Názory k článku Aupair - ano, či ne?

Lizzie  Zajímavé  (13.9.2007 9:30:11) Autorce děkuji za zajímavý a objektivní článek, přiznávám, že ji svým způsobem obdivuji. Jako au-pair zrovna nedávno odjela do zahraničí má bývalá spolužačka a kamarádka, má na starost dvě děti tuším, že jednomu je 10 druhému 5 (?) a maminka rodiny - samoživitelka má roztroušenou sklerózu. Když jsem s kamarádkou mluvila, neskryla jsem údiv, ona řekla, že jí to překvapilo, neboť na podobnou variantu nepomyslela,ale bere to jako ,,výzvu". Útěchou mi je, že ta holka je velice silnou osobností, věřím jí, byť na ní často myslím a chystám se jí napsat. Druhá kamarádka odjíždí teď v září, jsem na ní velice zvědavá a držím jí pěsti.. Au-pair vnímám jako zkušenost, i já o ní kdysi uvažovala (nakonec se situace vyvrbila, tak jak se vyvrbila:-)) a smekám před holkama, co se do světa vydají..:-) Byť, jak píše autorka, zkušenosti jsou různé...ale holt podobné riziko najdeme prakticky všude.. Odpovědět  Lizzie  Re: Zajímavé  (13.9.2007 9:33:58) Dovětek - přehlídla jsem právě ten inkriminovaný odstavec - o to víc před vámi smekám, protože na to by měl nervy málokdo. Odpovědět  Claire    •  Re: Zajímavé  (13.9.2007 11:16:48) Měla jsem kamarádku, která dělala au-pair ve Švýcarsku - super holka. Jednou mezi přáteli pobaveně vyprávěla, jak těm dětem česky sprostě nadávala, s úsměvem na rtech (Ty pi..., ty hajzlíku,...), schválně jim nepodala hračku, kterou chtěli a jednou schválně osolila čaj. Podotýkám, že slečna má 2 vysoké školy a dnes vysoké postavení v jedné firmě. Když to vykládala, bylo to 8 let před narozeném mé dcery, ale v tu chvíli jsem si říkala, že NIKDY, NIKDY, ani na 2 hodiny měsíčně své budoucí dítě nesvěřím nějaké slečně na hlídání (když tak paní kolem 50 let s babičkovskými sklony). Odpovědět  Lizzie  Re: Zajímavé  (13.9.2007 11:54:58) Claire, jak vidíš, ani vzdělání a zdánlivá bezkonfliknost nezaručí, že člověk se bude chovat dobře v pozici au pair..a ještě se tím bude chlubit:-( Jinak ty mé dvě holčiny jsou v pohodě, tam se nebojím, že by docházelo k něčemu zlému z jejich strany...no, jsem na to zvědavá, chystám se té, co už odjela napsat..je v Holandsku. Odpovědět  Jana+2 zlatíčka    •  Moje zkušenost z Norska  (13.9.2007 20:35:24) Přidám svoji taky už desetiletou zkušenost z au-pairkování v Norsku. Jela jsem tam s tím, že prostě CHCI pobýt v téhle zemi, CHCI se naučit jazyk a CHCI poznat lidi a proto udělám ne snad cokoli, ale hodně. Byla jsem připravená na to, že po mně můžou chtít, abych 2x denně drhla koupelny kartáčkem na zuby a žehlit i ponožky. Proto jsem byla dost v šoku, když po mně víceméně žádnou práci nechtěli - mým úkolem bylo zabavit a pobavit tři děti (10,7,5) a běžny (zběžny?) úklid. Pravda nejmladší děťátko bylo postižené a opožděné (viz např každodenní pokakávání do punčošek), ale prostě to tak bylo a ode mně se očekávalo, že se přizpůsobím. Nebila jsem je. NIKDY. Prostě jsem si to netroufla. A ani nebylo potřeba. Pravda ale je, že mi prostřední chlapec jednou vmetl - nejsi moje máma, nemusím tě poslouchat. Jasná odpověď, že jeho rodiče mne platí právě za to, aby mne poslouchal a dlouhá přednáška od tatínka, který ho zaslechl, ho vyléčily. Jednou jsem na prostředníčka ječela výčitky, že přišel ze školy o tři hodiny později - byla jsem strachy bez sebe. On i taťka se mi přišli omluvit, že to volal tátovi od kamaráda a ten mi to zapomněl říct. Myslím, že ocenili, že jsem se o jejich dítě bála. Že se někdo při au-pairkování nenaučí jazyk nechápu!!! Já mluvila norsky po třech měsících jakžtakž, po devíti tak, že se mně cizí lidi ptali, jestli nejsem ze Švédska nebo Dánska, že mám trochu jiný přízvuk, Protože jsem se to CHTĚLA naučit, tak jsem na tom makala. A od dětí se toho člověk naučí nejvíc. Dodneška doporučuju svým žákům (učím NJ), aby četli dětské knížky a komiksy v originále. To jsou nejlepší učebnice. Svou dceru se jednou budu taky snažit přemluvit, aby si vyjela zaaupairkovat. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Moje zkušenost z Norska  (13.9.2007 20:59:48) Jano, já myslím, že ty, co píší, že se nenaučili při au-pairování mluvit, jsou hlavně holky, co se dostaly v Londýně třeba do indických nebo podobných rodin, kde se nejedná o rodilé mluvčí. Moje agentura (je to skoro 15 let zpátky) mě výslovně upozornila na tento problém a zároveň doporučila, ať dám radši přednost anglickému venkovu před Londýnem právě z těchto důvodů. Pravda, na venkově trochu nuda, do nejbližšího městečka asi 7 kilců, ale rodina byla moc prima a angličtina native :)). Také bych vůbec neprotestovala, kdyby si dcera jednou chtěla au-pairování zkusit. ale až na to bude mít věk, tak pofrčí zase úplně něco jiného, uvidíš :)). Odpovědět  Lizzie  Re: Moje zkušenost z Norska  (13.9.2007 21:03:36) Ivule, souhlas, navíc se doporučuje návštěva jazykových kurzů a nejen v UK. Jinak ta má kamarádka odjížděla do Holandska s myšlenkou, že se domluví německy a nakonec se dozvěděla, že bude potřebovat angličtinu a fráninu..no, anglicky se učila, přesto byla trochu rozklepaná právě z jazykové bariéry. Doufám, že je jí dobře. Jinak těch pár holek, co znám a co jely aupairovat do Anglie si vybírala zpravidla menší městečka v okolí Londýna nebo na jihu..ale je to asi individuální. Odpovědět  Martina    •  Re: Moje zkušenost z Norska  (16.9.2007 22:13:29) Myslim, ze autorka prehani. Ja jsem se ucila v Belgii vlamstinu v intenzivnim kurzu, kde byli pouze SS a temer sami VS(sama mam take VS), ale po 9 mesicich nikdo nemluvil ciste (s prizvukem). Po 9 mesich se sice lide dobre domluvi, ale asi ne na takove urovni, aby si je nekdo pletl s rodilymi mluvcimi sousednich zemi. Navic doma u plotny a bryndaku se nauci holky tak leda detskou rec, ne na vysoke urovni. Odpovědět  Jana+2 zlatíčka    •  Re: Moje zkušenost z Norska  (19.9.2007 12:05:35) Autorka nepřehání:-))) A to musím dodat, že lidí s takovouto zkušeností znám několik. Jakou roli v tom hraje fakt, že norština je poměrně jednoduchý jazyk a existuje v ní nepřeberně dialektů, které jsou značně rozdílné, to nevím. Přiznávám, že mít na au-pairkování miminka, se kterými si člověk moc nepokecá, nebo školáky je pro naučení jazyka dost zásadní. Moje školačka byla moc pyšná, že mě může "vyučovat". Ale aniž bych se chtěla nějak chlubit, dodávám, že jsem si sama pro sebe překládala písemně dětské knížky do čj a zpět - fakt jsem se chtěla učit. :-))) A perlička na závěr: mít VŠ opravdu neznamená, že se někdo jazyk naučí snáz!! Jako učka němčiny s tím mám určité zkušenosti - spousta vzdělaných lidí může být na jazyky prostě "tvrdá". Stejně jako na hudbu, je na jazyk potřeba talent. Odpovědět

Bob the Ghost  A co policie  (13.9.2007 9:30:42) Šmarjá, proč jsi okamžitě neutíkala na policii? S takhle pasívním přístupem by ses bez odporu nechala prodat třeba do bordelu. Odpovědět  Lizzie  Re: A co policie  (13.9.2007 9:33:08) Bobe, nikdo to nemůže soudit pokud nebyl v autorčině situaci. Já bych třeba na tu policii šla, ale situace jsou různé... Odpovědět

Boudicca  Malý dotaz  (13.9.2007 9:34:25) Těm dětem v domově taky neskutečně sprostě česky nadáváš, nebo už jsi je vycepovala, takže "šlapou" podle tvých představ ??? Jinak radši nebudu článek komentovat.... Odpovědět  Anezka73  Re: Malý dotaz  (13.9.2007 9:47:49) Hmmm, mně tohle taky zarazilo. Představa, že by se k mému dítěti někdo choval tak jako ty, mně vyléčila z důvěry k holkám na hlídání:-( Také nechápu, proč ses neobrátila na agenturu nebo na policii. Odpovědět  Reya    •  Re: Malý dotaz  (13.9.2007 13:47:04) Podle popisu ty dětičky byly pěkní spratci a jejich rodiče, no hrůza - na svoje děti kašlali, tak nemohli čekat, že výchovu za ně dožene au-pair. Chudák holka, taky si potřebovala ulevit. Všichni jsme jen lidi. Indové navíc mají obecně nejhorší pověst mezi hostitelskými rodinami. Mezi námi, já bych au-pair nedělala ani za nic, je to nevděčná práce. A sama bych si au-pair taky do domu nevzala, ale z úplně jiných důvodů. Kdo má slušně vychované děti, tomu nehrozí, že jim au-pair bude nadávat. Odpovědět  zuzini  Re: Malý dotaz  (13.9.2007 13:53:24) Myslíš? Já mám ještě v živé paměti skryté video, kde natočili svou au-pairku jak jim týrá malé dítě. Odpovědět  Reya    •  Re: Malý dotaz  (13.9.2007 14:00:27) Dobře, odhlédněme od extrémních případů. I takové jsou, souhlasím. Ale o tom tu řeč není. Svým příspěvkem jsem chtěla říct, že pokud mám nevychované děti, které mou au-pair v podstatě tyranizují, a ta au-pair nemá prostředky a pravomoci, jak je srovnat do latě (například proto, že děti jsou tak nesnesitelné, že na ně slušné prostředky nezabírají a fyzické tresty nebo tresty jim obdobné nesmí au-pair použít, pak jsem to spíš já a moje dítě, kdo tyranizuje au-pair. Chci prostě jen říct, že ono to není tak jednostranné, jakože chudinka dítě/jeho rodiče a zlá au-pair. Může to být i přesně naopak. Odpovědět  Betull  Re: Malý dotaz  (13.9.2007 14:20:36) Reyo, neco jsi mi pripomnela z vlastni rodiny. Mam tri vyrazne mladsi sourozence o ktere jsem se casto musela starat. Oni me poslouchat nemuseli, ale pritom jsem byla zodpovedna, ze se jim nic nestane atd. Kdyz se rozhodli, ze si ze me udelaji fackovaciho panaka, tak mi delali, co chteli a branit jsem se nemohla, jako by to udelalo kazdy jiny dite. Hned jsem to pak od mamky schytala a to bylo horsi. Dost taky lhali, takze oni byli chudaci, ja tyran (pred rodici). A nekdy si vymyseli uplnou kravinu. Treba bracha schvalne docela drsne poskrabal lednici a kdyz doslo na vyslech, proc to udelal, tak pry ja jsem na nej rvala a on byl tak ve stresu... byl to uplny vymysl a verilo se zase jemu. Takze tolik jen k tomu, jake deti dovedou byt, kdyz vi, ze jim ten druhy "nic nemuze". A oni to vi moc dobre. Odpovědět  berunka    •  nesuďte, když jste to nezažili  (16.9.2007 11:50:56) Já docela autorku článku chápu. Také jsem strávila 3 měs. u jedné rodiny v Anglii. Děcka byly hrozně rozmazlené. Vůbec mě neposlouchaly. Když se jim chtělo, tak do mě tloukly nebo mi vlezly do pokoje a rozházely všechny věci. Jejich rodiče mi vůbec nevěřili a byli při dětech. Jednou už jsem to nevydržela a také jsem dala jedné z nich na zadek. Kdo nezná tu bezmoc, tak to nepochopí. A když neznáte úplně perfektně jazyk, tak také začnete nadávat v češtině. Je to aspoň způsob, jak to ventilovat a při tom jim neublížit, protože tomu vlastně nerozumí. Ještě teď se mi rozklepou ruce, když si na pobyt v Anglii vzpomenu. Odpovědět  čaroda  Indove -vl.zkusenost  (16.9.2007 22:01:27) Manzel s nekolika Indy pracoval na misi. V Indii to funguje tak ze bud maji vsichni sluhy kteri se staraji v postate o vse, nebo jsou v te druhe kaste (slouzi). Takze sluhu si shani vsichni at uz jsou na tom financne jakkoliv. Vas zrejme taky brali jako sluzku a podle toho se k vam chovali. Kdyz jsem byla manzela navstivit tak souhrnne vsichni chlapi z Euroasie a vychodneji me prehlizeli jako neco jejich hovoru nedustojneho. A jestli mam vysokou nebo umim ci neumim jazyk, jsem hezka nebo ne...tohle je jim sumafuk...proste jsem zenska a pokud nejsem jejich (-majetek) tak je nezajimam. Ovsem ja si v tomhle nestezovala, alespon nehrozilo ze by flirtovali nebo snad obtezovali - to se tam zrejme nepraktikuje. Odpovědět

Ráchel, 3 děti    •  no teda  (13.9.2007 9:37:33) no teda doufám, že děti v dětském domově za vlasy netaháš a sprostě jim nenadáváš... být vychovatelkou v dětském domoě je totiž také dost stresová záležitost. Chápu, že v té rodině nebylo vše v pořádku, ale mému nejml. dítěti je hodně přes dva roky, také má ještě celodenně pleny, donedávna umělo jen pár slovíček a rozhodně to není ani tím, že bychom se mu nevěnovali, ani tím, že by bylo opožděné. Každé dítě je prostě JINÉ a má svoje tempo. Jinak to chtělo se asi bránit dřív, hned, když bylo jasné, že překračují meze a chtějí po tobě věci, které nebyly domluvené. Slušná agentura tě pak může přesunout do jiné rodiny - a ušetřila by sis těch 5 kilo navíc. Ale chápu, že po bitvě je každý generál. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 9:41:32) Ráchel, ten přesun mě napadl taky, pár známých pobyt au-pair absolvovalo, no a když byl problém (a jednalo se o problémy menší, než měla autorka článku) kontaktovali agenturu, ta je přesunula, no a nakonec měli docela dobré vzpomínky a zkušenosti. Jinak k tomu nadávání - těžko posoudíme, do jak stresující situace a stavu se autorka dostala. Není to ideální, ovšem těžko můžeme soudit... K Boudicce: Nějak tak to samé ke stavu autorky.. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 9:47:36) Lizzie, ale autorka napsala "Vím, že by se to nemělo, ale v té chvíli mi to bylo úplně fuk." - já ještě pochopím, že se někdo ve stresu zhroutí a zachová se blbě, já jsem zrovna taky děsnej cholerik, ale čekala bych, že to nahlídne alespoň zpětně, např. "když si na to vzpomenu, je mi za sebe trapně", ale já tam nevidím ani náznak toho, že by si uvědomila, že se k dětem chovala nepatřičně. Proto mám jaksi obavu, aby totéž neopakovala jiné "stresující" situaci... Jinak kdyby mi cizí, navíc nezkušená ženská radila, kdy mám učit dítě na nočník, tak bych šla asi do vývrtky :) Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 9:52:00) Ráchel, kdybych načapala ,,holku na hlídání" jak ubližuje mému dítěti tak letí, ale tady autorka sama přiznala, co udělala, tak těžko posoudíme, jinak myslím, že jiná stresová situace nastane v zaměstnání vychovatelky a au-pair, tam na ní mohlo působit i dost jiných vlivů. Ne každá holka tuhle zkušenost unese, a na ní prostě zapůsobila tímto způsobem.. K tomu učení na nočník budiž, ale vzhledem k tomu, jak se ta máma zachovala k pomočování starší holčičky..No nebudeme soudit, co rodina to originál, ale k autorce bych byla shovívavá, už to, že ten článek napsala+dovětek oceňuji. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 10:07:37) Lizzie, já jsem jasně napsala, že dokážu pochopit, že člověk situaci nezvládne tak, jak napsala autorka. Nevím ale, proč bych ji měla chválit za to, že napíše článek, ze kterého ani v nejmenším není patrné, že by se za sé choání k dětem styděla... Prostě to, že je nějaké chování vzhledem k okolnostem (nezralost autorky, stesová situace, chybějící zázemí atd.) POCHOPITELNÉ ještě neznamená, že je OMLUVITELNÉ, to jsou dvě různé věci. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 10:13:13) Ráchel, já jí neomlouvám, ona píše, že v té chvíli jí to bylo fuk a na konci je dovětek, že nebyla ideální (dobrou) au pair. Prostě přiznala, že to nezvládla. To z toho článku cítím, na stranu druhou na to plně nezanevřela s tím, že by od toho někoho odrazovala. Beru to jako příběh holky, která šla do něčeho, co nezvládla, nezachovala se dobře, odjela..a teď to jen popsala, toť vše. Ne, nedovolila bych si vztáhnout ruku na cizí dítě, byť sama pro sebe bych si zadávala určitě (i když to by patřilo spíš rodičům), neomlouvám jí, ale z celého článku nemůžu řešit jen to, že vztáhla ruku na dítě..i když je to špatné, to samozřejmě je. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 10:17:31) no, já asi očekávám trochu víc "sypání si popela na hlavu", než jen "nebyla jsem ideální au-pair" - to mi připadá trochu alibistické... Ale budiž. Nicméně je normální reakce, že si většina diskutujících vybrala z článku právě tohle, jelikož sem chodí hlavně matky a je pro nás přirozené si představit, že by tohle udělala naše holka na hlídání - a okamžitě vypěníme. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 10:23:25) Ráchel, nejsem matka, ale dovedu si to představit taky. Na druhou stranu si taky dovedu představit do jakého stavu je člověk schopen se dostat...Asi tak. A přiznávám, že teď už bych si přihlášku na au - pair nedala, neboť vím, že i když existují dobré rodiny, s kterými ty holky pak udržují kontakt apod, jsem na tuto zkušenost příliš egoistická, nepřizpůsobivá a myslím,že i velice vzteklá..Takže ne, nebylo by to dobré. Autorka prostě na rodinu nevzpomíná v dobrém...třeba si ten popel na hlavu sype, třeba ne. Ale to my těžko posoudíme..nemáme (naštěstí - a většinou) její zkušenost. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 10:33:32) netvrdím, že si to vůbec neumíš "představit", ale neí to pro tebe tak emotivní - to není kritika, jen konstatování. ty ses podivovala, proč se vybírá z článku zrovna to o ubližování dětem - no právě proto, že pro většinu diskutujících je to emoční záležitost, každá hned vidíme, jak ta ženská tahá za vlasy naše zlatíčko. :) Je fajn, že máš náhled na své vlastní možnosti. No a právě tenhle náhled mi článku chyběl - zkušenost bez toho, že ji člověk dobře zpracuje, je jaksi naprd :) Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 10:37:53) Ráchel - viz. dovětek, zase jsme o něco chytřejší. Jinak k tomu náhledu..já jsem i hodně pohodlná. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 10:45:01) no - o tom ten náhled na sebe sama je, ne? když si přiznáme, jaké jsme, tak je to vlastně pohodlnější :) A když pak jdeme do něčeho, co nám úplně nesedí, děláme to s tím, že víme, co nás čeká za problémy, ale že jsme ochotné se s nimi porvat. Jinak bych totiž nebyla vdaná ani neměla bych děti - protože jsem líná, sobecká, vzteklá, netrpělivá, lidi mi lezou na nervy a nerada se obětuju a dobře to o sobě vím. Ale taky jsem naštěstí laskavá, vstřícná, něco vydržím a mám soucit... takže jsem to nakonec riskla :) Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 10:47:20) Ráchel, souhlas:-) Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 10:23:37) Ráchel, nejsem matka, ale dovedu si to představit taky. Na druhou stranu si taky dovedu představit do jakého stavu je člověk schopen se dostat...Asi tak. A přiznávám, že teď už bych si přihlášku na au - pair nedala, neboť vím, že i když existují dobré rodiny, s kterými ty holky pak udržují kontakt apod, jsem na tuto zkušenost příliš egoistická, nepřizpůsobivá a myslím,že i velice vzteklá..Takže ne, nebylo by to dobré. Autorka prostě na rodinu nevzpomíná v dobrém...třeba si ten popel na hlavu sype, třeba ne. Ale to my těžko posoudíme..nemáme (naštěstí - a většinou) její zkušenost. Odpovědět  Toranoko    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:48:37) A co budes mit yt z toho studu - k cemu je asi dobry ? Napravis tim neco? Dulezite je, jak se chovas potom a ne jestli si okate sypes popel na hlavu - podle me. Odpovědět  Kasey  Re: no teda  (14.9.2007 10:04:30) Teda ja fakt zasnu, co se na hlavni stranu davaji za uzasne a cenne prispevky posledni dobou! Mne to prijde cely postaveny na hlavu. Taky jsem zacinala jako aupair v Londyne a mam teda rozhodne jine zkusenosti, zadne stresy a pohoda prace. Ale makala jsem, ne ze ne, o tom to proste je. A pokud pisatelce nevyhovovaly podminky prace, rodina a uz vubec deti, tak proc nekontaktovala svoji agenturu? To absolutne nechapu. Vse se da resit, vim z okoli, ze pokazde si rodina a aupair proste nesednou, to se stava, ale proc se citit jako mucednice nebo otrok? O vztahu k detem, to radsi ani komentovat nebudu. Mne vstavaly vlasy hruzou na hlave, kdyz jsem cetla, jak jim sproste nadavala a co jim delala. Ja se uprimne divim, ze ji za to nevyhodili. A rady, kdy zacit nebo nezacit s nocnikem, to bych taky ponechala na matce, mlada bezdetna holka ma asi tezko nejake zkusenosti s tim, jestli dite je nebo neni uz zrale. Cerpa jen z povidacek svych babicek, ze dite do dvou let uz musi byt nutne bez pleny. Nezlobte se, ale pripada mi to cely na hlavu. Z takovych prispevku vzejde akorat to, ze se odradi vsechny mlade holky, ktere by to treba chtely zkusit. Porad plati, ze je to i dnes nejlevnejsi zpusob, jak v Anglii zit nejakou dobu a poznat zemi, lidi a kulturu. A fakt to nemusi byt takova tragedie, ono to zacina uz pri vyberu agentury a rodiny, tak, aby ty zkusenosti byly co nejlepsi. Odpovědět  Heidi  Re: no teda  (15.9.2007 18:14:00) Taky by mě zajímalo podle čeho vybírají články na hlavní stranu. Já jsem jednou poslala celý příběh o našich peripetiích s atopickým exemem a nic mi nevystavili. A když kolikrát koukám co se tu vystavuje... darmo mluvit. Jinak pisatelko článku měla jsi přece možnost kontaktovat agenturu a oni by ti rodinu vyměnili. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 14:19:33) Teda to jsou názory. Nezkušená holka mi nebude říkat, kdy mám své dítě dávat na nočník. Velmi omezené, velmi. Argument typu: ty nemáš děti, ty o tom nic nevíš, nemáš právo mít svůj názor. Vezmi si jenom, kolik katolických kněží mluví lidem do manželství, a přitom s ním mají nulovou zkušenost. Hm? Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 14:30:44) Reyo, promiň, ale paní či slečna na hlídání mi skutečně nebude diktovat, kdy se dítě posadí na nočník. Ne proto, zda má či nemá vlastní děti a tím pádem zkušenosti. Ale prostě proto, že já si to prostě nepřeji a ona to bude respektovat. Když to přeženu - pokud řeknu, že mé dítě bude mít třeba ve 4 letech plenu a nepřeji si nějaké posazování na nočník, tak přes to vlak nejede. Pokud řeknu, že mé dítě nebude jíst /co já vím/, banán, jablko, či cokoli jiného, očekávám, že to bude slečna na hlídání respektovat a nebude mě obcházet. A že by vedoucí na táboře neposlušnému dítěti naplácala? Tak to skutečně ne, to je nepřijatelné. Obávám se, že bys na slušném táboře okamžitě skončila. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 14:39:58) Ale v klidu, Xantipo. Byl to slušný tábor a chlapeček byl výlupek a věděli jsme to všichni vedoucí, takže všichni stáli na mojí straně. Ale uznávám, že na tuto práci se nehodím (hodné děti mám ráda, ale spratky fakt nemusím) a proto to byla moje první a poslední zkušenost tohoto tipu. Jen prostě chápu lidi, kterým ujedou nervy. Mít zodpovědnost za takové výlupky je samo o sobě dost. A ještě jedna věc. Pamatuju si zážitek ze čtvrté třídy. Zlobili jsme a dostali jsme na výběr. Buď ukazovátkem na zadek nebo poznámku. Hádej co jsme si vybrali? Bylo nás asi 6, jen tak pro informaci. A nikdo netrpěl. Dnešní doba je zmatená. Obdivuju všechny učitele. Dnes si rodiče myslí, že jejich děti mohou všechno a nikdo se na ně nesmí ani křivě podívat. Jednou to povede k tomu, že děti budou furt sedět doma nebo ve skolních lavicích, protože na výlety nebo tábory už je nikdo nebude chtít raději ani brát. Ad nočník. Trochu to překrucuješ. Nejde o diktování. Autorka článku ZKUSILA dát dítě na nočník, nic matce nediktovala. Já bych třeba byla ráda, kdyby to zkusila. Beru, že jiné matce to vadí. Ale odsoudit něčí přístup jen proto, že je mladý a že nemá děti. Promin, to dělají slepice. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 14:55:29) Reyo, to se mýlíš, to slepice nedělají, neb ty nikomu jejich kuřátka za peníze nehlídají. Pokud někomu hlídám dítě, musím se ptát, protože jinak musím očekávat, že moje chování se dané rodině nebude líbit a bude to brát jako zásah do svých práv. Jinak k pisatelce - píšeš, že zkusila dát dítě na nočník, byla špatná odezva, takže pak věděla, že to nemá dělat. Jednoduché. Mohla si ovšem ty problémy ušetřit. A to tvé oblíbené trestání, viz. o škole. Já opravdu žasnu. Kdypak to bylo? Tohle bylo oblíbené za dob tzv. socialismu. A ty bys to chtěla praktikovat dneska? No to snad ne. Nikdy bych si nevybrala, ani tehdy jako dítě, fyz. trest. A pokud by tohle někdo chtěl praktikovat na mých dětech a já se to dozvěděla, buď si jistá, že dotyčný by to jen tak neustál. NIKDO nemá právo fyzicky trestat druhého. Můžu se divit, že se to stále děje, když někteří k tomu mají přístup jako Ty? Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 14:59:03) Xantipo, jen poznámka..základku jsem dokončila nějaký ten rok po době socialistické a znala jsem učitele, co klukům deváťákům dával na vybranou, zda chtějí v kabinetě facku, nebo poznámku, důtku apod..no, hádej, co si vybrali..ale to mě jen tak napadlo.. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:01:18) Facku? Ve škole? A co to vyřešilo? Maximálně to, že ti kluci pak měli pokřivený názor na to, jak se řeší prohřešky. To je hnus, velebnosti-)))) Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:06:23) A ještě dodatek, z těchto fackovaných kluků nám mohou vyrůst dospělci, kteří si mohou myslet, že facka je argument. Ach jo. A možná ti samí mají děti a doma jim pak říkají - kašli na tu krávu /učitelku/, stejně ví kulový, ji poslouchat nemusíš. A možná i proto, že oni sami se v dětství nedočkali respektu a jejich prohřešky se řešily takovým ponižujícím způsobem. Máš pravdu, opravdu je to zvláštní doba. Ale kdo to určuje? My. Pokud se budu i k dětem chovat s respektem, mám přece jen větší šanci, že se pak dočkám toho, že toto dítě, až vyroste, bude se chovat podobně. Pokud do něj budu od mala "kopat", čeho se asi můžu dočkat? Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:10:44) Nevím, jestli je to hnus, ale s učitelem měli výborné vztahy, co jsem slyšela, dodnes s ním udržují kontakt (ostatně jako většina jeho bývalých žáků) a v žákovské našli většinou už jen ty vážnější (opravdu) prohřešky..nebyla to ani moje třída ani můj ročník..ale teď jsem si na to vzpomněla. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:12:19) Já to nijak neprofanuju.. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:05:05) Trochu hysterická reakce, ne? Bylo to za socialismu. Aspon ja tim poznamenana nejsem. Uznavam fyzicky trest jen jako krajni prostredek a souhlasím, že jeho hlavní problém je zneužitelnost. Ale nedělala bych z každého naplácání na zadek nebo pohlavku hned záležitost. Jak jsem napsala. Kdo si své dítě vychová náležitě, nestane se mu, že ono vyleze na strechu, neposlechne ani na nekolikátou výzvu, takze za ním musím na tu střechu vlézt a dotáhnout ho vzpínajícího se pryč, jak to bylo v daném případě. Vychovatel a učitel jsou neustále jednou nohou v kriminále. Zkus si to někdy a pak uvidíš sama, přesvědčovat tě nebudu a diskuzi končím. Tak Každý nechť si své dítě vychovává podle svého, to souhlasím. Ale zase pohled druhé strany: Když si beru au-pair nebo chůvu, aby se mi starala o děti, nebo ty děti obecně dávám někomu na zodpovědnost, tak na něho vlastně převádím současně i ta práva, protože bez nich toho výsledku nelze dosáhnout. Kdo chce mít nad výchovou svého dítěte 100% kontrolu, tak je nejlepsi si to dite opecovavat sama, vyucovat doma, neposilat na zadne tabory, atp. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:07:47) já nejsem obecně proti fyzickým trestům. Na našich táborech bylo pravidlo, že když bylo jó potřeba, tak hlavní vedoucí mohl dát dítěti přes zadek. ALE to bylo dopředu domluvené s rodiči, kteří k nám měli důvěru a souhlasili s tím. Já osobně mám některé blízké přátele, kteří by mým dětem nějaký pohlavek klidně dát mohli, ale po jiných lidech bych vystartovala. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:18:07) Ráchel, to jsi na táboře asi dlouho nebyla. Fyzické tresty jsou ABSOLUTNĚ NEPŘÍPUSTNÉ!!!!! Ani po domluvě s rodiči. Nestačím se divit. Mé děti nesmějí oplacávat ani mí rodiče. Děti nenechávám růst jak dříví v lese, ale mezi tresty rozhodně nepatří oplácávání. A jde to. Pokud by mi slečna na hlídání plácla mé dítě z jakéhokoli důvodu, rozhodně by to pro ni mělo velmi nepříjemnou dohru. Ale je pravda, že já jsem z těch, kteří mají rádi jasno, takže jasně určuji pravidla - co ano a co rozhodně ne. O fyz. trestech se zmiňuji extra důrazně. Odpovědět  Jana    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:29:06) A přesně takové děti jak píše Xantipa,které nikdo v životě ani neplácl,pak dělají ve škole,školce,na táboře nebo při hlídání cizí osobou přesně takové věci,jaké popisovala Reya, jako lezení na střechu a jiné neposlušnosti,které by normální člověk tím plácnutím řešil. A pokud tak budou vychovávány děti všechny,tak se za chvíli tábory můžou zrušit úplně protože takové děti nikdo nebude chtít mít na starost. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:38:29) Jano, jak jsi naivní, když jsi přesvědčená, že děti fyzicky netrestané jsou automaticky nevychované a neposlušné. Moje děti jsou prostě vychovávané jinak, než aby poslouchaly po hrozbou výprasku. A uznávám, že pokud někdo nezná jinou výchovu, než plácací, by s nimi měl problémy. Ony nejsou vychovávané tak, že řeknu - takhle to bude, protože jsem to řekla, ale musejí znát důvod........ Ale to už zase jsme jinde. Takže na závěr - pokud bys hodlala mé děti na táboře oplácávat, měla bys skutečně smůlu. Ale jak už jsem psala - s dětmi se to musí umět. Jasné vedení, jasná pravidla a diskuze. Ony vycítí, kdo je slabý a ten má smůlu. A být silný jen díky možnosti fyzicky trest? Ale jdi ty..... Odpovědět  Jana    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:42:51) tvé děti bych na táboře opravdu neoplácávala,stejně jako neoplácávám jiné děti. U nás se snažíme řešit vše domluvou a když to není možné tak dítka šupajděj domu k rodičům. A že jsem takovejch dítek zažila dost. Některým by myslím víc prospělo pár facek než jim donekonečna vysvětlovat že to a to dělat nesmějí. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:50:30) Souhlas Jano. Ona diskuze má smysl, když diskutujete s někým, kdo vaše argumenty bere a kdo se chce nechat presvedcit. Jsou lidi i deti, které na nejake plky z vysoka kaslou a jsou diskuze, které nevedou nikam, můžete diskutovat třeba leta páně a nic. Myslím, že někdy je jedna facka lepší jak čtvrthodinová diskuze. Autority musíme ctít vsichni. Uznávám, že ten, kdo fyzické tresty nadužívá, autoritu ztrácí. Uznavam, ze jsou lepsi zpusoby nez fyzicke tresty. Jak jsem napsala, fyzicky trest beru jako krajni prostredek. Ale nemyslím si, že právě v těch vypjatejsich situacich me ta facka o autoritu totalne pripravi, spis naopak. Díte, ktere nechape a nechce pochopit hranice, jednou krute narazi. Nejlepsi cestou je prosit pulhodiny sve deti, aby si obuly boty a podobné ptakoviny. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:53:38) Souhlas, možná to zní tvrdě,ale souhlasím. Odpovědět  Vilma    •  Re: no teda  (16.9.2007 2:40:24) "Ona diskuze má smysl, když diskutujete s někým, kdo vaše argumenty bere a kdo se chce nechat presvedcit." Kdo se chce nechat presvedcit??? To plati i pro tebe? Ty se chces nechat presvedcit? Nebylo by lepsi napsat "Ona diskuze má smysl, když diskutujete s někým, kdo vaše argumenty bere a nesnazi se ostatni presvedcit." ??? Odpovědět  zuzini  Re: no teda  (13.9.2007 15:52:04) Z vlastní zkušenosti: Mamka mě bila(když jsem si to zasloužila), otec na mě nikdy nešáhl (i když jsem si to zasloužila) a já pak k němu měla mnohem větší respekt. Mamku jsem zlobila dál, K otci jsem si to nedovolila - neměla jsem jaksi důvod. a ještě k trestům a nevychovaností: Já myslím, že mezi, v dětství trestanými Čechy, je dnes mnoho hulvátů a tyranů, zapšklých a závistivých lidí. když to srovnám se Španěly, Holanďany a třeba Řeky, kteří své děti "rozmazlují", nechávají si jak říkáte skákat po hlavě, musím konstatovat, že výsledek výchovy je jaksi lepší v těch cizích zemích. Jako dospělí jsou obětaví, usměvaví a mají mnoho vlastností, které u spousty Čechů postrádám. Tak jak to teda s tou výchovou vůbec je? Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:56:41) Zrovna s Holandany mam naprosto opacnou zkusenost. Rekove a Spanele - hm, kdybych mela vetsinu roku hezke pocasi a slunicko, taky bych byla vysmata jako leco. Vezmi si Skandinavce, ti jsou taky proti fyzickym trestum a ze by byli nejak "high" to ani ne, spis se topi v depresich a alkoholu. Jo za vsim jsou hormony, serotonin, atp. A proc teda tolik lidi v Americe a v Anglii chodi k psychologům? Vyzkumy ukazuji, ze jsou to prave ty deti vychovavane prilis volne. Pak jako dospeli narazeji, narazeji na hranice, ktere jim meli vymezit jejich rodicove. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 16:00:02) Já myslím, že je to spíš o rodinném zázemí, jako takovém. Dítě, které to zázemí nemá, může zůstat celý život nepotrestáno a přece nebude šťastné. No a pokud děcko žije v rodině, kde ho mají rádi, byť za nějakou extra skopičinu ho plácnou (přiměřeně), není nijak zvlášť poznamenané. Je rozdíl liberální výchova a podvolování se dítěti nebo (co hůř) naprotý nezájem.. Odpovědět  Jana    •  Re: no teda  (13.9.2007 16:00:34) A co děti v Americe? Tam se na ně nesmí nikdo ani křivě podívat a co z nich roste? V šestnácti si do školy přinesou zbran a postřílej půlku třídy. Odpovědět  zuzini  Re: no teda  (13.9.2007 16:04:21) A jak víš, že si tu zbraň do školy přinese zrovna dítě, které nebylo v dětství trestané? Ve Skandinávii, jsou podle mě taky skvělí, vždyť v Norsku je jedna z nejmenších kriminalit vůbec. Odpovědět  Klara, 4m     •  Re: no teda  (14.9.2007 18:48:31) Ziji v Norsku a fyzicky trestu tu jsou sice zakazany, ale nikomu to nevadi. Kdyz "si o to dite rekne", tak ho klidne placnou, zakon nezakon. A s kriminalitou to nema vubec nic spolecnyho. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 16:04:50) Na tento argument bych si dala pozor, ale pravdou je, že pár cizích učitelů (i Američanů) jsem zažila a celkem se jim naše školní ,,morálka" líbila..a to jsme fakt do vzorné středoškolské třídy měli daleko, spíš takový ukecaný souboj osobností.. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:57:43) Zuzi, když mi máma dala facku, věděla jsem, že je buď zoufalá, nebo jsem jí hodně ublížila - to je ten největší trest. Není to ani tak o bití, jako spíš o tom, co všechno si děti vůči rodičům dovolí. My máme hodně uvolněný vztah, v silně autoritářských rodinách se to nakonec skoro vždycky zvrhne proti rodičům, ale když necháš dítě růst jako dříví v lese, nebo se ho nějakých pravidel budeš doprošovat (takže k tobě ztratí jakýkoliv respekt), není to také dobře.. Jinak..právě na jedné hromadné dětské akci jsem zažila holčičku, která prakticky tyranizovala, zdravotnici, mladou holku, ale už dost zkušenou. Prakticky každý den si něco vymyslela, třeba i tu největší pitomost a ona s ní jezdila na blízkou polikliniku..říkala: ,,Já vím, že si vymýšlí, vím, že mě vydírá, ale dovést jí tam musím..jednak je schopná vše okamžitě napsat nebo zavolat rodičům a pak je taky náhoda blbec..a kdyby jí náhodou něco bylo"..no, ale chování té holky vůči autoritě bylo hrozné.. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 16:13:58) Reyo, já žasnu. Ty to totiž podáváš takto - no bože, co se stalo, šlo mu o život, mně o prestiž, tak jsem ho plácla, co se stalo. Kdybys totiž uznala, že jsi to nezvládla a udělala chybu tím, že jsi ho plácla - to je jiná. Každý dělá chyby, ale většina se z chyb učí. Ty to prostě jako chybu nevnímáš. To je to, co mě na tom vadí. Jasně, jestli si oplácáváš své děti a já ne - to je věc vlastního rozhodnutí. Ale jestli jde někdo dělat vedoucí na táboře a je překvapen, že děti neposlouchají jak pejsci, pak si s tím neví rady a dítě plácne a ještě po letech to obhajuje, jako skvělou věc, to normální není. Znovu opakuji - jsou to cizí děti a ty se nebijí, nikdy tečka, nebo lépe pár vykřičníků. Lizzi, jestli jsi padala do kolen, tak se zvedni. Ono to totiž tak opravdu je. Pokud dospělý, který dokonce i dítě týrá, to dítě přesvědčí, že si to vlastně zaslouží, protože zlobí apod., tak to dítě i toho trýznitele může mít rádo /vždyť přece to s ním myslí tak dobře/. Já vím, že to, co provedla Reya, není týrání, byl to úlet, ale jak píšu, zaráží mě, že to stále obhajuje a nehodlá uznat, že dělá chybu. To samé se slečnou na hlídání - pokud mi chce pohlídat třeba kamarádka a řekne, že když dítě bude zlobit, plácne ho přes zadek, to je přece normální, poděkuji, ale hlídání odmítnu s tím, že tohle nejsem ochotna respektovat. Pokud si platím slečnu, paní či kamarádku na hlídání, jasně stanovím pravidla a ta se budou prostě dodržovat. Pokud si paní, slečna či kamarádka uvědomí, že tohle zase nechce respektovat ona, je po spolupráci. Jednoduché. Já platím, mám právo si určovat, ale druhá strana má právo odmítnout. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 16:24:03) To o těch týraných dětech je známá věc, ale o tom jsem nemluvila. Tys to podala tak, jako by Reya dítě týrala. Ale od této debaty ustoupím to by bylo možné diskutovat stále dokola.. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 16:28:59) Ne, já psala, že by se to dalo kvalifikovat jako týrání, což by skutečně se dalo. Uvědomila jsem si to až později, proto jsem to znovu vysvětlila v předchozí reakci. Znovu připomínám, vadí mi přístup Rey v tom, že nehodlá uznat, že ulítla a že to prostě nezvládla. Dokonce chápu, že být vedoucí na táboře je dost stresující, obzvlášt ve věku, kdy má člověk co dělat sám se sebou. Ale znovu - je absolutně nepřípustné být děti, které jsou mi svěřeny, vždy je to chyba toho dotyčného a ne dětí. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 16:30:33) No páni - oprava - ne být děti, ale bít děti. Tak mě to rozhodilo, že nevím, co píšu-)))) Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (15.9.2007 15:06:37) Taky výborný postoj: svoje děti si oplácávej, cizí nech na pokoji...to že jsem dítě porodila mi zřejmě dává plné právo s ním zacházet jak uznám za vhodné??? Anebo, jak jsi psala jinde: když ho budu chtít dát na nočník ve 4 letech, nikdo mi do toho nesmí kecat...? Čí prospěch vlastně sleduješ? Svou svrchovanou moc MATKY - určovatelky pravidel nebo dítěte samotného...? Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (15.9.2007 16:58:31) Adelko, jsem matka, a to matka svých dětí a sleduji jen pouze jejich blaho - chceš-li to slyšet. A tvrdím - pokud mé děti budou mít ve 4 letech pleny, tak je mají z určitého důvodu a nikomu, a už vůbec ne, slečně na hlídání, do toho nic není. Ví houby, proč to tak je a já nejsem povinna jí sdělovat důvody svých rozhodnutí. Za druhé - jsem proti bití dětí, protože dle mého je to týrání. Mockrát jsem byla zde napadána za to, že pokud jiná matka své dítě plácne, je mi do toho kulový, protože ona to za týrání nepovažuje. Takže ano, pokud uvidím, že někdo plácne své dítě, otočím hlavu, protože "mi do toho nic není". Jiná věc bude, pokud ho bude mlátit hlava nehlava, protože to už týrání dle mého názoru bezpochyby je, ať si dotyčný a okolí myslí co chce. Ano, uznávám, že v některých rodinách se z občasného třepnutí tragédie nedělá, ale vzhledem k tomu, že já ani to třepnutí neuznávám jako výchovný prostředek, tak důsledně dbám na to, aby nikdo, opakuji nikdo, takto na mé děti "výchovně" nepůsobil. A jako rodič jsem za své děti zodpovědná. Jestli Ty přesouváš zodpovědnost za své děti na někoho jiného, je to Tvůj problém a Tvé rozhodnutí. Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (15.9.2007 19:45:49) Adélko, samozřejmě, že budu s dítětem "zacházet jak uznám za vhodné". To, myslím, dělají všechny matky a naprostá většina se snaží rozhodnout v nejlepším zájmu svých dětí. Nebo znáš nějakou matku, která o osudech svých dětí nechá rozhodovat někoho jiného? Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 11:00:48) "Jak uznám za vhodné" - narážela jsem samozřejmě na možnost zneužití tohoto postoje. To, že my (skoro) všechny sledujeme především zájem svých dětí je úplně samozřejmé, ale mohla jsem tušit, že pokud to explicitně nenapíšu, budu podezřelá...:) Xantipo, tvůj postoje je jako vždy dokonale promyšlený a stejně tak málo v kontaktu s realitou. Kde povedeš dělicí čáru mezi "plácáním" a bitím hlava nehlava? Tím myslí- kde pro tebe začíná ten moment, kdy už budeš intervenovat a kdy ještě ne? A opačně: kde začíná moment, kdy do tvé výchovy (tebou samozřejmě chápané jako té nejlepší) mohou vstupovat jiní? Má-li dítě plenky ve 4 letech, ty sama o můžeš označit za skutečnost, ke které máš své důvody a nikdo ti do toho nemá co mluvit, druzí už to ovšem mohou vidět jako podstatný regres tvého dítěte, se kterým by se mělo něco dělat. Stejně tak ty můžeš mít pocit, že je nepřípustné, když matka zmydlí dítě (tímto to neobhajuji!!! jen pro ty méně chápavé!!!) a můžeš mít pocit, že tady už bys měla zasáhnout, dítě však nevykazuje známky týraného dítěte a svým zásahem mu ve skutečnosti jen přitížíš... Tím chci říct, že svět není černobílý a lidé nejednají schematicky. Je fajn jednat podle svého svědomí, ale je taky dobré brát zřetel na skutečné zájmy ostatních bez ohledu na to, že žijou v něčem, co třeba ty sama neschvaluješ. (Typickým příkladem je odebírání dětí sociálně slabším rodinám bez ohledu na to, že děti jsou s rodiči šťastné, i když třeba žijí v nepořádku apod.). Na tvé příspěvky bych určitě neměla potřebu zareagovat, kdyby mě tak strašně nepodráždil ten samozřejmý arogantní tón s jakým požaduješ od okolí bezchybné jednání, hlasité přiznávání prohřešků apod. Prostě ten nesnesitelně mentorský tón. Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (17.9.2007 11:32:18) Adélko, mohla bys být spisovatelkou, alespoň co se tvé grafomanie týče :-) Ale vůbec netuším, co jsi tím příspěvkem chtěla říct... Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 12:04:12) Myslíš, že grafomanie=literatura? A jak víš, že spisovatelkou nejsem? ;) A nepracuješ náhodou na úřadu práce? Já bych pro tebe taky měla tip na povolání: co třeba agent-provokatér? Kloudného nevyprodukuje nic, jen se snaží druhé zvednout ze židle... Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (17.9.2007 12:43:58) Adélo, nebuď tak nášlapná. Napsala jsem pouze, že tvůj příspěvek byl dlouhý, ale nepochopila jsem, co jsi tím chtěla říct. Tak se tak nečerti. A díky za tip na zaměstnání. Nemáš nějaké bližší info, jako třeba kontakt(?). Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 13:21:44) Z podstaty nášlapnosti vyplývá výbuch v případě, kdy někdo šlápne. Takže jestli jsi chtěla jenom napsat, že jsi nepochopila můj příspěvek (znamená to snad, že ho chceš vysvětlit? Jestli ty holka nenaznačuješ, že jsem napsala blábol...), proč jsi potom musela připojit jízlivost o grafománii? Je to snad nějaké obohacení daného tématu...? Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (17.9.2007 13:29:53) Adélo, kdybych měla pocit, že tvůj příspěvek byl blábol, napsala bych:"Tvůj příspěvek je blábol". Napsala jsi dlouhý příspěvek, ve kterém jsem se úplně ztratila a nepochopila jeho pointu. Ale nic nevysvětluj, četla jsem tvé další příspěvky Xantipě a myslím, že už v tom mám více jasno. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 14:30:28) Aha, tak to se mi ulevilo. Měla jsem totiž bůhvíproč pocit že spíš než přímou řeč preferuješ "navážení se". Příště tedy tvou poznámku o tom, že kdybych nebyla grafoman, mohla bych být dobrou spisovatelkou pochopím jako lichotku a tvé konstatování, že vůbec nevíš, co jsem chtěla svým příspěvkem říci, si převedu jako tvou sebekritiku... Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (17.9.2007 20:46:07) Přesně tak, Adélko. Vycházej z toho, že ne všichni dosahují Tvé úrovně, co se intelektu týče. Čili se, prosím, snaž vyjadřovat stručně a jasně, aby to i blbci, jako jsem já, pochopili. Snad jsem zde implicitně či explicitně nenapsala něco, co by se tě mohlo dotknout. To bych vážně nerada. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (17.9.2007 11:43:32) Takže pro vysvětlení - pokud mé dítě bude mít ve 4 letech pleny, tak jistě je pro to důvod, který nejsem ochotna sdělovat sousedce od vedle. Ale určitě víš, že pediatr 4leté oplenkované dítě řešit nebude, myslím tím, co by do zanedbané péče, neboť dětský mozek se vyvíjí různě. Ostatně v některých jiných zemích je 4leté oplenkované dítě s dudlíkem naprosto běžné. Pokud má sousedka pocit, že své dítě zanedbávám nebo týrám, může to klidně oznámit na příslušná místa. Ovšem pochybuji, že by zrovna tohle chtěl někdo řešit. Ohledně bití - jak jsem již několikrát psala, bití dětí /i oplacávání/ vnímám jako nepřípustné. Ale bohužel v našich krajích je to běžný jev a lidé se nad tím leckdy vůbec nepozastavují. Doposud jsem se nedostala do situace, kdy bych měla pocit, že to určité dítě je ohrožené na životě tím, jak ho rodiče bijí, takže nic jsem zatím nikde nemusela hlásit. Ale hodněkrát jsem byla přítomna toho, jak někdo z rodičů bil své dítě "v rámci udržování přípustných hranic". Nebylo to ze stresu, že dítě bylo v nebezpečí apod., bylo to kvůli tomu, že prostě neposlechlo - nemlčelo, stálo o kus vedle, popošlo, nešlo dost rychle nebo naopak šlo moc rychle apod. Podle rodičů bylo prostě neposlušné a zasloužilo si za to bití, protože poslouchat rodiče se přece musí. A tehdy jsem kolikrát zasáhla i s vědomím, že budu "kráva, která se má starat o své". Jenže někdy si prostě nemůžu pomoct, protože i tohle, podle většiny nevinné, bití dítě nutně musí poznamenat. A já nemohu za to, že sociálka řeší problémy rodičů tím, že jim děti odebere. Je to špatný systém. Třeba právě tito rodiče sami nepoznali nic jiného, než bití a tak jim to připadá přirozené, třeba mají problémy, třeba jsou ve stresu. Pak ale má nastoupit stát a rodičům pomoci, učit je, že bití je špatné, že dítě trpí, že i bití dětí ve stresu je špatné, že jejich problémy nevyřeší to, že děti budou bít, naopak. Opravdu se mi nelíbí, že se odebírají děti, které by nemusely a kolikrát neodeberou ty, které jsou v ohrožení života. A když už se odebere prokazatelně týrané dítě, opravdu nechápu, jak se může do stejného prostředí vrátit a nikdo si nedá práci s tím, aby kontroloval, zda se má dítě dobře. Ale to už je jiná diskuze. Adelko, pokud děti nebiješ, pročpak to obhajuješ. Nechce se mi to hledat, ale mám pocit, že jsi připustila, že v rámci stanovení hranic je plácnutí přijatelné. Ale možná to byl někdo jiný, teď opravdu nevím. A jinak - moc se mi líbí, jak automaticky předpokládáš, že pokud děti nebiji, nutně je musím týrat psychicky a nebo že děti vlastně vůbec nevychovávám. Pokud uvažuješ takto, tak tě lituji. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 11:58:49) No...co dodat? "Pokud děti nebiješ, proč to obhajuješ"? - Já to neobhajuju. Jediné, co celou dobu obhajuju je právo člověka (dospělého, dítěte...) na reflexivní jednání, byť za cenu nepříjemných pocitů pro druhou stranu. My se tady do sebe ostatně navážíme, není nám to úpředpokládám nikomu příjemné, a přesto nemáme pocit, že se chováme nějak neadekvátně. Pokud chci brát dítě striktně jako rovnocenného partnera (s právem na důstojnost a "lidské" zacházení), nebudu okolo něj na druhou stranu stavět nepropustnou bariéru s vnitřním světem, jehož pravidla fungují značně jinak než pravidla toho vnějšího. Samozřejmě, že mu nebudu dávat všechno "sežrat", ale spíš než úzkostlivě dbát (na základě vlastních vzpomínek z dětství, které jsou mnohdy nejsilnějším hnacím motorem - znám to taky) se budu pokoušet představit mu svět(SVŮJ svět!) takový, jaký ho opravdu mám - tedy svět, ve kterém nejsem Stepfordaká panička, ale žena a máma se vším zkratovitým a mnohdy i nespravedlivým jednání, kterého jsem si ovšem vědoma!!! Myslím, že takový přístup dítě posílí víc než kolotoč přehnaných ambicí na jeho bezchybnou výchovu a následných frustrací z toho, když se vloudí chybička... Dítě, které ví, že matka nerovná se vždy vlídná, za každých okolností "rozumné" řešení nacházející maketa člověka, ale chybující, třeba i prchlivá, třeba i nevyrovnaná apod.bytost z masa a kostí - samozřejmě milující - si podle mého názoru udělá o lidech mnohem reálnější obraz. A ač jsem v dětství taky schytala nějakou tu ránu a pocity ponížení (oni můžou-já ne) taky zakusila, svým rodičům vyčítám něco úplně jiného - a to to, že nikdy neuměli říct "promiň". Ale to už je jiné téma. - nevím, kde jsi dospěla k názoru, že tě obviňuju z jiné formy týrání nebo "nevychovávání. Není to v žádném mém příspěvku obsaženo nikde ani implicitně, takže lítosti netřeba, pokud ji ovšem jako komunikační prostředek nutně nepotřebuješ, abys mohla dát najevo, jak "líto" ti je každého, kdo je "proti tobě". - jdu se učit, mám zkoušky a místo toho tady vedu plamenné řeči :) měj se hezky! (fakt!) Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (17.9.2007 12:55:40) Adelko, není mi při tomto postoji líto těch, kteří jsou "proti mně", jak píšeš. Je mi líto těch, kteří si myslí, že bez bití to prostě nejde a nechtěla jsem to tak napsat, ale je mi líto těch bitých dětí. Směšuješ 2 věci a musím uznat, jsi dobrý demagog. Ale pokud uznávám bití jako výchovný prostředek, tak asi není třeba nějaké omluvy - dítě překročilo hranice, tady má trest, dobře ví, za co, tak jakýpak copak. Pokud ovšem bití neuznávám jako výchovný prostředek a stane se mi, že ujedu, tak je myslím logické, že to beru jako své selhání, které samozřejmě nechci opakovat, ale dítěti se omluvím a vysvětlím. Není nutné se trápit nějakými dlouhými výčitkami, protože dítě ví, že sice něco provedlo, ale rodič selhal. Dítě ví, že dospělí jsou chybující a je schopno odpustit a žádné citové trauma se nekoná. Stejně tak rodič odpouští svým dětem, protože je miluje a ví, že děti jsou děti a mají právo na chyby a navíc, dětem chybí zkušenost. Pokud udělám chybu, kdykoli, snažím se z ní poučit, aby se neopakovala. To, že rodič dítě pleskne, je chyba a je třeba ji napravit. Prvopočátek je vědomí, že to byla chyba, pak následuje omluva a nakonec poučení, aby rodič znovu nechyboval. Dítě taky prožívá stres, vztek, bezmoc, ale odmala ho učíme, že si tyto pocity nesmí vybíjet na druhých a najednou rodič, jeho nejbližší člověk, to dělá běžně a nic se neděje. Nemyslíš, že to je pro děti matoucí chování? Člověk je tvor chybující, ale už dopředu hlásit, že když dítě mě rozčílí, tak ho plácnu a basta. To je to, co mi vadí, krom jiného. To není úlet, to je plán. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 13:10:38) Mám pocit, že mluvíme v nějakých paralelních liniích...nevím jaké 2 věci směšuju, nevím, kde jsem psala, že děti týráš či nevychováváš, nevím, kde jsem psala že sama dítě klidně plácnu. Celou dobu se snažím obhájit princip spontánního toku života oproti předem nalinkovanému ideálu "nebití". Toť vše. Nařknout někoho z demagogie je takhle bez argumentů hodně otřepané klišé. Bitých dětí je jistě líto mnoha lidem, v tom nejsi nikterak výjimečná. Výjimečná jsi v přemrštěném a podle mého názoru lehce hysterickém prosazování přístupu, o kterém se sama domníváš, že je ušlechtilý, ale který je ve skutečnosti nedostižným ideálem chronicky ambiciózních matek, které jsou kdykoli připraveny k veřejnému plivání na ty, kdo nejsou ve své sebekontrole tolik důslední... A jestli ti z mého příspěvku vyplynulo, že programově omlouvám bití, které si už předem plánuji, věz, že je to těžká dezinterpretace. Programově obhajuju pouze "system error", který se může přihodit každému. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (17.9.2007 13:57:21) Jsem stejně hysterická v prosazování nebití dětí jako jiní stejným způsobem tvrdí, že bití dětí je norma, protože to jinak nejde. Diskuze se rozpoutala proto, že autorka článku přiznala, že děti tahala za vlasy a odmítala připustit, že tohle opravdu neměla, i když ty děti byly podle ní velmi rozmazlené. Pokud by totiž napsala něco ve stylu - chybovala jsem, neudržela jsem se, bylo to špatné - tak OK, ale pokud někteří povyšují její chybu na právo uhodit, protože co s rozmazlenci, tak to je jiná. Stejné je to s autorkou příspěvku o svém fungování na táboře jako vedoucí. Tam je to stejné. Takže pro tebe znovu - pokud někdo v zoufalství a stresu třepne SVÉ dítě a uzná to jako chybu, fajn, to jsem schopná pochopit, ale pokud někdo používá fyz. tresty jako výchovný prostředek. Tak to je jiná. Tady jsem opravdu nekompromisní. A pokud by někdo bil mé vlastní děti, tak to pak budu i mírně hysterická. A naštěstí - to už zákonem postižitelné je, narozdíl od bití vlastních dětí /bohužel/. A úplně mi vstávají vlasy na hlavě, když čtu, že je lepší pár facek /od rodiče, učitele / než cokoli jiného. Nechat se ponižovat fackováním a bitím? Zčásti mi to připadá jako na vojně - mazáci dělali "zobákům" přesně to, co zažili jako "zobáci" sami. Někdy se musím pousmát nad naivitou maminek malých dětí, jak mají kolikrát jasno, co a jak. Jenže když děti dorůstají, je to všechno jinak. Ale naštěstí, tyto maminky se učí zkušenostmi, protože jak lehce třepneš tříleté dítě, tak lehce to neprojde u třináctiletého. A kapitola sama pro sebe jsou děti zletilé, to mi věř. Jsou velmi kritické a nekompromisní. A že by Ti ve stresu ulítla na takové dítě ruka? Tak na to rovnou zapomeň. Ne, že bych někdy neměla cukání, jenže to neudělám, protože FACKA NENÍ ARGUMENT, a to mohu být ve stresu jak chci. A tyhle děti jsou mnohem tvrdohlavější a rafinovanější, než ty malé, takže nápor na nervy je obrovský. Abys mě nenapadla, že tu mluvím jak o válce mezi dětmi a rodiči. To ne, to je prostě život. Oni něco chtějí a chtějí to za každou cenu, kompromisy jim moc neříkají. Je na rodičích, aby je usměrnili, ale bitím to rozhodně nepůjde, tady jde o využití všech předchozích zkušeností a přesvědčování a doufat, že snad pomůže dosavadní výchova. Jenže někdy si člověk prostě neví rady. Nevím, jak by ses tvářila, kdyby ti tvůj pubertální syn vlepil facku, protože jsi překročila jeho hranice a on to prostě neustál a vypěnil. Navíc by ti jistě připomenul, že ty z facky jemu taky neděláš problém, tak o co jde. Soráč. Myslím, že pak bys přehodnotila své postupy. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 14:20:13) Ach jo... ne a ne a nepochopím kde vznikl dojem, že podporuju bití dětí. Ani po trojím opakovaném vysvětlení zřejmě nejsem s to dostatečně vyložit, že jediné, co jsem obhajovala, bylo právo na selhání. ( A to bez ostentativního zpovídání se druhým a sypání si popela na hlavu...se svým selháním ať se každý vypořádá sám). Snažila jsem se taky vysvětlit, že rozlišuji mezi "převahovým" a "výstražným" třepnutím. Taky mi bylo líto autorky pův.příspěvku, která se dost upřímně svěřila se svým selháním, ale pouze proto, že své pokání nezatroubila do světa s deseti vykřičníky, dělal si tu kdekdo právo ji ze své pozice nechybujícího stavět na pranýř. Protože ale časově nezvládám vysvětlovat to stále dokola, mám pocit, že potenciál naší diskuse už se tímto poněkud vyčerpal. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (17.9.2007 14:29:45) Taky si myslím, že vše již bylo řečeno. Stejně tak já nechápu, kde bereš tu jistotu, že nejsem ochotna a schopna připustit a omluvit selhání. Myslím, že jsem svůj postoj již dostatečně vysvětlila a několikrát. Odpovědět  ZuziP  Re: no teda  (17.9.2007 21:55:06) "Výjimečná jsi v přemrštěném a podle mého názoru lehce hysterickém prosazování přístupu, o kterém se sama domníváš, že je ušlechtilý, ale který je ve skutečnosti nedostižným ideálem chronicky ambiciózních matek, které jsou kdykoli připraveny k veřejnému plivání na ty, kdo nejsou ve své sebekontrole tolik důslední..." Ze toto pises zrovna ty... pises o "veřejnému plivání" v tom istom odstavci, v ktorom Xantipe pripisujes "hysterickém prosazování přístupu" a nazyvas ju "chronicky ambiciózní matkou"... mozno by si si mohla trosku sebakritickejsie precitat aj svoje prispevky. Pises "Programově obhajuju pouze "system error", který se může přihodit každému. "... to akoze uznavas, ze bit dieta je chyba? Odpovědět  DENISA    •  Re: no teda  (14.9.2007 2:01:31) Xantipo, jsi neuveritelne zahledena do sebe - JA deti nebyju, MOJE deti nikdo nebude oplacavat, JA, JA, MOJE, MOJE. Naprosto ti verim, ze se ti dari vychovat slusne deti i bez placani, ale my tady nemluvime o TVYCH detech, ale vseobecne. Samozrejme, ze by se deti meli vychovavat bez fyzickych trestu, ale MELI by se vychovavat, holt ty to treba delas, ale spousta rodicu to nedela. Necha rust deti jak drivi v lese a co pak maji ucitele, vychovatele, au-pair delat? Ano nemuzou bit cizi deti, ale ze to chteji kolikrat udelat - naprosto se nedivim. Moje svagrova ve svych 30ti letech jela hlidat deti do Anglie, a protoze je drobne postavy, tak ji jejich 16tilety narostly synek normalne nafackoval. Dobry co? A jeho taky nikdy rodice nebili, tak kde vzal tento vzorec chovani? Nemuzes posuzovat chovani jinych lidi jen podle sebe, neexistuje zadny vzorec chovani, podle ktereho by vsichni meli stejne postupovat. Odpovědět  Baba Jaga  Re: no teda  (14.9.2007 2:21:43) Moje kamaradka, kdyz delala au pair v USA, jednou dala 10ti letemu diteti facku, protoze ten fracek nejenze ji neustale nadaval a neposlouchal ji, ale jednou se ji normalne zakousl do ruky a odmital pustit {v deseti letech!!!!}, tak mu dala facku. Pustil se, ale sel okamzite zalovat a ona pak mela priserny prusvih. Nikoho nezajimalo, ze to udelala vpodstate v sebeobrane. Odpovědět  DENISA    •  Re: no teda  (14.9.2007 2:52:07) Fuj, taky mi ujelo byti a biti, stydno mi je. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda - Deniso  (14.9.2007 10:13:16) Deniso a jak jinak bych to měla napsat než "já děti nebiji a moje děti nikdo bít nebude". Tak to prostě je, to není o zahleděnosti do sebe. Nemusela bych to tak psát, mohla bych psát - děti nikdo nikdy nesmí bít. Jenže tady u nás je normální děti bít, takže bych byla automaticky napadena, že ať si své děti vychovávám bez bití, ale jinde je mi do toho šumafuk. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:29:20) No, naše tábory vždycky byly a jsou spíš "rodinná záležitost" - všechno děti přátel, které nás znají. Fyzické tresty byly vždycky naprosto vyjímečná záležitost a měly svá pravidla - tedy pouze za opakované vědomé ubližování druhým dětem nebo za otevřené neuposlechnutí, když šlo o něco vážného (byl tím někdo ohrožen na zdraví apod.). Naopak na akci, kterou pořádáme každoročně pro 160 dětí z celé republiky, máme v pokynech pro vedoucích jednoznačně napsáno, že fyzické tresty jsou zakázány. Máš samozřejmě právo nesouhlasit se samotnou myšlenkou fyzických trestů, to je tvoje právo, na toto téma už tady byla řada diskusí. Prostě bys na ten náš tábor své dítě neposlala :) Slečna na hlídání ode mne nikdy povolení k plácání nedostala a nedostane, mj. právě proto, že většinou jsou ve věku, kdy jim chybí zkušenosti a nadhled a hrozí jejich zneužití. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:11:56) Reyo, ty jsi ale manipulátor. Proč hysterická reakce? Jen proto, že s Tebou nesouhlasím? Že nesouhlasím s tím, že máš právo oplácávat děti, která máš na starost? No ty jsi opravdu ale dobrá. Ten kluk možná byl fracek, jak píšeš, ale ty větší, protože ty jsi ho měla na starost a nezvládla jsi situaci. S dětmi se to totiž musí umět, obzvlášť s cizími. Chce to trochu přestat myslet na své vlastní já a chtít se vžít do jejich kůže. Jenže to ty -náctileté slečny prostě neumějí, protože nad jejich JÁ nic není. Ony z toho vyrostou, většinou, ale některým to bohužel zůstane. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:17:55) Promin, ale manipulátor jsi ty a delas z komara velblouda. Zdá se mi, ze jsi trochu odtrzena od reality. Jestli jsem byla fracek, jo to nepopiram, v 18 jsme takovi byli vsichni. A nesouhlasim, ze jsem chlapecka nezvladla, naopak me mel rad. Jak jsem napsala, moc dobre vedel, ze to prepiskl. A i kdyby me rad nemel, no a co, kazdy me mit rad nemuze a ani nemusi. Nicmene, mne mohli na rozdil od toho nej zavrit, kdyby z te strechy spadl a zabil se. Konec koncu jsem ja mohla spadnout dolu a zranit se, kdyz jsem pro nej lezla. To kolikrat ti rodice nevidi. A jak jsem rekla, po teto zkusenosti jsem se rozhodla, nikdy vice. Sama rikam zaplat panbuh za lidi, kteri jsou ochotni se o cizi deti na tech taborech a vyletech starat. A ne jen kritizovat na netu. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:21:03) Reyo, souhlasím, jako vedoucí nebo instruktorka jsem na táborech nebyla a ani bych do toho nešla. Tvou zkušenost chápu a neberu tě jako nějakého nelidu. Též věřím, že kluk tě měl rád. Ono je to o hu*u..a málokdo na to má nervy nebo povahu. Já ne. Proto se podobných věcím straním též. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:26:10) Chlapeček Tě měl rád? No promiň, děti jsou tak ovlivnitelné, že mají rády i toho, kdo jim prokazatelně ubližuje. Odtržená od reality nejsem, neboj. Prožila jsem si své jako dítě a teď mám děti malé i tu 18ti letou slečnu. A ta moc dobře ví, že fyzické tresty jsou nepřípustné a obzvlášť u cizích dětí raději 3x počítá do deseti, než řekne něco ostřejšího /to jsou její slova/ a je prostě naučená - že děti se neplácají, a to nikdy. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (13.9.2007 15:32:51) Reyo, mimochodem, za nelidu Tě nepovažuji. To ne. Jen za nevyzrálou osobu, která nepochopila, že jestli-že si plácneš své vlastní dítě, no budiž, zakázané to není. Jestli-že plácneš cizí dítě, musíš očekávat následky, protože plácat cizí děti je už fyz. týrání a jako osoba trestně odpovědná si musíš být vědoma, že z toho můžeš mít sakra velké problémy. A neuspěješ s argumentem, že jsi mu snad zachraňovala život, tak pak ze stresu jsi ho zbila. Ale tys mu ho přece nezachraňovala, protože spadnout jste mohli oba, možná že by dokázal slézt i bez Tvé pomoci. Nehledě na to, že Tě neznám, tak opravdu nevím, jak kvalifikovaná byla Tvá pomoc. Ono - cesta k neštěstí bývá dlážděna "dobrými" skutky. Přesně tohle se na tu tvou pomoc může hodit. Odpovědět  Jana    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:37:34) Xantipo myslím že Reya nepomáhala chlapečkovi slejzat střechu,ale že psala,že chlapeček na ní vylezl a nechtěl dolu. to ho tam jako měla nechat do půl noci než si rozmyslí že sleze? A kdyby se třeba rozhodl tam sedět do rána tak měla být u něj aby náhodou neslítl? A kdyby slítl a nedej bože s mu něco stalo tak by měla jít do kriminálu protože ho neuhlídala? Trochu ujeté ne? Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:43:06) Mysli si o mě co chceš, vyzrálá nevyzrálá, je mi to fuk. Sama jsi napsala, že mě vlastně ani neznáš, takže to pro mě má nulovou informační váhu. Nicméně v jednom máš pravdu, že třeba někdo by tu situaci vyřešil líp. Ostatně, já to taky popisuju v podstatě jednostranně, takže beru, že nekdo by třeba rekl, že ten chlapeček měl možnost slézt sám (což by asi zvládl), jenže tím bych dala ostatním dětem možná najevo, že se to může, nevím. Dnes, podruhé, bych ji třeba tu situaci taky řešila jinak. Ale teoreticky se vždycky uvažuje snadno, ale být tam na tom místě, to je úplně něco jiného. Po bitvě každý generál. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (15.9.2007 15:16:30) Reyo, myslím, že Xantipa žije v nějakém simulátoru kde se věci nedějou a život nežije spontánně a z momentu na moment, ale lidé jsou povinnováni předem promýšlet všechny možné varianty a důsledky svého jednání a pokud náhodou pochybí (to DOKONCE i Xantipa toleruje), musí vystoupit a zřetelně formulovat prohřešek, kterého se dopustili... Nejvíc ze všeho mi to připomíná hollywoodské slaďáky, kde vcelku kladný, ovšem přehmatu se dopustivší hrdina na závěr pronese řeč a všichni aplaudují... Jinak musím pronést ještě jedno šokantní prohlášení: kdyby moje dcera kousla/napadla/jiným způsobem tyranizovala - "zkoušela hranice" - kohokoli (jiné dítě, vychovatelku nebo třeba své prarodiče) a těm by "ujela ruka" - tím myslím, že by ji plácli po zadku anebo by si ulevili nadávkou, byla bych s tím zcela srozuměna. Násilí a provokace neschvaluji obecně, tedy ani u svého dítěte, jakkoli je miluji a PRÁVE PROTO, že je miluji. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda - Adelko  (15.9.2007 17:10:23) Reyo, myslím, že Xantipa žije v nějakém simulátoru kde se věci nedějou a život nežije spontánně a z momentu na moment, ale lidé jsou povinnováni předem promýšlet všechny možné varianty a důsledky svého jednání a pokud náhodou pochybí (to DOKONCE i Xantipa toleruje), musí vystoupit a zřetelně formulovat prohřešek, kterého se dopustili... Nejvíc ze všeho mi to připomíná hollywoodské slaďáky, kde vcelku kladný, ovšem přehmatu se dopustivší hrdina na závěr pronese řeč a všichni aplaudují... - to je Tvá citace - jen pro upřesnění. Takže, pokud se někdo chová v souladu se zákonem a dobrými mravy, nemusí dopředu nic promýšlet. Opět jsme u toho, pokud budu vychována či budu mít naučeno, že děti a lidé se fyzicky nenapadají, že to je nepřípustné a neomluvitelné, tak nemusím o ničem dopředu přemýšlet, ruka neujede, protože to člověka ani nenapadne. Jenže samozřejmě vím, že takto nastavení nejsou všichni, to bychom se tu o tom nemuseli bavit. A představ si, jsou už pubescensti, kteří vědí, že bít děti se nesmí a "dokonce" ani ve stresu je to nenapadne. Pročpak asi? A jestli-že reaguješ na to, jak jsem psala, že pokud by náhodou vedoucí či praktikant uhodil dítě a pak musel svou chybu uznat a omluvit se. Co je na tom? Mají ho snad poplácat po rameni a poděkovat mu za to, že bije děti? Takto si je totiž schopen uvědomit, že udělal něco, co se nemá a pokud není ochoten si toto uvědomit, tak je něco v nepořádku a nemůže pokračovat v práci vedoucího či praktikanta. Protože, přiznat si chybu, znamená, že o tom přemýšlím. Tedy většinou. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda - Adelko  (17.9.2007 10:34:10) "Zákon a dobré mravy" - to jsem dva poměrně zásadně odlišné pojmy. Obé určuje společnost, respektive kultura té které společnosti, to první je ovšem formulované písemně a zakotvené v právním řádu státu, to druhé souvisí mnohem více s individuálním pojetím. Pokud tedy světice tvého kalibru považuje za "špatný mrav" plácnout nezvedené dítě po zadku, neznamená to, že to je obecně jako špatný mrav přijímáno. Ostatně, já jsem vůbec nemluvila o tom, zda má člověk vnitřně nastavené hranice, za které by nikdy nešel (ačkoli, nikdy neříkej nikdy!), mluvila jsem o tom, že události se v životě dějou spontánně (jakož i konání jednotlivce, ať už má morálku jakoukoli) a není tudíž možné dopředu promyslet všechny možné varianty. Řečeno lapidárně: málokdo je stroj, dokonale ovládající své emoce, náhlé popudy apod. Každého ovlivňuje nepřebverné množství aktuálních impulsů, které způsobují v konečném výsledku variabilitu jeho jednání. Pokud by tomu tak nebylo, pohybovali bychom se a jednali jako roboti v předem daných schématech...někteří lidé mají k tomu zjevně blízko, já to ovšem jako plus nevidím. Ad týrání cizích dětí a mých vlastních... chtěla jsem především upozornit na pokrytectví podobného postoje. Já se pokouším ke všem dětem přistupovat zhruba stejně, jsou-li mé či nikoli. Žádné z nich nebudu třískat (že to považuješ plácnutí za odsouzeníhodné je tvoje věc, jsou různé, mnohem méně viditelné a rafinovanější formy násilí vůči dětem, a kdo může skutečně zodpovědně prohlásit, že svému dítěti dělal vždy jen dobře? A je to dobře, že nikdo takový není! Dokonalost totiž nahání nemenší hrůzu a je to právě nedokonalost, co dělá člověka člověkem!), když se ale kterékoli dítě projeví jako hrubián či násilník bude následovat projev mé nevole ve formě, keterou budu v danou chvíli považovat za nejvhodnější. Když vezme moje dítě lopatkou po hlavě jiného, okřiknu je. Když to samé udělá jiné dítě mému dítěti, okřiknu je též...přece nebudu stát a čekat, dostaví-li se "jediná oprávněná osoba na světě", aby mu vysvětlila nevhodnost jeho chování. Některé situace prostě vyžadují okamžitou intervenci. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda - Adelko  (17.9.2007 11:06:18) Ano, Vondruška taky řekl "zima je individuální pocit". To je humus, u kterého jsem taky skřípala zubama. Já jsem ovšem k individuálnímu pojetí morálky pokud vím žádné znamínko plus nepřiřadila... Neznamená to přece, že individuální charakter pojetí morálky znamená, že je v pořádku, když si ji každý upravuje podle sebe. Znamená to jenom to, že kategorie "morální" a "nemorální" se nedají vymazit tak jasně jako zákon. Šlo mi taky spíš o pojetí téhle kategorie napříč kulturami, které se mohou a mnohdy se i zančně liší a přesto nelze jednu odsoudit jako lepší a druhou jako horší. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda - Adelko  (17.9.2007 11:18:19) Když vezme moje dítě lopatkou po hlavě jiného, okřiknu je. Když to samé udělá jiné dítě mému dítěti, okřiknu je též...přece nebudu stát a čekat, dostaví-li se "jediná oprávněná osoba na světě", aby mu vysvětlila nevhodnost jeho chování. Některé situace prostě vyžadují okamžitou intervenci. - to jsi psala a já s tímto naprosto souhlasím. Jenže tady píšeš, že okřikneš, pokud napíšeš, že uhodíš, s tím tedy rozhodně souhlasit nemohu. Já přece netvrdím, že dítě nemá mít hranice, má je mít, jenže každý je stanovuje jiným způsobem. Ty zřejmě tím, že plácneš, aby dítěti bylo jasno, že tam tedy ne, já tím, že přiměřeně věku vysvětlím, že to a tamto ne proto a proto. A neboj, nejsem stroj a nejsem dokonalá, jen jsem si prostě sama v sobě zakódovala, že děti se nebijí a to samé se snažím vštípit dětem. Tedy upřesňuji - ne děti, ale nikdo se nebije. Už jsem psala, že naši mě bili - jistě mě měli rádi, bylo to pro mé "dobro". Nebyla jsem týrané dítě, i jinde to bylo takové. Nikdy ale nezapomenu na ten pocit, řekla bych pocit ponížení, a to už v dětském věku a jednou jsem si řekla, že až to zvládnu, nikdo už mě nebude smět bít. A pak se také řídím podle hesla - co nechceš, aby ti druzí dělali, nedělej jim sama. Takže by bylo nelogické, abych ostatní oplacávala, pokud to sama nechci. Bití je zásah do lidské důstojnosti a dítě je přece taky příslušník lidského rodu. Nebo tomu mám rozumět tak, že důstojnost dítěte a důstojnost dospělého se řídí jinými pravidly? Odpovědět  zuzini  Re: no teda - Adelko  (17.9.2007 12:45:28) To je přesné, pocit ponížení. Taky jsem se tak cítila a dodnes si ty pocity pamatuji. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda - Adelko  (17.9.2007 10:37:37) Jo, a co se týče praktikantů a vedoucích - má poznámka se vůbec nevztahoval k nim. Narážela jsem spíš na to, jak neodbytně jsi vyžadovala hlasité zvolání "mea culpa" od autorky článku. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (15.9.2007 17:17:16) Adelko - "Násilí a provokace neschvaluji obecně, tedy ani u svého dítěte, jakkoli je miluji a PRÁVE PROTO, že je miluji." Tak toto Tvé prohlášení zní opravdu komicky v kontextu s Tvým sdělení, že dítě klidně plácneš nebo ho necháš oplacávat jinými. To je totiž také násilí, jenže z Tvého pohledu Ty na to násilí máš právo, kdežto druhý ne. Ráda bych napsala, že jsi mě pobavila, ale bohužel, je to spíš k pláči než k smíchu. A jsme u toho - fyzickým násilím svému dítěti "vysvětluješ", že fyzické násilí je nepřípustné. Takže dítě pochopí - Ty jsi silnější a trestat můžeš, dítě je malé a slabé, takže musí počkat, až bude větší a silnější. Bezva. Odpovědět  Adelka80  Re: no teda  (17.9.2007 10:46:17) A ještě k tomu, jak tu nade mnou pláčeš: projevy převahy, testování hranic, ventilace nahromaděné agrese pomocí fyzického útoku...tak to je přesně to násilí, které já neschvaluju, kterému se ovšem za život nikdo nevyhne. Je to násilí nátlakové (nemusí být vždy fyzické), jehož podstatou je demonstrovat vlastní sílu, moc, převahu či frustraci. Plácnutí či zvýšený hlas, který přichází po podobném aktu považuji za pouhý výstražný signál, který nemá druhého zatlačit do kouta a dostat do podřízené pozice, ale má ho pouze upozornit: "pozor, tady se dostáváš do zakázané zóny". Jako vysvětlování násilí násilím to tudíž nechápu (ostatně, ono symbolické plácnutí se většinou ani intenzitou nemůže tomu prvotnímu aktu zdaleko rovnat). Jen pro upřesnění a pro ty, kdo by to snad nepochopili/y: své dítě nemlátím. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:33:08) Xantipo, já nemám slov, to cos napsala s tím ,,ovlivněným chlapečkem, který měl ráda i toho, kdo mu ,,ublížil"(šmankote), je blbost a radši bez komentáře, promiň, ale netušila jsem, že něco podobného vypustí dospělý člověk z pusy..Nebudu ti vyvracet to, že nesouhlasíš s fyzickými tresty, každý máme svůj názor, ale ta tvá věta mě fakt dostala do kolen.. Já měla hodně liberální výchovu, ale sem tam jsem dostala - a věděla proč, za co a sama bych si později tu facku nejradši dala sama.. Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (13.9.2007 15:42:40) Lizzie, v tomhle souhlasím s Xantipou. Argumentovat tím, že mě měl chlapeček rád je nesmysl, protože děti přirozeně přilnou k tomu, kdo s nimi tráví hodně času. Bohužel i k rodičům, kteří je týrají. Já bych si také vybrala tu facku, ale když se to vezme logicky - pravděpodobně proto, že bych jí doma stejně schytala od otce, pokud bych přinesla domů nějakou poznámku, ač jsem za svůj život vyfasovala jen párkrát a to většinou pohlavek. Svou dceru jsem párkrát plácla, ale neobhajuji to. Spíše se snažím najít nějakou jinou cestu, protože nechci tak činit celé její dětství. Odpovědět  Lizzie  Re: no teda  (13.9.2007 15:50:30) Lassie, souhlas, já už musela doma rodiče hodně naštvat, abych dostala (v dětství přes zadek), v pubertě facku, no a když to hodnotím zpětně, v té pubertě jsem kolikrát měla dostat facky dvě. Jinak ten chlapec jí mohl mít rád - ale ta holka byla ve stresu, vždyť ten kluk se mohl vážně zranit..jinak já provést něco takového, dostanu jí doma taky, ale to je čistě subjektivní. Reya se přiznala k tomu, co udělala a já to oceňuju, navíc sama říká, že na práci s dětmi není stavěná (já též). Upřímně řečeno, provést mi cizí dítě něco podobného, asi se z toho dostávám hodně těžko. A to dítě asi vědělo proč a za co dostalo. Já to neobhajuji, prostě to ale vyplynulo ze situace..dost hrozné situace. Odpovědět  MSteflova  Re: no teda  (13.9.2007 15:57:43) Já plácla 3-letého chlapečka po zadku, přes zimní bundu, a to proto, že praštil větví malého pejska, který mu nic neudělal. Nesnáším prostě, když někdo někomu ubližuje, a to ani zvířatům. Věděla jsem, že je to v rozporu s mým postavením v rodině a předpokládala, že si budu balit kufry. Maminka toho chlapečka se ale postavila za mě. Od té doby jsem se naučila s dětmi mnohem lépe komunikovat, za pár měsíců mi stačilo na ně jen zvednout hlas. Byly to výborné děti a nikdy jsem je pak od této události neuhodila. Proto věřím, že věci se dají řešit i jinak, jen člověk musí mít snahu vysvětlovat a naslouchat. Odpovědět  Vaclavka  Re: no teda  (14.9.2007 9:37:55) Xantipo, každý máme holt na výchovu svůj názor, kdybys to konečně ráčila uznat. Strašně nerada se na diskuzích hádám, ale když čtu tvé příspěvky, tak musím v duchu počítat do deseti, abych nenapsala něco sprostého. Ne proto, že zastáváš výchovu bez tělesných trestů. Ale jak vehementně ryješ do holek, které mají jiný názor než ty. Ono je fakt každé dítě jiné. Své děti nebiju, jsem toho názoru, že facka není argument. Asi jsem měla tu kliku, že mám ten typ dětí, se kterými je domluva. I když synek se narodil s LMD a do školního věku byl silně hyperaktivní. U těchto dětí rány tuplem nic neřeší. Ale rozhodně bych se tady do autorky neobouvala za to, že coby au-pair jí ujely nervy. Fakt nevím, co bych dělala, kdybych měla takového spratka, se kterým by domluva nebyla. Nevím, netuším, možná, že by se ze mne stal sadistický rodič... Ze syna si dělám legraci, že by potřebovali jako třídního Igora Hnízda. Za mých socialistických školních let jsme měli učitelku, která tělesné tresty provozovala. Fakt měla respekt a kupodivu i hodně naučila... Nevím, jestli někdo měl z ní následné trauma, někteří mí spolužáci ze ZŠ moc slavně nedopadli, bohužel... ale těžko říci, zda to bylo tím, že je naše matikářka zpacifikovala svým oblíbeným vytaháním za uši. Taky nechápu tvůj výlev ohledně nočníku. Fakt nevím, co je na tom pozitivního, kdyby mělo dítě plínu do čtyř let. Musí to být nepříjemné i pro to dítě. Zas říkám, měla jsem kliku, holky se na nočník naučily samy a dobrovolně, do dvou let byly bez plín. U syna to bylo těžší, ale zvládlo se to. Takže nemohu posoudit, jestli to někde opravdu nejde. Pokud by si dotyčná mamina sama ty plíny vyměňovala, ať si dítě učí bez plín třeba až na střední škole... Podtrženo sečteno, odsuzuji ty rodiče, kteří nepřiměřeně trestají své děti. Strach není řešení ani výchovný prostředek. Ale nekriminalizovala bych ty, kterým lupnou nervy a následně ujede ruka. Fakt se to může stát. Jen je dobré zhodnotit situaci, proč se tak stalo. Určitě bych nehonila k odpovědnosti vedoucího, který by plácnul na táboře mé dítko. Znám je oba a vím, že si to dítko asi zasloužilo. Ono uhlídat tlupu dětí není žádný med. Zrovna nedávno jsme se o tom s panem vedoucím bavili. Následky nepozornosti vychovatelů mohou být dosti tragické. Viz případ kluka, který zůstal pod vodou. Nevím, jestli v některých případech (neříkám že v tomto) nemůže dobře mířený a míněný pohlavek zachránit dítěti život. Pokud ano, zaplať pámbůh za něj. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (14.9.2007 10:05:54) Václavko, názor druhého "ráčím" uznat pouze v případě, že se jedná o postupy v jeho vlastní rodině. Taky musím do deseti počítat, protože netuším, kolikrát mám zdůrazňovat, že mě zaráží to, že někdo bije cizí dítě a připadá mu to normální a ještě se diví, že se to jiným zdá divný. Znovu opakuji - bít cizí dítě jako slečna na hlídání nebo jako vedoucí na táboře je absolutně neomluvitelné. Zrovna včera jsem se ptala dcery, jak by se u nich v tomto případě postupovalo, kdyby vedoucí nebo praktikant uhodil dítě. Tak pro upřesnění - okamžitě se volá rodičům, musí se vysvětlit, co se stalo, proč k tomu došlo apod. Pak se k tomu vyjadřuje i dítě. Někteří rodiče mávnou rukou, jako že OK, nic se neděje, někteří přijedou a řeší se to na místě. Ale automaticky se předpokládá, že vedoucí nebo praktikant uzná svou chybu v tom, že dítě uhodil, protože pokud by svůj postoj obhajoval, okamžitě odjíždí domů - ten praktikant nebo vedoucí, ne dítě. A ujišťuji Tě, že chápu, že 18ti letí mohou "ujet", neovládnou se a uhodí svěřené dítě. Pokud by ten 18tiletý uznal, že udělal v tomto chybu a že už se to nebude opakovat, nechám to být, pokud by ovšem trval na tom, že na to měl právo a že se to může opakovat, okamžitě to hlásím na příslušné instituce a podávám trestní oznámení. To je celé. Mé děti nikdy nikdo z žádného důvodu mlátit nebude. Hotovo, tečka. Takže, klidně si své děti mlaťte jak chcete a nechte mlátit druhými, ale u mého dítěte je to NEPŘÍPUSTNÉ. A doposud jsem se nesetkala s nikým, kdo by toto nebyl schopen pochopit. Odpovědět  Baba Jaga  Re: no teda  (14.9.2007 10:10:11) A co kdybyste mela rozmazleneho desetileteho spratka, co slecne na hlidani sproste nadava, kope do ni a nakonec se ji zakousne do ruky a nechce se pustit? Tam totiz nic jineho nez fyzicke vysvetleni nefunguje. Odpovědět  Xantipa.  Re: no teda  (14.9.2007 10:31:36) Markéto, ujišťuji Tě, že ani v tomto případě fyzické vysvětlení nepomůže. Buď slečna na hlídání může mít opletačky s policií a nebo onen desetiletý výlupek si příště na ni vymyslí něco rafinovanějšího a těžko odhadnout, kam to až může zajít. Pokud dítě, které hlídám, nezvládám a rodiče mi v tom nehodlají pomoci, není jiná možnost, než odejít. Těžko to mohu sama řešit tělesnými tresty. Odpovědět  zuzini  Re: no teda  (14.9.2007 10:27:33) Xantipo, jen jsem Ti chtěla říct, že chápu jak to myslíš. To aby sis nemyslela, že jseš jediná. Taky mám za to, že cizí děti se nebijí. Z tábora bych zavolala rodičům, ať si pro dítě přijedou, že s ním není domluva, určitě bych ho nebila ani sprostě nenadávala. Jako au-pair, bych změnila rodinu. Tak může taky argumentovat 19 letá vedoucí z tábora mé dcery, že byly holky zlobivé, tak jim nadávala. Odpovědět  Nerida  Re: no teda  (15.9.2007 13:43:40) Vaclavko: "Pokud by si dotyčná mamina sama ty plíny vyměňovala, ať si dítě učí bez plín třeba až na střední škole... " - ale dotyčná mamina si na to vyměňování plen (nejen) přece platila au-pair! Taky jsem před mnoha lety byla v Londýně coby au-pair. Rodina byla anglická, žádní přistěhovalci. Na malé dítě jsem si netroufla, požádala jsem agenturu o rodinu s dítětem nad pět let. Nakonec jsem měla na starosti 10 letýho kluka. Moje práce se týkala pouze jeho, na úklid měli další paní. Z původních 6 měsíců jsem pobyt prodloužila na 10. Přiznám se že ze začátku jsem byla zaskočená volnou výchovou, ale respektovala jsem to a nikdy žádné problémy nebyly. Autorka článku svoji roli coby au-pair nezvládla a mám dojem, že jí to ani nedošlo, bohužel. Jinak souhlasím s výchovou Xantipy, chtěla jsem vyjádřit trochu podpory. Odpovědět  Iva    •  Re: no teda  (14.9.2007 0:55:14) Tak to je fakt hlína..".))) mMyslím tím názor Rey "Kdo si své dítě vychová náležitě, nestane se mu, že ono vyleze na strechu, neposlechne ani na nekolikátou výzvu,..." Tak to se musím smát. Ono dobře vychované dítě je něco jiného než moula sedící způsobně v koutě který čeká na pokyn a zatahání špagátku aby se pohnul...poslušnost už není hlavním cílem výchovy, tedy aspoň ne slepá poslušnost. K tomuto: "Tak Každý nechť si své dítě vychovává podle svého, to souhlasím. Ale zase pohled druhé strany: Když si beru au-pair nebo chůvu, aby se mi starala o děti, nebo ty děti obecně dávám někomu na zodpovědnost, tak na něho vlastně převádím současně i ta práva, protože bez nich toho výsledku nelze dosáhnout. Kdo chce mít nad výchovou svého dítěte 100% kontrolu, tak je nejlepsi si to dite opecovavat sama, vyucovat doma, neposilat na zadne tabory, atp." Je pravda, že jen tak někomu své dítě nesvěřím, když ale ano, předpokládám, že se bude řídit mými pokyny! Tábor je něco jiného, tam je dětí víc a musí být nějaký řád, ale pokud mi někdo hlídý jen mé dítě, tak mu řeknu jak s ním má zacházet, co a jak mu má dávat jíst, co mu obléct atd. a očkávám, že to tak bude dělat! A pokud by dotyčný byl "chytřejší", pak by se náš vztak asi vyvinul jak v uvedeném příběhu, tj. dala bych jí to sežrat. Prostě pokud na to někdo nemá dodržovat pokyny rodičů pak podle mě nemá hlídat cizí děti. Prorože na to zkrátka nemá. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 14:40:17) Ale v klidu, Xantipo. Byl to slušný tábor a chlapeček byl výlupek a věděli jsme to všichni vedoucí, takže všichni stáli na mojí straně. Ale uznávám, že na tuto práci se nehodím (hodné děti mám ráda, ale spratky fakt nemusím) a proto to byla moje první a poslední zkušenost tohoto tipu. Jen prostě chápu lidi, kterým ujedou nervy. Mít zodpovědnost za takové výlupky je samo o sobě dost. A ještě jedna věc. Pamatuju si zážitek ze čtvrté třídy. Zlobili jsme a dostali jsme na výběr. Buď ukazovátkem na zadek nebo poznámku. Hádej co jsme si vybrali? Bylo nás asi 6, jen tak pro informaci. A nikdo netrpěl. Dnešní doba je zmatená. Obdivuju všechny učitele. Dnes si rodiče myslí, že jejich děti mohou všechno a nikdo se na ně nesmí ani křivě podívat. Jednou to povede k tomu, že děti budou furt sedět doma nebo ve skolních lavicích, protože na výlety nebo tábory už je nikdo nebude chtít raději ani brát. Ad nočník. Trochu to překrucuješ. Nejde o diktování. Autorka článku ZKUSILA dát dítě na nočník, nic matce nediktovala. Já bych třeba byla ráda, kdyby to zkusila. Beru, že jiné matce to vadí. Ale odsoudit něčí přístup jen proto, že je mladý a že nemá děti. Promin, to dělají slepice. Odpovědět  Jana1    •  Re: no teda  (13.9.2007 14:51:40) přesně tak. já dělala au pair v UK skoro rok a půl. Když jsem do rodiny přišla tak rodiče sdělili co mám a nemám dělat. Co děti smí a nesmí a co si můžu dovolit já,co si oni nepřejí,prostě stanovili pravidla. A musím říct že jsem si na nic nemohla stěžovat. Byla to rodina máma,táta,dvě děti(4roky a 7,5)Mamka jezdila dost často pracovně pryč,takže táta s náma byl převážnou většinu času. Přesně rok to klapalo úplně na výbornou. Pak se ty rodiče začali rozvádět protože se ten manžel přiznal k milence a manželka si z nějakého důvodu vzala do hlavy že já v tom hraju určitou roli.(což nebyla pravda ani náhodou) Začala mi to dávat dost sežrat takže jsem se raději vrátila domů. Oni jsou dneska rozvedení a já si s dětmi občas píšu.Moc ráda na pobyt u nich vzpomínám. Ne každá rodina je takhle ideální. A na bezproblémové soužití platí jedině stanovit na obou stranách pravidla. Odpovědět  Toranoko    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:54:39) Hm, tak ja mam pocit, ze pokud uz bych si vzala j detem au-pair, beru to jako spoluvychovu, a spis ocenim napady a namety, ktere au-pair muze mit. Nechapu, proc se na to tady vetsina diskutujicich diva jako na boj matka+deti versus au pair... Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: no teda  (13.9.2007 14:59:14) Reyo, asi sis nevšimla toho smajlíku za větou... velmi, velmi omezené pochopení pro určitou nadsázku... :) Samozřejmě budu víc brát v úvahu názor někoho zkušeného a koho dobře znám, než osmnáctileté holky, která je pro mě naprosto cizí. To ovšem neznamená, že mám něco proti bezdětným osmnáctkám nebo že jim upírám právo na vlastní názor. Ale ta slečna dala to dítě na nočník očividně bez toho, aby se s matkou dítěte radila, zda si to přeje, nebo ne. Tím, že něco "zkusila", aniž se na tom domluvila, to matce diktovala. Kdy bude moje dítě chodit na nočník, je naprosto moje věc - ve dvou letech jsou plíny normální, což jaksi ta nezkušená slečna netušila :) Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:10:09) Ráchel, ježíšmárjá. To by ta holka nemohla dělat vůbec nic, kdyby to hned matka brala jako nejake diktování. Sorry, ale uvažujme trochu jako lidi. Tak holka se o to dítě stará denno denně, učí ho třeba i mluvit. To pak matka řekne: ty jsi ji naučila to a to slovo, to já jsem nechtela, ty mi to diktujes. Nebo: ty jsi mu dala caj? Ty mi diktujes, aby moje díte pilo caj. To jsou prece nesmysly. Byl to pokus, byl to omyl, tim bych to skoncila. Ale uprimne, moje ucitelka franiny taky pracovala jako au-pair a mela na povel díte, které nosilo plinky jeste ve ctyrech a melo jeste dudlik. Tak to je treba podle me fakt sila. Jak jsem napsala, ja bych tuhle praci delat opravdu nemohla. Mam urcite prestavy o vychove, respektuju, ze nekdo ma jine, i kdyz se mi zdaji treba ujete nebo smesne, ale nebudu delat neco, co se mi prici. Odpovědět  Reya    •  Re: no teda  (13.9.2007 15:10:44) Ráchel, ježíšmárjá. To by ta holka nemohla dělat vůbec nic, kdyby to hned matka brala jako nejake diktování. Sorry, ale uvažujme trochu jako lidi. Tak holka se o to dítě stará denno denně, učí ho třeba i mluvit. To pak matka řekne: ty jsi ji naučila to a to slovo, to já jsem nechtela, ty mi to diktujes. Nebo: ty jsi mu dala caj? Ty mi diktujes, aby moje díte pilo caj. To jsou prece nesmysly. Byl to pokus, byl to omyl, tim bych to skoncila. Ale uprimne, moje ucitelka franiny taky pracovala jako au-pair a mela na povel díte, které nosilo plinky jeste ve ctyrech a melo jeste dudlik. Tak to je treba podle me fakt sila. Jak jsem napsala, ja bych tuhle praci delat opravdu nemohla. Mam urcite prestavy o vychove, respektuju, ze nekdo ma jine, i kdyz se mi zdaji treba ujete nebo smesne, ale nebudu delat neco, co se mi prici. Odpovědět

zuzini  Re: no teda  (13.9.2007 11:25:33) Mě teda dostalo i to, že používala praktiky,které jí poradila babička (bývalá učitelka z mat. školy) Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: no teda  (14.9.2007 18:29:35) Autorce bych chtěla jen říct, že to je dost nářez. Moje starší dítě nechodilo na nočník ve dvou letech, mladší ve dvou letech začalo samo a myslim, že mezi našima známýma bylo jedno z těch rychlejších. Kdyby ho někdo posazováním na nočník opakovaně rozbrečel, tak by letěl. A i kdyby dítě bylo opožděné, tak co jako? Moje dítě v šesti letech nemluví a jeho asistentka na něj maximálně zvýší hlas a to ještě jen výjimečně, o sprostých slovech nemůže bejt řeč. Já mám v práci na starost tři děti s postižením a nedokážu si představit, že by líp spolupracovaly, kdybych se k nim chovala hnusně - naopak. Studená voda do obličeje a tahání za vlasy jsou pro mě ze série sci-fi - to bych přinejmenším hlásila zaměstnavateli jako důvod, aby už slečnu nikde u dětí nezaměstnal a že bych to někdy sama dítěti udělala mě dodnes ani nenapadlo. Odpovědět

Cheorchia    •  Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 9:45:49) Ja rozhodne sama za sebe netvrdim,ze sve dceri(3 roky)obcas jednu netrepnu.Ovsem kdybych si mela platit slecnu na hlidani a ona mela jen zvysit hlas na me dite,bez vahani ji vyrazim a jeste ji a prislusne agenture udelam zdarma takovou reklamu,ze na to nezapomene.Co se tyka uklidu domu a udrzovani domacnosti v chodu,od sveho muze,ktery zil par let v USA a svagra,ktery zije v San Francisku vim,ze vhodna pracovni smlouva dokaze vyresit vsechny nejasnosti :oD.Takze pokud nechci neco delat,mam se predem pojistit papirem v ruce,kde jsou dany moje povinnosti a prava(ubytovani,jidlo,dovolena,pojisteni,placeni lekare atd atd). Odpovědět  Lizzie  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 9:47:31) Možná by bylo dobré vyjádření autorky, proč se právě tím papírem neohnala..Pokud měla pobyt au-pair zajištěný přes dobrou agenturu, neměl by to být zas až takový problém.. Odpovědět  cheorchia    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 9:51:20) Predpokladam,ze me mnohe damy napadnou,ze autorka clanku nebyla v USA,ovsem zdravym rozumem predpokladam,ze PRACOVNI SMLOUVA a v ni uvedene nalezitosti,plati po celem civilizovanem svete.Z vypraveni sve rodiny vim,ze v USA se Au-Pair dari vice nez luxusne,rodiny dětí je berou na dovolene.Maji mimoradne priplatky,stavaji se pravoplatnymi cleny rodiny.Pokud nekam jedu jako hlidac a vyroba zabavy deti,nemuzou pocitat s tim,ze budu po nocich zehlit :oD. Odpovědět  Lizzie  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 9:56:05) cheorchio, líbit bych si to nenechala, ale pár holek už přijelo s tím, že místo dětí na ně nakonec spadla starost o kdeco všechno, autorka měla být průbojnější, domáhat se svých práv apod..ale těžko soudit u osmnáctileté holky. Já jen doufám, že ty moje dvě kočky tam poválčí dobře, naštěstí v ně dost věřím... Prostě, to co už jsem napsala - měla se nechat přeřadit jinam a k podobným věcem už by pravděpodobně nedošlo, ale kdyby.. Odpovědět  Cheorchia    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 14:54:01) Na me by starost o domacnost urcite nespadla :oDD,v 18 jsem nevedela,jak vypada zehlicka a kdyby chteli uvarit asi skocim do KFC,nebo do Mekace :-))))) Tenkrat myslim,dneska uz zvladnu i obcas uvarit,nicmene ZEHLICKA JE MUJ NEPRITEL !!!!!!!!!!! Odpovědět  Lizzie  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 14:56:59) cheorchio souhlas, žehlička je můj nepřítel a to jsem jí držela v ruce snad třikrát v nouzi nejvyšší, i to stačilo:-)A s tím vařením je to obdobné, max. nějaká ta čína a to jsem už nějak tak starší 18 let..:-)No já bych byla dáreček. Odpovědět  Toranoko    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 16:04:02) Takze pokud dite neposlechne tebe a ty zvysis hlas, je to v poradku, pokud neposlechne jinou dospelou osobu, kterou poslouchat ma, a ona zvysi hlas, tak je to chyba te osoby ? Nezda se ti to divne? Odpovědět  Cheorchia    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (14.9.2007 8:46:40) Slecna,kterou bych si platila na "hlidani " ditete,ma byt natolik zkusena,aby zvysovat hlas na me dite nemusela.Obcas totiz misto ŘEVU,staci odvest pozornost ditete jinym smerem.Takze me se to nezda divne :oD.Krome toho mam klidne,zvidave dite,takze pokud se dcerce vymysli zabava,nezlobi,neutika,nevzteka se.Asi to bude vychovou,ze se na ni zbytecne nerve :oDDD. Odpovědět  Toranoko    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (14.9.2007 10:37:50) No, i ty ji obcas jednu trepnes, ne ? Tak jsem to myslela - proste kazdy obcas nevydrzi... kdyby ji obcas trepla slecna, tak ji vyrazis ? Nebo spis jsi to myslela tak, ze radsi trepnout nez zvysit hlas? :-) Odpovědět  Cheorchia    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 20:12:08) :-)) obcas trepnu bylo mysleno tak,ze naposledy dostala na zadek ,kdyz se mi vytrhla z ruky a utikala smer silnice.Tusim nekdy v kvetnu...,od te doby to neudelala.Vis,ja si myslim,ze netreba deti mlatit a kricet na ne:-)) Odpovědět  Hanka    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (13.9.2007 19:51:12) No ono to asi vždycky není tak jednoduché. Jestli chceš všechno na papíře, dovolenou, povinnosti atd. atd., - tak ti třeba také řeknou "zůstaň si doma". Prostě buď ber nebo běž. Pak je to každého rozhodnutí a riziko, ale kdo riskuje může získat a kdo chce všechno 100% zajištěné, tak nemusí dostat nic. Vždycky určitě nejde mít všechno na papíře. Odpovědět  Cheorchia    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (14.9.2007 8:42:16) Dovolim si nesouhlasit :oD.Na pracovni smlouve je vzdy uvedena "napln prace a pocet odpracovanych hodin".Kdyz pujdu pracovat jako uklizecka,reditel podniku po me nemuze chtit,abych mu tlumocila z japonstiny.Souhlasim v tom,ze dotycna slecna ma na vyber,bud zustat doma,nebo riskovat,ze z ni udelaji holku pro vsechno.Ja bych ze sebou orat nenechala a to ani v 18 letech.Kdyz jsem tenkrat odjela do Nemecka pracovat ke stryci jako barmanka,nalevala jsem jen panaky a nikdo po me nechtel,abych uklizela zachody,nebo v noci po praci jeste luxovala podnik.Ono totiz zalezi na zamestnavateli i na zamestnanci,je pravdou,ze slusnych lidi nejak ubyva :-)). Odpovědět  Helena, dcera Ellen    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (16.9.2007 20:36:10) Já sama jsem byla jako au-pair v Anglii, v Londýně a můžu z vlastní zkušenosti říct, že ač má člověk jakýkoliv papír nebo smlouvu, pojištění, au-pair je pro Angličany, levná pracovní síla a něco jako "pod člověk". Naštěstí nemám tak šílené zkušenosti jako autorka, nicméně moje zkušenosti jako au-pair jsou stejně negativní. Já sama jsem tam vydržela 1,5 roku, jednou jsem změnila rodinu.V momentě, kdy au-pair oznámí, že odchází, je nejlépe mít zbaleno kufry a ze dne na den vypadnout, protože pak už se na žádné pravidla nehraje. Vůbec mne nepřekvapilo, že si dovolili autorce sebrat pas a lístek, Indické rodiny patří k těm nejhorším... Odpovědět  Helena, Ellen    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (16.9.2007 21:18:35) Člověk, který neprožije ten stres, kdy je pod "nadvládou" nějaké osoby nebo lidí, kteří ho zaměstnávají a zároveň je u nich ubytovaný, kteří ho využívají a deptají. To je ta druhá stránka pohledu. Kdo to neskusil, nepochopí, proč au-pair občas ujedou nervy a chová se k těm dětem, tak jak chová. To neznamená, že je přece týrá!? Anglický způsob výchovy je řekněme dost volný - děti jsou středem vesmíru, takže v hodně případech jsou dost drzé. Zažila, jsem příhody, kdy 4 letá holčička začala mlátit rodiče, au-pair jen prostě proto, že měla v sobě vztek a rodiče ji nedokázali usměrnit. A to si to má ta au-pair nechat líbit? Děti přece taky potřebují slyšet zvýšený hlas i od cizí osoby, pokud něco třeba přehnaly... Odpovědět  ZuziP  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 1:20:17) Za vlastne zlyhanie som si vzdy zodpovedna JA, JA nezvladnem situaciu, JA nezvladnem tlak, ktory na mna vyvinie okolie a JA som ta, ktora urobi chybu a k dietatu sa chova neprimerane. Ano, nie sme stroje a robime chyby, najma pod tlakom. Ale to neznamena, ze budem hadzat zodpovednost za vlastne chyby na druhych. Rodicia deti su zodpovedni za to, ako svoje deti vychovavaju a co z nich bude. Ale v ziadnom pripade nie za to, ze JA sa neudrzim a ich detom zacnem nadavat alebo im jednu strelim.. za to som zodpovedna vzdy JA. Ale viem, je to bezne, ze ludia radi hadzu zodpovednost na druhych. Odpovědět  Xantipa.  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 1:52:19) ZuziP, to vystihuje všechno. Přesně jsi to popsala. Dnes spousta lidí své selhání hází na ty druhé, protože to ne já, ale on za to může. A nejhorší je, že své poklesky házejí na děti - uhodila jsem je, ale ony za to mohou, ne já, já jsem přece musela, ony si to zasloužily. Jen k paní s 2 dětmi 4 a 2 roky, co bydlí v cizině - přijde mi, že je to trochu divné, aby tak malé děti měly "svou půlku domu". Píšu to proto, že svůj pokoj naplno využívá pouze naše už zletilá dcera, synové jsou nejraději s námi, samozřejmě spolu s hračkami. Kolikrát mám pocit, že je nás v obýváku plno a nenápadně se přesunu někam do horního pokoje a kluci jsou během chvilky zase nastěhovaní i s hračkami za mnou. Chci tím říct, nechtějí být sami, jen opravdu občas. Připadá mi to divné vykazovat své děti do jejich pokojů, tedy takhle malé děti a zařizovat jim jejich vlastní obývák. K čemu to? Ahoj ZuziP, kdes byla? Už jsem o Tobě dlouho neslyšela. Ale možná chodíš na jiné diskuze. Každopádně, ráda Tě vidím. Odpovědět  ZuziP  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 22:06:42) Xantipo ahoj, ja totiz v poslednej dobe stiham skor len tie "svoje" 2 diskusie.. inac som na rodine celkom pravidelne. :-))) Odpovědět  Helena    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 8:19:43) Samozřejmě že je každej zodpovědnej za svoje jednaní, ale autorka tady mluvila o extrémní situaci, kterou přiznala, že nezvládla. Ale ono se to lehkce soudí, když člověk takový tlak neprožil, sama v cizí zemi a když jí ještě seberou pas a ona se nemůže dostat domů.Dobře znám způsob, jakým se k au-pair chovají, Indové jsou asi zakomplexovaní, tak se tam k těm au-pair chovají ještě hůř.Asi každá matka není tak dokonalá, že jí občas neujedou nervy a i na svoje dítě zařve nebo udělá, čeho potom lituje, když je pod tlakem, přetažená, má nějaké psychické problémy.Takže přece nesudte, co jste nějak nezažili. Já jsem 1,5 roku byla v Anglii taky jako au-pair a vím o jaké psychické tyraně ze strany Angličanů vůči au-pair mluví.Autorka přiznala, že jí občas ujely nervy, přijde mi, že tato diskuze jde trochu do extrému, napíše tam, že je zatahala za vlasy a polila děti vodou a už se hodnotí, že je týrá a že je drsná. Myslím, že se nedá srovnat být holka na hlídání tady a tam au-pair se vším všudy a o to tu šlo. A většina příspěvků tu začne pitvat jaká je špatná "hlídačka.", matka Taky se nedá srovnat být někde jako au-pair, to je termín s nejasnými pravidly, většinou to v praxi funguje tak, že když se to domovské rodině hodí, tak jste členi rodiny a když vás potřebují využít, tak jste tu prostě hlavně pro ně a na hlídání.Taky se nedá srovnávat někde pracovat v zahraničí s prácí jako au-pair a přirovnávat je k normální práci, kde máš nějakou dohodu. Tím reaguji na starší příspěvky do diskuzice. Odpovědět  ZuziP  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (17.9.2007 22:12:22) Helena, ja o nikom nepisem, ze je tyran (navyse autorka si chybu priznala). Reagujem na prispevky, kde sa obranuje taketo jednanie. Pretoze to NIE JE SPRAVNE a JE CHYBOU TAKTO JEDNAT. Ano, mame casto dovod na chyby a len jedny nervy, ale napisat, ze si to tie deti zasluzili a ze za to MOZU ONI A NIE JA, ZE ZA TO MOZU RODICIA ... to proste nejde. ZODPOVEDNOST je schopnost priznat si svoje chyby a byt za ne zodpovedny, nie hadzat ich na inych a dokola hladat dovody, preco som mal pravo takto jednat. Odpovědět  Helena    •  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (18.9.2007 22:33:57) Hele Zuzo, ja netvrdim, ze za to muzou deti a ze si to zaslouzi, deti jsou prece jenom deti.O tech rodicich bych trochu diskutovala, prece jen jsou za svoje deti zodpovedni...viz precti si reakce vyse nebo nize v diskuzi. Nicmene je to tvuj nazor. Autourka tam neco popisovala, ja jsem v te situaci nebyla, kdy nekoho tahala za vlasy atd., nemuzu to posoudit. Ja sama jsem v Anglii mela vyborne deti a nikdy jsem se s nima do nejakeho fyzickeho konfliktu nedostala, po te nejmladsi se mi pak dost styskalo, meli jsme hezky vztah. Když máš nevychovane dite a mas s nim byt 24 hodin denne, tak asi bude trochu chyba v rodicich, kteri casto na ne nemaji cas.Ale zase je pravda, ze kazdy na hlidani ma jine metody a taky na kazde dite plati neco jineho. Jedno placnes a zvysis hlas a pamatuje si to "napořád" a na druhý musíš mít přísnější metody.A i mladá au-pair je zodpovědná za své jednání, neříkám, že jednala úplně výchovně. Každopádně ti musím dát za pravdu, že to jednoduché, pokud lidi vlastní selhání hážou na nějakou okolnost, vyčerpání, druhé lidi, stylem, to bylo kvůli tobě a to je dost nevyzrálé jednání. Odpovědět  Kačík+klučík  Re: Tělesne tresty AU PAIR  (27.9.2007 23:28:47) Naprosto souhlasím s tímto příspěvkem!!!Jinak k článku, mám zkušenost z Nizozemí, kde jsem byla pár měsíců u známých jako au-pair, hlídala jsem 10 letou holčinu a 14 letého kluka...Bylo to super. Rodina mě brala na výlety, byla jsem jako součást rodiny, sice jsem výplatu nedostala (o tom jsem věděla dopředu, brala jsem to spíše jako dovolenou),tak jsem celou dobu měla naprosto vše, od jídla, po své potřeby, výlety atd.,zpáteční jízdenku, nemohu si stěžovat. Měla jsem své osobní volno, byla to nádherná zkušenost...(ale byli to známí,nebylo to přez agenturu)...už několikrát mne kontaktovali, ale už mám mimi, tak to nejde (ale jistě se za nimi někdy vypravíme)...takže...nikdy člověk neví, na koho narazí...hodně štěstíčka a pevných nervů! Odpovědět

due soli  au pair  (13.9.2007 9:56:20) Celkem síla!! Určitě záleží, jak se k tobě rodina chová. Já mám také zkušenost, ale jen tu nejlepší a s rodinou jsme přátelé, navštěvujeme se atd.. Byla jsem v mé + další rodině současně, ale druhá rodina mi naprosto nevyhovovala, ani já jim, takže jsme to ukončili bez jediného problému! I když syn byl lhář a problémový, NIKDY jsem si k němu NIC nedovolila!! Takže mě celkem zamrazilo používání tvých "tělesných trestů". Studenou vodu do obličeje a tahání za vlasy, to jsi celkem drsná se tak chovat k dítěti!! Podle mě si tohle nesmíš vůbec dovolit! Kdybych se dozvěděla, že jsi to udělala mým dětem, tak bych ti na místě přinejmenším nafackovala!!! Dítě si vychovávají rodiče a ty nemáš právo jim do jejich výchovy zasahovat, pokud nejsi požádána! Máš volbu odejít a pokud funguješ delší čas bez připomínky a najednou se rozhodneš ze dne na den odejít, tak si myslím, že se dá čekat nečekaná reakce druhé strany. Myslím, že jsi se měla včas ozvat, že nesouhlasíš s délkou pracovní doby, že dohoda byla tak a tak apod. MOžná by se dalo všemu předejít. O tom, že pleny u dvouletých dětí jsou naprosto normální se ani nebudu rozepisovat, to poznáš, až budeš mít své dítě! Jsem zvědavá na názory dalších diskutujících. Odpovědět

MSteflova  Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 10:28:49) Myslím, že v 18 letech se člověk teprve začíná učit starat sám o sebe. Není to sice pravidlem, ale lidí, kteří se osamostatnili v 16 letech, zase tolik nebude. V 18 letech si také člověk málokdy poradí ve složité situaci, do jaké se autorka dostala. Opět - někdo je neprůbojný celý život, jiný má ostré lokty od dětství, takže nechci nijak zevšeobecňovat. Já osobně bych ale určitě nenajala ke svým dětem někoho, kdo nemá dostatek zkušeností a patřičné reference. Jinak autorka měla ještě kliku, že se alespoň slušně domluvila. Já odjížděla do UK ve svých 23 letech se slovníkem v kapse, dala jsem dohromady pár vět, ale měla jsem nějaké životní zkušenosti a hlavně výbornou rodinu. Odpovědět  MSteflova  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 10:31:13) Jinak vím, že jsem ve svých 23 letech byla mírně přestárlá Au-Pair :-) Odpovědět  Hana    •  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 11:01:41) Jenomže právě tebe bych ve tvých 23letech a se zkušenostmi brala, osmanáctiletou holku asi ne. Léta dělám tábory a vím, jak se čerství osmnáctiletí vedoucí často musí prát sami se sebou, natož když k tomu mají oddíl dětí, z nichž každé je jiné. Já jsem naopak slyšela o jedné asi 45leté české paní, která jako au-pair odjela do UK. Samozřejmě soukromě, ne přes agenturu, ta už by ji v tom věku nevzala. Děti už měla sama dospělé, spoustu zkušeností, životní nadhled - je tam už pátý rok, totálně spokojená a rodiny se o ni můžou porvat, stabilně je v jedné a ještě občas hlídá děti jinde. Odpovědět  MSteflova  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 11:15:46) Na druhou stranu jsem příznivcem toho, aby se mladí lidé co nejdříve osamostatnili a nebyli z nich zakrnělé "buchty". Pokud by dcera chtěla v 19 letech vyrazit, podpořila bych jí. Ale sama bych takhle mladou Au-Pair nezaměstnala. Odpovědět  zuzini  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 11:30:07) Moje dcera byla letos poprvé na táboře (je ji 8 let) a přijela s tím, že jim jejich 19ti letá vedoucí sprostě nadávala, pořád kouřila a spala :-( Odpovědět  Lizzie  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 11:41:20) Zuzini, je to individuální, já zas byla na táboře, kde vedoucí toho věku byly naprosto v pohodě - to je i o povaze, ale! - v 19 letech je málokdo samostatným vedoucím, většinou jsou ještě tzv. praktikanty a vedou oddíl spolu s vedoucím - starším. Odpovědět  zuzini  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 12:21:59) Tak za mých táborových let měli praktikanti 15 - 18 a vedoucí 19 a více. Měla jsem pokaždé mladé vedoucí a byli perfektní. Na ten tábor ji už nepošlu, jeli tam z rodiny 4. Sestřenice byla s dcerou v chatce a chytli malou cikánečku,která je terorizovala, nadávala jim, pořád je bila. A vedoucí nic, že si to musí vyřešit samy. Shodou okolností byla sestřenka na tom táboře i loni a byla na chatce se stejnou holčičkou,která ji celý tábor značně znepříjemnila, každý den plakala, že chce domů (já bych teda pro ni jela) Na tábor jet znovu nechtěla, ale změnila názor, když jela i Barča (dcera) A oni ji tu stejnou holku šoupli znovu do chatky - nepochopím Odpovědět  Lizzie  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 12:26:41) Zuzini, to je opravdu špatná (dost) zkušenost, musela si natrefit na hodně špatné vedení. Měla jsem štěstí - byť ne jako dítě, ale zaměstnankyně personálu jsem natrefila na dobré tábory a tam jsem si všimla, že více jak polovina dětí tam od dětství také jezdí pravidelně a pak se stávají praktikanty, vedoucími..(někdy). Ale ségra jako dítě zažila jeden dost otřesný (a na ty podmínky ještě drahý), to je fakt.. K těm praktikantům: Tady si i starší mohli vybrat, zda zůstanou v pozici praktikantů (byť čím dál zkušenějších) nebo budou dělat vedoucí. Odpovědět  Xantipa.  Re: Zuzini  (13.9.2007 12:09:22) tak bych si příště dala dobrý pozor, kam svou dceru dávám. Má dcera jezdila na tábory jako dítě, pak praktikantka a teď jí bylo 18 let, tak byla jako vedoucí. Taky jsem se zajímala, jak to tam chodí. Tohle chování je absolutně nepřípustné, od vedoucího, taktéž od praktikanta. Za toto odpovídá hlavní vedoucí tábora. Protože kdo by si chtěl nechat zkazit dobrou pověst tábora, který funguje skvěle už léta, takovýmto chováním jedince. Tady prostě platí - kouření, pití a sprosté vyjadřování je zakázáno - přísně. Pití proto, že pokud někdo má mít za někoho zodpovědnost, pít prostě nesmí a basta. Kouření proto, že kouření je na táboře zakázáno obecně a co si budeme povídat, příklady táhnou. Těžko můžu říkat dětem, že nesmějí kouřit když u toho budu mít cigáro v puse. Odpovědět  zuzini  Re: Příliš mladá Au-Pair  (13.9.2007 11:31:21) Moje dcera byla letos poprvé na táboře (je ji 8 let) a přijela s tím, že jim jejich 19ti letá vedoucí sprostě nadávala, pořád kouřila a spala :-( Odpovědět  LaraKroft  Re: Příliš mladá Au-Pair x táboroví vedoucí  (13.9.2007 12:37:56) Já jsem taky byla instruktorkou na táboře, dokonce zaměřeném na jezdectví. A poprvé mi nebylo ještě ani, 15 :) Ze své druhé instruktorské sezóny si pamatuji, že jsem v družstvu měla dva šestileté chlapečky (a asi deset děvčat ve věku většinou spíše bližším tomu mému). Jeden z těch klučíků pořád brečel, moc se mu stýskalo...asi za tři čtyři dny se mi to podařilo zlomit a nakonec ani nechtěl domů...stejně jako ostatní děti. A to jsme je třeba i mučili u mučednických kůlů :) Není to tedy o věku, ale o lidech...i když zkušenost jistě roli hrají :) Odpovědět  asmara    •  příliš stará au-pair  (17.9.2007 11:43:36) au-pairství ve vyšším věku má ale jiná netušená úskalí.kamarádka/33/ chtěla předloni vyjet do Anglie,na doporučení,ne přes agenturu/na tu byla moooc stará/-měla vybranou rodinu,zvací dopis,pronajala byt,dala výpověď v práci-a imigrační úředník jí od Kanálu vrátil s tím,že se do UK určitě jede jenom vdát..... Odpovědět  Margot+1  Re: Mladé holky jsou levné  (15.9.2007 19:44:59) Obávám se, že o ten věk právě jde - rodiny si berou mladé holky, protože jim nemusejí pořádně platit. Samozřejmě, že by pro dítě (zvláště s výchovnými problémy, tělesným handicapem...) bylo nejlepší, aby mělo zkušenou kvalifikovanou vychovatelku, jenže té by rodina musela dobře zaplatit, protože ta není 24 hodin k dispozici za byt, stravu, kapesné a (často mizerný) jazykový kurz... Odpovědět

Luli    •  Dovětek  (13.9.2007 10:30:37) Nechci se v žádném případě nějak obhajovat,uvědomuji si velice dobře, že tělesné tresty jsou nepatřičné. Také se nechci ohánět tím, že mi bylo devatenáct a věděla jsem houby o rodinném životě. Své současné děti nebiju, ani po nich neřvu sprostě, to se nedělá :-) Nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako, au-pairky, mlaťte děti, nic se vám nestane.... Prostě jsem nevěděla jak to udělat, aby byl klid, ticho...Bylo to špatné a vím to a proto jsem o to napsala. Ad. policie...měla jsem z otece rodiny takovou hrůzu, že mě ani nenapadlo policii kontaktovat, opět dodávám, že dnes už bych tuto situaci řešila jinak... Odpovědět  Lizzie  Re: Dovětek  (13.9.2007 10:35:31) Děkuji za dovětek:-) Odpovědět  valdina  Re: Dovětek  (13.9.2007 13:54:49) Ahoj, diky za super clanek. Jen me trosku mrzi, ze te vetsina pisatelek takhle smahem odsoudila. Ano, telesne tresty od au-pair jsou nepripustne, na druhou stranu, kolik z vas obcas sve dite neplacnete? Ja mam zkusenost ze dvou rodin v Anglii a musim rict, ze vetsinou pozitivni, s jednou rodinou jsem stale v kontaktu. Mela jsem obrovske stesti, ale je spousta holek, ktere ho nemaji. A kdo jste to nezazili, neumite si predstavit, co to obnasi, jaky je to stres a napor na nervy, kdyz vam deti sproste nadavaji a urazi a vy je musite nejakym zpusobem zvladnout. A mate pravdu, vetsinou jsou to celodenni sichty, at mate ve smlouve, co chcete. Ano resit, ono se to snadno rekne, kdyz jste dospele zkusene zenske, ale ja se v 18 taky neumela ozvat. Mam kamaradky s hroznymi zkusenostmi, jedna odjizdela od rodiny v doprovodu policie. Musite si vsichni uvedomit, ze vetsina deti na zapade je totalne rozmazlena, tam se deti nevychovavaji, ale nechavaji rust jak drevo v lese, aby se nepodryvala jejich osobnost! Kazda mince ma dve strany. Odpovědět  Xantipa.  Re: Dovětek  (13.9.2007 14:06:32) No, nicméně musím i přes všechny své výhrady dát pisatelce jedno obrovské plus. A to za to, že popsala svou zkušenost a napsala i to, že ve svém chování chybovala a jak. Rozhodně by to bylo poučné čtení pro ty, které hodlají vycestovat za účelem hlídání dětí. Někde jsem četla, že seriozní agentury mají nějaké brožury, kde otiskují příběhy dívek, jak pozitivní, tak negativní i s radami, jak se v případě problému zachovat. Ale rozhodně nesouhlasím s tím, že i když je hlídané dítě "spratek", zaslouží si fyz. tresty. To ale není reakce na pisatelku hlavní příspěvku, ale na jiné. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: Dovětek  (13.9.2007 15:02:19) valdino, to je právě ten rozdíl - jestli plácnu svoje dítě, nebo cizí Odpovědět  Cheorchia    •  Re: Dovětek  (13.9.2007 15:06:23) Tchyne mi vypravela,jak byla za synem v USA,jeji vnucka si nechtela nazout boty,tak cela rodina klecela a prosila ji,at si je nezuje,ze pospichaji.Babicka holku popadla,cesky na ni zasycela"koukej sedet,ted ti dam ty boticky a jedeme ven" Paradne si to rozhazela,syn ji pak vysvetloval,ze TADY SE DETI NECHAVAJI BYT,protoze pak budou mit vysoke sebevedomi a neco v zivote dokazou.Podle meho,nevychovane dite znacne komplikuje zivot.Nejen rodicum,ale za cas i sobe.Minimalne tim,ze pres muj zakaz,poleze nekam,kam nesmi a zrani se.Ale to je na delsi uvahu :oD. Odpovědět  Lizzie  Re: Dovětek  (13.9.2007 16:43:53) To, cos popsala je dost síla. Člověk by se usmál, ale pak si uvědomí, že je to spíš k pláči a dlouhému zamyšlení:) Odpovědět  Kimmy, 2 deti    •  Re: Dovětek  (14.9.2007 4:17:11) Pro mne je hlavne problem v tom, ze kdyz moje deti narazi na nejakeho takoveho vylupka, kteremu je vsechno dovolene, tak to samozrejme zkouseji taky. A pokud si takovy vylupek mysli, ze muze v klidu ostatnim brat hracky nebo dokonce ostatni deti klidne uderit a rodice to ignoruji, tak je pak cela situace hodne slozita - rodice vylupka ho nechaji a rodice ostatnich deti muzou tak leda odejit. Ja myslim, ze jsou telesne tresty a telesne tresty - samozrejme nikdo nesmi sve dite tyrat treba bitim remenem nebo vareckou, ani facky neuznavam, ale obcas lupnuti za ucho nebo placnuti pres kopajici nohu u nas padne. Ja asi nemam ten dar petadvacetkrat opakovat to same a doufat, ze snad uz to to dite pochopi. Deti jsou po mame tvrdohlave a nekdy nefunguje ani pozitivni motivace ani vychladnuti o samote. S au-pair je to jeste slozitejsi, protoze starsi deti si spocitaji, ze maji vyhodnejsi pozici a opravdu toho zneuzivaji (deti nejsou zas takovi andilci) - jedina cesta je pro au-pair a rodice tahnout za jeden provaz, ale jestli jsou rodice mimo misu s predstavou, jake maji hodne deti, tak si myslim, ze ta au-pair casto opravdu nema zpusob, jak to zvladnout. Ted mluvim spis o detech okolo tri let a vys. Ja bohuzel verim, ze prilisna tolerance svobodneho chovani deti nas vsechny jeste dost potresta... deti musi mit hranice a musi mit respekt - jinak budeme jednou hodne litovat. Kimmy Odpovědět  Lizzie  Re: Dovětek  (14.9.2007 9:20:34) Kimmy souhlas, napsalas to dost hezky a výstižně. Odpovědět

Nellie    •  moje zkušenost  (13.9.2007 11:10:31) Také jsem byla au-pair, poznala jsem 3 evropské rodiny. Jsem nekonfliktní člověk a asi jsem měla i štěstí - celkově tuto zkušenost hodnotím velmi pozitivně. V první rodině jsem dostala rozvrh hodin, jak který den mám na starosti dítě. Pokud jsem někdy pracovala víc, mohla jsem si vybrat volno jindy nebo mě práci přesčas zaplatili. Ve druhé rodině to bylo ze začátku horší, místo 30 hodin týdně jsem pracovala skoro 50. Pár týdnů jsem si to nechala líbit, pak jsem se však vzepřela a vymohla jsem si rozvrh 30 hodin týdně. V obou rodinách matky dětí nepracovaly, věnovaly se svým zájmům a odpočinku. V tomto směru mi těch dětí bylo líto - jak maminky neustále zdůrazňují, jak své děti milují, ale nevzdají se kvůli nim svého pohodlí... Ve třetí rodině matka chodila každé odpoledne do práce, dopoledne jsem měla volná, pokud jsme společně nejeli někam na výlet. Tady se mi líbilo nejvíc. Ve všech rodinách jsem se cítila dobře, mojí hlavní povinností bylo starat se o děti. V prvních dvou rodinách měli paní na úklid, v té třetí jsme se střídaly s matkou dítěte. K au-pair pobytům jsem se rozhodla hlavně kvůli jazykům a možnosti žít nějakou dobu v jiné zemi. A nelituji toho. Odpovědět  valdina  Re: moje zkušenost  (13.9.2007 14:06:47) Ahoj, v tomhle s tebou souhlasim. Byla jsem ve velice dobre situovane rodine, matka nepracovala, detem se ale temer nevenovala. Cele dny travila svymi konicky, nakupovanim, kafickem s kamaradkami. Holkam zaplatila ty nejlepsi hodiny tenisu, jizdy na koni a nevim, ceho jeste, ale kdyz holky chtely byt jen s ni, nemela na ne naladu. Zavrela se do obyvaku a prohlasila, at ji daji vsichni pokoj. Holky mely vsechno, na co si vzpomnely a kdyz uz to nekdy s nima nebylo k vydrzeni, vzala je na nakupy!! Takhle si teda vychovu nepredstavuju. Odpovědět  Lizzie  Re: moje zkušenost  (13.9.2007 14:10:38) Tady se už jen nabízí otázka..proč si ty děti pořizovala? Myslím, že v rodinách, kde se rodiče dětem prakticky nevěnují tu výchovnou funkci z velké části zastává právě au pair, což potvrdilo i pár holek, co se z ciziny vrátilo..Pokud pomineme ty extrémní případy, z nichž jeden uvedla zuzini, nemají to ty holky často lehké. Odpovědět  valdina  Re: moje zkušenost  (14.9.2007 18:19:24) Jo, tak to by me taky zajimalo, proc si takova zena deti vubec porizuje. Ja v te rodine byla velice spokojena, ale byly veci, ktere mi teda nepripadaly zrovna normalni. Starsi holka, ktere bylo tehdy 13, mela velke problemy se spanim, vecer nemohla usnout, takze jsem s ni musela lezet snad do pulnoci, v noci se budila a chodila za mamou do loznice a ta pak byla vztekla, ze se nevyspi. Takhle se pro au-pair ta pracovni doba protahne, at chce nebo nechce. A ohanejte se o pulnoci smlouvou, kdyz vam dite breci, ze se boji a nemuze spat. I kdyz me to az tak nevadilo, brala jsem to hlavne jako zkusenost a taky jsem byla rada, ze me holky berou a nedelaji naschvaly. Odpovědět  Ráchel, 3 děti    •  Re: moje zkušenost  (13.9.2007 15:05:05) to je moooc smutné... na druhou stranu, na těhle stránkách jsem tak často narazila na názor, že "obětovat se" po rodinu je přežitek, že mě to nepřekvapuje Odpovědět

Xantipa.  Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 11:18:52) Myslím si, že spousta holek si myslí, že se podívá do ciziny, trochu bude studovat a občas mrkne na dítě. No a co, má přece sourozence doma. Jenže tohle je práce jako každá jiná, je zde smlouva. Autorka byla zřejmě dost nezralá, když se klidně nechá natlačit do vykořisťování /jak jinak to nazvat/. Každá, která jde vykonávat tuto činnost, by se měla seznámit se svými právy a povinnostmi. Jinak by se jí mohlo stát, že bude v pozici téměř otroka a když jí rupnou nervy, skončí ve vězení, protože na rozdíl od Čech v cizině se děti nebijí a neobstojí tvrzení - měla jsem toho plné zuby. Fajn, článek jsem přečetla a mohu jen konstatovat, že pisatelka může být ráda, že to "dobře" dopadlo, mohlo to s jejím přístupem totiž dopadnout mnohem hůř. Odpovědět  Katka,kluci 5 a 8    •  Tak,tak  (13.9.2007 12:33:28) Dovolím si napsat svoji zkušenost s dívkami této věkové kategorie.Na naše oddělení v práci jich cca 20 chodí brigádničit.Dítě bych svěřila z těch dvaceti tak dvěma.Nic proti nim nemám,jsou to celkem fajn holky,ale jak už tu bylo i řečeno - jde o totálně nezralá stvoření (až na opravdu extrémní výjimky).Klidně Vám odkývou rozpis,že jdou o víkendu sloužit a když pak zjistíte,že ze 4 přišly jen 2,strašně se diví,že s tím někdo má problém :"..dyť vám říkám,že mi bylo špatně..".Stále z nich mám pocit,že se k nám chovají jako k rodičům - nechápou,že tady jde o úplně jiný druh vztahu (smluvní,pracovní).Mě je naprosto jasné,že někde ty zkušenosti získat musí a že každý z nás nějak začínal a dozrával.Ale nikdy bych nechtěla,aby se tento proces uskutečňoval prostřednictvím mých dětí - snad mi rozumíte :)Proto bych si takto mladou au-pair nikdy k dětem nevzala. Odpovědět  JaninaH  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 12:48:18) Xantipo, to je ale přece jasné, že autorka článku byla "nezrala". Vždyť samy máme takové dcery ;-) Ty si umíš představit, že by to tvoje dcera zvládla? Já ne. Vždyť autorka článku sama to přiznává. Nechápu, proč se do ní diskutující navážejí. Podle mě je vina na té rodině, potažmo možná na agentuře, že požadovaly "za málo peněz hodně muziky". Au-pair přece nemá být služka, ale má se starat o děti. J. Odpovědět  Iva    •  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 13:06:04) Po přečtení příspěvků musím reagovat:Pracuji jako chůva v čr a své svěřence nebiju ani na ně nejsem sprostá či hrubá,ALE.... Práva dětí končí tam,kde začínají má práva! Neznamená,že jsem zaměstnaná jako chůva,že nemám svou hrdost a cenu a že se ke mně budou chovat jako k majetku nebo služce! Děti musí znát hranice a mít úctu k druhému.Tak to musí nastavit rodiče.Ukázat že se musí k chůvě chovat slušně,nezneužívat toho,že ho nesmí "potrestat" atd. Nejhorší je rozmazlenej fracek,kterej nemá úctu k nikomu a k ničemu! Nesouhlasím s názorem,že chůva(aupair) má děti jen hlídat a ne vychovávat!BLBOST! Když mám dítěti "nahradit" mámu,tak se vším všudy - přebalování,mazlení,hraní,ale i výchova. Mimo to netvrdím,že autorka použila vhodné výchovné prostředky....ale nikdo nevíme jak bychom se v jejím věku a situaci zachovaly...... Přeji krásný den Odpovědět  Denyna  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 13:43:45) Naprostý souhlas, rodina, u které jsem jako au-pair pracovala, také tvrdila, že pokud mi mají svěřit během jejich nepřítomnosti dítě, musí mě respektovat a poslouchat, jednak, aby nám to spolu klapalo a hlavně, aby se něco nestalo. Nikdy jsem dítě nebila ani na něj hystericky neječela, jen jednou dostala na zadek, když se mi na chodníku vytrhla běžela přes silnici. Krve by se ve mě nedořezal. Její matce jsem to večer samozřejmě řekla a vůbec jí nenapadlo, že jsem se chovala nepřiměřeně, naopak dítko neušlo promlouvání do duše. Moudrá to žena:) Odpovědět  zuzkasim  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 18:38:24) Souhlasím s tebou. Já mám taky jako au-pair zkušenost, naštěstí celkem pozitivní. Maminka rodiny si přála, abych jejímu synovi (skoro 4 roky) byla spíše kamarádkou a opatrovatelkou, že si výchovu obstará sama, když bude problém, mám ho řešit s ní. Respektovala jsem to. Pak jsem měla na starosti půlroční holčičku. Nesměla jsem děti bít ani na ně křičet. Dalo se to zvládnout, ona nechodila do práce, byla jsem s nimi o prázdninách. Krom toho jsem měla na starosti domácnost a vaření (z vaření jsem měla největší strach, ale nakonec se ukázalo, že maminka umí vařit ještě hůř jak já, takže kluk byl za má jídla celkem vděčný). Maminka děti učila, že se ke mě musí chovat hezky, mít pochopení pro to, když náhodou nebudu rozumět a poslouchat mě (ne vždy to bylo ideální). Kluk sice byl na můj vkus rozmazlený, ale na druhou stranu jsem měla možnost poznat i jiný druh výchovy než jen u nás doma (doma byla výchova silně autoritativní), což mi do života dost dalo. Poznávání nových míst jsem si moc neužila, vzhledem k tomu, že můj pobyt byl prázdninový, byli jsme domluvení, že jim budu maximálně k dispozici (krom dvou volných půldnů), za což jsem dostala na můj vkus velice slušné peníze. Rodiče se ke mě chovali velice slušně, nakonec si mě pak s sebou vzali i za půl roku na dovolenou do Egypta (aby si oni mohli užívat a já se postarala o děti). Přesto jsem získala pocit, že tuhle práci bych nechtěla dělat déle, vlastně jsem nemohla o ničem rozhodovat, být jen takovu "služkou", asi jsem na to byla už taky stará, bylo mi 22 let. Odpovědět  Xantipa.  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 13:06:50) Janino, problém vidím v tom, že si musím uvědomit, že kdokoli po mně může žádat cokoli. Ale já se musím rozhodnout, co ano a co ne a musím to umět taky vyjádřit. Já osobně si dceru umím představit jako au-pair. Ona by se totiž rozhodně ozvala, to vím zcela jistě. Ale problém je v tom, že dívky v tomto věku mají prostě pocit, že všechno vědí líp a že tohle se rozhodně jim stát nemůže, když mají "přece tu smlouvu s agenturou". Jenže to se klidně stát může a není to chyba agentury a rodiny, je to hlavně chyba oné dívky, že dovolila takovéto jednání k sobě samé. Navíc, tyto dívky přece mají rodiče a já jako rodič bych ji před odjezdem opravdu zdůraznila, že ona nemá jen povinnosti, ale i práva a naopak. A že pokud v rodině bude mít problémy s tím, že se dostane na úroveň otroka, musí okamžitě kontaktovat agenturu nebo mě, aby se situace mohla řešit. Spousta dívek je opravdu velmi naivních a co hůř, kolikrát vědí, že není vše OK v souladu s jejich právy, ale neumějí se ozvat. A to je na nás rodičích, abychom je to učili. Jenže bohužel, spousta rodičů je na tom stejně jako jejich děti - v tomto ohledu. Odpovědět  MSteflova  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 13:35:22) Xantipo, já bych třeba nikdy nikomu do Čech nevolala, snažila bych se vyřešit si to sama, a to za tu cenu, že bych trpěla jak zvíře :-). Ta představa, že se vrátím za 2 měsíce domů jak zpráskaný pes, by mě odradila od nějakých ráznějších akcí (pokud by člověk neměl někde za rohem náhradní rodinu). V 19 letech se člověk asertivitě teprve učí a to třeba z těchto životních zkušeností.Moje máma neustále tvrdí, že se neztratím, že si nenechám nic líbit atd., ale neumím si představit, že bych v 19 letech rodině řekla, že porušuje má práva. Toto se dělá celkem složitě, když jsi daleko od domova a třeba se ani nedomluvíš. Odpovědět  Xantipa.  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 13:50:13) Lassie - proč návrat domů jako zpráskaný pes? To nechápu? Pokud není možná dohoda, agentura nechce nic slyšet, jediná možnost je vrátit se domů - tedy tak to vidím já. Není nutné "trpět jak zvíře". Tato tvá poznámka mi spíš navozuje stav, že ti to zřejmě doma "dají sežrat", žes tzv. neuspěla. Ano, jistě, je jazyková bariéra. Pokud rodina "nechce rozumět", volám agenturu. Nemá přece smysl to chtít vyřešit sama. Pokud agentura se postaví do pozice "mrtvý brouk", volám domů, protože jsem vyčerpala všechny možné prostředky a doma přece jen mají lepší možnosti, např. osobní řešení, než já v cizině s telefonem a omezeným kreditem. Ano, v devatenácti letech asi člověk není úplně vyzrálý. Přesto, v rámci své bezpečnosti musí znát hranice, co si nechat líbit a co rozhodně ne. Odpovědět  MSteflova  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:02:36) Xantipo, v rodině by mi to nedal sežrat nikdo, prostě bych se tak cítila sama před sebou. A patří to i k věku, že člověk chce sám sobě i druhým něco dokázat. Neříkám, že je to moudré. Ale když už bych se vrátila, tak spíše v těch 25, než v 18. Co se toho věku týče, pokud člověk nemá o hodně mladší sourozence, tak sotva ví, co je rozmazlené dítě. Ty děti, co jsem měla na starosti já, byly moc fajn. Byli trochu divoké, ale měla jsem je moc ráda. V 18 letech bych se s jejich temperamentem sotva vypořádala, tehdy by mi jako fracci pravděpodobně přišly. Soudím tak dle výpovědí některých hodně mladých Au-Pairek, které si na nové povinnosti těžko zvykaly a s dětmi si nevěděly rady, ač si, dle mého názoru, často neměly na co stěžovat. Odpovědět  Xantipa.  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:12:38) Lassie, ach tak, tak to jo. Ale na druhou stranu, pokud se 19ti letá dívka rozhodne, že raději bude trpět a čekat na jinou vhodnou rodině, než aby se vrátila, není to také zkušenost? Ale už to není pasivní čekání a pobrekávání nad osudem, ale o vlastním rozhodnutí, že vydržím, ale čekám na okamžik, kdy se budu moci přesunout. Už tohle je akce. Já se spíš domnívala, že bys raději trpěla, než abys něco řešila. A máš pravdu i v tom, že ti, kteří nikdy neměli možnost se starat po nějakou dobu o mladší děti, netuší, o co jde. Pak se jim mohou zdát všechny děti rozcapené, i když jiná dívka by děti třeba naprosto s přehledem zvládla, díky svým zkušenostem. Ale uznávám, že na některé rodiny /ne děti/ jsou zkušenosti "na prd a kuličky". Odpovědět  MSteflova  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:21:57) Já jsem dělala Au-Pair 16 měsíců, v UK jsem žila s přestávkami něco kolem 2,5 let. Mnohem častější je, že dívka nejprve trpí, pak kuje pikle a pak přeběhne k jiné rodině. Ta rodina se dá najít např. přes inzeráty v místním tisku, ale často bývají i v obchodech. Dá se to. Nesetkala jsem se osobně s Au-Pair, která by se vrátila, ale právě spíše s dívkami, které jednaly na vlastní pěst, protože si vybraly špatnou agenturu. Domů se jim nechtělo. Ani jsem se jim nedivila. Já měla tedy kliku, ale pokud bych se vrátila domů,, musela bych nastoupit zpět do špitálu, neb jsem tehdy nic jiného neuměla. Odpovědět  MSteflova  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:07:29) Jinak pokud by jednou v budoucnu chtěla má dcera vycestovat, samozřejmě bych byla ráda, pokud by si uměla prosadit své a hlavně bych jí kladla na srdce, že se může kdykoliv vrátit. Pokud ale bude tvrdá palice po mně, tak v to asi sotva mohu doufat. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 21:49:54) Taky si neumím představit, že bych jako 19-letý fracek volala domů mamičce o pomoc, že se mnou někde špatně zacházejí. Možná jsem v té době měla nějaký blok vůči rodičům, ale menší zlo by pro mě bylo chvíli to vydržet a pokusit se zajistit řešení sama. Volat rodičům o pomoc by bylo hrozně ponižující a opravdu velmi krajní řešení. Odpovědět  Xantipa.  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 9:29:01) Ivule, samozřejmě že to je krajní řešení, ale je tady ta možnost, když se vyčerpají všechny ostatní možnosti. A samozřejmě, pokud dítě jede pracovat jako au-pair, musí počítat s tím, že to třeba nebude zrovna růžové, musí počítat s tím, co se třeba může stát a jak se s tím vypořádat. Předpokládám, že takové dítě pak už ví, jak postupovat a pomoc od rodičů už nebude třeba. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:10:50) No je pravda, že taky záleží dost na tom, kolik je holce roků. Jako au-pair mohou jezdit už 16-leté holčiny, a tam se asi celkem předpokládá, že se rodiče více či méně angažovat budou. V 19 nebo 20 letech je už člověk zase někde jinde a dokáže si spoustu věcí zajistit sám a ohradit se.. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:13:56) To se mi nezda, ve vsech agenturach co znam berou jen plnolete holky. Odpovědět  Lizzie  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:14:36) Markéto, já taky vím jen o těch, co berou holky od 18 výš. K menším dětem někdy berou i 20 a výš. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:16:31) Jojo, vetsina au pairek, co byla kolem mne, byla navic starsi 21 let, protoze jet do USA mladsi je skoro ztrata casu, pokud nejsi plnoleta, tak tady nic nemuzes. Odpovědět  Lizzie  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:18:35) Asi je to fakt, navíc já slyšela o pár holkách, co byly nejdříve v UK a až pak se vydaly do USA, no věděly proč, jednak je to dálka (co si budeme povídat, jiný kontinent) a pak jsou tam plnoleté až v 21..Já mám pocit (jak už psala Lassie- ta 2.:-)), že po té dvacítce je člověk přece jen vyzrálejší apod., na tu Ameriku si tedy i snáz troufne..I když jak kdo, to je jasný... Odpovědět  MSteflova  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:22:46) Lizzie, Lassie 66 a Lassie jsou jedna Lassie. Mně jen blbne to přihlášování, i když mám zaškrtnuté to zapamatování...a pak se mi nechce to znovu datlovat. Jo a na tu 66 si ještě zvykám :-) Odpovědět  Lizzie  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 10:24:40) Jo tak, díky:-) Já myslela, že se tu sešly dvě milovnice kolií..:-) Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (14.9.2007 18:43:09) No já nevím, jaká je situace nyní, infošky jsem si zjišťovala cca před 15 lety, když jsem dělala au-pairku jako 20-letá. Ale tehdy skutečně mohly jet holky už od 16 let, potřebovaly samozřejmě souhlas rodičů a bylo to do UK, jak to bylo do USA nevím. Odpovědět  JaninaH  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:11:24) Xantipo, stoprocentně souhlasím :-) Pamatuju se, že kolem 16 měla dcera nápad, že po SŠ půjde pracovat jako au-pair. Mluvily jsme o tom, koupily jsme knížku, kde jsou popisovány zkušenosti mladičké au-pair velice podobné těm v článku (název si bohužel nepamatuju, doma se podívám a dám sem odkaz, tu knížku by si měla přečíst každá adeptak na au-pair). Dcera uznala, že by takovou práci dělat nemohla. J. Odpovědět  Xantipa.  Re: Au-pair - je práce, ne dovolená  (13.9.2007 14:22:07) Tak u nás je jiná situace. Asi tím, že dcera je nejstarší a máme ještě další 2 mladší - o dost mladší. Je zvyklá na to, že se o ně musí občas starat. Jenže je vyléčená z iluzí a má pocit, že kluci jsou naprosto nemožní a rozmazlení, ostatně jako prý všechny malé děti. Což nechápu, protože moje děti jsou přece úžasné, vychované a vůbec ne rozmazlení spratci-)))))) Takže ona by chtěla vycestovat, ale rozhodně ne jako au-pair, ale představuje si tak Irsko s prací v baru - věřím, že to by tak 3 měsíce vydržela. Tvrdí, že jí naprosto stačí měsíc jako vedoucí na táboře. A to i přes to, že přece jen děti na táboře vědí, že určitý režim, pořádek musí být a musí se i alespoň trochu poslouchat. Navíc, není zde jazyková bariéra a je tam ještě hlavní vedoucí, kdyby něco. Což by v cizině samozřejmě nebylo. Ale nechat s sebou vláčet? To opravdu určitě ne, je naučená se ozvat a řešit to, protože nic se nevyřeší, když se mlčí. Co si budeme povídat, v dnešní době ještě není společnost zvyklá, aby děti, které podle některých mají být zticha a šoupat nohama, se ozývají. Z toho ovšem plynou další problémy a komplikace. Ale to patří už jinam. Odpovědět

hanelka    •  vim, o cem pises :)  (13.9.2007 13:02:32) ahoj, precetla jsem si tvuj clanek a muj pocit je - vim presne, o cem pises. Ja jsem pracovala jako au-pair celkem 5x, v ruznych rodinach, v ruznych zemich...vim, jake to je, kdyz vam rodice hodi na krk nejen deti, ale i celou domacnost a vubec nedodrzuji to, co je ve smlouve. Bylo tady receno, ze spousta au-pair jsou nezodpovedne, nevyzrale holky, ktere tuto zkusenost berou jako dovolenou. mnohe jiste ano, ja osobne bych nechtela, aby se mi o dite starala 17leta holka (v tomhle veku jsem delala aupair poprve). ale je take spousta rodin, ktere se nestydi aupair sproste vyuzivat...a verte mi, ze neni tak uplne jednoduche se ozvat - jste poprve nekde sama v cizine, neovladate tak dobre jazyk a agentura vam treba rekne, ze pro vas jinou rodinu nema, takze bud to, nebo muzete jet domu.... Vim, jake to je, kdyz maji dvou nebo trilete deti hystericke zachvaty - na ulici, v obchode, doma - nekolikrat denne. Ale deti jsou deti, pro aupair je (podle meho nazoru) nejdulezitejsi, jaci jsou rodice. V jedne rodine jsem si 1 (slovy JEDNOU ;)) postezovala, ze se ke mne synek choval sproste a neposlouchal, a ti ho srovnali tak, ze uz jsem si nikdy na nej stezovat nemusela (a pozor - tim rozhodne nemyslim, ze by ho fyzicky potrestali!!!!!, proste durazna domluva, zakaz pocitace), proste uzasni lide, ktere kazdy den zajimalo, co a jak...a naopak rodice, kteri nechteli slyset vubec nic a podle kterych bylo vsecko moje vina - a deticky vedely,ze muzou vsechno, jelikoz ja na ne nesmim ani zvysit hlas a kdyz si na ne budu stezovat, rodice to zajimat nebude... takze si myslim, ze pro aupair je dulezitejsi, jaci jsou rodice, nez jake jsou deti. No ale chtela jsem teda rict, ze jsem s velkym porozumenim prectela tvuj prispevek....a s porozumenim i reakce jinych, kteri tuto zkusenost nemaji. Odpovědět

hanelka    •  vim, o cem pises :)  (13.9.2007 13:02:53) ahoj, precetla jsem si tvuj clanek a muj pocit je - vim presne, o cem pises. Ja jsem pracovala jako au-pair celkem 5x, v ruznych rodinach, v ruznych zemich...vim, jake to je, kdyz vam rodice hodi na krk nejen deti, ale i celou domacnost a vubec nedodrzuji to, co je ve smlouve. Bylo tady receno, ze spousta au-pair jsou nezodpovedne, nevyzrale holky, ktere tuto zkusenost berou jako dovolenou. mnohe jiste ano, ja osobne bych nechtela, aby se mi o dite starala 17leta holka (v tomhle veku jsem delala aupair poprve). ale je take spousta rodin, ktere se nestydi aupair sproste vyuzivat...a verte mi, ze neni tak uplne jednoduche se ozvat - jste poprve nekde sama v cizine, neovladate tak dobre jazyk a agentura vam treba rekne, ze pro vas jinou rodinu nema, takze bud to, nebo muzete jet domu.... Vim, jake to je, kdyz maji dvou nebo trilete deti hystericke zachvaty - na ulici, v obchode, doma - nekolikrat denne. Ale deti jsou deti, pro aupair je (podle meho nazoru) nejdulezitejsi, jaci jsou rodice. V jedne rodine jsem si 1 (slovy JEDNOU ;)) postezovala, ze se ke mne synek choval sproste a neposlouchal, a ti ho srovnali tak, ze uz jsem si nikdy na nej stezovat nemusela (a pozor - tim rozhodne nemyslim, ze by ho fyzicky potrestali!!!!!, proste durazna domluva, zakaz pocitace), proste uzasni lide, ktere kazdy den zajimalo, co a jak...a naopak rodice, kteri nechteli slyset vubec nic a podle kterych bylo vsecko moje vina - a deticky vedely,ze muzou vsechno, jelikoz ja na ne nesmim ani zvysit hlas a kdyz si na ne budu stezovat, rodice to zajimat nebude... takze si myslim, ze pro aupair je dulezitejsi, jaci jsou rodice, nez jake jsou deti. No ale chtela jsem teda rict, ze jsem s velkym porozumenim prectela tvuj prispevek....a s porozumenim i reakce jinych, kteri tuto zkusenost nemaji. Odpovědět

Denyna  Taky  (13.9.2007 13:35:46) jsem pracovala jako au-pair, dva roky v Londýně a dalo mi to hodně. Vyrazila jsem v osmnácti, jak moc jsem byla tehdy dospělá už těžko posoudím, ale číslo na agenturu jsem měla s sebou a hned po příjezdu jsem si zjistila, kde je nejbližší policejní stanice. Plánovaný půlroční pobyt jsem si protáhla na povolené dva roky. Nejspíš jsem měla štěstí na agenturu i rodinu, i když rodina byla taky v ledasčem netypická a třeba zrovna o ní by nějaká jiná au-pair napsala, jak jsou příšerní:) Ale já je měla ráda, na starosti jsem skutečně měla jen jejich tenkrát tříletou dcerku, péči o její věci a o domácí práce jsme se dělili všichni. Také jsem se tam ale seznámila s Češkou, která byla už se své druhé rodině a plakala, jak je to tam strašné. Agentura jí vyhledala i třetí rodinu, o které sice také tvrdila, jak jsou děsní, ale už tam s brbláním zůstala. Shodou okolností se tenkrát rozhodla vydat do UK i moje kamarádka a protože jsem byla poprosit v agentuře, jestli bysme nemohly být poblíž, náhodou dostala zrovna tu rodinu, kterou opustila ona nespokojená holčina. Spokojeně s nimi bydlela dva roky a stejně jako já je občas navštíví. Rodiny i au-pair jsou různé, na psychiku je to nápor obrovský, ale zkušenost je to bezesporu užitečná. Všem budoucím au-pair držím palce, ať jsou spokojené stejně jako já!:) Odpovědět

Mrej  Nezralá v 18 ??  (13.9.2007 13:51:09) Možná to není tolik o nezralosti jako spíš o asertivitě. Děti třeba zlobí a pokud není opora v rodičích, což už tady někdo zmiňoval, velmi rychle poznají, že jejich chůva je pro smích. A pokud navíc na slečnu naloží kompletní domácnost, nemůže se nikdo divit, že toho měla plný zuby. Poukd vy jako matky a správkyně domácností jakýmkoliv způsobem potrestáte svoje děti, ať už pro cokoliv, máte na to plné právo a děti vás respektují jako autoritu, takže třeba i pochopí, že když mamka dělá to či tamto, je lepší jí nechat dělat. Ale pokud to nepochopí a pořád prudí, nějak to pořešíte. Autorka článku příliš nemohla, protože neměla tu podporu. Proto měla vyměnit rodinu, ale je to už 10 let a třeba to tehdy ani nevěděla. A k té studené vodě - moje 3. dítě v afektu přestávalo dýchat a modralo. Nechci příliš rozvádět diskusi jinam, ale po řadě lékařských vyšetření nám bylo řečeno, že je úplně zdravá, ale její rodinná konstelace je problém (česky řečeno jsem se potento.. z holky po dvou klukách) a sprchování studenou vodou můžeme klidně provádět. Kolikrát jsem nad dítětem poulícím oči jako žába ječela: "Nadechni nebo jdeš do sprchy!" Kupodivu, po několika osprchováních toho nechala doma a posléze i venku, když zjistila, že sebou nosím flašku s vodou, kterou jsem neváhala vylít jí na hlavu. Takže tu studenou vodu bych rozhodně nezavrhovala. Odpovědět  Reya    •  Re: Nezralá v 18 ??  (13.9.2007 14:15:09) Hezky napsáno a souhlasím. Nejhůř se opravdu vychovávají cizí děti. Model většiny rodin, co si berou au-pair je totiž takový, že rodiče makají na kariéře (obvykle mají i vyšší příjmy, jinak by si au-pair nemohli vůbec dovolit), tudíž doma moc času netráví, dětem se moc nevěnují a výchova jde tak trochu mimo ně. Ty rodiče mohou mít a často mají určitou představu o tom, jak by to jejich dítě mělo být vychováváno, ale ta představa se může hodně bít s realitou a už vůbec se nemusí shodovat se stylem, jakým by dotyčná au-pair dítě ráda vychovávala, nebo jak by vychovávala své dítě. Navíc každý jsme jiný a to, co dítě třeba snese ode mě nemusí snést od jiného. To samé platí o tom, co si ke mně dovolí, v čem poslechne, atd atd. A přesně jak jsi napsala, jestli ta chůva nemá v rodičích "morální oporu", dítě to velmi rychle vycítí. A to je pak, s ohledem na všechny okolnosti (odloučení od domova, pobyt s cizími lidmi v cizí zemi, škola, zápřah v domácnosti) psycho nejen pro 18 ĺetou holku, ale i pro mě, které je skoro o deset let víc. Já jsem třeba pro fyzické tresty (kam počítám i tu vodu), samozřejmě v rozumné míře a spíše jen jako ten krajní prostředek. Takže asi bych jako au-pair v zemích, kde se na dítě člověk nemůže ani křivě podívat, ani neuspěla. Navíc děti mi zvlášť v tom věku moc neříkaly. Byla jsem si toho vědoma, a proto jsem se do toho nikdy nepouštěla. Jednou jsem dělala vedoucí na táboře. Fyzické tresty jsem párkrát použila. Bylo to v případě, kdy jeden chlapeček odmítal slézt ze střechy i po několikeré výzvě. Vzteky a strachem jsem byla bez sebe. Je zajímavé, že si nikdy nestěžoval. Věděl, že si na něm neléčím své komplexy, že jsem měla spravedlivý důvod být naštvaná a že byl spravedlivě potrestán. A kdyby mi přeci jen jeho rodiče něco řekli, odpověděla bych jim, že si svého nevychovaného spratka měli nechat doma, že by ho ušetřili bití a mě by ušetřili nervy. Odpovědět  Ladka    •  zralost či co?  (13.9.2007 15:07:24) Hanelko, Danyno, konečně se ozval někdo, kdo měl jako au-pair více rodin, a ví, o co se jedná. Ti, kteří zde kritizovali především malou asertivitu autorky by si měli uvědomit, že rodiny velmi často zneužívají mladosti děvčat. Také jejich malé znalosti jazyka, jim neznámého prostředí a kultury... Vždyť víme sami, že se obtíženě domlouvají s některými lidmi podmínky, zvláště pracovní, v rodném jazyce, natož pak ještě v cizím. A podobně: je jiná situace domlouvat pracovní podminky v práci, kam docházíte, a kde bydlíte. Navíc ještě au-pair rozlišuje, zda se v případě její rodiny jedná o kulturní rozdíly nebo o záměrné zneužívání svého postavení. A sice všechny agentury slibují au-pairkám hory doly: především, že budou součástí rodiny, že jejich prací je pouze starost o děti a snad příprava dětského jídla... Pak přijdou děvčata do rodin a vše je jinak. A jako "součást rodiny" se často snaží zapadnout a vypomáhají i s úklidem nebo žehlením - ze začátku si myslí, že je to od nich občasná laskavost a postupně zjistí, že tuto práci už dělat musí. Dále poznat, co děti mohou a co ne, jaké výchovné zásady rodiče zastávají apod. také není lehké. Já jsem poznala za svého au-pairování rodiny jen dvě. Ale ani v jedné bych nezůstala delší dobu. Vždy jsem jela jen na prázdniny. Ale ani jednou se mi nestalo, že by se rodiče zajímali o to, jak se mi tam daří, jak se ke mně děti chovají, jaký mám s dětmi !!program!!. V jedné se maminka strašně divila, když se po měsíci dozvěděla, že většinu času trávíme s dětmi v parku. Nebo mi servírovala, jak je hodná šéfka, když po mně nechce, abych dělala velký domácí úklid. V jiné domácnosti jsem měla na starosti především ten úklid a vaření pro celou rodinu: pro děti zde byla zaměstnána chůva (která seděla v zahradě, hodiny telefonovala a občas se po dětech ohlédla). Je pravda, jak jste tady napsaly, že nejvíce záleží na rodičích. Především oni stanovují podmínky, hranice, míru bezpečí a důvěry. A pokud se rozhodnou zneužívat nezkušenosti a neznalosti au-pairek ohledně kultury a jazyka, pak se děvčata jen velmi těžko brání. Ale těm, které jako au-paiky vyjedou radím: pas si s sebou noste kamkoliv. Alespoň než poznáte, zda můžete rodině důvěřovat. Odpovědět

Adda6a  Uff!  (13.9.2007 14:09:25) Ten clanek nebudu komentovat - to snad ani normalnimi slovy nejde .... nicmene mne velice pobavila ta prvni reakce ""dekuji za objektivni prispevek"" :-)))))))) To co jsme si tady precetli je opravdu objektivita ve sve nejcistsi podobe !!!?!?!?!? Klanim se pred opravdu vyjimecnym smyslem pro humor! Odpovědět  Lizzie  Re: Uff!  (13.9.2007 14:16:39) Adriano, já vidím tu objektivitu v tom, že autorka na konci napsala, že si je vědoma toho, že nebyla ideální au pair a taky nikoho od té zkušenosti neodradila - spousta holek, co se vrátí ze špatnou zkušeností může (a také řekne) nejezděte tam, je to hrůza apod..vidíš to někde? Autorka přiznala svou chybu (též v dovětku), těžko objektivně vše posoudíme také my, neboť klima té rodiny neznáme a také si můžeme jen představit do jakého stavu se autorka dostala..ale to už tu bylo řečeno. Myslím, že Lullu řekla své chyby, popsala toho v článku celkem dost. A nic není černobílé, byť tady nebyla ani tak asi chyba v dětech jako v rodičích..ale to je ostatně skoro vždycky. Pole neorané těžko úrodu dá.. Odpovědět  Adda6a  Re: Uff!  (13.9.2007 14:47:23) Lizzie, o objektivite se tady neda naprosto mluvit. Kdyby nekdo chtel napsat objektivni prispevek, tak jej nepise na zaklade JEDINE zkusenosti a navic v rodine naprosto kulturne odlisne. Pokud by opravdu chtela autorka poskytnout objektivni pohled, tak upozorni na nekolik zavaznych nedostatku ktere sama akceptovala, napr: domluvena pracovni doba 35-40 hodin .... to NENI aupair, to je nanny nebo mother""s help a ty pozice jsou pak uplne jinak placene. Pokud tomu tak neni, tak to devce automaticky dava rodine signal resp svoleni k budoucimu vydirani. Pokud by opravdu chtela napsat objektivni prispevek, tak napriklad nepodsouva informaci ze dvou lete dite melo jeste plinky a nebylo cviceno na nocnik. To je napriklad jedna z kulturnich odlisnosti, ne indickych rodin ale britskeho pristupu a ze se z toho neprimo jedna ceska ex-aupair vysmiva, tak to bohuzel neni objektivita! O telesnych trestech radsi nemluvit - to nema cenu! Cely clanek je podle mne poznamenany velice nprijemnou zkusenosti ze ktere se autorka tezko vzpamatovava a i kdyz pise ze nikoho nechce znechutit, tak si osobne myslim ze timhle pristupem dosahne presne toho. Odpovědět  Lizzie  Re: Uff!  (13.9.2007 14:51:52) A já si myslím opak, ale to nebudeme řešit. Navíc - je to 10 let zpátky. No a autorka podala výpověď mladé holky, jejíž práce au pair nedopadl tak, jak dopadnout měl. Odpovědět  Adda6a  Re: Uff!  (13.9.2007 15:01:41) Jo-jo, resit to opravdu nema cenu. Docela mne zarazi kolik lidi ma s vlastnim aupairstvim spatnou skusenost, podobne clanky se objevuji na ruznych bloggovych portalech docela casto, a jak se za to vzdycky snazi presunout zodpovednost na rodinu ... nicmene az po! ;-) No nic, kazdy jsme si svyho stesti strujcem. Pro mne z toho plyne jenom jedno pouceni: nikdy zadnou dvacetiletou ceskou aupair! ;-) Odpovědět  Lizzie  Re: Uff!  (13.9.2007 15:08:14) No, já myslím, že i dvacetiletá holka může být dobrou au pair - zvlášť když už se o děti starala v rodné zemi apod., ale hodně záleží i na podmínkách, povaze apod..je to individuální. No a tady tu rodinu nevidím zrovna růžově..ale co bylo, bylo..hlavně, že se autorka dostala v pořádku domů. Odpovědět  MSteflova  Re: Uff!  (13.9.2007 15:14:40) Já osobně na svůj pobyt v UK velmi ráda vzpomínám, a musím říct, že mi tato životní zkušenost velmi změnila život. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Pokud jede Au-Pair dělat někdo, kdo není zvyklý ani doma přiložit ruku k dílu, nemá cenu, aby to vůbec zkoušel. Já věděla dopředu, že mou povinností budou i domácí práce, něco jsem začala dělat sama - čímž jsem si na sebe upletla bič, ale rozhodně mi to nijak neublížilo. Poznala jsem děti a jejich duši více zblízka a dokonce jsem se vrátila s tím, že bych jednou chtěla 5 dětí(Což už mi přítel dávno rozmluvil :-). Odpovědět  Míša4  Re: Uff!  (13.9.2007 14:34:34) Byla jsem taky au-pair a taky mi občas tekly nervy,když mi třeba malý kluk cestou do školky přehazoval popelnice.Nereagoval po dobrém, tak jsem to nějak nezvládla a dala mu pohlavek, bylo to špatné, ale ten kluk už měl ze mne respekt. Taky vím, že mladá holka nemá s dětma takovou trpělivost jako osoba "starší". No jsou vyjímky samozřejmě. Jo k tomu nadávání, taky jsem si občas česky zanadávala. A ruku na srdce, které z vás to neujede i doma občas? Nemělo by se to stávat, ale stává,jen to mnoho z Vás nechce přiznat. Takže já bych to uzavřele, byla mladá a i když udělala spousty chyb, snad se poučila a je z ní teď výborná vychovatelka. Odpovědět  Lizzie  Re: Uff!  (13.9.2007 14:54:18) :-)A je to. Odpovědět  luli    •  Re: Uff!  (13.9.2007 23:06:48) Děkuji :-) Odpovědět

Repulsion  Holka to nezvládla  (13.9.2007 15:16:57) Může se omlouvat věkem, nezralostí, ale za všechno, co jí potkalo, si může sama. Mezi běžné pracovní povinnosti au-pair nepatří úklid - ten se domlouvá a platí zvlášť. Takže mohl klidně odmítnout. A solidní aguntury mají v podmínkách povinnost zajistit náhradní rodinu. Zakódovaný telefon taky neberu - nevím jak teď, ale dokud nebyly mobily, bylo v Anglii všude dost telefonních automatů. Těch pár drobných by snad někde vyškrábala... Nicméně je fajn, že to tady napsala - opravdu to může být pro ostatní holky poučné. Také jsem byl v Anglii (i když ne jako au-pair :o)) a všiml jsem si tam jedné věci - oni tam občas mají tendenci to na člověka zkoušet - co všechno si nechá líbit. A zásadní chyba je, říct si: No tak to a to udělám, vždyť to nic není. Ať vidí, že mám dobrou vůli... Takový člověk, pokud to včas neprokoukne, nakonec dopadne jako autorka. Navíc si ho dotyční neváží, protože ho mají za hlupáka. Naopak, když si člověk nenechá srát na hlavu (slušně, ale rozhodně), získá si tím respekt. Odpovědět

fisperanda  Obdiv  (13.9.2007 15:36:00) Já obdivuju autorku, že vůbec měla odvahu do toho jít. Spousta lidí sedí doma na zadku, nechají se živit od rodičů a pak sice nedělají chyby, ale k dospělosti je to taky moc neposune. Nemyslím si, že by pisatelka dělala nějakou chybu, teda kromě toho, že byla mladá a nezkušená, a bohužel, narazila na rodinu, která toho využila. Ale i taková zkušenost se v životě hodí. Já spíš nepochopím ten trend pustit ke dvoum malým dětem cizí osobu, o které nevím lautr nic. Jakože než začnu žít s partnerem, tak si ho musím pořádně proklepnout, že jo, jaký je, když spolu budeme bydlet... no a pak si pusím domů úplně neznámou osobu, které jsou moje děti vydány na pospas. Tomu fakt nerozumím. Odpovědět  MSteflova  Re: Obdiv  (13.9.2007 15:48:01) Fisperando, výborný názor, a mně nezbývá, než s tebou souhlasit. Fandím každému, kdo se o něco alespoň pokusí. Je to zajisté projevem větší vyzrálosti, než parazitování na rodičích ještě ve třiceti. Odpovědět  Lizzie  Re: Obdiv  (13.9.2007 16:34:38) Souhlas. Odpovědět

Pavlína a Brečoun  Jak je to možné  (13.9.2007 17:24:54) Také jsem měla vycestovat ihned po maturitě do UK, nakonec to ztroskotalo na finanncích. 4 roky jsem pracovala a poté jsem šla studovat-svou vysněnou VŠ, stálo mě to hodně úsilí...ale teď jsem spokojená. Velmi dlouho jsem "promarněné zkušenosti" litovala. Ale teď vidím vše v trochu jiném světle: 1. nyní jsem na MD a starám se o domácnost, absolutně mě to nebaví a nenaplňuje, mám malé dítě-zlobivku a stojí mě obrovské úsilí být mu trpělivou, laskavou a zárověň přísnou matkou, nevím jak bych to zvládala před 12 lety.... 2. mám ve svém okolí 2 bývalé au-pairky (UK, USA) a jejích angličtina je příšerná, jak je to možné? Je mi hloupé se jich ptát, ale nějak se tam snad dorozumívaly ,ne? Odpovědět  MSteflova  Re: Jak je to možné  (13.9.2007 17:34:29) Pavlíno, když jsem já odjížděla do UK, myslela jsem, že se vrátím domů za pár měsíců jako hvězda. Bohužel 1 rok nestačí k tomu, aby člověk získal nějakou kvalitnější znalost jazyka. Prodloužila jsem si pobyt o další rok, hodně četla v originále a snažila se co nejvíce naučit, po návratu jsem pracovala na místech, která mě nutila jazyk používat. Teď na MD trochu zapomínám, ale alespoň doučuji a při přípravách se vlastně procvičuji. Mám kamarádku, která žije 8 let v Londýně, předpřítomný čas jí stále nic neříká a má se tam skvěle. Prostě výbornou znalost jazyka nepotřebuje. Na druhou stranu mám jinou kamarádku, která má školní znalosti A a N a mluví výborně. Pobyt v cizí zemi je určitě dobrá věc, co výuky jazyků týče, bez vůle to ale ani tak nejde. Odpovědět  Bývalá au pair    •  Re: Jak je to možné  (13.9.2007 17:35:00) Protože když jsi doma s dítětem, tak si moc slovní zásobu nerozšíříš. Navíc au pair se obvykle setkávají jen s jinými au pair. Mám kamarádku, co byla dva roky v anglii a 4 roky v USA a angličtinu má příšernou, pořád dělá začátečnické chyby. Prostě na sobě musíte makat, protože ten jazyk se do vás sám nevpije. Odpovědět

Radka-2 deti    •  Doma bys to nedelala  (13.9.2007 17:31:16) Já tak jako vubec nechápu smysl tehle au-pair, kdy cizí dívce je 18, prijede odkudsi, neumí kváknout a hlavne neumí nic z domácích prací, deti vidí zblízka poprvé v zivote. Co takováhle vystreslá dívka asi tak té rodine prinese? Proc nejde "pomáhat" nejaké rodine u nás, kdyz má tu potrebu? Já teda nevím, jestli bych si já pustila do bytu nekoho takovýho, predstavte si to z té druhé strany: nekdo z východu, osmnáctiletá Ukrajinka nebo Rumunka, neumí rec, neumí se postavit k plotne, mé deti nesnásí, protoze má na výchovu jiný názor, v zivote byla od maminky tak nejdýl 14 dní na pionýrským tábore a tenhle zjev by mi mel vést domácnost? Nevím, nevím, co vy na to, matky? Odpovědět  Lucienda  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 9:14:25) obavam se, ze nejsem jedina, kdo si mysli nasledujici: au pair neni od toho, aby vedla domacnost! ma se starat o deti. Odpovědět  Lucienda  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 9:18:50) a jeste odpoved na to, proc nejde "pomahat" rodine u nas: zrejme je dost podstatny rozdil v tom, co ji zaplati rodina v UK a rodina tady (nebo by mela "pomahat" jen tak, z dobre vule, zadarmo?) nehlede na to, ze cesky vetsinou dotycna uz umi. Odpovědět  Radka-2 deti    •  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 15:14:44) Au-pairky, co znám já, se teda v jazyce moc nepotrénovaly, a kdyz, tak jim to dlouho nevydrzelo. Vetsinou popisují svuj pobyt tak, ze se uzasne osamostatnily, naucily se domácím pracem, vydelaly nejakou tu korunu a zacaly nenávidet deti. Myslím si, ze pokud jde jen o to,aby se naucily zít bez maminky a hezky si vydelaly a naucily se jazyk, nemusí se nutne ponizovat ve snobské zahranicní rodine. At si najdou podnájem, dobrou práci a po vecerech studují jazykovku, a myslím, ze budou psychicky víc v pohode nez predcasne "dozrát" u výchovy cizích detí. Odpovědět  Lizzie  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 21:08:32) Radko, ony to berou trochu jinak - jako zkušenost, sice to není dovolená, ale mají možnost zkusit si žít v cizí zemi, navíc jsou holky (a tady taky nějaká psala), co se ze zahraničí už nevrátily, prostě zůstaly. Je to o štěstí a osobnosti té holčiny, někomu to vyhovuje maximálně a má štěstí na rodinu, jinému ne.. No a s ,,osamostatněním se" v Čechách se to zas až tak srovnávat nedá, je to trochu jiné.. Ostatně právě proto odjely i ty mé dvě kamarádky..teď. Odpovědět  Lizzie  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 9:33:05) Radko - ta holka to nedělá z vlastní potřeby se o někoho starat, ale hlavně proto, aby se naučila jazyk, protože studium v zahraničí je stále dost drahá záležitost. Jinak se jim to na západě asi osvědčilo, jinak by o au pair už tolik let nebyl takový zájem. Jinak se to netýká jen zemí východu, ale např. jsem slyšela o Francouzce, co pracovala jako au pair v USA apod. Pravdou je, že dost au pair jsou původně zdravotní sestry, absolventky stř. pedagogické školy apod, no kolikrát i holky s minimem zkušeností, ale i tak si je rodiny berou. Někdo má štěstí a fajn zážitky, jiný ne. A nám nezbývat nic jiného než jim přát šťěstí. Odpovědět  Lizzie  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 9:37:55) štěstí oběma stranám. Jo a někde ja au pair specifikovaná tak, že se má starat o děti a dělat LEHKÉ dom.práce, např. připravit pro dítě pokrm, ale tam stejně jedí většinou z polotovarů, co jsem slyšela, moc se s tím nemažou, ale co rodina to originál, a navíc může být u rodiny přistěhovalé, že jo.. No a na udržení pořádky jsou paní na úklid..au pair se fakt o domácnost nestará..nebo by se starat neměla. Odpovědět  Lassie    •  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 10:13:31) Lizzie, tohle není tak jasná věc. Já nemám moc ráda takové ty typy, co nosí rypák nahoru a nedotknou se ničeho, co "není jejich práce". Má matka by se velmi podivila, jak jsem se v UK naučila starat o domácnost, doma jsem se nijak zvlášť nepředřela. Také jsem měla v popisu povinností, že budu dělat lehké domácí práce. Jenže jsem se normálně regulérně dělila o péči o domácnost, jelikož jsem byla považována za člena rodiny, používala koupelnu, záchod, kuchyň...prostě jako doma. Paní na úklid jsme neměli. Nepřišlo mi divné, že tedy někdy vypucuji kuchyň, koupelnu, či vyluxuji. Rozhodně mi tato zkušenost prospěla a šlachy na rukou se mi nezkrátily :-) Pokud jede nějaká dívka dělat Au-Pair a myslí si, že bude dětičky v parku houpat na houpačce, tak ať tam raději nejezdí. To samé, pokud se slečna bojí, že jí jarová voda zničí nehty. Nemluvím zde o případech zneužívání, Au-Pair by rozhodně neměla být Popelka. Jde o to, aby ze sebe člověk nenechal dělat pucku a aby se uměl ozvat. I v běžném zaměstnání člověk sem tam musí udělat něco, co není jeho práce. A já to beru, pokud se nejedná o nějakou pravidelnost. Odpovědět  Lizzie  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 10:16:06) No, Lassie, já měla na mysli to, že slečna by neměla mít na starost celou domácnost - jinak jsem psala lehčí domácí práce, příprava pokrmů, mytí nádobí (když nemaj myčku) apod., ale máš pravdu, že je to asi hodně i o osobnosti holky - co si nechá líbit a co ne. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 10:18:46) Jde o to, ze nektere rodiny jsou fakt prasata a pak ani ty lehci domaci prace nejsou zadny med. Kamaradka co byla v UK vypravela priserne veci. Odpovědět  valdina  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 18:41:24) Smysl au-pair konkretne v UK mi pripada v tom, ze si bud bohata rodina poridi holcinu, aby jim hlidala deti, respektive byla s nimi cely den a davala pozor, aby deti nepodpalily dum nebo si nejak neublizily. Rodice na to nemaji naladu a radsi se venuji svym konickum a odpocinku, jak uz jsem nekde vysse psala a nehodlaji se detem "obetovat". A nebo je to naopak svobodna matka, ktera musi chodit do prace a zivit rodinu, a deti samozrejme nemuze nechat sama doma. Skolky jsou v UK hrozne drahe, takze au-pir, ktere da 60 liber na tyden, ji prijde podstatne levneji. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 18:56:54) Až na to, že au-pair si nepořizují bohaté rodiny, ale normální střední vrstvy. Bohaté rodiny si pořídí chůvu, která k nim případně pouze dochází, neopruzuje u nich o víkendech a ve dnech volna, kdy jí nepotřebují. Mohou si ji dopředu vybrat, proklepnout a osobně poznat před tím, než se pro ni rozhodnou. To u au-pair nejde, je to od těch rodin tak trochu sázka do loterie. Vyberou si au-pairku podle fotky a toho, co o sobě napíše, zatelefonují si spolu dopředu a tím je celé kolo výběru hotovo. Buď se trefí nebo ne. A přitom mají povinnost brát ji jako člena rodiny. Jinak já jsem jakou au-pair měla zcela jasnou roli. Vozila jsem děcka do školy a školky, ze školy na kroužky a byla s nimi v mezičase, kdy jim zkončila škola a rodiče byli ještě v práci. Takže jsem víceméně suplovala roli "hlídací babičky" tak, jak ji známe v našich poměrech. Nějaké úvahy o tom, že rodiče si najímají ai-pair, aby se věnovali svým koníčkům a nikoli naplno svým dětem mi připadají poněkud liché. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 21:27:55) Jenze ti bohati by si kolikrat nechali pro dolar vrtat koleno. Ja jsem byla u zidovske rodiny, barak o patnacti loznicich {loznicich, ne pokojich} za tri miliony dolaru {vim to, protoze ho pak prodavali} a meli radsi au pairku nez nanny {ta byla samozrejme mnohem drazsi}. V zivote mi nezaplatili cent navic, davali mi tech $139.50, vsem aspon rodiny zaokrouhlovali na 140 a to byli chudsi nez ta moje. Kamaradka byla taky u velmi bohate rodiny a to bylo totez. Naopak jina mela rodinu celkem chudou, bydlela v basementu v "pokoji" ze stlucenych prken, takove kulne,bez oken a rodina ji davala prvni posledni a chovala se k ni moc hezky. Ja mela pro sebe cele patro s kuchyni, posilovnou, kinem pro 12 lidi, koupelnou, obyvakem a dvema loznicemi a presto jsem u nich stastna nebyla, protoze na mne koukali jako na levnou pracovni silu. Dosla jsem pak k zaveru, ze cim chudsi lide jsou, tim jsou lepsi. A zatim se mi to jen osvedcuje. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 22:11:07) No ti moji mi také nezaplatili víc, než bylo stanoveno. Ale s tím jsem tam jela a nečekala jsem nic navíc. Na druhou stranu, ty jsi od nich měla celkem dost "nepeněžních benefitů", jak to popisuješ, ne? Škrti se určitě najdou i mezi bohatými. Nicméně platí, že au-pair je celkem levná pracovní síla ale zato riziková. Takže jí dávají přednost rodiny, která na tom nejsou s penězmi úplně ideálně, před těmi bohatými. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 22:18:07) Jake nepenezite benefity mas na mysli? Ze na mne koukali jako na chatru z vychodni evropy? Nebo ze k vanocum jsem dostala hrnecek z dollar shopu [ne ze bych neco cekala, ale holky pracujici u tech chudych rodin hojne dostavali treba digitalni fotaky nebo penize] a tak. pracovala jsem tedy presne tech 45 hodin, ale zase to bylo desny, protoze matka tech deti - mela je ve 46. letech, dvojcata - o ne mela takovy strach, ze jsme nesmeli nikam mezi lidi, meli dve sterilizovane mistnosti, zabezpecene tak, aby si tam nemohli nic udelat a jinam proste nesmeli, ani ven, ani jinde po dome. Bylo to desny a lezlo to na mozek. Kazdy den jsme museli sterilizovat vsechno, ceho se dotykaji {ac jim byly uz dva roky} a stokrat za den si myt ruce v desinfekcnim mydle. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 23:16:44) Píšeš, že jsi měla cele patro s kuchyni, posilovnou, kinem pro 12 lidi, koupelnou, obyvakem a dvema loznicemi. To jsem myslela těmi "nepeněžními benefity". Podle smlouvy má ai-pair nárok akorát na samostatný pokoj, ne? Já ti nevymlouvám, že jsi to neměla růžové. Dělat au-pair je sázka do loterie jak na straně rodiny, tak na straně holek, co do toho jdou. Na druhou stranu, většina z nás do toho šla právě kvůli té zkušenosti a jazyku, ne? Zklamalo tě to v tomto směru? Odpovědět  Baba Jaga  Re: Doma bys to nedelala  (14.9.2007 23:52:49) Jo, protoze jak jsem byla odtrzena, tak jsem se anglicky nenaucila vubec nic. S rodici deti jsem mluvila jen pri jejich predavani a to asi tak minutu, v okruhu 40 mil zadna au pairka {barak byl na kopci v lese}, takze ani to kino a extra pokoj mi moc platny nebyl a na deti si jejich matka prala, abych mluvila cesky. Takze pokud jde o anglictinu, tak BIDA. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Doma bys to nedelala  (15.9.2007 0:41:45) A mimochodem, to byla presne jedna z tech bohatych rodin, co nevedi co maji delat s vlastnimi detmi. Ja jsem pracovala pet dni v tydnu v podstate cely den a na vikendy meli nanny. Jednou s nimi jejich mati musela byt i o vikendu, protoze nanny nemohla a ja byla v New Yorku a pak o tom mesic mluvila jako jak je dobra matka, ze s nimi stravila cely vikend. Ona treba prochazela kolem, deti brecely, natahovaly po ni ruce a ona jim rekla, at jdou za mnou, ze ja pracuju. Desny. Odpovědět  valdina  Re: Doma bys to nedelala  (15.9.2007 0:42:21) Tak ti nevim, Ivule, kde je vlastne hranice mezi stredni vrstvou a vyssi vrstvou? No, slechta to nebyla. Meli pouze jeden dum v Londyne, nekolik bytu, ktere pronajimali, dum ve francouzskych Alpach, v Portugalsku, dum u more... Tak nevim. Pani v zivote nepracovala, mela au-pair, holky byly cely den ve skole, krome prazdnin teda, trikrat tydne chodila uklizecka, ktera i zehlila. Kdyz se manzel vratil vecer z prace, jeste uvaril veceri. Tatu pres tyden skoro nevidely a o vikendu zase jezdival hrat golf. Moje role byla byt s holkama a bavit je. Vetsinou od rana do vecera, mama kolikrat nekam na cely den odjela a nezajem. Z materialniho hlediska holky mely vsechno, na co si vzpomnely, jenomze ono nekdy udela mnohem vic, kdyz tomu diteti rodic ukaze zajem a udela si na nej cas. Mimochodem, au-pair maji vzdy o prazdninach dodnes a to je holkam tusim 16 a 14. Odpovědět  valdina  Re: Doma bys to nedelala  (15.9.2007 1:08:00) Jeste takovou poznamku Ivule, ty pises, ze ses o deti starala, kdyz rodice nebyli doma, proste ""babicka"" na hlidani. To chapu. V moji rodine mama nepracovala a stejne mela au-pair. Nekolikrat do tydne jsem delala i baby-sitting. Ale jak rikam, na rodinu jsem si nemohla stezovat, jenom se mi nelibil pristup rodicu, a opravdu mi pripadalo, ze maji radsi sve pohodli. Me s brachou, kdyz jsme byli deti, rodice venovali maximum sveho casu, oba chodili do prace, nekolik baraku jsme nemeli, na luxusni dovolene jsme nejezdili. Kazdy vikend se ale jelo nekam na vylet, projezdili jsme celou republiku, chodili jsme do lesa, na houby, plavat. Na sve detstvi mam ty nejkrasnejsi vzpominky. Tak by me zajimalo, na co si asi po dvaceti letech vzpomenou holky, o ktere jsem se starala. Na nekonecnou radu au-pairek? Nebo na milujici rodice? Odpovědět

Bývalá au pair    •  Mám taky strašné zážitky   (13.9.2007 17:32:58) Byla jsem au pair v USA a mám zážitky ještě horší. Od na první pohled sladké a skvělé rodiny jsem musela nakonec utéct a stálo mě to hodně nervů. Odpovědět

Insula  časté  (13.9.2007 18:49:09) Nemám sice vlastní zkušenost, ale z vyprávění kamarádek jsem nebyla dojmu, že to opravdu většinou není žádný med. Podobné příběhy jsem slyšela často. Odpovědět  10.5Libik12  Re: časté  (13.9.2007 20:12:59) Nečetla jsem diskusi. Mám v rodině také zkušenost aupair, z chování rodiny byl patrný despekt k "východní špíně". Musím říct, že trochu nechápu západní zvyk svěřovat dítě slečnám, rozpor mezi tím, že najmu ke svému dítěti někoho, koho neváhám ponížit a dvakrát o něm nesmýšlím. Znám ale i holku, co se vrátila nadšená.. Selhání Markéty je, přes její hnusné zážitky nebo pocity, evidentní, tahat dítě za vlasy,atd, no fuj. I hodnocení dětí je zaujaté. Já jsem tak v pěti letech mívala slečnu na hlídání, když naši vyráželi do společnosti. Bylo jí 19 a měla sklony k šikanování, proměňovala se, když naši vypadli, jak mávnutím proutku. Buzerovala, nepřinesla napít, zhasínala, neodpovídala. Takový jemný věci, který se blbě konkrétně žalujou, když jsi pětiletej blbeček.:) Jako matka bych institut aupair nepoužila, jenže mě se to kecá, když mám k ruce babičku a osmnáctiletou dceru. Odpovědět

Bývalá au pair    •  Můj příběh  (13.9.2007 20:15:55) Tak mám konečně trošku času napsat jak to bylo se mnou jako au pair. Jela jsem v jednadvaceti, mladá a blbá, když to tak řeknu. Přijela jsem k rodině se třemi dětmi, první den to vypadalo všechno náramně, rodinka milá jak to tak u Američanů bývá, děti vykulené, všechno vypadalo fajn. První rozčarování přišlo, když jsem si byla odnést věci do svého pokoje, na nočním stolku mě čelal spis o čtyřech stránkách plných zákazů a příkazů. Nebudu vypisovat vše, jen věci, co mi vyrazily dech nejvíc - od svého pokoje jsem musela mít neustále otevřené dveře, nesměla jsem mít žádné své věci po pokoji, ani fotky nebo oblečení, vše jen ve skříni. Nesměla jsem přes den sedět nebo nedejbože ležet na posteli (myšleno v době volna), nesměla jsem mít ani kartáček na zuby v koupelně, musela jsem si ho nosit do pokoje do skříně. Další věta byla, že tam nejsem od toho, abych děti vychovávala, ale od toho abych dělala to, co ony chtějí. Kamarádi mi nesměli přes práh (přestože u jiných au pair bylo běžné, že mohli mít kamarádky přes noc). Musela jsem být vždy v 7 večer doma, abych mohla druhý den dobře pracovat. Ještě podotknu, že rodiče byli manažeři na wall street a děti hajzlové rozmazlení, hlavně ten nejstarší (4 roky). První ráno, když jsem ho měla vzbudit do školky, na mně plival, kopal mě a velmi sprostě mi nadával, říkala jsem si, že se to poddá, až tam budu déle, no nepodalo se to ani po 4 měsících. Když nadával sprostě vlastní babičce, tak jeho matka, místo aby ho okřikla, tak se smála, jak je inteligentní, jak si ty nadávky pamatuje. Za měsíc jsem měla nervy na pochodu a dělala jsem totéž, co pisatelka článku, nadávala jsem mu česky a štípala ho. Mladší děti jsem měla ráda, ale těm bylo jen rok a půl. Když se moje pracovní doba ze 45 hodin, za které jsem byla placená, dostala na 58, bez placených přesčasů a ve volném čase jsem měla list úkonů, které jsem musela udělat, rozhodla jsem se, že je čas to řešit. Zavolala jsem LCC, což je zástupce agentury v regionu, co se má o auparky starat, a ta místo aby to řešila, mi strašně vynadala, že chci odejít od tak skvělé rodiny, že to nikde lepší nebude a že jestli budu chtít změnit rodinu, tak mě pošlou domů. Kamarádka co bydlela v jiném státě měla perfektní rodinu, řekla jim o mně a ta její rodina mi našla své známé, co si mě chtěli vzít. Naštěstí nevěřili ani referencím, co o mně podala současná rodina, tzn. že se mi bojí děti svěřit, že jsem nezodpovědná, nic nedělám atd. Přesto mě chtěli. Když jsem konečně nastoupila do autobusu na cestu k nové rodině, bývalá udělala to, čím mi vyhrožovala, rozhodla se, že zařídí, aby mě poslala agentura domů. Zavolala jim, že jsem nechala děti o samotě a odjela (byly ve školce) a že jsem jim ukradla peníze. Agentura mi nevěřila ani slovo, samozřejmě, já byla holka z "východní evropy" a oni vážení manažeři. Řekli, že mám být ráda, že mě jen pošlou domů a nezavolají na mně policii. Na letadlo jsem nenastoupila, zůstala jsem nelegálně a dělala chůvu, konečně jsem si mohla vybírat, pro koho budu pracovat, děti jsem milovala a jejich rodiče mně za to, že jsou jejich děti tak šťastné, doteď se s nimi stýkám. Odpovědět  Bývalá au pair    •  Re: Můj příběh  (13.9.2007 20:36:51) Ještě jsem neřekla, že mi pak zakázali mít na nočním stolku fotku rodiny, v obyčejném dřevěném rámečku, s tím, že to narušuje vzhled pokoje a že přesto, že jsem měla slíbené auto k užívání, nepůjčili mi ho ani jednou, byla jsem v NJ, tam se bez auta nedá dostat NIKAM a není tam hromadná doprava. Neměli ani počítač, respektive vlastní laptopy, které nechtěli, abych používala, tak jsem musela chodit jednou týdně do 4 míle vzdálené knihovny na internet, ani mě tam neodvezli, že se aspoň projdu a to byla dost krutá zima. Když pak zjistili, že chci odejít, tak už na mně matka rodiny nemluvila, pouze řvala, a to stylem "už abych se té tvojí tlusté líné prdele zbavila". Před dětmi. Jo a já jsem vážila 53 kilo. Nenakupovali mi jídlo a já tam drasticky zhubla, na 45 kilo, protože oni jedli pořád jen mastnou pizzu a sandwice (bílej toastovej chleba, buď s burákovým máslem, nebo krůtí šunkou a majonézou). Za měsíc jsem se na to nedokázala ani podívat. Odpovědět  Lizzie  Re: Můj příběh  (13.9.2007 20:48:54) Z toho, co popisuješ jde mráz po zádech.. Odpovědět  Bývalá au pair     •  Re: Můj příběh  (13.9.2007 20:52:47) Taky to bylo děsný. Zajímavé je, že než jsem odjížděla, tak jsem nadšeně ukazovala fotku rodiny, všichni hlásali, jak vypadají sympaticky, akorát moje babička řekla, že je to pěkná hysterka, že to pozná podle žíly na krku a že ten starší kluk mi to pěkně osladí... babičky mají vždycky pravdu. Odpovědět  Lizzie  Re: Můj příběh  (13.9.2007 20:59:03) To je zajímavé, vidíš, někteří lidé mají na typ osobnosti ,,čuch" už podle fotky. Tak alespoň, že u druhé rodiny ti bylo lépe, ale přiznávám, že na něco podobného bych ty nervy fakt neměla..tedy potkat mě něco podobného, musela bych se poprat se situací, to je jasné, ale stejně.. Odpovědět  Katoun  Shrnutí?  (13.9.2007 21:57:50) Všechny příspěvky poctivě pročítám už nějakou chvíli. Je fajn, že toto téma konečně někdo "nakousl". Odezva je tedy ohromná. Nechci nijak hodnotit jednotlivé příspěvky jak maminek, autorky nebo ostatních, které se dostaly do stejné nebo podobné situace. Je jasné, že dívky mají mnohdy nereálná očekávání a situace na místě v rodině už tak růžová není. Nechci se k tomu nijak blíže rozepisovat. Sama jsem se do této pozice nikdy nedostala, tím pádem mi chybí zkušenosti. Jako mladé holce se mi vyjet do ciziny zamlouvalo, ale jazykově jsem se necítila být schopná a tak jsem volila raději další studium tady v republice. Chtěla bych se však ke článku vyjádřit jako maminka dvou malých dětí. Nevím, jak se na hlídání svých dětí díváte vy, ostatní maminky. Já pociťuju k neznámému člověku nedůvěru a měla bych asi velké obavy svěřit své děti někomu neznámému. Je asi rozdíl mít slečnu na hlídání k miminku a jinak starým dětem, nebo podle toho, zda si s nimi třeba chodí jen hrát do parku nebo na pískoviště, ... Kamarádka mé spolužačky dělá "paní na hlídání" už několik let. K tomu bych se stavěla asi pozitivněji, než dát děti nějaké mladé slečně. Má zkušenosti s výchovou svých dětí, umí si poradit, rychle reagovat na problém, ... Do jaké míry byste věřily nějakým agenturám, které zprostředkovávají slečny a paní na hlídání? Slečna nebo paní se mohou v agentuře docela pěkně prezentovat, mít jedno dvě dobrá doporučení, ale co když se ve skutečnosti docela dobře přetvařují? Je asi rozdíl, když si na hlídání berete neznámou osobu nebo osobu, se kterou máte nějaké zkušenosti, znáte ji, doporučí ji vaši známí ... Maminky, které chtějí odejít od svého děťátka dříve do práce si paní na hlídání platí, protože si vydělají daleko více, než vydají za hlídání. Nemají o děťátko strach nebo touhla vrátit se do práce jim to nedovoluje až tak hlouběji řešit? Necháváte si své děti hlídat? Kolik jste ochotné za hlídání svých zlatíček vydat? To všechno mohou být docela zajímavé otázky nebo námět ke článku. Vše je o důvěře a povaze. Já se přiznám k tomu, že své děti svěřuji pouze babičkám nebo svojí sestře, která je také na MD. Kdybych byla asi v situaci bez babiček a možnosti hlídání ze strany příbuzenstva, musela bych situaci přehodnotit. Jaké máte zkušenosti se slečnou nebo paní na hlídání? Odpovědět  Byvala Au Pair, ted mama    •  Re: Shrnutí?  (14.9.2007 3:35:41) I ja jsem vyjela v 19 do sveta. Mlada, bez zkusenosti, bez znalosti jazyka. Nejdrive Israel - hrozne zacatky. Mladsi dite rozmazlene az hruza, hodne prace, prvnich 14 dni jsem probrecela. Byla to drina i psychicky stres. Zustala jsem 8 mesicu, z toho jeden mesic jsem cestovala. Hodne jsem tam dospela. Druhou zemi byla USA. Uz jsem vedela, do ceho jdu, nedelala jsem si zadne iluze. Rodina na Manhattanu s jednim ditetem, starsi rodice. Ona potrestena Americanka (40) on Brazilec (50). Rocni holcicka, kdyz jsem nastoupila. Vzali mne i s mou hroznou anglictinou (skoro zadna) a to si mohli vybirat. Zacatky byly desne, mala brecela pokazde, kdyz me videla. Ale zatla jsem zuby, vydrzela a zvykly jsme si na sebe. V domacnosti jsem nedelala sluzku a hlavne jsem s nimi nemusela bydlet. Zustala jsem s nimi 4 roky a uz jsem zustala i v USA. Zacala chodit do skoly, nasla si normalni praci.Ted jsem mamou dvouletych dvojcat, ja i manzel chodime do prace, deti hlidame s manzelem na stridacku. Na jeden den v tydnu mame slecnu na hlidani - Ceska, 23 let, sice mlada, ale plna energie, venuje se jen detem. Plne ji duveruji. Nasli jsme ji pres zname. A jestli bych si poridila k detem cizi osobu pres agenturu ikdyz s dobrym doporucenim? Po vlastnich zkusenostech asi ne. Ja to sve dite na hlidani zboznovala, ale v ostatnich rodinach - ve vetsine pripadu - to tak nebylo.... Odpovědět  sally  Re: Shrnutí?  (15.9.2007 1:40:04) taky jsem byla au-pair... ale bylo mi dvaadvacet. V Anglii jsem měla kamarádku - tj. možnost sebrat se a odejít někam "pryč" kdyby šlo do tuhého. V podmínkách jsem měla anglickou rodinu (kvůli angličtině - nic proti Indům, Turkům a Číňanům - ale já se chtěla naučit anglicky), křesťanskou nebo ateistickou (přišlo mi, že budu lépe vycházet s lidmi, s kterými máme stejné kulturní zázemí a volné víkendy (na ty jsem měla svoje plány a většinu víkendů mizela pryč). Nakonec se našla rodina, tkerá byla ráda, že mají o víkendu ve svém vlastním domě volno. Hned první večer jsem poprosila paní, aby mi sepsala moje povinnosti - jednak kvůli mé angličtině a pak aby bylo jasně dáno, co mám dělat a co ne. Pro mě to byla i určitá záštita - kdyby mi chtěli hodiny a povinnosti rozšiřovat, měla jsem se na co odvolat - nikdy jsem to nepotřebovala (možná už jen proto, že paní věděla, že takový dokument existuje). Pas a otevřenou jízdenku domů jsem měla schovanou - možná ne moc nápaditě, ale rozhodně jsem to nenechala povalovat někde na stole. Moje au-pairkování nebylo úplná selanka, ale myslím, že dost může člověk zařídit hned na začátku - nebát se odmítnout rodinu, tkerá se mu nezdá; zachovat nějaká základní bezpečnostní pravidla (mít schovaný pas, pohotovostní hotovost atd.), mít domluvená a pokud možno sepsaná základní pravidla. Mě třeba rodina platila (ne moc, ale platila) za večerní babysitting, víkendy atd... prostě vzít rozum do hrsti - přeci jen člověk jede do cizí země a bude na tu svojí rodinu dost odkázaný. Odpovědět  Verča 2děti    •  Re: Shrnutí?  (14.9.2007 11:04:01) Tak já si děti nechávám hlídat a chodím na poloviční úvazek do práce. Hlídání je na jeden celý den (6:00 - 20:30 + jedno dopoledne 8:00-13:00). A to, co vydělám mi zhruba pokryje náklady "na to že chodím do práce". V podstatě jsem mírně v plusu, ale opravdu jenom mírně. A proč jsem to udělala? Protože mám práci, která mi dlouhodobě umožní být s dětma téměř každé odpoledne i když budou větší a půjdu na plný úvazek. A taky mi tahle práce vyhovuje, mám ji ráda a dělám ji s chutí. No a když byl dceři rok tak mi končila smlouva, takže jsem dostala na výběr - smluva na dobu neurčitou, dočasné zkrácení úvazku a můj nástup do práce, nebo nástup někoho jiného a až budu chtít nastoupit, tak se uvidí, jestli pro mne bude práce. Nastoupila jsem (je fakt, že mi šéf jde hodně na ruku a velkou část své práce si odbudu doma po nocích) a když se mi narodil syn, tak jsem už sama od sebe šla po roce zase "na půlku". Věděla jsem, že to jde a jak bylo těžké se po roce vracet. I když jsem kontakt s prací udržovala, tak jsem za ten rok hodně "zpomalila". Chodí k nám paní na doporučení - hlídala už mé kamarádce a já jsem ji znala z pískoviště a viděla, jak se k dětem chová. Ale využila jsem jeden rok i služeb agentury, když jsem potřebovala doprovod dětí (já jsem odjížděla brzo ráno, slečna je po probuzení vedla do školky a k babičce). Bylo to hodně drahé, ale byla jsem opravdu spokojená. Jenže tu agenturu jsem si hódně dlouho vybírala, některé mi připadaly skutečně jenom jako zprostředkovatelny, ta co jsem si vybrala měla skutečně zájem o to, co potřebuji a jaké mám děti. Odpovědět  zuzini  Re: Můj příběh  (14.9.2007 10:46:11) Tak to je smutné, jak si tohle vůbec agentura může dovolit. Odpovědět  Klara    •  Re: Můj příběh  (14.9.2007 19:24:32) Vetsine agenturam je to jedno. Ty schrabnou prachy na zacatku a pak te hodi na krk agenture v te zemi, kde jsi a tem je to jedno uz uplne, protoze tu neplati au-pairka, ale rodiny. Byla jsem v UK v rodine, ale z financnich duvodu jsem musela odejit, volali agenture a ta me nasla novou rodinu v blizkosti. Jejich au-pairka nasla moje cislo na stole a volala mi a varovala at tam nejezdim, protoze tam jeste zadna holka nevydrzela vic jak mesic. Misto aby agentury ukoncili spolupraci s takovou rodinou, tak tam radsi budou kazdej mesic posilat novou holku. Maj z toho prachy. A o tom to je. Odpovědět

Mateřídouška1  Aupair - nikdy  (13.9.2007 22:11:13) Nikdy bych nesvěřila svoje děti nějaké cizí, přes agenturu vybrané mladé dívce. Na to mám svoje děti moc ráda. Prostě nedůvěra. Zároveň ale oceňuju odvahu těch holek, které někam takhle za tou prací vycestují, neví, do čeho jdou a vlastně dělají i služku, podle těchto článků to hraničí až s tyranií a to v obou směrech. Mám na mysli ty extrémní situace, které se tu popisují, omezování osobní svobody aupair nebo pak to šikanování dětí - tahání za vlasy, nadávky, nepřátelství, prostě negativní vztahy. Prostě ne, nevěřila bych ani jí a ani sobě, že mi nakonec nějaká ta holčina začne vadit. Odpovědět

Modřinka  Jiná zkušenost  (13.9.2007 23:29:26) Taky jsem strávila rok v Anglii jako au-pair a potom ještě 6 měsíců ve Španělsku. Odjížděla jsem tam v 17 ze zhruba stejných důvodů jako pisatelka, ale zkušenosti mám úplně jiné. Setkala jsem se s rodinou, kde jsem měla zcela jasně(a písemně) vymezenou činnost, práci navíc mi vždy zaplatili. Nikdy jsem nedostala ani libru víc než mi náleželo. Chtěli toho opravdu hodně(dům o 14 místnostech+dvě děti), ale má činnost tam byla přesně rozplánovaná, takže jsem vše stíhala. Ten status "člen rodiny" bych zrušila, jedete tam na práci a rodina vás za ni platí. Vždy se ke mně chovali s maximální úctou, to co se jim nelíbilo, řekli vždy hned a narovinu. Vždy mi ochotně pomohli, pokud jsem o pomoc žádala-doprava z/na nádraží, sehnání školy, atd. Pobyt tam mi ohromně prospěl nejen co do jazyka. Naučila jsem se starat se o sebe, vážit si sama sebe, jednat s druhými, viděla jsem jak funguje rovnocenný partnerský vztah a vyspělá demokratická společnost. Opravdu doporučuju dobře vybrat rodinu a nebát se ji změnit, pokud to neklape. Odpovědět

Jana    •  Byvala Au Pair, ted mama  (14.9.2007 4:33:24) I ja jsem vyjela v 19 do sveta. Mlada, bez zkusenosti, bez znalosti jazyka. Nejdrive Israel - hrozne zacatky. Mladsi dite rozmazlene az hruza, hodne prace, prvnich 14 dni jsem probrecela. Byla to drina i psychicky stres. Zustala jsem 8 mesicu, z toho jeden mesic jsem cestovala. Hodne jsem tam dospela. Druhou zemi byla USA. Uz jsem vedela, do ceho jdu, nedelala jsem si zadne iluze. Rodina na Manhattanu s jednim ditetem, starsi rodice. Ona potrestena Americanka (40) on Brazilec (50). Rocni holcicka, kdyz jsem nastoupila. Vzali mne i s mou hroznou anglictinou (skoro zadna) a to si mohli vybirat. Zacatky byly desne, mala brecela pokazde, kdyz me videla. Ale zatla jsem zuby, vydrzela a zvykly jsme si na sebe. V domacnosti jsem nedelala sluzku a hlavne jsem s nimi nemusela bydlet. Zustala jsem s nimi 4 roky a uz jsem zustala i v USA. Zacala chodit do skoly, nasla si normalni praci.Ted jsem mamou dvouletych dvojcat, ja i manzel chodime do prace, deti hlidame s manzelem na stridacku. Na jeden den v tydnu mame slecnu na hlidani - Ceska, 23 let, sice mlada, ale plna energie, venuje se jen detem. Plne ji duveruji. Nasli jsme ji pres zname. A jestli bych si poridila k detem cizi osobu pres agenturu ikdyz s dobrym doporucenim? Po vlastnich zkusenostech asi ne. Ja to sve dite na hlidani zboznovala, ale v ostatnich rodinach - ve vetsine pripadu - to tak nebylo.... Odpovědět

Lorina  jak to vidím já  (14.9.2007 11:29:24) Ahoj, Jako vychovatelka dětí jsem pracovala v Švýcarsku před neuvěřitelnými 16 lety. Bylo mi čerstvých 18 let a původně to měla být jen pomoc po dobu prázdnin. Na starost jsem dostala 3 děti ve věku 3,2 roky a to nejmenší mělo 2 měsíce. Po vzájemné dohodě jsem zde zůstala 2 roky, a i když jsme nikdy mezi sebou neměli žádnou smlouvu, určitá pravidla se respektovala. S dětmi jsem byla celý den sama doma, tudíž to co učí rodiče, zůstalo na mně. Nebylo to jednoduché, rodina byla česko-švýcarská. S maminku jsem mluvila česky a s tatínkem anglicky, postupně jsem plynule přešla na němčinu. Děti se naučily, v době kdy jsem zde byla, určitému řádu, který tady do té doby chyběl. Bylo to také tak, že v době mého příjezdu nosil plenky i ten nejstarší a to ještě přibližně do 4 let.Odnaučila jsem ho to sama, když jsem s nimi byla doma na prázdninách, vzala jsem si je i k sobě, když jsem si měla užívat volno.Ale tak moc jsem si na ně zvykla, že jsem zkrátka chtěla alespoň týden ještě prožít společně u nás. Nejmladšího jsem prakticky vypiplala a musím říct, že když jsem se loučila, bylo to neskutečně bolestné a složité loučení jak ze strany mé, tak strany rodiny. V průběhu těch 2 let jsem prožila jedny z nejhezčích dovolených, na které jsem jezdila s rodinou a naučila se lyžovat a získala svoji první lyžařskou výbavu. S rodinou jsem byla a stále jsem v kontaktu, i když jsem již dávno vdaná a mám svoji rodinu. Prostřední holčička jen těžko přijímala mého muže, doslova mi řekla, že nyní už je nebudu mít tolik ráda, když budu mít svoje miminko.Tenkrát jsem až brečela, nikdy bych nevěřila, že mohu milovat tak moc „cizí“ děti a ony mě. Dneska jsou to již téměř dospělí jedinci a tolik se nestýkáme, přesto stále o nich přemýšlím a trápím se i jejich starostmi. Rodina se přestěhovala do Čech a paradoxně se již tolik nevídáme, jako předtím, když jsme se navštěvovali buď oni zde nebo my tam. Jejich prarodiče, kteří stále žijí ve Švýcarsku, jsou jedni z nejskvělejších lidí, které jsem ve svém životě potkala a už stále budou mít místo v mém srdci. Nemyslím si, že jsem vždy zvládla vše na jedničku s hvězdičkou, ale chybami se člověk učí a my se učili navzájem. Pro mě osobně to byla obrovská škola života, ze kterou jsem moc vděčná. Odpovědět  MSteflova  Lorino  (14.9.2007 11:36:45) Moc hezký příspěvek. Takhle nějak si představuji zkušenost, ktrá člověku dá něco do života. Předpokládám, že to bylo určitě dost náročné, ale líbí se mi, jak si to celkově pozitivně zhodnotila. I já jsem si děti velmi zamilovala a také si uvědomila, že člověk může opravdu milovat i úplně cizí děti, jako by byly jeho vlastní. Odpovědět  JaninaH  Re: jak to vidím já  (14.9.2007 11:43:49) Lorino, moc hezké vyprávění, měla jsi štěstí na rodinu a oni na tebe :-) Zajímalo by mě, jaké jsi kromě péče o děti dělala práce, jestli jsi vařila, prala, uklízela, tak jako autorka článku. Přemýšlela jsem o tom a myslím si, že na autorčině přístupu k dětem se mohla podílet její přepracovanost. J. Odpovědět  Lorina  Re: jak to vidím já  (14.9.2007 12:45:31) Jedna z věcí, která se mi nelíbila, bylo to, že na úklid se tam zrovna nehledělo. Já byla vychovaná v pořádku, a tak mi to nedalo a začala jsem uklízet. Večeře vařil vždycky tatínek (pro nás dospělé)o víkendu se střídali i při obědě. Přes týden jsem oběd i večeři pro děti vařila já.Vařila jsem česká jídla a začala jsem péct.Byly to první pokusy, s sebou jsem vezla recepty od maminky.Jinak jsem chodila 4x týdně večer do školy na němčinu a angličtinu, to mi platila rodina. Praní a žehlení to byla výsada paní domací, ona to dělala ráda. Ale dětem jsem se věnovala i víkendu. To jsem si pouze dovolila vstávat třeba až kolem 9.hodiny.Děti stejně ale chodily za mnou do postele, tak jsme povětšinou i víkendu lezli z pelechu spolu. Stalo se mi, že mi bylo také smutno, ale to je naprosto normální. Já jsem hodně nekonfliktní člověk, takže k neshodám kvůli výchově nedocházelo a děti mi opravdu přirostly moc a moc k srdci. Odpovědět

Pavlína a Brečoun  au-pair k 2měsíčnímu dítěti  (14.9.2007 13:59:54) Jak píše viz výše Lorina??????????????????????????? Náš malý prvních 5 měsíců proplakal, neměl žádný režim, věčně u prsu, boje s kolikou, xkrát vstávání v noci................to mají v zahraničí nějaký zvláštní genetický materiál:-)že to zvládla mladá dívka+2 další děti k tomu. Odpovědět  Lorina  Re: au-pair k 2měsíčnímu dítěti  (14.9.2007 14:21:31) K tomu mohu jen dodat, že jiný kraj jiný mrav. Zkrátka to nějak vůbec neprožívali. Měli 3 děti, první syn byl kojený, ale další dvě děti již ne. Miminko spalo celou noc, vstávalo ráno kolem 7:30-8:00 hodiny (narozdíl od mé prvorozené dcery, která proplakala celé noci celých dlouhých 6 měsíců).A bylo to to nejúžasnější mimčo, co jsem viděla.Krásně jedl a pořád se smál. POkud se týká toho, zda jsem byla mladá či ne, tak ano byla. Vzhledem k tomu, že mám o téměř 7 let mladší sestru, tak ale pro mě malé dítě nebyla novinka a žádný strach jsem neměla. To je možná ta výhoda toho mládí.Kromě toho jsem byla z rozvedené rodiny, kde panoval řád a povinnosti.Máma byla na nás sama a musím říct, že mě připravila na život víc než dobře. Nicméně to byla mamka, která, když za mnou na 14 dní přijela,říkala, že by mě viděla ráda doma.Já tam ale byla šťastná a můj pobyt tam vydržel i můj tehdejší vztah. Já mám dvě děti 9 a 5 let a hlídat 18.leté slečně bych je asi nenechala. Ale my si prošli moc složitým obdobím, kdy jsme museli hodně o starší dceru bojovat, stále se ještě občas potýkáme se zdravotními problémy, a tak hlídají jen prarodiče a moje sestra. Odpovědět  Jen, 2 rostáci    •  k au-peir a trestům ve škole  (15.9.2007 11:22:48) Zdravím, moje sestra taky dělala au-pair v německu, prosla pár rodin, protože žádná nedodržovala podmínky smlouvy. Nakonec zjistila, že to nedělá žádná, tak kvůli tomu,aby se naučila neměcky u té poslední vydržela, ale pak rychle pryč. měla na starosti 2 a 6asi leté holky. Matka se o ně nestarala, i v noci k nim musela vstávat ségra, prostě měla domácnost na plný úvazek. Že malou naučila na noční zjistila matka až po několika měsících.Na hodiny němčiny se ke konci skoro nedostavala, protože jí ta matka navalila tolik povinností, že to nestíhala, proto se na to pak vykašlala a odstěhovala se od nich k příteli, kterého si tam našla. a k trestům ve škole-kamarádka učí na prvním stupni-já sama ji beru jako vzor, vydrží fakt hodně, než jí vytečou nervy. Ale taky si stěžovala, že fakt už nemají žádné pravomoce, jak ty děti ukáznit. Nemůže jim dát pohlavek,nic-ona není zrovna ten liskací typ, takže jako formu trestu zvolila vykázání ze třídy, načež jí bylo zděleno, že kdyby se tomu děcku mimo třídu něco stalo, tak je za to zodpovědná. Prostě jak donutit zlobivé děti poslouchat?? ne že bych byla přímo pro fyzické tresty, ale pravítkem po ruce-v krajní mezi-to bych snesla. Přiznejme si, kolik z nás může s čistým svědomím říct, že opravdu nikdy neplácly to svoje dítě po zadečku,nebo po ruce. A máte pocit že je týráte? Odpovědět  Líza  Re: k au-peir a trestům ve škole  (15.9.2007 11:34:05) Jen, kamarádka by měla vrátit diplom, jestli jediné dva způsoby ukáznění dítěte, které ji napadají, je vyhodit ho za dveře (proč ji překvapuje, že je zodpovědná za to, jestli se mu za těma dveřma něco stane? kdo jinej je za to dítě během vyučování zodpovědnej???) nebo mu dát facku. Pravítkem přes ruce - nemám slov. Možná je pro tebe kámoška vzorem, pro mne je příkladem špatného učitele. Odpovědět  Xantipa.  Re: k au-peir a trestům ve škole  (15.9.2007 13:43:17) Souhlasím s Lízou. Jednoduchá rada - neučit, protože na to prostě nemá. Onehdy jsem se ptala učitelky mého syna, jak to s dětmi dělá, když jich má ve třídě 24, nepoužívá žádné tresty /tím nemyslím fyzické, to je jasné/, ale prostě vůbec žádné, poznámky nedává a navíc, mluví tak tiše, že musí být opravdu ticho, jinak není nic slyšet. Ona prostě není stavěná na řev. Říkala mi, že když se děti zapomenou a začnou hlučet, stačí přestat mluvit, jim okamžitě dojde, že se "něco" děje. Při jejích hodinách je ticho, když ona to potřebuje a je diskuze, pokud to dovolí. Ale to je jen jeden příklad. Tahle učitelka to prostě s dětmi umí - asi. Vyhazovat děti za dveře a nebo je bít přes prsty ukazovátkem. Pokud se toho dopouští, sama by potřebovala přes prsty a vyhodit, ale ne za dveře, ale z práce. Já prostě nemůžu uvěřit tomu, že byste si nechaly mlátit děti, to snad ani není možné. Nechápu to a nerozumím tomu. Může mi to někdo vysvětlit? Odpovědět  Lizzie  Re: k au-peir a trestům ve škole  (15.9.2007 18:54:37) Já jako průšvih vidím, že někdy z těch žáků 2. stupně mají strach samotní učitelé..Když nakoukneš do devítky a tam vidíš kluky o hlavu větší než učitelka, habány, v osmičce, sedmičce o houby lepší..a přijde tam namachrovaný, agresivnější jedinec, co s ním? Už jsem v okolí zažila holku, co ze školy odešla, protože ,,děti" jí vyhrožovaly během hodiny apod., a ona se bála..Řekne se, udělejte s tím něco..jenže to není jednoduché, zlaté ,,mé" časy na základce, prevíti tam byly, ale teď je to horší. A fakt nementoruji. Odpovědět  Lizzie  Re: k au-peir a trestům ve škole  (15.9.2007 18:54:55) holku - jako učitelku, učila:-) Odpovědět  Kris  Souhlasím....  (20.9.2007 11:21:46) Mám dojem, že problém je v naší společnosti, která nebyla vychovávána k demokracii a neumí si s tím poradit. Tedy základ je v rodině. Děti jsou často vedeny k tomu, že ony mohou vše, že jejich názor je to hlavní apod. Je to znát, že se přístup dětí k "autoritám" (což by učitelé měli být a měli by je o tom rodiče přesvědčovat místo hlášek typu "ona ti dala poznámku? Nic si z toho nedělej, ona je blbá a vůbec tě nezná..."!!!) zásadně změnil. Mnoho rodičů diskutuje s dětmi i o tom, o čem by děti rozhodovat neměly a ty si dovolují více, než je dle mého slušné. Myslím, že meze by měli určovat rodiče a NE DĚTI a jít sami příkladem. Kamarádka před mateřskou 4 roky učila na druhém stupni. V některých třídách byla celkem pohoda, jinde po ní házely "děti" předměty... Nikdy nedávala fyzické tresty. Když napsala poznámku, tak jí přišel seřvat otec, že co si to dovoluje. Otec byl jedním ze sponzorů, tudíž dostala ještě vynadáno od ředitelky školy. Jednou jí tento žák, společně s kamarády, vysklil doma okno - viděla je, ale díky nezletilosti a kontaktům tatínka vše vyšlo do ztracena... Chtěla bych vidět vás, kritizující a odsuzující maminky, jak byste si s neukázněnou bandou puberťáků poradily vy. Netvrdím, že bití je dobrá cesta, ale tresty by být měly. Už pomalu 15 let jezdím na tábory jako vedoucí (předtím praktikantka) a je znát, jak moc se děti změnily. Fyzické tresty máme, ale v podobě dřepů nebo kliků. Děti nebijeme, ale musím přiznat, že i když jsem poměrně kliďas, tak je to někdy dost těžké řešit to s nadhledem. Současné děti neustále diskutují, proč nemůžou udělat to, či ono, nejsou moc schopny pracovat týmově (ani při hře) a především čekají, že se na ně budou všichni ohlížet. Na závěr pro maminky: nevěřte tomu, že vaše zlatíčka (doma) se nemohou chovat mimo domov jako neukázněná zvířátka nebo dokonce spratci :-) Odpovědět  Mateřídouška    •  Re: k au-peir a trestům ve škole  (17.9.2007 15:38:26) Jen, pravítkem přes prsty nebo pohlavek, to bys jako snesla, aby si mohli dovolit ve škole k tvým dětem? Tak teď jsem najednou měla pocit, že jsem se přenesla do časů Marie Terezie. Jen tak mimochodem, kdyby učitelé mlátili moje děti, postarám se o to, aby byli vyhozeni z práce. Já sama bych si nedovolila někoho jen tak majznout pravítkem přes prsty nebo mu dát pohlavek. Jsem asi měkká. Jak by si tohle někdo mohl dovolit k dětem z pozice učitele? Myslím, že paní učitelka, která takové tresty používá, by asi byla opravdu velmi překvapená, kdyby dostala pohlavek nebo ukazovátkem přes prsty od rodičů dítěte. Odpovědět

Róza    •  Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 13:32:44) Nepročítala jsem všechny příspěvky, ale u čtení článku mě napadlo, jaké to asi pro ty děti je? Minimálně každý rok jiná au-pair. Každá má jiný přístup, jiné požadavky, jiné metody. Do toho máma s tátou, pro které je au-pair evidentně jen levná služka. To se pak ani nedivím, že se děti třeba vztekají, dlouho neumí na nočník a kdo ví co ještě. U výchovy je jedna z nejdůležitějších věcí důslednost a to si při režimu popsaném v článku nedokážu vůbec představit. To pak i sebezralejší au-pair nemůže zvládnout. Odpovědět  Lizzie  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 19:23:35) Rózo, s tou důsledností máš pravdu. Tady se občas kritizují pracující matky, že dítě je pár hodin denně u chůvy - ale vždyť ta matka se pořád chová k dítěti jako máma a dítě jí tak bere, má jí rádo. To samé, když později začne chodit do školky, školy apod..ostatně, ta školková a hlavně školní léta, jsme zažily ne? Nestály jsme mámě za sukní..Jenže tady to vidím trochu jinak. Padlo tu pár názorů, že rodiče se dětem věnovali minimálně, někdy si dokonce na děti najali au - pair i nanny..jak bere rodiče dítě, kterému večer dají máma s tátou akorát tak pusu, povečeří s ním, vezmou ho na výlet..toť vše. Některé au pair jedou k rodině na pomoc, to je o.k., budiž, ale mám pocit, že některé tu mámu suplují. A pokud je tam každý rok nebo ob dva roky jiná, fakt těžko říct, jak to ty děcka berou.. Odpovědět  Lizzie  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 19:24:12) ta děcka..u příspěvků se omlouvám, kombinuju hovorovou řeč se spisovnou, takový můj nešvar, promiňte. Odpovědět  Róza    •  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 19:49:27) Já si to zkoušela představit u nás. Mám dvouletou holčičku, myslím že celkem bezproblémovou (zatím :-)) a i tak se z manželem často bavíme, jak na ní. Musíme se domlouvat, abychom jí každý neříkali něco jiného. Prostě ji vedli jedním směrem. Nedovedu si představit, že by se tu u nás střídali au-pairky. A taky obráceně. Co má asi tak dělat au-pairka, když jí maminka dětí, které hlídá řekne: "nestresuj mé 3 leté dítě nočníkem, však ono se to nějak naučí, je čas" Ta máma ho ale nepřebaluje a ono nejde jen o to, aby se to dítě naučilo, ale i o to že je to ulehčení práce toho, kdo se o dítě stará. Pak je to začarovaný kruh. Odpovědět  Lizzie  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 19:54:43) Jojo, navíc, pokud se ta máma o dítě cca od prvních měsíců nestará, jak může to a to vědět i říct? Au pair bude pravděpodobně najímat dál, no a pokud au pair dítě nezačne vychovávat, jak dopadne, když s mámou udržuje (co si budeme povídat) v některých případech až formální vztah? Trochu mi uniká smysl toho, proč si rodiny, které děti prakticky nevidí právě děti pořizují, snad na ,,ozdobu", splnění společenské povinnosti..dost mě šokovala matka, co si najala au pair, byla doma a s dětmi stejně trávila minimálně času. S tím jedním směrem chápu..no a píšeš, že holčina je klidná, co pak děti hyperaktivní apod.? Je to zvláštní, pořídit si dítě a pak ho dát prakticky plně do péče chůvě, au pair..Jednou by bylo zajímavé promluvit si s člověkem, co takové dětství zažil. Odpovědět  Róza    •  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 20:03:23) Jo, přesně to by mě taku zajímalo. Vždyť cestou do a ze školy se taky dost často mluví právě o kamarádech a o tom, co dítě prožilo. Tím pádem se utváří důvěra. A tohle má dítě prožvat s au-pair která za půl roku nadobro zmizí a vystřídá ji jiná? Chápu, že někde to může být nutné, pokud je třeba samoživitelka. Ale když je doma??????????? A navíc kvůli dětem????????? Odpovědět  Lizzie  Re: Jaké je to asi pro děti :-(((  (15.9.2007 20:11:59) Rózo jojo, to je dost absurdní, ,,máma v domácnosti" a na děti má chůvu i nanny, děti asi opravdu jen ,,vidí". S tou samoživitelkou souhlasím, ta má kámoška jela k ženě s roztroušenou sklerózou, kde bych to pochopila také, když rodiče déle pracují..Ale námi probíranou situaci těžko, no možná jsme nechápavé a mimo, co my víme:-)) Za půl roku - rok si k au - pair dítě vytvoří nějaký vztah, a ona pak odjede, nahradí ji jiná..pro prcka i starší to asi musí být dost kruté. Odpovědět  paní Čápová  Chápu to  (17.9.2007 11:32:45) Chtěla bych zde autorce článku napsat, že docela chápů, že dětem někdy nadávala a tahala je za vlasy. věřím, že to nedělala pro své potěšoní, ale protože nemohla jinak a mrzí mne, že to mnoho čtenářek nechápe. Já mám své tři děi a už jsem si taky skoro sáhla na dno svých sil, takže vím, že někdy člověk jedná jinak, než by chtěl. Já bych své děti taky nikdy nesvěřila do péče mladé cizince a dlouhodobě ani milující babičce, pokud by to nebylo nevyhnutelné. Prostě si je nenechám vychovávat někým jiným. Vždyť co je v životě krásnější, než pečovat o své děti. Uklizečku, žehličku a snad i kuchařku bych brala. Odpovědět

Margot+1  Domluva, diskuse?  (15.9.2007 20:05:23) Už dlouho si myslím, že někteří rodiče by udělali nejlépe, kdyby svým dětem dali pokoj. Z představy "diskuse a domluvy" nad prohřeškem, který by přirozeně vyřešilo jedno láskyplné plácnutí, mi jde mráz po zádech. Znám rodiny, kde by také na dítě nesáhli, zato je ale traumatizují nikam nevedoucími rozhovory plnými demagogie, citového vydírání a bezostyšné manipulace. Brr. Odpovědět  Xantipa.  Re: Domluva, diskuse?  (15.9.2007 20:55:46) Jistě. Já zas znám případy, kdy rodiče z lásky k dítěti ho "řezali jak koně". Obojí je nenormální. Není totiž jen fyzický, ale i psychický teror. Samozřejmě k domluvě se přistupuje rozumně a podle věku dítěte, jeho rozumových schopností apod. Navíc, neumím si představit hodinové řešení přestupku s malým dítětem. To je snad nemožné. A láskyplné třepnutí? Každý říká třepnutí něčemu jinému. Někdy to může být opravdu lehké třepnutí rukou a pro někoho to může být pohlavek, po kterém dítě skončí na zdi. Pak se můžem dohadovat, co je láskyplné třepnutí a co ne. Prostě nejjednodušší je fyzicky netrestat. Ruku na srdce, každý, když bude chtít trochu přemýšlet, jistě přijde na to, jak své dítě vychovávat bez fyz. trestů. Odpovědět  Margot+1  Re: Domluva, diskuse?  (15.9.2007 21:18:12) No, právě proto říkám, že někteří rodiče by udělali nejlépe, kdyby své děti nechali na pokoji (čímž samozřejmě nemyslím konktétně tebe, paňáč tě neznám :-)) Věřím prostě tomu, že někdy je lepší žádná výchova než soustavné otravování (ať psychiské či fyzické), protože lidi v sobě mají nějakou přirozenou mravnost. Možná jsem idealista. Mimochodem - jasně, učím. Často mi nějaké pubertální dítko pije krev, když pak ale mám tu čest s rodiči, nejraději bych mu dala pusu a zmrzlinu, protože vidím, že něco takového vydržet musí být nadlidský úkol. Ber to jako nadsázku. Odpovědět

Mandala  Mám podobnou zkušenost  (16.9.2007 22:51:01) Musím říct, že mám podobnou zkušenost jako autorka článku, před třemi léty jsem odjížděla jako au-pair do Anglie, také k Indické rodině a měla jsem smlouvu na cca 6 hodin denně, jenže mě také nechali pracovat celé dny s víkendy nevyjímaje za minimální mzdu 45 liber. Měla jsem na starosti 5ti letou holčičku, která byla taky děsně rozmazlená a já musela dělat vše, co si vymyslela a navíc mi taky přišla trochu zaostalá (tím způsobem výchovy-matka věčně v zaměstnání a pokud byla doma, tak na malou neměla čas-pořád k nám chodily jakési návštěvy příbuzných, kterým se "musela" věnovat.No a když jsem řekla, že se o svoje dítě nestará, protože ani večer, kdy já už jsem měla mít padla, se o ni nezajímala a vše nechávala na mě, tak se cítila dotčená a začala dceři kupovat drahé dárky, aby mi ukázala, jak se mýlím. Zapomněla na to, že penězi láskyplnou péči a pozornost nenahradíš.Otec byl sice doma, ale v domě nehnul ani prstem a jen se nechal obskakovat.Nutno podotknouti, že po třech týdnech jsem toho měla dost a začala si hledat jinou rodinu.Nechci tvrdit, že všechny Indské rodiny jsou stejné, narazila jsem později v zaměstnání v nemocnici na velice pracovité a obětavé ženy-Indky, ale s muži je to přece jen jiné, oni prostě berou ženy jako méněcenné a tak se k nim potom chovají, ale to už pramení z jejich způsobu života. Kdybych to bývala věděla, do Indické rodiny bych se určitě nehrnula,ale zase mám o zkušenost víc a poznala jsem velmi rozdílnou mentalitu.Určitě to nechci odsuzovat, jelikož je to jejich způsob života, ale pro mě osobně zcela nepřjatelný. Abych dopověděla, jak to se mnou vlastně dopadlo, tak po necelém měsíci jsem se stěhovala do anglické rodiny, kde už to bylo zase o něčem jiném a byla jsem tam víceméně spokojená, aspoň se tam ke mně nechovali jako ke služce, i když jsem cítila, že jsem braná jen jako nějaká aupair a nikdy by aupair nebrali jako někoho sobě rovnocenného, už jen proto, že nejsem Angličanka.ale to je asi ve všech zemích stejné, na cizince se dívat trochu jinak než na "našince".... Odpovědět

Alena B    •  2x Au-Pair v pohodě  (18.9.2007 13:34:26) Vzhledem k tomu, že jsem teď maminka 17-ti měsíčního kluka, neměla jsem čas přečíst všechny příspěvky a jen pevně doufám, že se našel i nějaký pozitivní, protože na svůj život Au-Pair nedám dopustit. Myslím si, že je to hodně o přístupu obou stran. Samozřejmě se může stát, že si lidé prostě nesednou, ale vždycky se dá vyměnit rodina (a není nutné spoléhat se pouze na agentury). Poprvné jsem byla v 18ti v Anglii, v rodině kde byl jen tatínek a dva kluci (6 a 8), maminka s dcerou docházela na návštěvy jednou týdně. Co víc, tatínek pochází z Iráku, takže by se daly čekat potíže. Nestalo se. Hned ze začátku jsme domluvili pravidlůa a stali se z nás přátelé. A stejně i s klukama, kteří ač měli některé své "mouchy", ostatně jako každý člověk, pochopili, že si nemohou dovolit všechno (upozorňuju, že BEZ TĚLESNÝCH TRESTŮ!!! - to bych si v životě nedovolila, uhodit dítě. Stačí rázný postoj, případně jako trest užít zákaz oblíbené činnosti) a byli jsme jako kamarádi. Tam jsem byla jen půl roku, protože jsem se potom vracela do školy, ale psali jsme si potom ještě několik letˇ. Další zkušenost je z Holandska a tato byla dvouletá. Mladá rodina, dva kluci (5 a 2,5), později přibyl ještě jeden, se kterým jsem tam ještě půl roku byla a taky dva psíci. Opět hned na začátku stačilo určit si pravidla a zase netrvalo dlouho a byli z nás přátelé (a jsou dodnes), kluci byli úžasní a to i přes to, že nejstarší trpí lehčím autismem (pro ty, kdo nemají tušení, co je to za poruchu - určitě jste viděli film Rain man, kde Dustin Hoffman hrál právě člověka trpícího autismem), takže bylo nutné dodržovat určitý náročnější režim. Když to shrnu, zkušenost úžasná, jazyk se mi zlepšil naprosto úžasně a navíc jsem se jen tak mimochodem naučila trochu i jeden navíc (holandštinu) aniž bych musela či původně chtěla. Našla jsem nové přátele, mám spousty zážitků a jestli jednou mé děti budou chtít cestovat podobným způsobem, ráda je v tom podpořím. A jaké jsou oběti? Žádné. Člověk se jen musí naučit vycházet s lidma, domlouvat se o věcech důležitých, respektovat ostatní a být ochotný si odpustit některé věci kvůli jiným lidem a i to se nakonec mnohonásobně vrací. Takže co jen zbývá napsat. Všem, co někde byly(i) a mají špatné zkušenosti, možná pokud to ještě jde, zkuste si to znovu. A pokud se někam právě chystáte nebo o tom přemýšlíte, jen do toho! Já bych jela hned, ale teď už dělám Au-Pair sama sobě :-) Odpovědět

Kris  Zkušenosti k nezaplacení  (19.9.2007 9:53:17) Taky bych ráda přidala zkušenost, která skutečně byla k nezaplacení. Byla jsem před 10ti lety v Londýně v původem irské rodině. Na starost jsem měla 4 děti - 1, 4, 10 a 13 let. Rodina byla finančně dobře zajištěna, otec byl stavební inženýr ve své firmě, matka kardioložka. Proto mě dost zaskočilo fungování (nebo spíše nefungování) této rodiny. Ani jeden z rodičů o děti příliš zájem nejevili (více brali ty velké), au-pair k malému přišla, když mu bylo 14 dní. Táta se občas o děti staral (uměl to dobře), ale matka opravdu minimálně - koupání dětí jsem musela obstarávat ve svém volnu, rodiče to i přes dohodu nedělali. Všechny děti byly citově vyprahlé, rodiče brali jen jako zdroj financí. Kromě nejstarší dcery, která neuznávala nikoho, byly všechny další děti za vlídné slovo a trochu pozornosti udělat téměř cokoli. Např. desetiletý kluk mi dal nádobí do myčky, abych měla čas hrát s ním golf.... Pochvala od rodičů v podstatě neexistovala, to jim musel člověk říct, že mají pochválit a za co (např. 4 letá holčina se naučila uklidit si hračky do krabice, než přijdou rodiče domu, nebo namalovala obrázek...) Také mě dost zarazila pravidla, která jsem měla dodržovat - třeba že s dětmi mám chodit na vycházky maximálně 2x týdně, vždyť mají zahradu. Taky byly zakázané návštěvy kamarádek 4leté holčiny nebo starších dětí. Skončilo to diskuzí s rodiči, nakonec jsem si prosadila svou, že pro děcko je nejlepší, když je ve společnosti vrstevníků a do programu mi nemluvili. Dokonce se stalo, že mi jeden večer rodiče oznámili, že na týden oba odlétají a nenechali tam jídlo ani peníze na nákup, nic... jen pozvánku na očkování pro děti bez informací, kde vlastně sídlí jejich doktor (doufala jsem, že to ví ta 4letá). Jediné, co mě tam udrželo, byl přesný termín odjezdu a ty tři mladší děti. Na 13leté se projevila jak začínající puberta, tak neschopnost přijmout autoritu (byla jsem totiž 36 au-pair, která jí prošla životem), proto jsme vycházely obtížně. Co se týče fyzických trestů, tak jsem jednou ujela, když mi dělaly starší děti naschvál a budily v noci ročního kluka a pokřikovaly na mě sprosťárny, tak dostal každý jednu facku. Dost jsem toho pak litovala, nejstarší se mnou pak odmítala komunikovat, klučina se přišel ráno omluvit... Vím, že toto nebyla typická rodina, u mých kamarádek to fungovalo jinak, ale jsou i takové, jako ta "moje". Jen na okraj, k mým povinnostem samozřejmě patřil také úklid, praní, žehlení, vaření... Odpovědět