| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kdybych žila úplně jinak

Jako stromPodle času
 Celkem 66 názorů.
 JankaP 


Aha... 

(18.11.2009 9:15:21)
Aha, takže jak řiká moje kamarádka: "Já nejsem nešťastná. Jenom totálně nespokojená." Dodnes jsem nepochopila, proč chtěla druhé dítě...
Druhého nezměníš. Co změnit sebe? ~g~
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


A co přesně 

(18.11.2009 9:19:51)
tím chtěl básník říci? :o)
Odpovědět
 Osamělá 


ideály 

(18.11.2009 9:21:43)
Jojo, na světě to tak chodí, že nám naše ideály moc nevycházejí a já sama za sebe jsem ráda, protože kdyby mi v životě všechno vyšlo tak, jak bych chtěla, možná že bych se časem nudila a stejně nebyla spokojená. Takhle musím na všem pracovat, a to mě baví. A i když mě manžel někdy dost štve a náš andílek se spíš podobá Satanovi, přece bych je nevymněnila. Jsou prostě moji a mám je ráda takové jací jsou!!!
Odpovědět
 Natanela 


Láska??? 

(18.11.2009 9:42:27)
Pavlo, někdy si člověk říká, že pozornost od svého partnera vlastně už čekat ani nemůže a musí se s tím smířit, ale není to pravda. I když tvůj manžel není romantik, měl by vědět, jak ti dát najevo, že tě miluje. Často se dnešní chlapi vůbec nenaučili být chlapama, žijí v doměmí, že budou jen brát. Muž má milovat svojí ženu, má být aktivní v lásce a vyjadřovat ženě svojí lásku a obdiv k ní. Jestilže ti tvůj manžel lásku nedává najevo, jednoho dne ti dojdou síly, protože už nebudeš mít kde brát. Naopak manželé, kteří mají přednějšího druhého partnera než sebe, pak mohu žít nebe na zemi.
Možná, že by se manželovi hodila jedna kniha, kterou napsal muž pro muže, aby jim otevřel oči:




vydavatel: Návrat domů www.gimel.cz


kód produktu: DB1148
původní cena: 180 Kč
naše cena: 171 Kč sleva 5%
dostupnost: 2 ks na skladě














Kniha adresovaná mužům, kteří chtějí pochopit, co jejich partnerky prožívají a jaké jsou jejich potřeby a skryté tužby. Ženám může naopak pomoci o svých pocitech a potřebách s muži účinně komunikovat.


Pavlo, hodně štěstí!!!!!
Odpovědět
 Ecim 


Re: Láska??? 

(18.11.2009 9:50:16)
Natanelo,
nejsem sice věřící, ale s řadou věcí, které ve svých příspěvcích píšeš, s Tebou souhlasím. A konkrétně tenhle Tvůj příspěvek se mi líbí moc. ~R^~x~ Také kolem sebe potřebuju lidi, kteří umějí dávat najevo svoje city - nijak nabubřele a teatrálně, ale tak nějak spontánně a hezky lidsky :-)
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Láska??? 

(18.11.2009 9:55:36)
A o to právě jde - někdy může být dost podstatný rozdíl mezi tím, jak si to dávání najevo vysvětluje mužský a jak ženský mozek! Ale jinak souhlas, podle mě je tahle doba hodně sebestředná, a schází jí trochu těch ohledů na druhé - a to nejen v partnerství, ale v mnoha jiných
směrech!
Odpovědět
 Janina 
  • 

Ja mit tvoje problemy 

(18.11.2009 10:29:50)
Jezis,tenhle clanek je uplne o nicem. Ja mit tvoje problemy a cas na to zamyslet se nad takovou pitomosti!! Jeee kdybych ja vedela,ze se mi narodi postizeny dite!
A tvoje dcera je harant kvuli tomu ze si pri myti vlasku trochu zavzdoruje? To uz pak nechapu, co presne bys od svych deti chtela, snad aby byli jako roboti.
Jo a kdyz mas tak malo sexu,jakto ze jsi podruhe tehotna? Asi to tak hrozny nebude ze?
Odpovědět
 Gabča, Adélka 12/02 


Re: Ja mit tvoje problemy 

(18.11.2009 11:15:34)
Janino opět jste nesklamala. Máte tolik starostí, a málo času, že i přesto stíháte odepisovat na články na rodině. A jak jste podotkla ještě ke všemu na pitomosti. Jak vidno tak strašné to ve Vašem případě taky nebude.
Nenavážejte se jako anonim do druhých. Nestyďte se za své názory. Lidé Vás tady znají z diskuzí pod jinou přezdívkou, tak ji použijte. Je hloupé mít agresivní reakce i na články s nadsázkou a schovávat se za anonim. Nebo dětinské?
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: Ja mit tvoje problemy 

(18.11.2009 12:13:23)
Díííky za zastání,je mi líp po tom,co jsem si přečetla vaši odezvu .-)
Odpovědět
 Zasjaj. 


Re: Ja mit tvoje problemy 

(18.11.2009 18:38:03)
Janino,
jiste, ze dite vzdorujici pri myti vlasku je malicherny problem, jiste, ze nema smysl si kazit zivot malichernymi starostmi. Co ale neni malichernost a cim se clovek musi vazne zabyvat, je pocit vlastni nespokojenosti.

To, ze autorka uvadi nektere ty malichernosti neznamena, ze prave ty jsou skutecnym duvodem jejiho pocitu. Znamena to pouze, ze se se svou nespokojeni zacala zabyvat, zacala duvody hledat a analysovat a to je dobre!
Odpovědět
 Janina 
  • 

Re: Láska??? 

(18.11.2009 10:32:45)
A kterej chlap ti tenhle brak bude cist? Kdyz ho nemuze donutit,aby ji vyslechnul,tezko si o jejich pocitech bude cist v knize.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Láska??? 

(18.11.2009 10:51:33)
Třeba to není brak. Já tu knihu neznám, ale moc se mi líbí, že se Natanela snažila Pavle navrhnout nějaké konstruktivní řešení. Mám takovou povahu, že když mám nějaký problém, tak se ho snažím aktivně řešit. Rezignace je k ničemu. Řada lidí mě sice kvůli mému přístupu k životu nemusí, ale mně je to jedno.
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: Láska??? 

(19.11.2009 10:56:39)
Není pravda. Mnoho - nejen chlapů - není schopno, ochotno vést DIALOG a skutečně druhého SLYŠET. Někdy na tom má podíl i protějšek (neumí ustát diskusi v klidu, chce toho moc zaráz, nemá stanovený cíl, nebo jich má naopak mnoho), jede to pak všechno nepobere. Knihu si může louskat ve svém vlastním tempu, vrátit se k tomu, co ho zaujalo nebo co nepochopil.
Další, celkem podstatná věc, že kniha určitě používá jiný slovník než jeho manželka - ty věci sylšel už stokrát, nevěnuje tomu pozornost. Jiná slova k vyjádření téhož mohou dojít sluchu.
A v neposlední řadě spousta (opět nejen chlapů) bere, že co ten můj protějšek (ale i kamarád ap) mi bude vykládat, já přece vím znám nejlíp. Když to ale čte v knize, je to trochu autority, asi se to víc lidem zdálo, jinak by byla neprodejná, dají se na netu nají odezvy lidí jako on na tu knihu atp. Je to jeho materiál, s kterým si může zacházet po svým. Ony někdy ženy vysílají jaksi blbě, po svým a pořád stejně. Nekritizuju, sama jsem na tom taky tak. Je moc těžké z toho svého stereotypu vybočit, opustit své zajeté způsoby komunikace a zacházení s tím druhým. Ale když se to povede, tak to mívá úspěch - protože na jiný vstup bude jiná odezva.
Já si vždycky říká, co chci (20 věcí), takže co chci hlavně (3 jsou důlěžité), co potřebujem nejvíc - ta je klíčová a pro tu jednu opustím (dočasně) ty ostatní. Ale na té jedné budu celkem trvat a ocením i malé zlepšení. ŽE jsem si všimla, že se snaží. U 10 věcí bych to nedokázala si všímat.
Když mi něco vadí, tak to řeknu - ale co je cílem - abych to řekla tak, aby on to pobral - což je obv. úúúúúúúúplně jinak než jak já to potřebuju vyjádřit.
Rozhodně si ale, Pavli, myslím, že tou rezignací nemůžeš nic vyřešt dlouhodobě uspokojivě. Trošku asi bude váznout vzájemná komunikace - on si asi taky nestěžuje a nic po Tobě extra moc nechce atp., ty jemu taky ne... Tak abyste se neodcizili.
A s tím, jak dávat druhému najevo lásku: my to máme asi trochu naopak než většina - já vůbec nepotřebuju kytky, romantiku, dárky, překvapení, ale manžel jo (vyjma těch kytek). Takže když někam jedeme, já chci náročné výlety, on romantiku na pokoji, na narozeniny a Vánoce si já řeknu, přesně, co chci, nebo si to koupím nachystám, on dostane spoustu překvapení - něco užitečného, něco hravého. Pro něj je to výraz vyjádření lásky, že dostane na míru vybranou (to i tu technickou hračku) věc, a že ji dostane jako překvapení, a taky že ví, že to nebylo úplně levné. Mně stačí, když mě obejme a řekne mi, že mě má rád - což se moc neděje, ale mám možnost si získat (nemusím si říct, stačí se přitulit). To, že to mám poznat z toho, jak se chová, je sice pravda, ale taky mi to nepřijde jako přímá úměra, že chodí nakupovat a někdy vytře, uklidí a něco udělá. Já dělám taky a něco zvláštního to nevyjadřuje, dělala jsem +- totéž, když jsem bydlela s kamarádkou na podnájmu. Nakonec se naučil, že objímá často i sám - hlavně nezamáznout, aby se nevyplašil, i když se to zrovna dost nehodí, třeba když je cibule na pánvi. Myslím, že je fakt dobrý si ujasnit, kdo co potřebuje - vědět to u sebe, říct to druhýmu, a naopak. Já myslím, že Tě rád má, jen neví, co jako potřebuješ, proč a když mu to vhodnou formou nesdělíš, tak sám na to nepřijde. A já mám pocit, že to u vás celkem funguje, takže on nemá pocit/důvod že by něco měl měnit. Zdá se mi, že se snažíš vytvářet klidné a pohodové zázemí, takže logicky on neví, že úplně v pohodě nejseš. Tak mu to ale sděl dřív (pozor na formu), než Tě to bude štvát moc a doopravdy, pak už ta komunikace, diskuse a Tvoje podpora jemu při jeho snažení bude pro Tebe o moc těžší. A taky, když se narodí druhý prcek.
Je zvláštní, že si ho dcerka ještě "neomotala". Neznám okolnosti, není to určitě pravidlo, ale tatínci taky rádi koupou a starají se - nebránit, a když nechce sám, tak vytvářet malé nenáročné situace. Někteří tohle nedělají, ale dětma se rádi chlubí a rádi si je berou s sebou ven atp. Prostě aby byli spolu, vytvářeli si situace a zážitky - to vytváří vztah.
Tak jsem toho tady naplácala - vyber si, co se Ti hodí a co se Ti zdá užitečné, na zbytek zapomeň, se vším se určitě netrefuju, ber to jen jako pár tipů k výběru.
Odpovědět
 Ecim 


Krásný příspěvek, Jano 

(19.11.2009 12:16:22)
Jano,
to je ale krásný a moudrý příspěvek! ~x~~x~~x~~x~
Vsadím se, že jsi teď Pavle hodně pomohla. :-) Nejsi psycholožka? ~:-D
Odpovědět
 Dana 
  • 

Re: Láska??? 

(18.11.2009 11:41:17)
Jak vis, ze Pavlu jeji manzel nemiluje? Samozrejme, ze jo, jenom neni ten typ, co by ji desetkrat za den rikal miluju Te. Zivot neni film. Casto Ti, kteri davaji najevo okate svou lasku konci rozvodem,
Odpovědět
 Dera 
  • 

Re: Láska??? 

(19.11.2009 8:13:50)
Ahoj, hezky napsané! Tu knihu koupím přítelovi, možná mu to otevře oči. Je to úžásný chlap, ale poslední dobou neumí dát najevo city. Ještě nedávno jsem byla spokojená, šťastná, ale teď mi něco chybí! Která ženská nechce slyšet že jí miluje, že je krásná, že je to ona s kterou chce být... Já potřebuji cítit lásku a když ji dávám já, očekávám, že se mi vrátí. Asi žiji v jiném světě. Děkuji a Pavlo moc ti držím palce aby jsi to vydržela. My ženy musíme být silné! :-)
Odpovědět
 Xantipa. 


anketa 

(18.11.2009 10:38:16)
Opravdu je možné, že si dospělá žena může svůj život představovat tak, že přijede princ na bílém koni a její děti budou zlatíčka a ne takové, co vídá okolo sebe?
Odpovědět
 Ecim 


Re: anketa 

(18.11.2009 10:55:38)
Já bych řekla, že je to míněno v nadsázce. :-) Každému z nás se určitě stává, že kolem sebe někdy něco vidí (jak se k sobě chovají děti i dospělí) a říká si, že takhle by dopadnout nechtěl. Někdy mu to vyjde a někdy ne.
Mně osobně by to, co Pavla ve svém článku píše o svém manželovi, také silně nevyhovovalo. Ale to, co řekla její dcerka, lze brát s nadhledem a nebylo by dobré z toho vyvozovat kdovíjak katastrofické závěry. :-)
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:23:01)
Ano já také, a to že se zamýšlí nad životem je jistě dobře. Dcerku bych také vnímala jako bezproblémový problém :-) (nadsázka), ale s manželem je to horší. Nic proti tomu, aby si občas zavtipkoval ohledně sexu jak popisuje autorka, ale častěji by to říkat neměl, už kvůli své ženě. Vždyt to není jen o něm... mě by to vadilo, autorce to asi také vadí, já se jí opravdu nedivím. A přitom stačí podle mne málo, jen nebýt tak upřímný :-) a občas vyznat hezky lásku, byt třeba jen jedním slovem, pohlezním, pusou... to je za všechny peníze :-) dobíjí to moc baterky podle mne.
Odpovědět
 Ecim 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:35:42)
Hanko, souhlasím! Můj synek je moc milé dítko, ale taky mi občas řekne věci, že nestačím zírat. Ono je to ale spíš tím, že ještě nerozumí tomu, co říká, a často to opakuje po nás dospělých. :-)
Jinak přístup a chování manžela z článku se mi hrubě nelíbí. Když má člověk toho druhého rád, tak snad pro něj něco udělá,ne? A nejen v sexu. :-) A v sexu i mimo něj platí, že pokud se lidé OPRAVDU CHTĚJÍ domluvit a najít řešení, tak ho NAJDOU, aby byli spokojení oba. Potíž nastává ve chvíli, kdy minimálně jeden z nich nechce ~n~. A to se bohužel stává dost často. ~n~
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

domluvit se 

(18.11.2009 15:53:27)
Ecim,
když se dva chtějí domluvit tak se domluví? Problém je možná v tom, co to je domluvit se a co to je chtít se domluvit. Podle mé zkušenosti, to je především slevit ze svých požadavků a dělat obrovské kompromisy. Když píši obrovské, skutečně myslím obrovské. Nezbývá pak než si určit skutečně nějaké minimální požadavky z nichž nechci ustoupit - a když píši minimální, tak skutečně myslím minimální. Zní to dost děsivě, což? Ještě na doplnění - někdy se pletou pojmy a domluvit se si lidé často pletou se snahou prosadit si svou (já si to také občas spletu)

a k článku: Autorka si dost stěžuje na manžela, což celkem chápu. Také bych mohla dlouze vyjmenovávat, co vše mi na mém manželovi vadí a pro mnoho z Vás by to bylo dosti povzbudivé, jelikož byste viděly, že může být ještě hůř než je u Vás :-) Já to ale tak neprožívám, protože moje současné požadavky zjevně ještě nejsou dostatečně minimální :-) Navíc mě to už ani nijak nestresuje a rozhodně kvůli tomu nejsem ani nešťasná ani nespokojená.
Vůbec ale nechápu, že si autorka stěžuje i na svou dcerku jen kvůli tomu, že si nechce nechat umýt vlásky. Dítě přeci není cvičený pudl sakra !!!!!!!!!!! Neposlouchá na povely !!!!!!!!!
Odpovědět
 Ecim 


Re: domluvit se 

(18.11.2009 17:57:50)
Kočanská,
souhlasím. Mám pocit, že celý život nedělám nic jiného, než že se snažím dělat nějaké kompromisy. A mám pocit, že je to tak dobře.
A ohledně toho domluvit se a chtít se domluvit - to jsme si včera s manželem předvedli, když jsme vybírali dovolenou na léto. Přišlo mi to skoro jak jednání na nějaké konferenci, ale teď jsme oba spokojení. :-) Také jsme si stanovili určité minimální požadavky, ze kterých jsme ani jeden ani druhý nechtěli slevit, a už to jelo. ~t~
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Re: domluvit se 

(18.11.2009 18:15:04)
Tak to máš dobré, že si zvyklá dělat kompromisy. To já se musela tvrdě učit celá léta a stále s tím mám problém.
Buď ráda, že s Tebou manžel vůbec chce tu dovolenou probírat u nás situace následující:
1) manžel by si myslel, že jsem se zbláznila (je to moc daleko - co je dále v budoucnu než 24-48 hodin je pod jeho rozlišovací schopnosti)
2) stejně na to nemáme peníze
Takže ti jen tiše závidím :-)
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: domluvit se 

(19.11.2009 10:59:01)
Nedáváte pozor, holky. Já si spíš myslím, že autorku překvapilo, JAK to dcerka řekla a jaká slova použila. Mám totiž dojem, že autorka tak nemluví, tak koukala, kde to dcerka sebrala.
Odpovědět
 Ecim 


Re: domluvit se 

(19.11.2009 12:19:18)
Jano, to je možné, že jsem to nepochopila správně. Na tohle ale děti mají velmi dobře vyvinutý radar. :-) Také se mi často stává, že můj syn něco řekne (hezkého i méně hezkého), co doma zaručeně neslyší, a já pak pátrám po tom, kde to sebral. :-)
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Re: domluvit se 

(19.11.2009 14:20:34)
Ale dáváme. Nevím, jak to autorka myslela, protože jí nevidím do hlavy, ale já jsem to pochopila, tak jak jsem to napsala :-)
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: anketa 

(18.11.2009 11:01:30)
Dospělá žena snad ne, to by nebyla moc dospělá. Ale já se přiznám, že v pubertálních a postpubertálníh letech jsem si toho prince a šťastný život fakt představovala. Prostě jsem z toho vyrostla až postupně.
Odpovědět
 Ecim 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:27:25)
Jo jo, každému nějaké ideály nevyjdou. Teď je třeba rozlišit, co stojí za opravdovou nespokojenost a snažit se to změnit, a co za nespokojenost nestojí, a dokázat se tomu zasmát a vzít to s nadhledem. Když si třeba vezmu, jak jsem si postupem času představovala svého budoucího manžela, tak vidím, že některé představy jsem v praxi dodržela do puntíku, jiné částečně, něco zase naopak vyšlo naprosto opačně... A tak je to i se spoustou jiných věcí. :-)
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:37:34)
Ani nevím, jestli jsem měla nějaký ideály. Určitě jsem měla rámcovou představu o tom, jak by se mi líbilo žít. Myslím, že jsem chtěla bydlet sama, mít dvě kočky a "dělat do kultury". Nechtěla jsem se vdávat ani mít děti.
Vdávala jsem se hned dvakrát, dítě mám, kočky ne. Do kultury tak trochu dělám, ale jinak, než jsem si to představovala. A nějak si nemyslím, že by bylo čeho litovat, protože na životě je právě hezký to, že nic není jistý, že se mění, vyvíjí, že se vyvíjí i ty představy a sny. ~;) Takže mi není moc jasné, na co si autorka stěžuje nebo jestli si vůbec stěžuje. :-)
Odpovědět
 Ecim 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:54:02)
Monty, ten vývoj v životě se mi také líbí. A zajímavé je i to, jak se mění ty představy. Když si zpětně vezmu některé své sny a představy, které jsem v minulosti měla, tak se někdy musím smát, jak byly absurdní. A někdy se zase směju tomu, co se dokonale vyplnilo ... :-)

A je moc dobře, že děláš do kultury! U nás doma se totiž Tvojí zásluhou dějí neuvěřitelné věci ~t~~t~
Odpovědět
 Bellana 


Re: anketa 

(18.11.2009 11:54:43)
Kočky si ještě můžeš pořídit ~R^ Na to není nikdy pozdě.
Odpovědět
 & 


Re: anketa 

(18.11.2009 12:05:20)
Rika se: "Kdyz ti chce Pan Buh potrestat, tak ti splni tvoje prani."
Moje segra chtela byt "stara pana - ucitelaka Francoustiny" bydlet ve meste v bytecku. Ucitelka Francoustiny byla a mozna zase bude, ale ma tri deti je podruhe vdana, velky dum na vesnici a velkyho psa..

Jinak Pavlo, ja bych bylo stastna, jak mi to 2.5lety dite pekne mluvi, a dokaze vyjadrit prani. 3x tydne soulozit to se ti fakt chce?? ~t~
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: anketa 

(18.11.2009 21:11:44)
Zajimava predstava, Monty! Ja jsem to mela v jednom bode podobne: chtela jsem taky zit sama, akorat jsem chtela sama vychovavat dite kazdeho chlapa, ktereho jsem milovala (puvodne jsem touzila po takove mini skolicce uzasnych deti....)....Potom jsem neplanovane otehotnela a v euforii tehotenskych hormonu se vdala....Bohuzel ani moje svatebni sny se nevyplnily, nebot jsem casem (kdyz se ukazalo, ze asi budu zit monogamne...)zatouzila po obrade v prirode- byla bych oblecena v kalhotovem kostymu s odhalenymi zady a kloboukem na hlave a kourila bych cigara ze spicky jako Greta Garbo....ale to se mi nesplnilo bo hulit v tehotenstvi se nema, ze....O chlapech jako druhu jsem zadne idealy nemela, snazila jsem se vzdycky naplno uzivat cas straveny s nimi a hledat pozitiva (a ruznorodost)...Ted musim rict, ze ve vztahu s manzelem je pro me nejdulezitejsi oboustranna ucta a respekt k potrebam toho druheho....Laska je pro me iluze a chemie v mozku, na ty se vztah stavet neda, i kdyz opak meho tvrzeni zni tak mamive romanticky! ;-)
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: anketa 

(18.11.2009 12:06:15)
Snít o princi na bílém koni je v pořádku :-)
Kamarádka se nedávno zamýšlela nad svým vcelku v pohodě fungujícím manželstvím - viděly jsme zhroucení dvou manželství našich společných známých - a pro manžela zakoupila bílého plyšového koníka a dřevěný meč a hodlá k tomuto dárku přiložit dopis, že k pravému princi na bílém koni mu vlastně chybí jen tyto maličkosti (nečte to tu ani ona, ani její manžel, tak doufám, že není problém, a třeba to bude inspirace. Nebýt rozvedená, inspirovala bych se taky :-) )
Odpovědět
 Ecim 


Re: anketa 

(18.11.2009 12:18:50)
Hanko,
máš skutečně vtipnou kamarádku! Já dodnes svému manželovi z legrace říkám, že je "princ se šedivým psem". (Ve skutečnosti to říkám malinko jinak, i když se snažím být opatrná, tak občas trnu, aby tu někdo neodhalil mou pravou identitu, net je zrádný a náhoda je blbec ~t~)
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: anketa 

(18.11.2009 12:15:09)
Dospělá žena jsem tehdy nebyla,ale takového prince jsem si opravdu představovala a pokud vy ne,tak to je mi vás celkem líto :-(
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: anketa 

(18.11.2009 12:39:26)
no, nemusí~j~ Představy o princi na bílém koni mě opustily asi tak v deseti letech - jako princ se mi moc líbil herec Štěpánek.
No a pak já raději žiju tím, co mi život nabízí než představami, co jsem si kdysi vysnila. To bych mohla být sakra zklamaná - kdybych žila svými představami, i kdybych si v současnosti žila celkem fajn.
Odpovědět
 Hanka 75 


ja ne :-) 

(18.11.2009 15:48:45)
ja se nikdy nepředstavovala za princeznu, chtěla jsem být čarodějkou apod., tudíž princ opravdu nikdy nebyl žádaný... to spíš nějaký Robin Hood, ale už se nevzpomínám...:-)
Odpovědět
 Ecim 


Re: ja ne :-) 

(18.11.2009 17:59:34)
Tak to já jsem tou princeznou chtěla být, dokonce moc, ale pak mě to přešlo. :-)
Odpovědět
 Gabča, Adélka 12/02 


naše představy :o)) 

(18.11.2009 11:28:29)
Naprosto vzorné děti jsem si tedy nepředstavovala, ale určitě sem se viděla s velmi dobře zajištěným partnerem. S vlastním domkem zahrádkou a několika psy :oDD No slevila sem hodně, ALE mám chlapa, na kterého se můžu absolutně spolehnout. Který vaří, peče sladkominy a vše co uvaří je dokonalé. Ví kde najde smeták i vysavač. Odjedu-li na delší dobu pryč zvládne dokonale domácnost i dítko s pravidelnou dávkou léků. Že se chlubím? To ne, jen bráním chlapské pokolení - i oni mají své dobře utajené schopnosti. Jen vědět jak ty schpopnosti poodhalit :)
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Nikde to není dokonalé 

(18.11.2009 11:30:51)
Pavlo,
každý má ve svém rodinném životě něco, co by změnil...Všude je to tak trochu stejné. Kdyby jsi hledala změnu jinde, po čase budeš tam, kde jsi začala hledat...
Co takhle ukázat manželovi cestu? Připravit překvápko pro něj. Třeba zrovna nějaké erotické prádýlko apod.
Pravda, že tento "model" manžela bych také asi nesnesla, ale...
My to máme naopak. Manžel mi nedá pokoj a já jsem ten, kdo častěji odmítá:)A co se úklidu týče - není to nejlepší ale zase může být hůř. Prostě všude je něco.
Hlavu vzhůru!
Odpovědět
 foxina 


pro pavlu 

(18.11.2009 13:25:53)
pavlo mám skoro pocit, že jsem ten příspěvek psala já:-) mám také 2,5 leťáka (chlapečka) a čekám druhé, a manžela na chlup stejného. ze začátku když se syn narodil, tak jsem z jeho přístupu k prckovi byla dost zaražená, a přiznám se že jsme si prošli i krizí, ale časem jsem pochopila, že nevšichni muži jsou jako můj otec, který se o nás staral se vším všudy jako druhá maminka. manžel nás miluje, ale nedává to holt tolik najevo. nemohu ho do ničeho nutit, protože by to opravdu vedlo spíš do záhuby, než k poklidnému rodinému životu. :-)
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: pro pavlu 

(18.11.2009 15:13:31)
Ahoj spřízněná duše
ani nevíš jak jsem ráda,že je na tom někdo jako já!Teda né že bych ti to přála!! Někdy jsem už dost zoufalá a jsem strašně naštvaná! Už se začínám kulatit a lítám za Eli celej den a když ho občas vidím jak sedí na sedačce a NIC se ho netýká,tak mám fakt dost! Taky mám teď takovou menší krizi,ale je mi jasný s tím asi nic neudělám!!! A mimochodem,závidím ti taťku,tak to asi musel být chodící anděl.Já si v dětvství zažila svoje :-( ale zase mám teď úžasnej vztah s mámou :-) no prostě,všechno špatný je k něčemu dobrý :-)
Tak až toho zase budeš mít odst,tak se klidně ozvi na mejla a pokecáme :-D
Pa paja
Odpovědět
 illa+2 


Re: pro pavlu 

(18.11.2009 15:59:17)
Holky, netruchlete, že se tatíci prťatům tak nevěnují. Čím jsou děti větší, tím víc(obvykle) tátu baví se jim věnovat, učit je jezdit na kole, pinkat míčem a pálkou, vysvětlovat jim vesmír, život a vůbec ~;). V odborné literatuře se uvádí že zlom je někdy kolem 3tího roku, kdy už má dítko vlastní hlavu..tak třeba ten pravý zájem ještě přijde~R^
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: pro pavlu 

(19.11.2009 11:14:53)
Bývá dobrý na den vypadnout. Kamkoli, s kýmkoli. Nechat ho, ať se popere. Chce to ale zavést postupně, ne hned na den, jestli není zvyklý na 2 hodiny. Co kdyby se Ti něco stalo? Musela´s do špitálu? Kdo se potará o Elu? Snad i on, ne jen babička.
Tohle mi přijde dost hloupý - mít manželku s břichem a nechat ji lítat a NEPOMOCI - dle sezení na gauči asi s ničím? Ale třeb pomáhá, jen to tu nezaznělo.
Může být ale chyba i u Tebe - ve vysílání. Nesnaž se být ve všem úplně samostatná, i když můžeš, dej mu najevo, že se to bez něj neobejde, že ho potřebuješ, seš fakt dnes už unavená a hrozně bys ocenila, kdyby prosím mohl udělat toto, nebo zítra zařídit tamto atp. Oni když mají pocit, že potřební nejsou, tak se nesnaží. Připadá si nadbytečnej a taky třeba to, že to neudělá dost dobře - že místo pochvaly, po který prahnou, mu řekneš něco jako "jojo, dobrý, moc děkuju, ale příště tohle ne tak, ale takto" - oni si pamatujou jen ten konec a do žádnýho příště se jim nechce. Já jsem musela taky dost držet jazyk za zuby, když věšel prádlo (nemohla jsem), ale potřebovala jsem, aby to udělal, a ne aby se naštval a sekl s tím. Pak jsem mu (někdy odpo u kávy) říkala, že to a to je lépe věšet tak, protože (2 věci jsem si vybrala), a protože jsem nemohla žehlit, tak to pochopení bylo pak dost jasné. Ale řekla jsem to jen tak mezi řečí, vůbec ne u toho, nemusel nic opravovat, předělávat, v klidu. Od té doby to tak celkem dělá, ba dokonce když dopere pračka a nejsem u toho, bo toho mám moc jinde, tak jde a pověsí to. Vůbec se nedívám na to, jak to přesně pověsil (je to v pohodě uspokojivé) a když už mám nutkavou potřebu, že něco je fakt blbě, což je opravdu výjimečně, tak to - pokud možno nenápadně, převěsím - zásadní věci bych mu řekla, toto je snesitelná kravina. Každopádně VŽDY významně ocením, že se toho chopil a udělal to - dost na to koukám, vím, že to chlapi nedělávají. Je to pro něj motivace pro příště. A já zase nevím, jestli nebudu zas potřebovat, aby někdo to prádlo pověsil nějak, jedno jak. Kdybych mu ze začátku vše opravovala, v životě se k prádlu nemá. Nebo třeba když prší a posbírá ho, nejsem třeba doma, nebo i jsem, tak vůbec nekomentuju, jak ho dal do koše, celkem ho naskládá, ale jako od babičky to prostě nebude.
Oni jsou mnozí dost citliví, že když se jim do toho moc mluví, moc se připomínkuje, příliš se opravuje, nebo často mají maminky pocit, že on by nezvládl péči o mrnouse, on to vnímá, tak radši nic než špatně, tak pak sedí na gauči.
NEříkám, že to je Tvůj případ. Jen mě to prostě napadlo. A víme, že chyba je zřídkakdy výhradně na jedné straně. To že se ženám pořád říká, co by jako měly a neměly, aby chlap to nebo ono, a že nevím o tom, že by si chlapy tolik říkali, co by jako měli neměli, aby ženy to nebo ono, to je jiná věc, proč jako žena všechno má rovnat... Ale to je na jinou debatu. Tady se snažíme najít něco, co by Ti třeba trochu mohlo pomoct se zlepšením Tvé situace.
Odpovědět
 ChristianaC 


Taky jsem těžce zkoušený idealista :-) 

(18.11.2009 18:07:56)
Mám podobného manžela jako Ty a už čtvrtý den rozdýchávám jeden rozhovor s ním, kdy jsme opět skončili na bodě 0. Bod O je tam, kde rozhovor začal. Můj muž taky nedokáže překročit svůj stín a změnit určité stereotypy a já se zlobím sama na sebe, že to po něm chci. Brala jsem si ho takového, jaký je i teď (k mému ideálu měl daleko, ale můj ideál byl něco jako velmi rodinně založený dobrodruh). Věděla jsem, jak projevuje lásku a zájem (nebo spíš slovně neprojevuje) a čeho prostě není schopen. Tehdy jsem si říkala, že mám tolik optimismu a síly a že si vystačím. Teď jsem uhoněná máma dvou citlivek a pištidel, co po nocích pracuje a únavou protiví. Dnes jsem opět došla k tomu, že to vydržím. Ty hodnoty, pro které jsem si ho brala jsou tu pořád. To se nezměnilo. Jen já chvilku neměla, kde brát. Přeju ať v manželovi znovuobjevíš toho, koho sis brala (protože já Tvůj příspěvek vnímám tak, že on je pořád stejný, jen to teď nějak nestačí).
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: Taky jsem těžce zkoušený idealista :-) 

(18.11.2009 18:23:09)
Ahoj těžce zkoušená idealistko,čoveče ty mi ÚPLNĚ+ mluvíš z duše! Je to šílený!! Naše rozhovory jsou taky o tom,že já většinou mluvím a manžel mlčí a poslouchá,tak já se vykecám,ale efekt nulový.Mám ho moc ráda,je to férovej chlap,na kterýho se můžu vždycky spolehnout,ale... jsem strašně prakticky a realisticky uvažující ženská a mám strašnej strach z toho,že jednou mi dojdou síly a objeví se někdo a ... doteď si myslím,že bych to nějak ustála a NIKDY bych svou rodinu za nic nevyměnila,ale znáš to...nikdy neříkej nikdy.... děti odrostou a já nastoupím do práce a začnu si žít ,,svůj,, život a je to tu... realita...
Odpovědět
 ChristianaC 


Re: Taky jsem těžce zkoušený idealista :-) 

(18.11.2009 20:08:01)
Tak to jsme na tom opravdu hodně podobně. Včetně toho pocitu, že by mohl přijít někdo jiný, kdo by dodal tu pozornost a obdivný svit v očích. No ale myslím si, že já nepodlehnu (ale kochám se tou představou), protože u mě je na prvním místě rodina (on i holky). Už jsem na písku dostala možnost si to ověřit, neb tam chodí jeden známý a měl přesně ten obdivný svit v očích, co já potřebuju. Přesně ta hezká slova, ale zůstalo to jen u toho, že oba víme, že se sobě líbíme a rozumíme si. Asi jsme oba moc velcí realisti:-).

U nás je rozdíl ve vztahu k holkám (ta mladší je stejně stará jako Tvoje). Muž se naučil si s nimi hrát a věnovat se jim. Ale pořád je to v tom duchu: "prosím tě obleč mi je, ať můžeme jít ven".
Odpovědět
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Podobnost čistě náhodná... 

(18.11.2009 18:28:12)
Pavlo, já jsem tě kupodivu docela pochopila... asi mi to něco připomíná... ~e~ Ale neboooj, ještě se může spousta věcí změnit ~;) Já dokud nebyla na rizikáči tak manžel s dcerkou nikdy nebyl sám mimo dům, ale situace ho donutila a jak dcerka roste, tak se z ní konečně stává "parťák" a manžel ji vnímá čím dál tím víc ~;)
Odpovědět
 jalinka 


Ahoj Pavlo 

(18.11.2009 18:32:40)
Myslím, že ti trochu rozumím. Nepřipadá mi, že si zbytečně stěžuješ, jak spousta holek psala - prostě jen komentuješ svoje pocity - a kdo může posoudit opravdovost a oprávněnost pocitů druhé osoby? Co je na tom, mít ideály a představovat si budoucnost, zvlášť když je člověk mladý, bez zkušeností a "všechno" je ještě před ním. Někdo jich má víc, to jsou ti větší plánovači:-) mezi náma, jiný umí, možná šťastněji, žít více ze dne na den.

Já si taky občas představuju, co by bylo kdyby - mívám občas takové hyperaktivní myšlenky, které se množí a rozvíjejí snad samy a já je jen sleduju, třeba v noci, když někdy nemůžu usnout. Kdybych měla bilancovat, tak se mám asi líp, než jsem si představovala - tím chci říct, že mě ani nenapadlo, že bych se v některých ohledech mohla mít tak dobře. Ale jsou i oblasti, kde je to naopak, po několika předchozích partnerech je manželům postoj k sexu taky velice vlažný, například, nebo výchovu dětí jsem si představovala taky zcela jinak - mám syna, který je v mnohém opakem mého "ideálního" dítěte, po zdravotní stránce taky nic moc...

Ale život mě baví, těší, učím se žít se sebou, svými vrtochy, nesplněnými a splněnými představami, a zdá se mi, že daleko líp než v "mládí" umím brát svět takový jaký je. Jeden můj oblíbený písničkář jednou napsal, že ti "svatí" lidi mezi námi umí žít jako "escaped ski" - prostě lyže, která jede z kopce a kopíruje terénní nerovnosti, překonává překážky přirozeně, tak jak se jí staví do cesty. Takhle bych chtěla umět stále více žít i já:-))

Přeju ti, já nevím, prostě a´t se ti žije fajn.
Odpovědět
 yxcvb 
  • 

Soutěž o nejzpackanější ideály 

(18.11.2009 19:30:12)
Já jsem chtěla mít keramickou dílnu, 4 děti, z toho 2 dvojčata, hodného muže, který by uměl hezky zpívat a se kterým bych se občas zasmála. To mi bylo tak 20. Dnes je mi 40, mám krásnou dceru a krásného kluka, ale syn je po nemoci ochrnutý. Keramickou dílnu nemám a s hlínou jsem to vlastně vůbec nezkusila. Pracuji ve zdravotnictví a problémy svých pacientů často poměřuji s problémy svého syna a mám pak tendenci stesky pacientů bagatelizovat, což se špatně, vím to a neumím to změnit. Manžel, nespokojený s postiženým synem a životem svázaným tímto postižením, odešel před 1,5 rokem za krásnější, štíhlejší a veselejší dívčinou a dosud nepochopil, že by měl na děti alespoň finančně přispívat, když už na ně nemá/nechce mít čas. Takže: neuměla jsem svého syna ochránit před nemocí, neuměla jsem udržet muže, kterého jsem kdysi asi milovala, nezvládám svou práci, mám přes 100 kilo a před sebou nulovou perspektivu.
Tak, kdo mne trumfne?
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(18.11.2009 20:02:04)
Tak jak to píšeš, mi tvůj život tak zpackaný nepřijde. Své děti miluješ, staráš se o syna, který Tě potřebuje. Za jeho nemoc přeci nemůžeš - je to bohužel tak, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech :-(
Že tě manžel opustil - to bohužel nejsi sama, muži rádi utíkají od problémů. Myslíš, že jinde bude šťastnější? Mně už se potvrdilo, že boží mlýny melou pomalu ale jistě. Jednou bude určitě za svou "statečnost" a "čestnost" "odměněn".
100 kilo čisté váhy není zase tak moc :-) jsou i horší případy. Chce to prostě jen jinak jíst.
Tak hodně štěstí a ujišťuji Tě, že by Tě zajisté jiné ženy v soutěži o nejzpackanější ideály strčily do kapsy. Aspoň co znám kolem sebe...
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(18.11.2009 20:31:56)
Nemáš to lehké, ale máš dvě děti, které miluješ, se kterými máš vztah, spousta budoucnosti tě čeká skrze ně a máš i svůj život a podle toho jak to píšeš, tak myslím, stále máš nadhled, smysl pro humor... pacienty se přimlouvám, třeba si řekni, že doma mohou mít podobné problémy jako ty... nepomohlo by to ? Měj se.
Odpovědět
 Petrajda 


Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(18.11.2009 21:29:55)
Mám ten samý dojem jako Hanka 75. Zdá se, že máš nadhled, a to je tak důležitý, že vím o dost zpackanějších životech, i když vlastně objektivně těm lidem nic moc nechybí. Držím palce, P.
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(19.11.2009 11:38:18)
Klobouk dolů, optimismu a síly máš ještě hodně, obdivuju Tě.
Určitě Tě netrmufnu, ale mně, když někdy bylo těžko, něco nešlo, nebo se nedalo vydržet, tak jsem si vždycky vzpomněla na Osvětim, Dachau, Terezín a tak, nebo na nějaké příběhy související či písničky tklivé související - a najednou šlo vydržet celý den těžkého zimního treku s pohorou, která se začla chovat tak, že mi devastovala achillovku, že se mi dělalo regulérně na blití. Nebo omrzlý nohy - v podstatě sranda, ačkli tehdy jsem nevěděla, jestli o ně nepřijdu. Měla jsem záda totálně hyn, nemohla jsem stát, sedět, ležet, nic prostě nic. Ale pořád jsem došla na záchod. Když si pak kolega stěžoval, jak má hrozný záda - říkám - "A jak jsi dojel do práce? Autem? No tak to ti ještě vůbec nic není." Jsem myslela, že mě zabije. :) Je to o úhlu pohledu a míře, co vydržíme, často co chceme vydržet.
A vždycky si umím představit horší situace než ta, kterou zrovna prožívám, čímž je pro mě ta moje snesitelnější. /Nesnáším zbytečně těžké situace, jako že doktoři něco zvržou a člověk by to či ono vůbec nemusel zažívat./ Třeba když mi umřel můj milovaný dědeček, tak jsem vůbec nebrečela, brečeli všichni ti, co tam přišli a na mě se i moji nejbliší dívali, co jsem to za nelidu. Jenže děda už věk měl, nemoc taky měl, a byl to v podstatě starý a nemocný člověk a je přirozené, že umře. Nelze si myslet, že by tu měl být do 140. Já už tehdy znala dost lidí, kteří umřeli, když jim bylo okolo 20, úraz, nemoc, dvouletý, šestiletý děti... Takže děda tu vlastně byl dost dlouho - pro mě i pro něj.
Vždycky poměřuju tím těžším. Když matka jednoho dítěte si strašně stěžuje, jak to není možné technicky zvládat (nemluvím o pocitech, na ty má každý plný nárok) a jak je to nemožné atp. Tak si jen vzpomenu na všechny, které měly během 4 let děti 3. Když rozvedené matky pláčou nad 2 dospívajícíma dětma, lehké to není, ale já si vzpomenu na ty, co ovdověly a měly 5-6 dětí do 15 let. Tomu říkám těžké. Když někdo říká, jak není možné udržet na škole 2 děti, jak je to finančně náročné vzpomenu si na lidi, kteří mají dětí 6, 4 na školách, 2 malé doma, maminka na MD, a uživí je. Nebo na lidi, kteří jich mají 5, 6, 8 i víc a všechny mají vysokou školu. Mají často také jiné nároky, víme. Ale my tu máme pořád ve zvyku hledat důvody, proč něco nejde, místo abychom hledaly důvody, proč to jde (myslím tak obecně naturel národa českého).
V Tvojí situaci je spousta maminek, máš navíc zdravou dceru. A pak - já vím, že to bude znít až hnusně či lacině - ale než žít s násilníkem, opilcem, rozhazovačem, manipulátorem, tak to je možná lepší, že seš sama, ve svém vlastním relativním klidu. Možná čas zajít občas na tu keramiku. Život je hezký, a s málokým se mazlí. Jsou ženy, který třeba ani žádné dítě mít nemohly, protože jim to třeba nějaký doktor v lágru pokusama nenávratně zpackal. Vždycky je něco, co jsme dostali, a nemuseli jsme. H
Odpovědět
 Ecim 


Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(19.11.2009 12:28:12)
Jano,
také se povzbuzuji podobným způsobem. Když jsem se třeba na VŠ učila na zkouška a bála se, tak jsem si říkala, že se musím radovat z toho, že na rozdíl od několika miliard lidí, které t.č. na zemi žijí, mám možnost studovat školu, která mě baví. Můj strach tím sice nezmizel, ale aspoň trochu se zmenšil. V kritických chvílích opakovaně myslím na filmy typu Na západní frontě klid nebo Tmavomodrý svět a představuji si, jak se museli cítit hrdinové těchto filmů i jejich rodiny doma.
A s dědou mám podobnou zkušenost. Děda umřel v 74 poměrně nečekaně na infarkt, byla to ale rychlá a milosrdná smrt. Zhruba v té době ale na následky nehody umřel i jeden kluk ze střední (bylo mu 17), kterého jsem znala jen od vidění. Bylo to ale mé první setkání se smrtí vrstevníka a paradoxně jsem to snášela hůř než smrt dědy, který do poslední chvíle žil hezký a hodnotný život.
Odpovědět
 Markéta 
  • 

Re: Soutěž o nejzpackanější ideály 

(20.11.2009 14:44:32)
Co Marcela? Víš, ta, co o ní byl (později i celovečerní) dokument. Tý ženský mi bylo fakt líto. Přišlo mi, že to je hodná a jednoduchá ženská, takže by neměl bejt problém, aby vedla spokojenej život. A on si s ní tak ošklivě zahrál.
Odpovědět
 Liška s banem :) 


Chlap 

(18.11.2009 19:42:42)
No tvůj manžel je trochu až příliš pasivní, na můj vkus. Což ho nechat s dcerkou samotnou, aby mu prostě nezbylo nic jiného než se o ni postarat? Co se týče intimního života, tento problém má docela dost vdaných žen. Nebo ještě častěji se chuť na intimní chvilky časově rozcházejí. On chce třeba ráno, ona večer, či obráceně. Musí se dělat kompromisy, střídat čas, atd.. Hlavně nerezignovat, aby nakonec nebyli nespokojeni oba. Asi žádná žena není zcela se svým partnerem spokojená. Ono to ani není možné - každý chlap má nějaké mouchy a perfektní muži jsou buď jen ve filmu nebo jsou to homosexuálové. :-)
Odpovědět
 Ananta 


vyjadřování citů 

(19.11.2009 22:41:11)
K tomu vyjadřování citů, přítel mi vyjadřuje houbeles a když jsem si posteskla (dost hloupě a napůl v žertu), že ti druzí chlapi mi říkali, že mě milujou, tak mi na to řekl "...a kde ty chlapy máš když tě tak milovali?" :-)
Odpovědět
 Ecim 


Re: vyjadřování citů 

(20.11.2009 7:51:46)
Já si myslím, že nejde ani tak o to, aby muž říkal ženě, že ji miluje, ale o to, aby se k ní choval hezky a pozorně. :-) On si pod vyjadřováním citů představuje každý asi něco malinko jiného. :-)
Odpovědět
 Zuuuza 


Re: vyjadřování citů 

(23.11.2009 17:27:50)
Na to existuje hezká knížka: Pět jazyků lásky.. Doporučuju.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Nedovedu si představit... 

(20.11.2009 14:39:34)
Vůbec si nedovedu představit, že bych žila nějak jinak. Vlastně si ani moc nepamatuju, jak jsem žila před tím, než jsem poznala manžela.
Ano, žila jsem šťastně a spokojeně. Ale manžel můj život obohatil a dal mu takové zvláštní aroma. Přestože je naše manželství jistý stereotyp, nedokážu si jiný život představit a ani mě to nikdy nenapadlo.

Nějak v tom článku cítím nespokojenost se současným stavem věcí v životě autorky. Určitě pohoda, ale něco tomu chybí...
Odpovědět
 Ecim 


Re: Nedovedu si představit... 

(20.11.2009 15:18:19)
Také mi to tak přijde.
Pavlo, držím Ti palce, aby se Ti povedlo přesně pojmenovat, co Ti chybí, a aby se Ti podařilo to vyřešit. :-)
Mně v těchto situacích pomáhalo dělat COKOLI, co mi zlepší náladu, i když by to byla sebemenší drobnost. Vycházka s děťátkem, posezení s kamarádkou, hezká knížka... S úsměvem jde všechno líp. :-)
Odpovědět
 Irenea, 2 holčičky 
  • 

Pro Pavlu - seber síly! 

(20.11.2009 22:50:38)
Milá Pavlo, moc s Tebou soucítím a chápu Tě. Řekla bych, že sama jsem na tom se svým manželem určitě líp než Ty, ale současně vím, o čem píšeš. Můj muž je ke mně i k holčičkám moc hodný, je spolehlivý, umí být pozorný a ráda poslouchám jeho názory na život... zkrátka pořád ho miluju. Ale - stejně asi jako 90% chlapů, zvláště možná jedináčků, vykazuje tyhle vlastnosti pouze za určitých podmínek,má - li splněny alespoň základní biologické potřeby. Konkrétně tím myslím, že není nevyspalý, hladový.. To je přece jasné, to se týká i žen a není na tom nic zvláštního. Ale já tím chci říct tohle: psala jsi v téhle diskuzi, že se Tě dotýká, že sama s bříškem běháš za dcerkou a manžel sedí na gauči. Také si na tohle období vzpomínám, jak jsem sama sebe litovala, že už s pořádným bříškem běhám za rok a půl starou holčičkou, všechno mě bolí, nemůžu jí ani na chvilku spustit z očí a kdo mi pomůže.. Pak jsem se těmhle svým pocitům smála. Z odstupem času jsem tohle období hodnotila jako idylické. Pokud totiž dcerka usnula, mohla jsem si lehnout taky a v noci spala celkem dobře. Přišlo totiž další období - miminko, které chtělo v noci po dvou hodinách kojit, spánek 3 hodiny v kuse pro mě neexistoval a po poledni, kdy jsem starší holčičku uspala, miminko spolehlivě koukalo a dožadovalo se pozornosti. K tomu bolesti po císařském řezu, bolavá prsa.. V paměti mám to období zacloněné nějakou mlhou, vím jen, že jsem byla šíleně nevyspalá, doslova jsem vrážela do stěn a jen děkuji Bohu, že jsme to období přežili bez úhony, protože v reakcích jsem byla tak 5 sekund pozadu. A manžel, přestože jindy ke mně citlivý a vnímavý, mi na mé hořekování odpovídal: "Já jsem nevyspalý ještě víc než ty." Přitom k dítěti v noci nikdy nevstal a ráno jsem s prvním dítětem vstávala vždy já. Jenže jemu zkrátka stačilo vstávat do práce a k tomu být v noci rušen křikem dítěte. Vyspat se alespoň o víkendu bral jako výsostné právo, na které si nedá sáhnout. Můj pláč a vyčerpání jako by se ho nedotýkaly, nevěděl, co po něm chci,když sám je přece také tak unavený a navíc chodí do práce! Bylo to nepříjemné období, i když to jsou asi silná slova, mám dvě krásné zdravé děti a i tehdy jsem si byla vědoma toho, jaký je to dar. Myslím nepříjemné spíš v komunikaci s manželem, měla jsem pocit, že se odcizujeme a dávala jsem za pravdu příručkám pro manžele, kde píšou, že malý věkový rozdíl mezi dětmi je velmi náročný právě na vztah mezi manželi, práce a únavy je hodně a musí se zapojit oba...Mojí druhé dcerce byl nedávno rok a cítím se mnohem líp, i když v noci spí pořád špatně. Možná jsem pochopila něco víc o svém muži, ale zároveň jsem pochopila, že i se svými mouchami je pro mě hrozně důležitý a přestože jsem někdy z jeho reakcí zklamaná, bez něj bych byla strašně nešťastná. Kéž bys k tomuhle závěru došla i Ty a pomáhalo Ti to ve chvílích, kdy manžel bude jednat jinak, než bys očekávala. A hlavně Ti přeju hodně sil, které budeš ke zvládnutí dvou dětí opravdu potřebovat!! Ale neboj, je to čím dál lepší a je nádhera sledovat, jaké pokroky dělají a jací jsou z nich parťáci. Přeju hodně štěstí.
Odpovědět
 bleděmodrý vamp 


re: kdybych žila úplně jinak 

(21.11.2009 17:21:41)
Najdi si aspoň milence, až to půjde. Jinak budeš na stará kolena litovat promarněného života. Netvrdím, že milenec je ideální řešení, ale budeš mít čisté svědomí, žes aspoň něco udělala.
Odpovědět
 Zutulka+Vojta 5/04+Patrik12/08 


Stejně 

(28.11.2009 16:41:07)
Ahoj Pavlo, jako bys popsala moje pocity. Jen já už mám dva kluky 5,5 let a 11 měsíců. Musím říct, že tak od synových čtyř let se mu manžel hodně věnuje (jezdí s ním na výlety). Přes týden je všechno na mně, protože je manžel do večera v práci. Ale s těmi pocity to mám stejné. Taky nemá zájem o sex, nemám tím na mysli 3x týdně, ale aspoň 1x za měsíc... aspoň občas obejmout.. Mám ho ráda a vím, že on mě taky, jen je mi občas smutno. Taky vím, že žádný milenec by to nevyřešil. Pravda je, že někdy nevím, jak se s ním domluvit. Jsem občas vyřízená ze starostí o domácnost o děti a nikde žádné vyditelné uznání. Doufám, že nepíšu zmateně, ale leze mi po noze Patrik. :-) Prostě jen jsem ti chtěla napsat, že v tom nejseš sama. Ale radu nemám, sama bych ji potřebovala. :-)
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.