Re: no teda
Takže pro vysvětlení - pokud mé dítě bude mít ve 4 letech pleny, tak jistě je pro to důvod, který nejsem ochotna sdělovat sousedce od vedle. Ale určitě víš, že pediatr 4leté oplenkované dítě řešit nebude, myslím tím, co by do zanedbané péče, neboť dětský mozek se vyvíjí různě. Ostatně v některých jiných zemích je 4leté oplenkované dítě s dudlíkem naprosto běžné. Pokud má sousedka pocit, že své dítě zanedbávám nebo týrám, může to klidně oznámit na příslušná místa. Ovšem pochybuji, že by zrovna tohle chtěl někdo řešit.
Ohledně bití - jak jsem již několikrát psala, bití dětí /i oplacávání/ vnímám jako nepřípustné. Ale bohužel v našich krajích je to běžný jev a lidé se nad tím leckdy vůbec nepozastavují. Doposud jsem se nedostala do situace, kdy bych měla pocit, že to určité dítě je ohrožené na životě tím, jak ho rodiče bijí, takže nic jsem zatím nikde nemusela hlásit. Ale hodněkrát jsem byla přítomna toho, jak někdo z rodičů bil své dítě "v rámci udržování přípustných hranic". Nebylo to ze stresu, že dítě bylo v nebezpečí apod., bylo to kvůli tomu, že prostě neposlechlo - nemlčelo, stálo o kus vedle, popošlo, nešlo dost rychle nebo naopak šlo moc rychle apod. Podle rodičů bylo prostě neposlušné a zasloužilo si za to bití, protože poslouchat rodiče se přece musí. A tehdy jsem kolikrát zasáhla i s vědomím, že budu "kráva, která se má starat o své". Jenže někdy si prostě nemůžu pomoct, protože i tohle, podle většiny nevinné, bití dítě nutně musí poznamenat. A já nemohu za to, že sociálka řeší problémy rodičů tím, že jim děti odebere. Je to špatný systém. Třeba právě tito rodiče sami nepoznali nic jiného, než bití a tak jim to připadá přirozené, třeba mají problémy, třeba jsou ve stresu. Pak ale má nastoupit stát a rodičům pomoci, učit je, že bití je špatné, že dítě trpí, že i bití dětí ve stresu je špatné, že jejich problémy nevyřeší to, že děti budou bít, naopak. Opravdu se mi nelíbí, že se odebírají děti, které by nemusely a kolikrát neodeberou ty, které jsou v ohrožení života. A když už se odebere prokazatelně týrané dítě, opravdu nechápu, jak se může do stejného prostředí vrátit a nikdo si nedá práci s tím, aby kontroloval, zda se má dítě dobře. Ale to už je jiná diskuze.
Adelko, pokud děti nebiješ, pročpak to obhajuješ. Nechce se mi to hledat, ale mám pocit, že jsi připustila, že v rámci stanovení hranic je plácnutí přijatelné. Ale možná to byl někdo jiný, teď opravdu nevím.
A jinak - moc se mi líbí, jak automaticky předpokládáš, že pokud děti nebiji, nutně je musím týrat psychicky a nebo že děti vlastně vůbec nevychovávám. Pokud uvažuješ takto, tak tě lituji.
Odpovědět