osobní věc
O tomhle něco vím z vlastní zkušenosti, děti mít nemůžu, syn je adoptovaný. Měla jsem asi ohromné štěstí, že se mě nikdo z rodiny ani známých nevyptával, proč ještě nemáme dítě. To by mě asi dost zraňovalo. Jinak jsem neplodnost snášela dobře. Možná i proto, že jsem věděla snad od 16 let, že s otěhotněním budu mít problémy a měla jsem čas se s tím srovnat dřív, než jsem dítě chtěla.
Děti kolem mě ani těhotné kamarádky mi nevadily, neteř jsme brali na dovolenou, na miminka kamarádek jsem se šla ráda podívat.
Ale pokud někdo říká, že o svých problémech s otěhotněním má dotyčná mluvit, neví, jak těžké to je.
Samozřejmě mluvit je nutné s parnerem.
Odpovědět