Re: pro pavlu

Bývá dobrý na den vypadnout. Kamkoli, s kýmkoli. Nechat ho, ať se popere. Chce to ale zavést postupně, ne hned na den, jestli není zvyklý na 2 hodiny. Co kdyby se Ti něco stalo? Musela´s do špitálu? Kdo se potará o Elu? Snad i on, ne jen babička.
Tohle mi přijde dost hloupý - mít manželku s břichem a nechat ji lítat a NEPOMOCI - dle sezení na gauči asi s ničím? Ale třeb pomáhá, jen to tu nezaznělo.
Může být ale chyba i u Tebe - ve vysílání. Nesnaž se být ve všem úplně samostatná, i když můžeš, dej mu najevo, že se to bez něj neobejde, že ho potřebuješ, seš fakt dnes už unavená a hrozně bys ocenila, kdyby prosím mohl udělat toto, nebo zítra zařídit tamto atp. Oni když mají pocit, že potřební nejsou, tak se nesnaží. Připadá si nadbytečnej a taky třeba to, že to neudělá dost dobře - že místo pochvaly, po který prahnou, mu řekneš něco jako "jojo, dobrý, moc děkuju, ale příště tohle ne tak, ale takto" - oni si pamatujou jen ten konec a do žádnýho příště se jim nechce. Já jsem musela taky dost držet jazyk za zuby, když věšel prádlo (nemohla jsem), ale potřebovala jsem, aby to udělal, a ne aby se naštval a sekl s tím. Pak jsem mu (někdy odpo u kávy) říkala, že to a to je lépe věšet tak, protože (2 věci jsem si vybrala), a protože jsem nemohla žehlit, tak to pochopení bylo pak dost jasné. Ale řekla jsem to jen tak mezi řečí, vůbec ne u toho, nemusel nic opravovat, předělávat, v klidu. Od té doby to tak celkem dělá, ba dokonce když dopere pračka a nejsem u toho, bo toho mám moc jinde, tak jde a pověsí to. Vůbec se nedívám na to, jak to přesně pověsil (je to v pohodě uspokojivé) a když už mám nutkavou potřebu, že něco je fakt blbě, což je opravdu výjimečně, tak to - pokud možno nenápadně, převěsím - zásadní věci bych mu řekla, toto je snesitelná kravina. Každopádně VŽDY významně ocením, že se toho chopil a udělal to - dost na to koukám, vím, že to chlapi nedělávají. Je to pro něj motivace pro příště. A já zase nevím, jestli nebudu zas potřebovat, aby někdo to prádlo pověsil nějak, jedno jak. Kdybych mu ze začátku vše opravovala, v životě se k prádlu nemá. Nebo třeba když prší a posbírá ho, nejsem třeba doma, nebo i jsem, tak vůbec nekomentuju, jak ho dal do koše, celkem ho naskládá, ale jako od babičky to prostě nebude.
Oni jsou mnozí dost citliví, že když se jim do toho moc mluví, moc se připomínkuje, příliš se opravuje, nebo často mají maminky pocit, že on by nezvládl péči o mrnouse, on to vnímá, tak radši nic než špatně, tak pak sedí na gauči.
NEříkám, že to je Tvůj případ. Jen mě to prostě napadlo. A víme, že chyba je zřídkakdy výhradně na jedné straně. To že se ženám pořád říká, co by jako měly a neměly, aby chlap to nebo ono, a že nevím o tom, že by si chlapy tolik říkali, co by jako měli neměli, aby ženy to nebo ono, to je jiná věc, proč jako žena všechno má rovnat... Ale to je na jinou debatu. Tady se snažíme najít něco, co by Ti třeba trochu mohlo pomoct se zlepšením Tvé situace.