Re: jsme jenom lidi

Zuzano,
jistě, jsme jenom lidi, ale to neznamená, že se na to můžeme vymlouvat.
Chápu (částečně) Lucii, ale ještě víc chápu Kateřinu. Nejde o to, že bych svému manželovi "podkuřovala", nebo na něj zkoušela nějaké diplomatické kličky a smyčky, ale prostě hrubosti u nás neexistují. Tak jako nejlepší kamarádce neřeknu hned ve dveřích "no ty máš teda ránu", ale řeknu po chvilce něco jako "tenhle účes ti nesluší" nebo něco takového - pravdu, ale slušnou formou.

Také si vyměňujeme názory, ale snažíme se být k sobě slušní a identifikovat skutečný problém - kvůli špatně použité frázi v dopise nemusím být hrubá. Kolegyni taky neřeknu "tos napsala pěknou blbost", ale řeknu "hele, já bych to napsala jinak" nebo "hele, to v tom kontextu nedává moc smysl". A myslím, že manžel je pro můj život důležitější, než kolegyně nebo kamarádka - tak proč by se mu mělo dostávat méně slušnosti? A znovu opakuji - to není o podkuřování, nebo neříkání pravdy.
A samozřejmě - ze začátku se nám párkrát stalo, že jsme řekli něco, co tomu druhému ublížilo, enbo se u nelíbilo - ale přeci není problém si něco takového sdělit a tohle nějak vyladit.