Jsem zklamaná

Název "Bulharská školka - nahlédnutí do jiné kultury" mne nadchl. Těšila jsem se, že mi někdo, kdo se na bulharské školství podíval nazaujatýma (českýma) očima osvětlí, co jsem při svých častých návštěvách této země nepochopila.
Aby bylo jasno: můj otec je Bulhar a já jezdila do Bulharska na návštěvu k dědečkovi, tetám a široké rodině rok co rok. Bylo to v letech 1965 - 1988 (pak jsem se vdala a na cesty nějak nebyl čas ani peníze), tedy celkem dlouhou dobu. Tím, že jsme navštěvovali ty stejné lidi - rodinu, příbuzné a známé - sledovala jsem vývoj mnoha dětí - dívek i chlapců - a to vždy v ročních odstupech. A žasla jsem. To, co bylo ve věku 3 - 4 nebo 5 let naprosto nesnesitelně rozmazlené dítě se okolo 6. nebo 7. narozenin naráz stávalo klidným, poslušným a zodpovědným školákem. Jelikož se tato "proměna" týkala ne jednoho či dvou dětí, ale doslova několika desítek z různých rodin, různých sociálních skupin, různých "rodinných konstelací" (tedy úplné rodiny a jedním nebo více dětmi, vícegenerační rodiny, ale i maminky samoživitelky ba i rodiny, kde rodiče odjeli za prací do Rakouska a děti vychovávali prarodiče), usoudila jsem, že "na vině" je škola. Nikdy jsem ale nebyla v Bulharsku ve školním roce, abych mohla pátrat po tom, jak se z rozmachanců, kteří byli zvyklí, že se vše točilo jen okolo nich, že je všichni poslechnou a ve všem se jim vyhoví, stávají tak bezvadné děti.... Doufala jsem, že mi konečně tento článek napoví, ale bohužel jsem byla zklamaná. Je evidentní, že nebyl určen pro Rodinu.cz a že byl i vybrán dost nešťastně. Chtělo by to milý admine alespoň nějaký úvodní odstavec, abychom se nedivili, co to tu čteme....
Simča