| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak mluvit o tom, že nemůžu mít děti?

 Celkem 74 názorů.
 8.5Yettynkaa12 


ahoj 

(26.1.2011 8:50:50)
No, sdělení partnerovi je něco jiného, protože ten na tom má vlastní zájem(případně děti mít). Ovšem celkem nechápu tabuizování tohoto témata před ostatním okolím. Měly jsme na diskusi holku, která nad tématem děti chodila kolem horké kaše celou dobu, jakmile jsme ji např. zvaly na procházku, tak že nepůjde, protože tam budou i naše děti, atd. Když jsme téma nakously, tak reagovala dost přehnaně. Tak já v dané situaci nejsem, ale myslím, že je mnohem jednodušší a i okolí sympatičtější prostě říct:
zatím děti mít nechci/ vůbec děti mít nechci/děti mít nemůžu, mám zdravotní problémy/zatím děti mít nemůžu. Dál se o tom bavit nechci, je to příliš osobní.
Příjde mi to mnohem lepší takto pravdu shnrnout, než nechávat okolí tápat, zda dotyčná děti nechce či nemůže, a aby nedejbože před ní nepronesli něco nevhodného.
 x x 


Re: ahoj 

(26.1.2011 8:57:12)
Asi je to dost těžké, nesoudila bych, každý se s tím umí poprat jinak a reaguje jinak. Vůbec bych se na to nikoho neptala, ohledně dětí. Ono to může dost bolet. Existují přece jiná témata, než děti. A navíc, možná se to dá pochopit, že ji přítomnost cizích děti zraňuje, už jen pohled na ně.
 8.5Yettynkaa12 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:09:12)
žabátko, pochopit se to dá, v dané diskusi prostě ten dotaz nějak vyplynul ze situace, prostě se jí někdo na to téma zeptal, ale nebylo to nijak netaktně.
Mně to prostě příjde pro ni i pro okolí jednodušší jednou větou uvést na pravou míru, např. říct: mám s otěhotněním problémy a není mi příjemné se na to téma bavit, a všichni by to respektovali. My u dotyčné holky doted nevíme, zda je mít může či ne, ona to zahrála nějak do outu, což je samozřejmě její věc, nicméně když diskusi tvoří samé maminky, tak pochopitelně na děti občas řeč příjde. Mnohem nepříjemnější mi příjde to chození kolem horké kaše, než kdyby nám to řekla na rovinu. Pravděpodobně děti zatím nechce, ale nikoho už tam nebaví chodit kolem ní po špičkách(neustále jakmile zmíníme téma děti, ironicky reaguje - nojo, dětičky, tak tam já nejdu, to zas bude akcička s dětičkama! - přitom se jedná třeba fajn procházku, kde by si i bezdětní přišli na své, má nej kámoška je bezdětná a taky s námi na výlety chodí a baví ji to). Myslím, že by odtabuizování značně pročistlilo vzduch, navíc, copak je to nějaká ostuda, říct, že děti zatím nechce/mít nemůže?
 kreditka 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:37:16)
Mirko ono to může té ženě připadat ponižující vypravovat že nemůže mít děti. Navíc i když by třeba přiznala že děti mít nemůže a nechce se o tom bavit věř tomu že se najde spousta dobráků kteří hned začnou "a proč je nemůžeš mít" "zkoušela si umělý oplodnění" "moje sestřenice na tom byla stejně a teď to má tak a tak" Málokdo bude respektovat přání že se o tom dotyčná nechce bavit
 Irena 
  • 

Re: ahoj 

(26.1.2011 13:21:46)
Především - co je vám do toho, proč by vám to měla povídat? Když nechce, nechte ji být. Není povinnost něco sdělovat.
 Ananta 


Re: ahoj 

(26.1.2011 17:05:33)
Můžu tě ujistit, že na "akcičku s dětičkama" nechodím ze zásady už proto, že se prakticky nedá udržet jiné konverzační téma než děti, protože cokoliv zajímavého nakousneš, tak je to přerušováno aktivitou dětí ať už dožadováním se fyzického kontaktu nebo pištěním a štěbetáním.
 Bumbi&05,08,10 


Re: ahoj 

(30.1.2011 23:13:41)
~t~ o jé, akcičky s dětičkama bývají o dětičkách, ale občas zvládneme i nějaké politické téma ~t~
 Hanka 75 


Re: ahoj 

(8.2.2011 10:26:13)
no neřekla bych, že děti jen zatím nechce. to by asi nebyl problém to říct. myslím, že chce a pobyt s dětmi ji nějak zraňuje a reaguje ne iedálně pro okolí, totiž moc se mi nelíbí schazovat proházky s dětmi. já bych řekla, že děkuji, ale že se mi nechce na podobné akce a jakékoli další pídění z druhé strany bych poažovala za netaktní. jenže možná má s netaktností už svoje zkušenosti a tak reaguje takto.
 kreditka 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:31:07)
~R^ Není nic příjemnmýho když ženská ne a ne otěhotnět a těhotné kamarádky ji pozvou na kafe aby se bavily o tom jaké plenky budou na mimi používat, jak často mimi kope apod.
 atisa 


Re: ahoj 

(29.1.2011 19:18:22)
Přesně tak, já měla problém otěhotnět přes dva roky a jeden čas jsem měla problém projít i okolo obchodu pro miminka,nebo chodit okukovat mimča kamarádek ke kterým byl osud smířlivější.Malou jsem si vybojovala,ale na druhé podle lékařů mám zapomenout a jako vždy ať vlezem kam vlezem,první otázka"vy nechcete druhé"?A vysvětlujte každému na potkání,že nemůžete,samozřejmě okruh nejbližších o tom ví a neptá se,ale necítím se povinna sousedce,nebo ženě kterou znám od vidění cokoliv vysvětlovat....
 Terinka4444 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:35:18)
Možná rozumově by to asi bylo lepší, pocitové jsem na tom byla stejně. Prostě nechtěla jsem to říct, bylo to, jako bych definitivně přiznala, že už není naděje. Nikoho bych nesoudila, je to velmi psychicky náročné a jen soustrastné pohledy jsou ubýjející. Spíš nechápu, proč mají ostatní potřebu keců typu: A kdy to dítě jako hodláš mít, proč nemáš dítě, za chvíli budeš trapná máma, v tomhle věku už to ani neporodíš, a z rodiny dokonce, že nemám dítě, protože dítě je starost a já jsem pohodlná měnit svůj luxusní život, ha ha byla jsem z toho už na antidepresivech, a že nechci utrácet za dítě raději cestuju. Když jsem přiznala IVF, tak jsem zase poslouchala, že je to proti přírodě, dítě, že bude umělé, a jaké bude mít zdravotní potíže, co si hraju na boha, a když jsem přiznala transfer zmražených a rozmražených, tak už jsem byla za ne blázna, ale debila, že úmyslně se pokouším o postižené dítě, protože z toho nic jiného nebude. A taky kecy typu, kdyby nevyhazovala za takovou zbytečnost, stejně jim to nevyšlo, neměla teď finanční problémy. A to prosím byla rodina, myslím jako širší, tety a sestřenice apod. Takže, nechci ti říkat, je to mé svaté právo, nikomu do toho nic není, kdyby se každý zdržel komentářů, bylo by fajn.
 Terinka4444 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:37:42)
spíš ubíjející~f~
 kreditka 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:41:54)
Terinko souhlas do mě taky rodina ryla kdy už budeme mít dítě a já neměla žádnou chuť jim vyprávět že už se rok snažíme a pořád nic. Potom jsem si vyslužila že jsem hodně mladá na dítě, pak že jsem sobec, protože dceři nechcem pořdit sourozence no a teď za blázna že v 26 letech se budu starat o 2 děti a nemám rozjetou žádnou kariéru apod...
 Terinka4444 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:45:10)
No tak já zase nenormální, když se ve 36 letech, zase už několikátý rok, pokoušíme o druhé, co prý furt vyhazuju peníze, že už jsem stará, jedno dítě mám, tak co otravuju. Nemluvím o tom, je mi to krajně nemilé, nicméně se to stále rozebírá dokola. Terku jsem po 7 letech počala přirozené, stejně mi to nikdo nevěří, pořád spekulují a na Terku koukají a kontrolují, jestli je jako normální. Leze mi to tak na nervy. Že jsem raději tenkrát v té slabé chvilce nedržela jazyk za zuby.
 Binturongg 


Re: ahoj 

(26.1.2011 9:55:45)
Terinko - tcháni a mnoho lidí dodnes neví, že máme syna umělého ~:-D - zřejmě by jim to vysvětlilo jeho lehce opožděný vývoj ~q~

O druhé se pokusit chceme také (je mi 37)- máme jednoho zmrzlíka, a kdyby to nevyšlo, projdu si zas celou IVF.

Je zvláštní, že když se chlapeček narodil, začala mě půlka příbuzných zapřísahat, abychom si další už nepořizovali, ač předtím šíleli, kdy už konečně zabřeznu.
Takže do pekla šestinedělí, kdy mi každý házel do strhaného ksichtu mrtvoly dotazy typu: "To jsi šťastná, viď?" to bylo ještě "A další už mít nebudete, že ne?" ~:(
 Terinka4444 


Re: ahoj 

(26.1.2011 10:13:38)
Je, tak ti přeju moc moc štěstí, ať se keťáček chytí a nemusíš to podstupovat znovu~R^~R^~R^My taky letos uvažujeme o dalším pokusu~:-DAle tentokrát tu bude úplně nejtajnější~t~
 kreditka 


Re: ahoj 

(26.1.2011 10:17:01)
Holky hlavně ať vám to dopadne a máte krásný zdravý mimča ~;((
 Terinka4444 


Re: ahoj 

(26.1.2011 10:19:42)
Kreditko~x~~x~~x~~x~
 Binturongg 


Re: ahoj 

(26.1.2011 15:40:02)
Díky moc ~:-D~x~ ~3~
 Binturongg 


Re: ahoj 

(26.1.2011 15:39:21)
Díky, taky držím všechny palce! ~;) ~x~
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: ahoj 

(27.1.2011 13:22:10)
No právě - jiný maminky si tu zas stěžujou, že má okolí blbý řeči kvůli tomu, že maj dvojčata, jiný kvůli tomu, že je dítě dvojjazyčný, jiný že jsou tmavovlasý a narodí se jim blonďák.... atd.

Když se člověk baví s hňupem, tak je celkem fuk o čem to bude - bez ohledu na okolnosti to prostě bude opruz.

Z toho mi vyplývá, že není třeba tabuizovat konkrétní témata, ale je potřeba nebavit se s hňupama, ne?

Já třeba o kamarádce tady z Rodiny, která není nijak extra blízká, protože bydlí daleko a vídáme se tak dvakrát do roka, ale sedí mi, páč je pohodářka, vim, že opakovaně potratila, neb mi to sama řekla. Přidala i nějaké informace okolo - předpokládám, že tolik, kolik sama chtěla, a já jí na to vždycky řekla, že mě to mrzí a že jim přeju, aby tentokrát to vyšlo apod. Ani mě nenapadlo řešit nějaký větší podrobnosti - stejně tomu houby rozumim a kdyby chtěla řešit něco konkrétního, zeptá se radši doktora, kterej její stav dobře zná, že...

MMCH když se mi nelíbí, jak někdo cizí reaguje na chování našeho syna, kterej má poruchu komunikace, taky se neužírám, ale řeknu, "Víte, on je autista, nemluvte na něj prosím." a je klid (syn teda není autista, ale má poruchu, která není mezi lidma známá a dlouho bych ji vysvětlovala, tak používám autismus jako náhradní "zaklínadlo" ~;))
Jo, chvíli mi trvalo, než jsem to nacvičila, ale vyplatilo se - kdybych to tabuizovala, hrozně bych se užírala.
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Re: ahoj Buiturong 

(13.2.2011 23:53:54)
Já také na mimi čekala nějaký čas. Nám naštěstí pomohlo jen hormonální nakopnutí vaječníků a bylo to. Také mně v práci za zády tvrdili - tedy spíš tvrdily - že jsem byla na umělým atp. Nějak dámy nechápaly, že ač jsem s otěhotněním měla problémy, tak se nakonec zdařilo přirozeně. To mi bylo 35, když jsem otěhotněla i porodila. Po dvou letech jsme chtěli druhé. Zkoušeli jsme to přirozeně a nic. Pak kolem třetích narozenin naší dcery jsem prošla IVF, ale neúspěšně.
S mužem a dcerkou jsme vyrazili následně na dovolenou do Egypta. Nevím, co víc zapůsobilo, zda hormony před IVF či vypnutí hlavy a smiřování se s faktem, že další mimi asi nebude nebo příjemné usmiřování po velké hádce s mužem - ale zkrátka domů jsme se vrátili s fazolkou v bříšku. V září se nám narodil krásný chlapeček.~p~
Takže to nevzdávej. Za měsíc mi bude 40, ale přesto se cítím v pohodě a plná sil. (I přes nedávné neštovice obou dětí i přes současnou angínu holčičky.) ~;)
 ekita 


Re: ahoj 

(3.2.2011 1:10:11)
Terinko,
přesně mě je 37 a už 6 let chci druhé, bezuspěšně , ale ještě to nevzdávám:-) Ale otázky typu když jsem ještě neměla malou tak jsem nemohla ani projít kolem těhotné aniž by mi to nebylo líto a pak doma nebrečela. Ale kdo nezažil nepochopí, a to nepočítám všechny ty pokusy , léky bolesti atd atd.čili řeči typu měla by nám to říct alespon jednou větou mi fakt vadí, ,vůbec nevědí , že to nejde říct protože pořád doufáš, že se to povede a nechceš se o to bavit vůbec, ale holt toto , jako všechny jiné špatné zprávy lidi odjakživa přitahuje. No co se dá dělat budem si držet palečky vzájemně. Takže všem chtícím po miminku přeju hodně zdaru!!!!!
 Hilly. 


Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 10:28:12)
Tak z těch mých kamarádek, které nemůžou mít děti(dlouhodobě to nejde,potrácí,nemají partnera), se nechová skoro žádná normálně. Nemůžu jim posílat fotky, bavit se o dětech, vyhýbají se naší rodině od té doby, co máme děti.
Já to respektuji a chápu je. Vycházím jim vstříc jak jen to jde. Vždy dost sáhodlouze řeším, jak jim mám co nejšetrněji sdělit, že jsem těhotná a tak. Mám jednu známou, která o vánocích navštívila jednu mou kamarádku, co děti zatím mít nemůže a dost nevybíravě jí to sdělila, ač sama děti dlouho mít nemohla, takže moc dobře věděla co dělá. Samozřejmě z toho byla moje kamarádka dost dlouho špatná. No není to jednoduché, je i na nás ostatních jim tu situaci ulehčit, jak jen to jde.
 agnes+2 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 10:44:05)
pamatuji si jak mi moje kamarádka z vejšky volala, aby si mi vylila srdce, protože zjistila, že jsou jako pár neplodní. Půl hodiny jsme o tom mluvily a já jí celou dobu hrozně chtěla říct, že čekám druhé dítě a byla jsem toho plná. Nakonec jsem jí to řekla, ale bylo to hodně divné a asi jí to nepřidalo. Jenže to je život
 Hilly. 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 11:22:58)
Agnes, tak v tomhle případě bych asi počkala, neříkala jí to v tom momentě, kdy je na dně. Taky by se nic nestalo, říct jí to za týden, dva, měsíc, až s tím bude srovnaná. Asi ji to ještě dorazilo.~7~No ale stalo se..
 Terinka4444 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 11:38:41)
Já v tom nejzoufalejším období, když mi někdo z kamarádek nebo rodiny oznámil, že čekají dítě, doma vždy pár dní probrečela. Nikdy to na mě nikdo nepoznal, vždy jsem s úsměvem gratulovala a navenek radostně prožívala těhotenství a porod. Vlastně vzorná teta, ke které vždycky, a to dodnes, ty mrňousci tíhnou. Uvnitř zničená, rozbolavělá osoba, kterou znal jen manžel. Vrchol všeho, teď 23.prosince rodila kamarádka, a loni nebyl dobrý rok, pokusy IVF, ranný potrat a pod. A ona mi volala, že manžel je na služebce, uvízl a nestihl se vrátit a brečela, že nemůže být sama. Tak já s ní ještě absolvovala její porod, držela jsem malou po porodu, musela jsem být tou osobu, co nahrazuje manžela, rozplývat se nad miminkem a dopřávat jí její okamžiky štěstí. Jsem prý nejlepší člověk pod sluncem. Ještě jsem to nerozdýchala, už chápu ty filmy, jak někdo ukradne mimino, to je nadsázka, ale ty pocity~a~~a~
 maw 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(30.1.2011 17:29:59)
Chtělo by se říct "Pán Bůh Ti to oplatí na dětech..." - kéž by, že?
Nicméně máš poklad v nebi - nebo jakkoli už pojímáš životní filosofii.
Klobouk dolů, fakt, dobrá seš až na dřeň.
Mně se potvrzuje, že dříve či později, na každého dojde a vše se zúročí - i to dobré. Jak proč se předem neví, ale smysl to má...
Moc Ti přeju, aby se vám ~p~ povedlo ~R^ ~;((
 agnes+2 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 11:52:39)
no jasně, to víš že mě to pak mrzelo. Jenže já se s ní moc neviděla a už dlouho jsem jí to chtěla říct a pořád jsem čekala, že jí to řeknu až mi sama oznámí, že je těhotná, protože jsem věděla, že se snaží. No ale má to dobrý konec,mají ted půlroční děvčátko, nakonec se to po IVF zadařilo
 Hanka 75 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(8.2.2011 10:32:39)
no tak to je super :-)
 kreditka 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(26.1.2011 11:37:16)
Jo to znám já se zas dozvěděla pohlaví našeho miminka chtěla jsem to kamarádce tolik řít, ale neřekla, ten den mi volala že ji je zle a večer potratila ~n~
 Hanka 75 


Re: Většinou se vyrovnaně nechovají 

(8.2.2011 10:30:47)
teda Adnes, ty jsi byla plná štěstí a ona plná neštěstí a ty dvě věci spolu souvisí. To je škoda, že ses neovládla, no už se stalo.
 metty, 3 kluci 


Pocit viny 

(27.1.2011 10:00:32)
Mám známou, která opakovaně a miminko přišla, hrozně po něm toužila a skoro nemluvila o ničem jiném. Ona ho hrozně chtěla a nešlo to, já už další nechtěla a najednou jsem byla znovu těhotná. Cítila jsem se před ní hrozně, pomalu jsem se jí vyhýbala, když mi rostlo bříško. Nakonec se i ona miminka dočkala, já bych to své neplánované už taky za nic na světě nedala, ale byla to divná doba - já se hroutila z toho, že jsem těhotná, ona z zase toho, že není. Styděla jsem se.
 Kudla2 


Re: ahoj 

(27.1.2011 13:24:08)
A ještě něco. Myslím, že v té situaci, o které píšeš (bezdětný se začne programově vyhýbat "dětným"), tak pokud se jedná o opravdu dobré kamarády (tedy ne jen známé), tak by to nějaké objasnění asi trošku chtělo.

Myslím totiž, že u opravdových kamarádů nehrozí riziko, že by se nevhodně vyptávali nebo blbě komentovali. A pokud se jim člověk vzdálí, tak by si zasloužili vědět proč, protože jinak si budou myslet, že mu třeba něco udělali, a trápit se tím.

Myslím, že ideální by bylo jim jednou říct, co cítí (nemůžu mít děti, moc bych je chtěla, a když se pořádají nějaké akce s těmi vašimi, je mi moc smutno a pořád si to musím připomínat) a třeba naznačit pro sebe přijatelné řešení (moc ráda se s vámi sejdu, ale raději bez dětí).

Jak jsem ale říkala, tohle bych udělala u opravdových kamarádů, které bych nechtěla ztratit, ne u víceméně náhodných známých.
 8.5Yettynkaa12 


Re: ahoj 

(27.1.2011 19:52:57)
Kudlo, v tomto s Tebou naprosto souhlasím. Na oné diskusi se myslím docela taktně bavíme na různorodá témata, již se známe docela dlouho, známe se i osobně, jsme z jednoho města. Všechny ostatní jsme se víceméně svěřily se svými třináctými komnatami, nechceme slyšet žádné detaily, vlastně do přiznání dotyčnou ani nijak nutit nechceme, aby to tak nevyznělo. Jen za sebe píšu, že bych asi měla s dotyčnou lepší vztah, resp. bych jí více rozuměla, kdyby pronesla jednu větu, pro objasnění. Jasně, že bychom ji nikdo nerozpitvávaly. Rozhodně ne nataktně. Vlastně vůbec. Tu citlivost tématu bychom respektovaly. Snažím se na danou věc poukázat z druhé stránky - třeba mně osobně to tabuizování docela vadí. Jasně, člověk si vybírá, s kým se baví. Pokud se dotyčná chová tak, že nad našimi dětmi ohrnuje nos, tak bychom si nějaké vysvětlení i zasloužily. Jinak je logické, že setkávání zrovna s ní prostě vyeliminujeme. A podotýkám, že naše výlety s děckama rozhodně zábavné jsou i pro dospělé, a žádné řeči pouze a pouze o dětičkách nevedeme, ba naopak, řešíme filmy, knížky, děláme kraviny, pijeme pivo, vykládáme si vtipy...a děcka pošleme napřed s vysílačkama...děcka mají svou bandu a jdou od nás dopsěláků v odstupu, hrají si mezi sebou.
 Hanka 75 


Re: ahoj 

(8.2.2011 10:43:29)
to si bohužel nemůžeš být za všechny jistá, že byste to všechny respektovaly a byly taktní. že někdo nedá radu, nebude vyprávět svůj životní příběh pro povzbuzení zrovna, když na to zaplaťpánbůh nemyslíš... já se s netaktností setkala a také s tím, že mě zraňovali i jen dobré úmysly a (bylo to výjimečně) ale reagovala jsem i nepřiměřeně. takže tomuhle se tím vyhneš. já bych na jejím místě asi i řekla, že děti bych chtěla, ale nedaří se, kdybych si tím byla jistá, že bude pokoj. nicméně já to též skoro nikomu než asi dvěma kamarádkám a blízké příbuzné nepřiznala a dobře vím, že jsem se tím vyvarovala zbytečné psych. zátěže, že takhle to bylo pro nás nejlepší. když se narodilo např. kamarádce miminko, pogratulovala jsem, učinila slušnosti zadost, ale třeba jsem už neměla na to jet na návtěvu. kdo nezažil nepochopí, že po nevydařeném pokusu na to nemáte sílu a chut, nemáte sílu a chut to s nikým cizím sdílet... že vám ubližuje i cizí dobrá snaha o povzbuzení a pro mne naprosto nejhorší byli lidé, kteří chrlili hned spoustu rad (to jsou ti, kteří stejně neslyší, že vám tenaten čaj nepomůže :-)
 Haaribo 


Re: ahoj 

(31.1.2011 20:17:29)
Milko, víš, ono se nadarmo neříká, že člověk nemá soudit toho druhého, pokud nestojí na jeho místě...

Tohle si musíš prožít a pak někomu radit. Ona to není žádná sranda! Nejdřív se pereš s myšlenkou ty sama, pak se musí překonat bariéra mezi partnery a pak je tady rodina a okolí. A můžu ti říct, že i zmínka o čemkoli ohledně dětí, může ukrutně zranit a dlouho bolet.

Máš pravdu, nic na tom není, tak proč to neříct, ale každý prostě nemá náladu se konkrétně s tímhle hodně intimním problémem někomu svěřovat. A navíc... pokud už někomu řekneš, že ten problém tady je, VŽDYCKY se najde x lidí, kteří tě začnou zpovídat a tahat z tebe podrobnější info.

No, my s tím dlouho bojovali. Nechodím na srazy ze škol, nechodím ani na pracovní "dýchánky" kolegyň s dětmi, protože tam prostě jsem out. S manželem jsme po letech došli k závěru, resp. já ho přemluvila, aby to naopak každému hned řekl, pokud se začnou lidi ptát. A jeto tak, jsou ti, kteří se už dál neptají a pak ti, kteří začnou šťourat...

A za mě musím říct, že bych radši znala příčinu tohoto problému, vědět, že to prostě nepůjde a proč, než do nekonečna zkoušet každý měsíc psychiku a tajně doufat, že tentokrát to možná vyjde...
 ALL 


Re: ahoj 

(2.2.2011 22:53:30)
S tím naprosto souhlasím, když není jasný důvod, vlastně tu není to jednoznačné "nikdy" - a to je zničující. Protože: co kdyby přeci jen...
 Binturongg 


Je opravdu těžké o podobných problémech mluvit 

(26.1.2011 9:26:07)
prostě proto, že o nich mluvit nechcete.
Internetové diskuse jsou věc jiná, je to určitě jistý způsob, jak problém "vyvenčit" :-) , nicméně chápu i holky, které to v sobě dusí za každých okolností.

Kdo nezažil, nemůže to chápat.

Ještě těžší věc je, když partner/ka problém vytěsní, jelikož se trápí víc než jeho partner/ka.

Oba se pak dostávají do bludného kruhu - jeden o tom nemluví a dotazy ostentativně ignoruje, druhý se snaží vše bagatelizovt a vesele volá: "Kdepak haranti, na to je ještě čas! Kdo by se s tím patlal! Však i na děti dojde, až přijde čas!" atp., aby si partner, ktermu nechce ublížit nevšiml, jak moc to dotyčného žere, a aby si toho nevšimli ani jeho blízcí - protože by je to taky trápilo.

Každá absence mezi přáteli vyvolá podezření, jestli už není dotyčná těhotná.
Každá návštěva rodičů či prarodičů jednoho z partnerů znamená otázky a zkoumání.
(např. má tchýně neustále hleděla na verandě do popelníku, jestli ještě kouřím, takže když jsem otěhotněla a nekouřila, měla jsem na verandě v popelníku neustále nalíčených pár vajglů - nikdy si nevšimla, že jsou to stále tytéž ~:-D , abych ji aspoň prvních 12 týdnů udržela v nevědomosti ~t~ ).
Každá návštěva jakéhokoli lékaře znamený výtky, že už je skoro pozdě a mělo by se něco dělat (necpal mi to pouze zubař)

Zkrátka - děsný a na palici! ~q~ ~7~

Přeju všem, kdo se s problémem potýkají, aby našli sílu to s partnerem řešit co nejdříve, a aby se nakonec zadařilo ~;) ~p~ ~p~ ~p~
 Adina,kluk 08 
  • 

:-) 

(26.1.2011 10:06:49)
mám kamarádku,která s manželem nemůže mít vlastní decko.
co jsem se s nimi bavila,tak zkusili IVF,které bylo k ničemu a pak rozjeli adopci,dneska mají adoptovanou holčičku a jsou velmi štastní.
co si myslí okolí je jim šumák.a je to pravda,co je komu do toho,zda někdo má či nemá děti.
a hlavně je uplně jedno,zda je dítě takové či onaké,dneska je plno rodin neuplných a to nikdo neřeší.
článek mi přijde psychologický blábol.
 Terinka4444 


Re: :-) 

(26.1.2011 10:19:18)
Mně je taky jedno, co si okolí myslí, poměrně rychle jim už umím odceknout takže se drží zpátky, nicméně stále spekulují nad mou první dcerou, ikdyby byla z umělka, je snad robot? Je jí 4,5 a špatně vyslovuje, logoped zjistil, že má hodně zkrácený jazyk, tudíž neohne jeho špičku nahoru a nejdou jí tak písmenka, co vycházejí z tohohle pohybu. No a co myslíš v sobotu, vyprávím to, že už víme proč a budeme trénovat a snad se to spraví a neteř, 20-tiletý fracek před malou na plnou hubu řekne, že ona si stejně myslí, že je to z toho, jakým způsobem byla počata. To už jsem vylítla a hodně, takže si nejsem jistá, nakolik to rozdýchají, tu mou stránku, kterou za dvacet let mého pobytu v jejich rodině, je z manželovo strany, nezažili. Adopce je taky skvělá, jen ta procedura, co tomu předchází, to je lustrace jako hrom, to zase ustojí jen silný chlap, můj manžel se mi asi po třech měsících jednání se sociální pracovnicí šprajcl a řekl, že to raději bez dítěte, než jí ještě jednou vidět.
 kreditka 


Re: :-) 

(26.1.2011 11:40:31)
Hm to znám taky švagrové mluvila dcera snad už od půl roku..no o trochu déle, ale na řeč byla šikovná zato naše dcera ve 2 letech uměla jen pár slov. samozřejmě že švagrová přesně věděla kde děláme chyby co by udělala ona apod. No to už je dnes fuk má malýho kluka 1,5 roku a ten ani nemukne, škoda jen že nejsem taková svi.ě abych ji začala oplácet rady
 atisa 


Re: :-) 

(29.1.2011 19:35:13)
To chápu,člověk si vždy myslí,jak tyhle nejbolestivější bodnutí vrátí,ale pak to stejně nedokáže,když přijde ta pravá chvíle...
 Adina,kluk 08 
  • 

Re: :-) 

(26.1.2011 12:10:47)
Terinko,neteř je na přes hubu dáti..ale ber,že je to puberták,který ještě neví co jí v životě potká...
spíše by ji meli usměrnit rodiče..
jojo adopce je fuška, je to dost maraton..je to dost psychická zátěž,ale vzhledem k tomu,že žadatelů je strašně moc,tak člověk v tom není sám,tak to lze zvládnout.
kámoška s manželem to vcelku zvládali.když jim nevyšlo IVF ani žádná inseminace,tak umělko ukončili a dali si žádost,no a čekali 2,5 roku.
jejich decko vypadá,jak když k nim do rodiny patří,kdo je nezná,tak je to nemůže napadnout.
je pravda,že v práci se jí ptala jedna slepice,kdy už bude mít dítě..tak jí řekla,budu mít dítě až ty se vdáš..tak sklapla.
 Adina,kluk 08 
  • 

Re: :-) 

(26.1.2011 12:15:24)
je tdy pravda,že kámoška mi vyprávěla,že jí hodně pomohla netová diskuze,kde bylo hodně lidiček s tímto problémem.
zmenila v práci,kde pracovaly starší ženský,takový maminy a ty ji při každém pokusu držely palce.
samozřejmě,že byla moc smutná,když jim to nevyšlo.
ale pak se soustředila na adopci a začala být hodně v pohodě.
a co vím,tak do dneška má po ivf zdravotní problémy,stále se jí tvoří velké cysty.
 atisa 


Re: :-) 

(29.1.2011 19:37:30)
No ve 20 to zas takový puberták není a měla by už vědět co si ke komu může dovolit...Při mé prchlivosti by měla asi kousavé vzadu.Jak jde o mé dítě neznám bratra!!
 Dana + Anetka 2roky 
  • 

Re: :-) 

(26.1.2011 22:49:20)
Jé tak to mi připomíná mou známou z pískoviště, která když zjistila, že je dcera z umělého, tak začala mít divné řeči a dotazy typu - to je tvoje přirozená barva vlasů co máš? Vždyť dcera vůbec nemá vlasy jako ty, to má po manželovi?. Nepomohlo vysvětlování, že já i manžel jsme jako děti byli oba blonďáci a že mi prostě vlasy ztmavly na světle hnědou s přirozenými světlými melíry. Kouká na mě i na ní jak na exota :-( jsem zvědavá, co bude říkat v létě na písku, dceři už vlásky začínají taky pěkně tmavnout :-D
 atisa 


Re: :-) 

(29.1.2011 19:42:58)
To mi připomíná jak jsme byli s malou na očkování po delší době a sestřička na malou zírala s pusou dokořán,jakto že jste blondatý?Já tmavá kudrnatá bruneta a manžel se nemusí za čerta převlékat...Naštěstí tchán i švára jsou blonďáci...Ovšem jediný kdo to uhád byl muj táta který celých 9 měsíců tvrdil,že chce blondýnku a moje babča mu řikala,že je blbej,my oba tmavý....~t~
 Lída+2 


Re: :-) 

(27.1.2011 9:02:41)
Terinka4444 můj 12letý syn ví už min. 4roky v rámci nějakých jeho zvědavých dotazů o sexu..a podobně..., že není počat přirozenou cestou a ví, že jsme na něj dlouho čekali....chtěl vědět postup....tak jsem mu to vysvětlili...

ZAujalo to i našeho tehdy5letýho Daníka a tomu se nelíbilo, že zase není stejně jako Luk~t~, že to je zajímavější....

Podle mě tohle by ty děti měli vědět.

Ale příbuzným do toho nic není!!!! Co se mě týká z rodiny jen špatný zkuěšenosti jak si člověk psoteskl..tak se mu dostalo odpovědi:, že přehání proč by nemohl otěhotnět..."
 ALL 


Re: :-) 

(26.1.2011 11:23:01)
Adino, Tobě to možná připadá jako blábol, protože jsi to zřejmě nezažila na vlastní kůži.Pro někoho jiného to může mít svůj význam.
Neplodnost je opravdu velmi bolestná záležitost na dlouhá léta, ne-li na celý život. Člověk má opravdu spoustu práce sám se sebou na to, aby mohl "vyhovět" představám svého okolí.
Vypozorovala jsem několik fází: nejdřív trvá, než si člověk/pár přizná problém sám sobě, pak než ho začne řešit - v té době o tom komunikovat ještě moc nechce/neumí. Pak následuje období řešení, pokusů a nadějí. A taky zklamání (a při IVF taky velké hormonální rozkolísanosti.) Komunikace je čím dál obtížnější, i když zároveň čím dál potřebnější. Ventilaci a sdílení v současné době naštěstí hodně pomáhá internet. V osobním kontaktu je to mnohem těžší. Já sama jsem dokázala na netaktní otázky dávat přímou odpověď až tehdy, když jsem se s tím sama nějak vnitřně jakž-takž vyrovnala. To ale neznamená, že to člověk s chutí troubí do světa sám od sebe a že to někdy definitivně přestane bolet.
Další zajímavou fází si projdou ti, co se jim přeci jen jedno dítě poštěstilo a to zůstává nechtěně jedináčkem - když samo dítě začne na rodiče naléhat, že chce sourozence. Odpoveď asi čtyřletého/pětiletého dítěte na otázku, co by chtělo od Ježíška: "To, co bych chtěla nejvíc, mi stejně Ježíšek přinést nemůže - sestřičku nebo bratříčka", mi vhání slzy do očí ještě teď po nekolika letech, když si na to vzpomenu. Mimochodem, před pár dny se mi tahle odpověď vrátila v podobné verzi zas. Dceři je teď osm.
Se svými zkušenostmi si myslím, že ptát se kohokoliv na to, kdy a zda vůbec plánuje dítě, je netaktní intimní otázka, nikomu do toho zkrátka nic není. A lidi s dětmi mohou bezdětné na svoji akci pozvat, ale nemohou se divit, když bezdětní pozvání nepřijmou - buď je to pro ně bolestné, nebo prostě a obyčejně nudné. Je přeci jasné, že s dětmi se zcela mění témata hovoru, cíle a tempo výletů apod.
 kreditka 


Re: :-) 

(26.1.2011 11:46:55)
Al v tomto případě asi pomůže jen vysvětlit dítěti že miminko prostě nebude ~Rv taky jsem chtěla sourozence, mamka už děti mít nemohla a já pořád naléhala a naléhala, až mi jednou moje starší sestřenice řekla o mém bratrovi, který nepřežil porod a to že mamka už mít děti nemůže, už nevím jak přesně to formulovala, ale je fakt že i ten můj dětskej mozek pochopil že bratr nebo sestra prostě nebude a dala jsem rodičům pokoj. Až o mnoho let později jsem se vše co se stalo dozvěděla od táty, ale raději bych byla, kdyby mě se situací rodiče seznámili dřív, chtěli mě chránit před realitou mysleli to dobře, ale stejně...
 ALL 


Re: :-) 

(26.1.2011 17:05:51)
Ale dcera to ví, že to není tak jednoduchý - ne tedy že by znala všechny podrobnosti, ale nemám problém s ní o tom mluvit. Ona s tím nijak "neprudí", jen si tak občas povzdechne :-)
 cinnamon 


Re: :-) 

(26.1.2011 21:03:12)
Al, tvůj příspěvek je hodně výstižný...mám úplně stejnou zkušenost.
 atisa 


Re: :-) 

(29.1.2011 19:47:52)
Veliký souhlas.My teď máme období,kdy hračky a malé oblečení se schovává pro sestřičku.Možná by mi to snad ani nevadilo,ale denodenní vyptávání a kdy už tu sestřičku budu mít, pochopí jen ten kdo to zažil...
 ALL 


Re: :-) 

(2.2.2011 22:51:18)
Jo jo, pro mne byl důležitý krok, když jsem se konečně dokázala malého oblečení zbavovat...
 Gladya, bývalá dasa, 


osobní věc 

(26.1.2011 12:41:57)
O tomhle něco vím z vlastní zkušenosti, děti mít nemůžu, syn je adoptovaný. Měla jsem asi ohromné štěstí, že se mě nikdo z rodiny ani známých nevyptával, proč ještě nemáme dítě. To by mě asi dost zraňovalo. Jinak jsem neplodnost snášela dobře. Možná i proto, že jsem věděla snad od 16 let, že s otěhotněním budu mít problémy a měla jsem čas se s tím srovnat dřív, než jsem dítě chtěla.
Děti kolem mě ani těhotné kamarádky mi nevadily, neteř jsme brali na dovolenou, na miminka kamarádek jsem se šla ráda podívat.
Ale pokud někdo říká, že o svých problémech s otěhotněním má dotyčná mluvit, neví, jak těžké to je.
Samozřejmě mluvit je nutné s parnerem.
 myš 
  • 

Vyptávání 

(26.1.2011 14:05:46)
Bezdětných se zásadně nevyptávám kdy budou mít děti, proč nemají a na kdy to plánují. Vždycky je tu ta možnost, že je to pro někoho citlivé téma a trauma. Pokud někdo začne sám a vidím, že má zájem o tom mluvit, tak potom ano.
Moc nechápu lidi, co mají potřebu tohle u druhých řešit....
 Ecim 


Re: Vyptávání 

(26.1.2011 17:56:04)
Myš, dělám to stejně. Dokud o tom se mou někdo nezačne mluvit sám, tak to pro mě znamená, že o tom se mnou mluvit nechce, a já to respektuji. Také jsem vždy nesnášela vyptávání a nevyžádané rady, pokud se týkaly něčeho, co se mi nedařilo a u čeho mi vadilo, že se mi to nedaří.
 albert1 


Re: Vyptávání 

(26.1.2011 18:33:14)
Delam to taky tak, nikdy jsem se nevyptavala ani zda-li nekdo ma ci nema partnera, pokud o tom sam nezacal, to se vsak rozhodne neda rici o mem okoli.
 myš 
  • 

Re: Vyptávání 

(26.1.2011 21:12:48)
Taky se neptám ani na partnery. V jedné partě, co jsem s nima jezdívali na víkendy(kde jsou všichni spárovaní a s dětma), je holka bez dětí a bez partnera.
Nikdy jsem nevyzvídala, jestli někoho má, co svatba a děti....myslím, že je z toho sama nešťastná. Jednou o tom začala mluvit sama, že možnost mít dítě prošvihla, dlouho neměla s kým a teď už to nejde, je jí už přes 40.

Já jsem měla partnera i děti taky pozdě, okolí naštěstí přebytečnými dotazy neprudilo :-)
 Katka 
  • 

Re: Vyptávání 

(26.1.2011 23:20:10)
Ecim,Myš..i ostatní kdyby takových lidiček jako vy bylo víc hned by mě bylo lépe fakt :o)
jka už tady padlo,je to čistě soukromá věc té dvojice které se to týká.
sice jsem se už obrnila,ale bolí a bude to bolet stále,když se někdo zeptá a má hloupé řeči.To nejsou inteligentní lidi,ale hovada!!! a nemaj právo se do toho míchat.
Mluvím z vlastní zkušenosti :o(
 Kudla2 


Re: Vyptávání 

(27.1.2011 8:16:07)
to je neuvěřitelný! ~a~~e~

co je širokému okolí proboha do toho?

Chápu, že je nutné, aby to věděl partner, chápu, že určité právo na aspoň minimální informace snad mají i budoucí prarodiče, ale od tet, sestřenic, kamarádek, dokonce známých mi přijde velmi netaktní vyptávat se a dokonce komentovat ~e~~a~.

Myslím, že dostačující odpověď by měla být - promiň, ale na toto téma se nechci bavit. Proč, do toho nikomu už nic není.
 Kudla2 


Re: Vyptávání 

(27.1.2011 8:16:08)
to je neuvěřitelný! ~a~~e~

co je širokému okolí proboha do toho?

Chápu, že je nutné, aby to věděl partner, chápu, že určité právo na aspoň minimální informace snad mají i budoucí prarodiče, ale od tet, sestřenic, kamarádek, dokonce známých mi přijde velmi netaktní vyptávat se a dokonce komentovat ~e~~a~.

Myslím, že dostačující odpověď by měla být - promiň, ale na toto téma se nechci bavit. Proč, do toho nikomu už nic není.
 atisa 


Re: Vyptávání 

(29.1.2011 19:22:13)
~g~
 albert1 


Re: Vyptávání 

(27.1.2011 8:49:19)
Mys,

taky znam dokonce nekolik takovych 40-letych holek, vypadaji tedy na 30, ale uz to zabalily s hledanim partneru, misto deti se obklopily zviraty. To asi neni uplne idealni univerzalni rada pro pary, ktere maji problem s pocetim ditete.
 atisa 


Re: Vyptávání 

(29.1.2011 19:54:10)
plně souhlasím,je plno jiných témat.Já se snažím chovat stejně,ikdyž jednou se mi to vymstilo:šla jsem po delší době navštívít kamarádku do práce a ona tam nebyla,že je na mateřské,tak jí hned volám proč mi to neřekla a ona "neptala ses".Já na ni protože jsem předpokládala,že bys mi takovou věc řekla a neptám se protože vím jaké to je...
 vejbzrng 


Já mám spíš dotaz 

(28.1.2011 22:48:54)
jestli tady není někdo, kdo ví, jak je legislativně upraveno ( jestli vůbec), když žena nemůže donosit dítě, tak ho nechá odnosit jinou ženu. Jak je to potom? Jak to může vypadat v těhotenství? Hlásí se to někam nebo je to těžce ilegální? Lze vůbec zavést oplodněné vajíčko jiné ženě než matce? Ví to někdo a poreferuje?
 Ananta 


Re: Já mám spíš dotaz 

(29.1.2011 13:23:44)
Teď zrovna schvalují nebo schválili nějakou novelu nebo zákon, který se tím zabývá, nevím přesně co všechno se může, ale mám pocit že právě náhradí matku to zahrnuje. Zkus zagooglit.
 Osamělá 


Re: Já mám spíš dotaz 

(30.1.2011 18:42:43)
No kdysi jsem četla na tohle téma článek přímo z nějaké kliniky u nás, kde to provádějí. Není to moc často ale děje se to, ale bez jakýchkoliv záruk. Po porodu následuje adopce ve prospěch biorodiny. Kdyby si náhradní matka ale adopci rozmyslela, biologická rodina absolutně nic nenadělá. ~d~
 Dana + Anetka 2roky 
  • 

Re: Já mám spíš dotaz 

(30.1.2011 22:20:24)
podle českých zákonů je matkou dítěte ta žena, která ho porodila.
Jinak oplodněné vajíčko, tj. embryo, lze samozřejmě zavést jiným než biologickým rodičům, resp. jiné ženě (muži by asi bylo na nic ;-) ), lze to ale učinit jen bezplatně a anonymně, neexistuje přímé darování (a to ani u vajíček samotných nebo spermií).
Navíc u nás neexistuje ani přímá adopce, tj. že by si tato žena-nositelka vybrala pro svoje dítě pár, kterému jej nechá adoptovat - např.jeho pův. biologické rodiče.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Já mám spíš dotaz 

(31.1.2011 9:55:30)
U nás platí, že matkou je žena, která dítě porodila. Takže oficiálně to nejde udělat, že ti někdo odnosí dítě. Četla jsem, že se to dělá tak, že se otec přihlásí k otcovství, žena, která porodila, se dítěte vzdá, dítě bude jen v péči otce a matka si pak to dítě osvojí. Vím, že to takhle dělali tam, kde měla matka problém s vlastními vajíčky. Ale jestli můžeš darovat vajíčka konkrétní ženě a ona se pak dát oplodnit tvým manželem, aby to dítě bylo biologicky vás obou, to nevím.
 Dana + Anetka 2roky 
  • 

Re: Já mám spíš dotaz 

(31.1.2011 10:33:47)
Podle zákona je darování vajíček (nebo-li oocytů) a embryií a dokonce i spermií anonymní, tj. naprosto neadresné.
Když do CAR přivedete dárkyni, pomůže vám to v pořadníku, ale nedostanete od ní konkrétně nic, dostanete od kohokoli jiného. "Vybrat" si můžete jen podle základních preferencí vzhledu a intelektu, ne konkrétní osoby. Takže třeba vaše sestra nemůže být dárkyní přímo pro vás apod.
 Dana + Anetka 2roky 
  • 

Re: Já mám spíš dotaz 

(31.1.2011 10:46:51)
Nemůžete darovat vajíčka konkrétní ženě ani je od konkrétní ženy přijmout. Pokud má žena problém s vlastními vajíčky, může je za specifických podmínek získat v centru asistované reprodukce, ale od anonymní dárkyně. Za takové procedury se běžně platí v rosahu 15-65tis, záleží na konkrétním postupu, hormonální podpoře, počtu oplodněných cizích vajíček atd. Podrobnosti si můžete zjistit u každého konkrétního CARu.
 Katka Urbanová,dcera 8měsíců 
  • 

zkusit všechno stojí za to 

(31.1.2011 8:41:11)
Pokud je to "jen" v absenci vajíček,z celého srdce a s tím nejčistším svědomím doporučuji přijmout darované. Výsledek je NÁDHERNÝ.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.