Názory k článku Bulharská školka – nahlédnutí do jiné kultury

Winky
já si před mnoha a mnoha lety dělala pajdák při zaměstnáni. Měla jsem za sebou 3 roky praxe, než jsem začala studovat.... Všichni jsme měli různě dlouhé praxe...
A přednášející z nás byli totálně na nervy, protože nám vykládali o ideálních věcech, ideálně vybavených třídách s ideálními dětmi a my po nich chtěli řešení konkrétních výchovných situací. Pořád jsme je žádali, aby se udělaly praktické hodiny na jednotlivých školách, kde jsme pracovali a aby nám v praxi s živými dětmi předvedli, jak to funguje... nikdy jsme je na to nepřesvěčili.... Asi skutečné živé děti před nimi nikdy nestály...
Simča

no vida, tohle by byl aspoň úvod do článku, pak by člověk věděl co čte.

Stejně ale budu za kverulanta - myšlenka resp. podmínka grantu "asistent je člověk který dokončil peďák ale JEŠTĚ nikde neučil právě proto aby neměl pokřivený/podjatý (nebo co bylo to přídavné jméno) pohled" mi přijde šílená. V tom smyslu, že odděluje takhle vehementně vzdělání a praxi - to nechápu! Já jsem strašně moc pro aby na VŠ rozhodně pravidelně a systematicky a na SŠ alespoň trochu praxe byla, už jen pro tu zpětnou vazbu a možnost ještě určité korekce co a proč a jak nefunguje když "jsme se to učili takhle", pro to pochycení spojovacích článků jednotlivých předmětů tak aby byl budoucí zaměstnanec schopen vnímat celek. Pak by se jistě nestávalo aby jel absolvent školy do zahraničí s hlavou čistou, v radostném očekávání úžasných zážitků, a pak smutně koukal. Možná mám jen moc vysoké nároky, možná je to reflexe vlastní ne/praxe - musím bohužel říct, že já třeba jsem taky na SŠ ek.směru žádnou praxi neměla a jak jsem se pak styděla že neumím ani poslat fax, někam zatelefonovat a vyřídit co mám a na nic nezapomenout (pravda, tehdy ještě nebyly mobily mezi dětmi, dnešní zkušenosti jsou asi lepší), prostě byla jsem tak praxí "nepolíbená" až mi je zpětně mého prvního šéfa hrozně líto Tak jsem měla dojem že dnes už jsme o 15 let dál, že je to jiné......

Slečně učitelce přeju aby jí nadšení pro věc neopouštělo a učila ráda.

Název "Bulharská školka - nahlédnutí do jiné kultury" mne nadchl. Těšila jsem se, že mi někdo, kdo se na bulharské školství podíval nazaujatýma (českýma) očima osvětlí, co jsem při svých častých návštěvách této země nepochopila.
Aby bylo jasno: můj otec je Bulhar a já jezdila do Bulharska na návštěvu k dědečkovi, tetám a široké rodině rok co rok. Bylo to v letech 1965 - 1988 (pak jsem se vdala a na cesty nějak nebyl čas ani peníze), tedy celkem dlouhou dobu. Tím, že jsme navštěvovali ty stejné lidi - rodinu, příbuzné a známé - sledovala jsem vývoj mnoha dětí - dívek i chlapců - a to vždy v ročních odstupech. A žasla jsem. To, co bylo ve věku 3 - 4 nebo 5 let naprosto nesnesitelně rozmazlené dítě se okolo 6. nebo 7. narozenin naráz stávalo klidným, poslušným a zodpovědným školákem. Jelikož se tato "proměna" týkala ne jednoho či dvou dětí, ale doslova několika desítek z různých rodin, různých sociálních skupin, různých "rodinných konstelací" (tedy úplné rodiny a jedním nebo více dětmi, vícegenerační rodiny, ale i maminky samoživitelky ba i rodiny, kde rodiče odjeli za prací do Rakouska a děti vychovávali prarodiče), usoudila jsem, že "na vině" je škola. Nikdy jsem ale nebyla v Bulharsku ve školním roce, abych mohla pátrat po tom, jak se z rozmachanců, kteří byli zvyklí, že se vše točilo jen okolo nich, že je všichni poslechnou a ve všem se jim vyhoví, stávají tak bezvadné děti.... Doufala jsem, že mi konečně tento článek napoví, ale bohužel jsem byla zklamaná. Je evidentní, že nebyl určen pro Rodinu.cz a že byl i vybrán dost nešťastně. Chtělo by to milý admine alespoň nějaký úvodní odstavec, abychom se nedivili, co to tu čteme....
Simča

Nějak mi asi unikla celá pointa článku. Dle nadpisu jsem čekala, že nám článek ukáže, jaké jsou rozdíly v MŠ v Bulharsku a u nás, že budeme mít možnost jakéhosi porovnání... Celkem s chutí jsem ho rozklikla, ale celkový dojem na ně vůbec neudělal. Spíš naopak. Myslím, že tento článek jaksi neříká vůbec nic.

hm, tak to tam mají napsat do toho článku. V úvodu je že paní XY si "moc chtěla vyzkoušet...." tak to vyznívá jako kdyby to bylo na její žádost a sama se nabízela na tu pozici. Jako myšlenka je to dobrá - vyjet do zahraničí si zkusit jak to chodí jinde.... ale pořád mám z článku dojem že autorka čekala vše naservírované a hotové (možná oprávněně, třeba ji agentura přesvědčovala že to tak bude), což mi přijde bohužel velmi, velmi naivní.