popsala jsi ideal...ale kolika lidem se to takhle podari ?

Mila jmenovkyne, rada ctu tvoje clanky a v podstate nikdy nemam potrebu reagovat...ale ted se mi zda, ze opravdu musim. Tvuj clanek je milym pohlazenim u srdce...ale uprimne receno ja mu neverim. Neverim tomu, ze si nikdy od sveho muze neslysela, ze si udelala hloupost jako to on neslysel od tebe, neverim tomu, ze si sveho muze nikdy neshodila...byt treba nevedome...bylo by asi krasne, kdyby vztah takhle idealne jak si to popsala fungoval, ale proste moje zivotni zkusenost mi rika, ze i na tom nemodrejsim nebi se najde maly mracek. A je to tak spravne a normalni. I lide , kteri se maji radi si ublizuji...alespon ze zacatku urcite...z proste nevedomosti, nevedi, ze nevinna poznamka se muze druheho tolik dotknout...navic aspon ja nedokazu byt vzdy dokonala...casto se stane, ze clovek je proste pretazeny, unaveny, ma toho plne zuby a partner je bohuzel ten, kdo je zrovna pri ruce...a odnese to :-( Ziju sedm let v manzelstvi, ktere ja sama povazuju za velmi spokojene, ale v porovnanim s tebou popsanym idealem jsme asi hrozni zabari...obcas se urazime, obcas si ne uplne laskyplne vymenujeme nazory (zamerne nepisu hadame, protoze zvyseny hlas u nas nepripada v uvahu), obcas me manzel vytoci....nejsme ani jeden idealni, ale jsme normalni...