Re: Soutěž o nejzpackanější ideály

Klobouk dolů, optimismu a síly máš ještě hodně, obdivuju Tě.
Určitě Tě netrmufnu, ale mně, když někdy bylo těžko, něco nešlo, nebo se nedalo vydržet, tak jsem si vždycky vzpomněla na Osvětim, Dachau, Terezín a tak, nebo na nějaké příběhy související či písničky tklivé související - a najednou šlo vydržet celý den těžkého zimního treku s pohorou, která se začla chovat tak, že mi devastovala achillovku, že se mi dělalo regulérně na blití. Nebo omrzlý nohy - v podstatě sranda, ačkli tehdy jsem nevěděla, jestli o ně nepřijdu. Měla jsem záda totálně hyn, nemohla jsem stát, sedět, ležet, nic prostě nic. Ale pořád jsem došla na záchod. Když si pak kolega stěžoval, jak má hrozný záda - říkám - "A jak jsi dojel do práce? Autem? No tak to ti ještě vůbec nic není." Jsem myslela, že mě zabije. :) Je to o úhlu pohledu a míře, co vydržíme, často co chceme vydržet.
A vždycky si umím představit horší situace než ta, kterou zrovna prožívám, čímž je pro mě ta moje snesitelnější. /Nesnáším zbytečně těžké situace, jako že doktoři něco zvržou a člověk by to či ono vůbec nemusel zažívat./ Třeba když mi umřel můj milovaný dědeček, tak jsem vůbec nebrečela, brečeli všichni ti, co tam přišli a na mě se i moji nejbliší dívali, co jsem to za nelidu. Jenže děda už věk měl, nemoc taky měl, a byl to v podstatě starý a nemocný člověk a je přirozené, že umře. Nelze si myslet, že by tu měl být do 140. Já už tehdy znala dost lidí, kteří umřeli, když jim bylo okolo 20, úraz, nemoc, dvouletý, šestiletý děti... Takže děda tu vlastně byl dost dlouho - pro mě i pro něj.
Vždycky poměřuju tím těžším. Když matka jednoho dítěte si strašně stěžuje, jak to není možné technicky zvládat (nemluvím o pocitech, na ty má každý plný nárok) a jak je to nemožné atp. Tak si jen vzpomenu na všechny, které měly během 4 let děti 3. Když rozvedené matky pláčou nad 2 dospívajícíma dětma, lehké to není, ale já si vzpomenu na ty, co ovdověly a měly 5-6 dětí do 15 let. Tomu říkám těžké. Když někdo říká, jak není možné udržet na škole 2 děti, jak je to finančně náročné vzpomenu si na lidi, kteří mají dětí 6, 4 na školách, 2 malé doma, maminka na MD, a uživí je. Nebo na lidi, kteří jich mají 5, 6, 8 i víc a všechny mají vysokou školu. Mají často také jiné nároky, víme. Ale my tu máme pořád ve zvyku hledat důvody, proč něco nejde, místo abychom hledaly důvody, proč to jde (myslím tak obecně naturel národa českého).
V Tvojí situaci je spousta maminek, máš navíc zdravou dceru. A pak - já vím, že to bude znít až hnusně či lacině - ale než žít s násilníkem, opilcem, rozhazovačem, manipulátorem, tak to je možná lepší, že seš sama, ve svém vlastním relativním klidu. Možná čas zajít občas na tu keramiku. Život je hezký, a s málokým se mazlí. Jsou ženy, který třeba ani žádné dítě mít nemohly, protože jim to třeba nějaký doktor v lágru pokusama nenávratně zpackal. Vždycky je něco, co jsme dostali, a nemuseli jsme. H