26.1.2011 9:35:18 Terinka4444
Re: ahoj
Možná rozumově by to asi bylo lepší, pocitové jsem na tom byla stejně. Prostě nechtěla jsem to říct, bylo to, jako bych definitivně přiznala, že už není naděje. Nikoho bych nesoudila, je to velmi psychicky náročné a jen soustrastné pohledy jsou ubýjející. Spíš nechápu, proč mají ostatní potřebu keců typu: A kdy to dítě jako hodláš mít, proč nemáš dítě, za chvíli budeš trapná máma, v tomhle věku už to ani neporodíš, a z rodiny dokonce, že nemám dítě, protože dítě je starost a já jsem pohodlná měnit svůj luxusní život, ha ha byla jsem z toho už na antidepresivech, a že nechci utrácet za dítě raději cestuju. Když jsem přiznala IVF, tak jsem zase poslouchala, že je to proti přírodě, dítě, že bude umělé, a jaké bude mít zdravotní potíže, co si hraju na boha, a když jsem přiznala transfer zmražených a rozmražených, tak už jsem byla za ne blázna, ale debila, že úmyslně se pokouším o postižené dítě, protože z toho nic jiného nebude. A taky kecy typu, kdyby nevyhazovala za takovou zbytečnost, stejně jim to nevyšlo, neměla teď finanční problémy. A to prosím byla rodina, myslím jako širší, tety a sestřenice apod. Takže, nechci ti říkat, je to mé svaté právo, nikomu do toho nic není, kdyby se každý zdržel komentářů, bylo by fajn.
Odpovědět