme děti.
Já to respektuji a chápu je. Vycházím jim vstříc jak jen to jde. Vždy dost sáhodlouze řeším, jak jim mám co nejšetrněji sdělit, že jsem těhotná a tak. Mám jednu známou, která o vánocích navštívila jednu mou kamarádku, co děti zatím mít nemůže a dost nevybíravě jí to sdělila, ač sama děti dlouho mít nemohla, takže moc dobře věděla co dělá. Samozřejmě z toho byla moje kamarádka dost dlouho špatná. No není to jednoduché, je i na nás ostatních jim tu situaci ulehčit, jak jen to jde.
|
| agnes+2 | 
|
(26.1.2011 10:44:05)
pamatuji si jak mi moje kamarádka z vejšky volala, aby si mi vylila srdce, protože zjistila, že jsou jako pár neplodní. Půl hodiny jsme o tom mluvily a já jí celou dobu hrozně chtěla říct, že čekám druhé dítě a byla jsem toho plná. Nakonec jsem jí to řekla, ale bylo to hodně divné a asi jí to nepřidalo. Jenže to je život
|
| Hilly. |
|
(26.1.2011 11:22:58)
Agnes, tak v tomhle případě bych asi počkala, neříkala jí to v tom momentě, kdy je na dně. Taky by se nic nestalo, říct jí to za týden, dva, měsíc, až s tím bude srovnaná. Asi ji to ještě dorazilo. No ale stalo se..
|
| Terinka4444 |
|
(26.1.2011 11:38:41)
Já v tom nejzoufalejším období, když mi někdo z kamarádek nebo rodiny oznámil, že čekají dítě, doma vždy pár dní probrečela. Nikdy to na mě nikdo nepoznal, vždy jsem s úsměvem gratulovala a navenek radostně prožívala těhotenství a porod. Vlastně vzorná teta, ke které vždycky, a to dodnes, ty mrňousci tíhnou. Uvnitř zničená, rozbolavělá osoba, kterou znal jen manžel. Vrchol všeho, teď 23.prosince rodila kamarádka, a loni nebyl dobrý rok, pokusy IVF, ranný potrat a pod. A ona mi volala, že manžel je na služebce, uvízl a nestihl se vrátit a brečela, že nemůže být sama. Tak já s ní ještě absolvovala její porod, držela jsem malou po porodu, musela jsem být tou osobu, co nahrazuje manžela, rozplývat se nad miminkem a dopřávat jí její okamžiky štěstí. Jsem prý nejlepší člověk pod sluncem. Ještě jsem to nerozdýchala, už chápu ty filmy, jak někdo ukradne mimino, to je nadsázka, ale ty pocity
|
| maw | 
|
(30.1.2011 17:29:59)
Chtělo by se říct "Pán Bůh Ti to oplatí na dětech..." - kéž by, že?
Nicméně máš poklad v nebi - nebo jakkoli už pojímáš životní filosofii.
Klobouk dolů, fakt, dobrá seš až na dřeň.
Mně se potvrzuje, že dříve či později, na každého dojde a vše se zúročí - i to dobré. Jak proč se předem neví, ale smysl to má...
Moc Ti přeju, aby se vám povedlo
|
|
|
| agnes+2 |
|
(26.1.2011 11:52:39)
no jasně, to víš že mě to pak mrzelo. Jenže já se s ní moc neviděla a už dlouho jsem jí to chtěla říct a pořád jsem čekala, že jí to řeknu až mi sama oznámí, že je těhotná, protože jsem věděla, že se snaží. No ale má to dobrý konec,mají ted půlroční děvčátko, nakonec se to po IVF zadařilo
|
| Hanka 75 |
|
(8.2.2011 10:32:39)
no tak to je super
|
|
|
|
| kreditka |
|
(26.1.2011 11:37:16)
Jo to znám já se zas dozvěděla pohlaví našeho miminka chtěla jsem to kamarádce tolik řít, ale neřekla, ten den mi volala že ji je zle a večer potratila 
|
|
| Hanka 75 |
|
(8.2.2011 10:30:47)
teda Adnes, ty jsi byla plná štěstí a ona plná neštěstí a ty dvě věci spolu souvisí. To je škoda, že ses neovládla, no už se stalo.
|
|
|
| metty, 3 kluci | 
|
(27.1.2011 10:00:32)
Mám známou, která opakovaně a miminko přišla, hrozně po něm toužila a skoro nemluvila o ničem jiném. Ona ho hrozně chtěla a nešlo to, já už další nechtěla a najednou jsem byla znovu těhotná. Cítila jsem se před ní hrozně, pomalu jsem se jí vyhýbala, když mi rostlo bříško. Nakonec se i ona miminka dočkala, já bych to své neplánované už taky za nic na světě nedala, ale byla to divná doba - já se hroutila z toho, že jsem těhotná, ona z zase toho, že není. Styděla jsem se.
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(27.1.2011 13:24:08)
A ještě něco. Myslím, že v té situaci, o které píšeš (bezdětný se začne programově vyhýbat "dětným"), tak pokud se jedná o opravdu dobré kamarády (tedy ne jen známé), tak by to nějaké objasnění asi trošku chtělo.
Myslím totiž, že u opravdových kamarádů nehrozí riziko, že by se nevhodně vyptávali nebo blbě komentovali. A pokud se jim člověk vzdálí, tak by si zasloužili vědět proč, protože jinak si budou myslet, že mu třeba něco udělali, a trápit se tím.
Myslím, že ideální by bylo jim jednou říct, co cítí (nemůžu mít děti, moc bych je chtěla, a když se pořádají nějaké akce s těmi vašimi, je mi moc smutno a pořád si to musím připomínat) a třeba naznačit pro sebe přijatelné řešení (moc ráda se s vámi sejdu, ale raději bez dětí).
Jak jsem ale říkala, tohle bych udělala u opravdových kamarádů, které bych nechtěla ztratit, ne u víceméně náhodných známých.
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(27.1.2011 19:52:57)
Kudlo, v tomto s Tebou naprosto souhlasím. Na oné diskusi se myslím docela taktně bavíme na různorodá témata, již se známe docela dlouho, známe se i osobně, jsme z jednoho města. Všechny ostatní jsme se víceméně svěřily se svými třináctými komnatami, nechceme slyšet žádné detaily, vlastně do přiznání dotyčnou ani nijak nutit nechceme, aby to tak nevyznělo. Jen za sebe píšu, že bych asi měla s dotyčnou lepší vztah, resp. bych jí více rozuměla, kdyby pronesla jednu větu, pro objasnění. Jasně, že bychom ji nikdo nerozpitvávaly. Rozhodně ne nataktně. Vlastně vůbec. Tu citlivost tématu bychom respektovaly. Snažím se na danou věc poukázat z druhé stránky - třeba mně osobně to tabuizování docela vadí. Jasně, člověk si vybírá, s kým se baví. Pokud se dotyčná chová tak, že nad našimi dětmi ohrnuje nos, tak bychom si nějaké vysvětlení i zasloužily. Jinak je logické, že setkávání zrovna s ní prostě vyeliminujeme. A podotýkám, že naše výlety s děckama rozhodně zábavné jsou i pro dospělé, a žádné řeči pouze a pouze o dětičkách nevedeme, ba naopak, řešíme filmy, knížky, děláme kraviny, pijeme pivo, vykládáme si vtipy...a děcka pošleme napřed s vysílačkama...děcka mají svou bandu a jdou od nás dopsěláků v odstupu, hrají si mezi sebou.
|
| Hanka 75 |
|
(8.2.2011 10:43:29)
to si bohužel nemůžeš být za všechny jistá, že byste to všechny respektovaly a byly taktní. že někdo nedá radu, nebude vyprávět svůj životní příběh pro povzbuzení zrovna, když na to zaplaťpánbůh nemyslíš... já se s netaktností setkala a také s tím, že mě zraňovali i jen dobré úmysly a (bylo to výjimečně) ale reagovala jsem i nepřiměřeně. takže tomuhle se tím vyhneš. já bych na jejím místě asi i řekla, že děti bych chtěla, ale nedaří se, kdybych si tím byla jistá, že bude pokoj. nicméně já to též skoro nikomu než asi dvěma kamarádkám a blízké příbuzné nepřiznala a dobře vím, že jsem se tím vyvarovala zbytečné psych. zátěže, že takhle to bylo pro nás nejlepší. když se narodilo např. kamarádce miminko, pogratulovala jsem, učinila slušnosti zadost, ale třeba jsem už neměla na to jet na návtěvu. kdo nezažil nepochopí, že po nevydařeném pokusu na to nemáte sílu a chut, nemáte sílu a chut to s nikým cizím sdílet... že vám ubližuje i cizí dobrá snaha o povzbuzení a pro mne naprosto nejhorší byli lidé, kteří chrlili hned spoustu rad (to jsou ti, kteří stejně neslyší, že vám tenaten čaj nepomůže
|
|
|
|
| Haaribo |
|
(31.1.2011 20:17:29)
Milko, víš, ono se nadarmo neříká, že člověk nemá soudit toho druhého, pokud nestojí na jeho místě...
Tohle si musíš prožít a pak někomu radit. Ona to není žádná sranda! Nejdřív se pereš s myšlenkou ty sama, pak se musí překonat bariéra mezi partnery a pak je tady rodina a okolí. A můžu ti říct, že i zmínka o čemkoli ohledně dětí, může ukrutně zranit a dlouho bolet.
Máš pravdu, nic na tom není, tak proč to neříct, ale každý prostě nemá náladu se konkrétně s tímhle hodně intimním problémem někomu svěřovat. A navíc... pokud už někomu řekneš, že ten problém tady je, VŽDYCKY se najde x lidí, kteří tě začnou zpovídat a tahat z tebe podrobnější info.
No, my s tím dlouho bojovali. Nechodím na srazy ze škol, nechodím ani na pracovní "dýchánky" kolegyň s dětmi, protože tam prostě jsem out. S manželem jsme po letech došli k závěru, resp. já ho přemluvila, aby to naopak každému hned řekl, pokud se začnou lidi ptát. A jeto tak, jsou ti, kteří se už dál neptají a pak ti, kteří začnou šťourat...
A za mě musím říct, že bych radši znala příčinu tohoto problému, vědět, že to prostě nepůjde a proč, než do nekonečna zkoušet každý měsíc psychiku a tajně doufat, že tentokrát to možná vyjde...
|
| ALL | 
|
(2.2.2011 22:53:30)
S tím naprosto souhlasím, když není jasný důvod, vlastně tu není to jednoznačné "nikdy" - a to je zničující. Protože: co kdyby přeci jen...
|
|
|
|
taky jsem chtěla sourozence, mamka už děti mít nemohla a já pořád naléhala a naléhala, až mi jednou moje starší sestřenice řekla o mém bratrovi, který nepřežil porod a to že mamka už mít děti nemůže, už nevím jak přesně to formulovala, ale je fakt že i ten můj dětskej mozek pochopil že bratr nebo sestra prostě nebude a dala jsem rodičům pokoj. Až o mnoho let později jsem se vše co se stalo dozvěděla od táty, ale raději bych byla, kdyby mě se situací rodiče seznámili dřív, chtěli mě chránit před realitou mysleli to dobře, ale stejně...
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)