15.9.2007 1:40:04 sally
Re: Shrnutí?
taky jsem byla au-pair... ale bylo mi dvaadvacet. V Anglii jsem měla kamarádku - tj. možnost sebrat se a odejít někam "pryč" kdyby šlo do tuhého. V podmínkách jsem měla anglickou rodinu (kvůli angličtině - nic proti Indům, Turkům a Číňanům - ale já se chtěla naučit anglicky), křesťanskou nebo ateistickou (přišlo mi, že budu lépe vycházet s lidmi, s kterými máme stejné kulturní zázemí a volné víkendy (na ty jsem měla svoje plány a většinu víkendů mizela pryč). Nakonec se našla rodina, tkerá byla ráda, že mají o víkendu ve svém vlastním domě volno. Hned první večer jsem poprosila paní, aby mi sepsala moje povinnosti - jednak kvůli mé angličtině a pak aby bylo jasně dáno, co mám dělat a co ne. Pro mě to byla i určitá záštita - kdyby mi chtěli hodiny a povinnosti rozšiřovat, měla jsem se na co odvolat - nikdy jsem to nepotřebovala (možná už jen proto, že paní věděla, že takový dokument existuje). Pas a otevřenou jízdenku domů jsem měla schovanou - možná ne moc nápaditě, ale rozhodně jsem to nenechala povalovat někde na stole.
Moje au-pairkování nebylo úplná selanka, ale myslím, že dost může člověk zařídit hned na začátku - nebát se odmítnout rodinu, tkerá se mu nezdá; zachovat nějaká základní bezpečnostní pravidla (mít schovaný pas, pohotovostní hotovost atd.), mít domluvená a pokud možno sepsaná základní pravidla. Mě třeba rodina platila (ne moc, ale platila) za večerní babysitting, víkendy atd... prostě vzít rozum do hrsti - přeci jen člověk jede do cizí země a bude na tu svojí rodinu dost odkázaný.
Odpovědět