Re: jsme jenom lidi

Zuzano,
možná je to tím, že neznám spokojené páry, které si někdy něco udělaly... prsotě ta teorie, že by mezi nimi bylo více lásky mi sice přijde pochopitelná, ale nereálná.
Myslím, že je jednodušší si uvědomit, že něčím můžu ublížit a nedělat to. Když budu svému muži nevěrná, tka je jedno, jestli to bylo jednou nebo tisíckrát a je jedno, jestli to on ví nebo neví. Já jsem mu ublížila, stalo se to a nejde to "odestát" - a budu s tím žít zbytek života. Podobně je to se zlým slovem, nebo fyzickým násilím. Navíc - člověk, který se proti partnerovi postaví násilím (ať už psychickým nebo fyzickým) to vždycky už bude jen stupňovat.

Samozřejmě - situace, kterou tu popsala autorka toho článku (že řekla manželovi, že je cosi blbost) se nekvalifikuje na násilí - ale - může to být první krůček ke špatné komunikaci, napadání se (viz to, že jí manžel vyčetl pak první poslední) - a nakonec třeba i k té facce.

Takže - já si myslím, že je důležité tuhle spirálu vůbec neroztočit. A když se něco takového stane, tak si sednout a říct si "hele, tohle se mě dotklo, nelíbí se mi to" a - partner by měl toto respektovat.