| Zuzana. | •
 |
(11.3.2003 4:57:50)
..Mila Katko, mam moc rada tvoje prispevky a tentokrat se vnucuje i neco k odpovedi - vzpominam si totiz jeste dobre na to, jak nas soused byl u nas doma pro smich, protoze to byl zasadne on, kdo chodil veset do susarny pradlo, a nikoli jeho zena. A byl to jediny muz z celeho cinzaku, ktereho jsem kdy v susarne potkala. To se odehravalo v sedmdesatych a osmdesatych letech, tedy v dobe, kdy ve vetsine domacnosti chodili do prace oba partneri. Na vejsece nam zas pripadal nas kamarad tak trochu jako exot, protoze si doma sam pral i zehlil svoje veci a v lete se svou matkou sbiral a zavaroval boruvky. Moje kamaradka si ho pak vzala za muze a presvedcila se, ze je s nim opravdu vsechno v poradku, ackoli jsme o tom nekdy i pochybovaly. Rok po skole jsme se s manzelem prestehovali do Nemecka a zjistila jsem, ze tam se necemu takovemu nikdo nedivi a ze muzi nekdy zenam dokonce ani nedrzi dvere a nepousti je pred sebe, jen aby to nebylo sexisticke - to je tedy i na mne trochu moc, ale dnes uz chapu, ze to nemusi byt tak, jak to bylo u nas doma. Ze totiz maminka do noci pobihala v kuchyni zatimco otec se dival na hokej a pil pivo, ackoli pracovni den meli za sebou oba. A o tom si myslim ze predsevzeti Lucie i tak trochu bylo, nebo se mylim?
A jeste neco, take mame za sebou ted uz vic nez deset let a musim rict, ze nase manzelstvi neni idealni, jako ani ja nejsem idealni. Myslim, ze jsem za tu dobu udelala a rekla nescislnekrat neco, co meho muze ranilo ci urazilo. Vcera mi ale neco moc pekneho rekl jeden nas kamarad. Rekl, ze nejlepsi zprava pro nej je ta, ze Buh se stal clovekem, coz znamena, ze my se nemusime stat Bohy. Muzeme zustat lidmi.
|
| AlenaH | 
|
(11.3.2003 9:10:56)
Zuzko, máš pravdu v tom, že nemůžeme víc než být lidmi. Ale měli bychom být lidmi se vší svou důstojností.
A tam patří i to, že ten Bůh se člověkem stal pro nás, abychom pochopili, jak daleko je k dokonalosti lidství (protože On byl perfectus homo) a věděli, oč se máme snažit.
To, že jsme jenom lidé nás neomlouvá. Naopak. Zavazuje nás to být nebo se snažit být den co den lepší.
Alena
|
| Zuzana.. | 
|
(11.3.2003 18:51:35)
Ahoj Aleno, to vis, ze jsem presne takovou reakci cekala a ze s ni vlastne i na pul souhlasim. Jako vetsina "VELKYCH VECI", co se jen spatne vyjadruje ve slovech, i dokonalost se trochu lepe priblizuje v protikladech. Zadna uprimna snaha o ni se totiz neobejde bez otresneho zjisteni, jak strasne jsme nedokonali a ze nikdy dokonali nebudeme.
Myslim, ze dobre manzelstvi neni to, kde nikdo nikdy nevyslovil " to je tedy pekna blbost", ale to, ve kterem lidi svou nedokonalost znovu a znovu poznavaji a odpusteji si ji.
A navic necekaji, ze ji v dalsim desetileti dosahnou, nybrz jsou si vedomi, ze si jeste mnohokrat polezou asi pekne na nervy. A presto do toho jdou, protoze se maji tak radi.
|
|
|
| sally | 
|
(11.3.2003 20:28:55)
Zuzano,
jistě, jsme jenom lidi, ale to neznamená, že se na to můžeme vymlouvat.
Chápu (částečně) Lucii, ale ještě víc chápu Kateřinu. Nejde o to, že bych svému manželovi "podkuřovala", nebo na něj zkoušela nějaké diplomatické kličky a smyčky, ale prostě hrubosti u nás neexistují. Tak jako nejlepší kamarádce neřeknu hned ve dveřích "no ty máš teda ránu", ale řeknu po chvilce něco jako "tenhle účes ti nesluší" nebo něco takového - pravdu, ale slušnou formou.
Také si vyměňujeme názory, ale snažíme se být k sobě slušní a identifikovat skutečný problém - kvůli špatně použité frázi v dopise nemusím být hrubá. Kolegyni taky neřeknu "tos napsala pěknou blbost", ale řeknu "hele, já bych to napsala jinak" nebo "hele, to v tom kontextu nedává moc smysl". A myslím, že manžel je pro můj život důležitější, než kolegyně nebo kamarádka - tak proč by se mu mělo dostávat méně slušnosti? A znovu opakuji - to není o podkuřování, nebo neříkání pravdy.
A samozřejmě - ze začátku se nám párkrát stalo, že jsme řekli něco, co tomu druhému ublížilo, enbo se u nelíbilo - ale přeci není problém si něco takového sdělit a tohle nějak vyladit.
|
| Zuzana.. |
|
(11.3.2003 21:15:50)
Ahoj Sally, samozrejme, ze s tebou naprosto souhlasim, ac jsme jen lide, musime se usilovat o to nejlepsi, co v nas je.
Nemit ideal je spatne.
Tvrdit, ze sveho idealu vzdy dostojim a ze nikdy neujedu je snad jeste horsi.
To, k cemu smeruji, me musi presahovat, jinak nema ani smysl, se o to snazit.
Proto jsem se tu verejne priznala k tomu, ze sice vyznavam moralni kodex jak ty chces, aby se chovali jini, tak se chovej i ty, ale ne vzdy ho dostojim. At vedome ci nevedome. A ze to, co ja jsem svemu muzi za poslednich ctrnact let rekla, nebylo vzdy jen v tom nejlepsim umyslu a s laskou vyslovene. A jen doufam, ze mi to a nejen to odpusti a ze me ma rad.
Zuzka
|
| sally |
|
(12.3.2003 22:13:50)
Zuzano,
mě přijde, že mi pořád podsouváš jakési nevyslovené přesvědčení, že u nás doma na sebe stále hledíme s láskou a s nyvými pohledy si říkáme "ó drahý, to je báječné, že jsi zase zapoměl koupit chléb." :-))
Jsme normální manželství, klidně se i hádáme - ale neuchylujeme se k hrubostem, jízlivosti, ironii, posměškům, shazování toho druhého atd. Ale hlavně - neděláme tragédii z prkotin. Zapomenutý chleba je zapomenutý chleba - a nemá nic společného s naším vztahem, nebo s tím, co k sobě navzájem cítíme.
Líbí se mi ta příhoda s rodinnou havárií. To, že ty lidi nedělají nějakou děsnou aféru z toho, že se přihodilo něco, co si nikdo nepřál. A opravdu v tomhle případě další výčitky nic nespraví.
|
| Zuzana.. |
|
(13.3.2003 0:21:09)
Ahoj Sally, promin, fakt ti nechci nic podsouvat, cela moje reakce nebyla na tebe, ale hlavne na clanek Katky ?na Luccinem clanku se mi libilo, I kdyz s diplomacii v manzelstvi zasadne nesouhlasim, ale libilo se mi, ze rekla, ze to, jak se zachovala, at uz to bylo cokoli, se dotklo jejiho muze a to, co rekl on, se zase dotklo ji atd, a ze se svou sestrenici si pobrecely na rameni?.a je to ze zivota ....
na druhou stranu Katka, a sama rika, ze to trochu vyhrotila, napsala zase jen same kladne skutecnosti, napsala, ceho se nikdy nedopustila ona ani jeji muz a cim se vzdy ridi apod?.ja vim, ze chtela hlavne rici, jake hodnoty cti a vyznava, to je dulezite, ale jeste vice si cenim, kdyz nekdo napise o tom, co se ve vztahu nevydarilo,
protoze kazdy z nas muze snadno a rychle vyjmenovat, ceho se NIKDY nedopustil, zadna ironie, zadne vycitky, zadna hrubost, urcite taky zadne facky?tezko se hleda a priznava sam sobe to, ceho jsme se dopustili ...kdyz reknu, nase manzelstvi rozhodne neni idelani, ale nejsme si neverni a nefackujeme se, tak trochu a nenapadne se povysuji nad ty, kteri se fackuji a jsou si neverni, no jaka nepredstavitelna HRUZA, tedy alespon pro mne, ze...mozna, ze ale prave ti, co si dali facku a byli si neverni, si museli hodne odpustit a mit se jeste vic radi, nez se mame my, aby to vubec prekonali a kdyby je nekdo se skrytou kamerou hodnotil, mozna, ze by bylo jejich manzelstvi mnohem lepsi, nez to nase.
Proto jsem to vsechno psala: Myslim si, ze pro dobre manzelstvi - a vlastne vubec pro zivot - je podstatne hlavne to, kolik nedokonalosti dokazeme sami sobe priznat a vzajemne si odpustit a ze je to mnohem dulezitejsi nez to, ze jsme si nikdy nerekli
" to je tedy pekna blbost"
|
| sally |
|
(13.3.2003 1:42:15)
Zuzano,
možná je to tím, že neznám spokojené páry, které si někdy něco udělaly... prsotě ta teorie, že by mezi nimi bylo více lásky mi sice přijde pochopitelná, ale nereálná.
Myslím, že je jednodušší si uvědomit, že něčím můžu ublížit a nedělat to. Když budu svému muži nevěrná, tka je jedno, jestli to bylo jednou nebo tisíckrát a je jedno, jestli to on ví nebo neví. Já jsem mu ublížila, stalo se to a nejde to "odestát" - a budu s tím žít zbytek života. Podobně je to se zlým slovem, nebo fyzickým násilím. Navíc - člověk, který se proti partnerovi postaví násilím (ať už psychickým nebo fyzickým) to vždycky už bude jen stupňovat.
Samozřejmě - situace, kterou tu popsala autorka toho článku (že řekla manželovi, že je cosi blbost) se nekvalifikuje na násilí - ale - může to být první krůček ke špatné komunikaci, napadání se (viz to, že jí manžel vyčetl pak první poslední) - a nakonec třeba i k té facce.
Takže - já si myslím, že je důležité tuhle spirálu vůbec neroztočit. A když se něco takového stane, tak si sednout a říct si "hele, tohle se mě dotklo, nelíbí se mi to" a - partner by měl toto respektovat.
|
| zuzana | •
|
(13.3.2003 6:41:13)
to je fakt, to je taky good point, ...ten priklad nevery byl schvalne hodne nadneseny, protoze to je asi tak to posledni, s cim je kdo ochotny se vyrovnat...zaroven je veta ...nezname stastne pary, ktere si neco udelaly ...velmi relativni...myslis tim asi neco velkeho, jako nevera je, ale jinak se urcite shodneme na tom, ze mezi nami neni nikdo bez viny, a ze po par letech se kazdemu stane neco, byt sebemensiho, co je pro toho druheho nejak bolestne...no a nakonec tady diskutujeme a ted vidim, ze rikame obe to stejne...ty rikas, tu spiralu nesmime roztocit, musime si sednout a rici si, tohle ne,..no a ja jsem psala, ze pro dobre manzelstvi je ze vseho nejdulezitejsi si uvedomit a odpustit chyby - no neni to vlastne to same? kdyz uzname, ze chybujeme vsichni...
asi je, ze jo, akorat v Katcine clanku se o chybach, kterych se oni dopustili, nemluvilo, takze to mohlo vyznit tak trochu v neprospech Lucie, ktera naopak o svem nedorozumeni a rozcarovani psala. A to ja prave povazuju za strasne dulezite, protoze to je to, cim si kazdy musi projit, protoze nikdo neni dokonaly. V tom srovnani dvou clanku to ale mohlo vyznit tak, ze Luciino manzelstvi neni tak dobre, jako Katcino, a to pritom nemusi byt vubec pravda...
A uplne na zaver je vlastne docela mile, ze jsme se v te diskusi dostaly, ac ruznymi cestami, do stejneho bodu, nebo ne?
ahoj Zuzka
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)