Ahoj Pavlo

Myslím, že ti trochu rozumím. Nepřipadá mi, že si zbytečně stěžuješ, jak spousta holek psala - prostě jen komentuješ svoje pocity - a kdo může posoudit opravdovost a oprávněnost pocitů druhé osoby? Co je na tom, mít ideály a představovat si budoucnost, zvlášť když je člověk mladý, bez zkušeností a "všechno" je ještě před ním. Někdo jich má víc, to jsou ti větší plánovači mezi náma, jiný umí, možná šťastněji, žít více ze dne na den.

Já si taky občas představuju, co by bylo kdyby - mívám občas takové hyperaktivní myšlenky, které se množí a rozvíjejí snad samy a já je jen sleduju, třeba v noci, když někdy nemůžu usnout. Kdybych měla bilancovat, tak se mám asi líp, než jsem si představovala - tím chci říct, že mě ani nenapadlo, že bych se v některých ohledech mohla mít tak dobře. Ale jsou i oblasti, kde je to naopak, po několika předchozích partnerech je manželům postoj k sexu taky velice vlažný, například, nebo výchovu dětí jsem si představovala taky zcela jinak - mám syna, který je v mnohém opakem mého "ideálního" dítěte, po zdravotní stránce taky nic moc...

Ale život mě baví, těší, učím se žít se sebou, svými vrtochy, nesplněnými a splněnými představami, a zdá se mi, že daleko líp než v "mládí" umím brát svět takový jaký je. Jeden můj oblíbený písničkář jednou napsal, že ti "svatí" lidi mezi námi umí žít jako "escaped ski" - prostě lyže, která jede z kopce a kopíruje terénní nerovnosti, překonává překážky přirozeně, tak jak se jí staví do cesty. Takhle bych chtěla umět stále více žít i já)

Přeju ti, já nevím, prostě a´t se ti žije fajn.